28. 2. 2019
Zrovna jsme si chtěli během obyčejné týmové schůzky objednat oběd, když se ozvalo malé pípnutí a objevila se nenápadná notifikace. A najednou jsme mohli naši hru konečně vydat v Německu. Uvnitř příchozího e-mailu totiž bylo oznámení, že Attentat 1942 dostal od regulatorního úřadu USK rating 12+.
Attentat 1942 je historicky přesná hra o zločinech nacistického režimu během okupace Československa. Z podstaty věci jsou v ní nacistické symboly. Jenže kdybyste v Německu hru s hákovými kříži vydali bez oficiálního razítka, riskujete žalobu. To, že němečtí hráči nemohli až do nedávna naši hru sehnat, nám nepřišlo správné. Ve většině zemí světa jsme už Attentat 1942 prodávali a od německého trhu nás dělilo jen několik kliknutí. Jenže kdybychom to udělali, mohli bychom náš tým i Univerzitu Karlovu zatáhnout do vleklého soudního řízení. Když jsme si oznámení o udělení ratingu přečetli, byli jsme nadšení. Ale taky jsme – a to musíme přiznat – cítili i zadostiučinění. Cesta Attentatu 1942 na německý trh totiž vůbec nebyla jednoduchá a stála nás hodně sil.
Na Steamu je Attentat 1942 dostupný už více než rok, přesně od 31. října 2017. Je to unikátní výpravná historická hra, založená na osobních výpovědích, interaktivních komiksech a archivních záběrech. Chceme v ní ukázat, jaký dopad měla nacistická totalita na životy obyčejných lidí. A zdá se, že se nám to povedlo. Po vydání jsme měli obrovskou radost, že se naše několikaletá práce vyplatila. Lidé z celého světa nám říkali, že díky Attentatu 1942 lépe pochopili, jak nacistická totalita v Protektorátu vypadala. Přesto nám jedna věc radost z úspěchu kazila. Naši sousedé, kteří shodou okolností tvoří třetí největší videoherní trh, si naši hru zahrát nemohli. Pokud jste byli v Německu a zkusili Attentat 1942 vyhledat na jakémkoliv herním obchodě, nenašli jste nic.
Jak je to možné? Na vině je paragraf č. 86 německého trestního zákoníku. Ten zakazuje používat „symboly neústavních organizací“. Opatření, které země zavedla po druhé světové válce, má jedinou výjimku – tou je tato symbolika použitá v “uměleckém, vědeckém, výzkumném nebo výukovém kontextu.” Díky tomu mohou vycházet historické knihy i dokumenty, vznikat divadla nebo fungovat muzea. A taky počítačové hry. Počkat, počítačové hry taky?
Ve skutečnosti pro vývojáře tahle výjimka až donedávna neplatila. A je čas na pár slov o úřadu USK, který vznikl v roce 1994. Teprve když vaši hru tenhle soukromý regulatorní orgán schválí a udělí jí rating, mohou se její kopie objevit na stáncích. K prodeji digitální verze razítko USK sice oficiálně nepotřebujete, ale v případném soudním sporu vám poskytuje výhodu – s oficiálním schválením ho o dost spíš vyhrajete. Problémem bylo, že až donedávna USK kategoricky odmítal jakékoliv videohry, které obsahovaly symboly protiústavních organizací – bez ohledu na jejich záměr nebo žánr. Hru jste museli buď změnit, nebo to vzdát. Co začalo jako pojistka proti využití her pro propagaci hrůzných ideologií, začalo bránit titulům s přesně opačným záměrem. Třeba tvůrci Wolfensteinu 3D museli pro německý trh vytvořit speciální verzi, ve které nebyl ani Hitler, ani hákové kříže. Herní uniformy se uniformám Wehrmachtu musely dostatečně zjevně podobat, ale ne moc, aby přes USK prošly. Jenže co si mohli dovolit autoři střílečky, nepřipadalo v našem případě v úvahu. Vytvořit historicky věrnou hru o nacismu bez nacistických symbolů totiž dost dobře nejde.
Posuneme se v čase, do května 2018. Právě jsme vyhráli cenu “Most Amazing Game” (nejúžasnější hra) na festivalu A MAZE, což je obrovský úspěch. Jenže A MAZE se odehrává v Berlíně, a tak jsme jeho návštěvníkům nemohli Attentat 1942 ani ukázat a porota ho hrála za zavřenými dveřmi. Organizátoři nechtěli riskovat žalobu, která by při veřejné prezentaci hry s nacistickými symboly hrozila. Postavili se za nás kamarádi a kolegové z německého studia Paintbucket vyvíjející hru Through the Darkest of Times, která pojednává o občanském odboji během Třetí říše. Na svém blogu o nás napsali: „Zásadní je tohle: Je to hra, která je o útoku na jednoho z nejhorších nacistických zločinců a vytvořená v zemi, která pod nacisty trpěla. Přesto ji nebylo možné ukazovat ani distribuovat v zemi, která tehdy tohle utrpení způsobila, a to kvůli zákonu, který má před nacismem chránit.”
Našimi spojenci se stali i samotní organizátoři festivalu. Ani ti nebyli spokojeni s tím, že oceněnou hru bez rizika právního postihu nemohli ukázat, a tak se rozhodli trochu rozvířit vody. Uspořádali panelovou debatu “Cenzura videoher v Německu” a živá diskuze pokračovala i po jejím skončení. Ještě v průběhu festivalu jsme se dozvěděli spoustu informací o fungování německého práva a odjížděli s podporou komunity v zádech. Radovali jsme se ze získané ceny, ale radost to byla trochu hořkosladká.
Dlouho jsme se rozmýšleli, co dál – měli jsme pocit, že Attentat 1942 by v Německu být dostupný prostě měl. Hru jsme sice mohli zkusit vydat i bez ratingu, ale to bychom se vystavili možné žalobě. Spor, do kterého bychom zatáhli jak Univerzitu Karlovu, tak Akademii věd, by byl navíc nejspíš dost dlouhý a jeho výsledek nejistý. Obzvlášť naši historici trvali na tom, že hru bez ratingu vydat nemůžeme – měli pochopení pro denacifikační zákony a okolnosti a dobu, ve kterých vznikly. A úpravy jsme v Attentatu 1942 dělat nemohli, protože bychom museli obětovat historickou věrnost. Nakonec jsme se rozhodli dokončit německý překlad a do USK žádost o rating přece jen poslat. Byli jsme připraveni v případě zamítnutí rozhodnutí rozporovat u soudu – a doufat ve verdikt v náš prospěch.
Pokud vás zajímají další detaily o vývoji této unikátní hry, určitě zamiřte do našeho archivu vidcastů. V nich jsme jako hosty přivítali hlavního designéra hry Víta Šislera, resp. vedoucího programátora Jakuba Gemrota. V obou případech se z různých úhlů dozvíte, jak hra vznikala, jaká úskalí museli vývojáři překonat a co nás čeká v blízké budoucnosti.
A právě tehdy přišlo překvapení. Německý nejvyšší úřad pro ochranu mládeže “Oberste Landesjugendbehörde” 9. srpna minulého roku změnil pravidla, které řídí činnost USK. Vývojáři ucházející se o rating už nově nemuseli dokládat, že jejich hra neobsahuje protiústavní symboliku. Žádosti se od teď měly posuzovat případ od případu, individuálně a s ohledem na společenskou závažnost. Co to ale bude znamenat v praxi, byla velká otázka bez odpovědi. Obratem jsme Attentat 1942 odeslali k hodnocení a doufali v nejlepší. Byli jsme mezi prvními a nikdo netušil, co čekat. USK mohl teoreticky naši hru stále zamítnout. Bylo to v jejich rukou. Zatímco jsme čekali, připravili jsme oficiální web i německou verzi hry ke spuštění.
V téhle chvíli se vraťme skoro na začátek. První, kdo získali rating USK pro hru s nacistickou symbolikou, byli právě naši přátelé ze studia Paintbucket, kteří se přihlásili s demoverzí Through the Darkest of Times. Díky ratingu pak mohli demo veřejně předvádět na Gamescomu. Rating následně obdržela i mobilní hra My Child: Lebensborn o výchově dítěte v poválečné společnosti. Naše očekávání byla vysoko, ale raději jsme ještě moc neslavili. A pak, 13. září, přišel onen email. Poslali jsme pár mailů, odklikli pár tlačítek v administraci obchodů a němečtí hráči a hráčky si konečně mohli koupit naši hru a ponořit se do temné reality života pod nacistickou okupací. A Attentat 1942 se stal vůbec první vydanou PC hrou s nacistickou symbolikou po změně pravidel USK na německém trhu. Nebudeme lhát: Je to skvělý pocit. Připomínat si historii je důležité, a proto jsme vděční, že se k příběhům z Protektorátu Čechy a Morava dostanou i zájemci z Německa. Potěšilo nás taky množství mediální pozornosti, článek o naší hře se objevil třeba i na stránkách prestižního magazínu Der Spiegel. Po vydání v Německu poskočil náš graf prodaných kopií, naše schránky zaplnily pozitivní recenze a reakce nadšených hráčů.
Rating samotný nakonec není nic víc než malé virtuální razítko s dvěma číslicemi a znaménkem plus. Ale satisfakce je to obrovská.
Futureq napsal: Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
