Historie her podle Duny, část čtvrtá

Real-time strategie Dune 2000 sice neudělala takovou díru do světa jako její předobraz Dune II, ale dokázala něco svým způsobem podobně důležitého – otevřela cestu k plnohodnotnému nástupci. Emperor: Battle for Dune vyšel v červnu 2001 a jednalo se o přímé pokračování Duny 2000. Hra znovu lákala na filmové sekvence, ale na rozdíl od Duny 2000 pro PC vsadila na plně trojrozměrnou grafiku, s níž koketovala už předchozí hra ve verzi pro PlayStation.

Pod Emperorem jsou podepsány týmy Intelligent Games a Westwood Studios. Hra nás opět láká na zápolení tří známých rodů, ale přichází s řadou novinek a inovací na poli designu i hratelnosti. Třetí real-time strategie z vesmíru Duny nabídla nové jednotky, nelineární příběhovou kampaň a na svou dobu skvělou 3D grafiku. I když, pravda, ani ta nepadla do oka úplně všem. Zrovna na poli strategií se v té době ještě stále lámal chleba, pokud jde o přijetí 3D.

Začátek hry Emperor: Battle for Dune také přímo navazuje na konec Dune 2000 z pohledu rodu Ordos. Bylo to poprvé, kdy hra od Westwoodu učinila z vítězství “zlé” strany kánon.

Kromě tří hlavních rodů tu hrály důležitou roli rovněž menší frakce a vypravili jsme se hned na několik různých světů. Najednou vedle Arrakis nezněly planety jako Caladan nebo Giedi Prime jen jako vzdálená ozvěna. Pestřejší byla také taktika, pokud jde o útok i obranu vlastních teritorií, a podobně měly i ovládané jednotky různé módy fungování.

Prostřednictvím Emperora jsme se ostatně dozvěděli, že domovský svět rodu Ordos se jmenuje Draconis IV. Začátek hry Emperor: Battle for Dune také přímo navazuje na konec Dune 2000 z pohledu rodu Ordos. Bylo to poprvé, kdy hra od Westwoodu učinila z vítězství “zlé” strany kánon. Normálně pokračování a datadisky jejich titulů pohlížely na konflikty tak, jakoby předchozí hra skončila vítězstvím těch “hodných”.

Zdroj: Westwood Studios

Hra původně nenabízela editor map, ale na četné žádosti fanoušků jej nakonec autoři zpřístupnili. Westwood také vydal několik balíčků vlastních map. Docela mě překvapila rovněž informace, že už v této době autoři přichystali pro předobjednávající zvláštní bonus. Ten, kdo si Emperora objednal v předstihu, obdržel kód, který odemkl tři speciální jednotky pro multiplayer, což je potenciálně dost nebezpečný benefit. A skutečně byl. Jak si asi dokážete představit, už ve své době to vzbudilo velké pozdvižení a média autory pořádně tepala.

Hráči si opět stěžovali na umělou inteligenci, ale v zásadě se hra celkem líbila, i když verdikty kolísaly od absolutních známek až po velmi nízké. Mohl bych vám citovat z různých recenzí, ale za zmínku stojí třeba ta z tehdy velmi populárního a respektovaného webu Adrenaline Vault, která patří mezi ty kritické. Její autor podotýká, že fanoušci předlohy a filmu hru ocení, ale jinak se mu moc nelíbí a udělil jen 50 %. “Není pochyb o tom, že Emperor: Battle for Dune nastaví nový standard v grafice real-time strategií, ale nic víc. Není to špatná hra, ale RTS od Westwoodu začínají trpět prokletím Lary Croft – stárnou. Není tu nic nového kromě nádherné podoby,” dodává s tím, že autoři se sice snaží, ale ani změna enginu hru nezachrání před pocitem, že už jsme ji vlastně hráli.

Zdroj: Westwood Studios

Nezbývá než pokrčit rameny, co by za takový “recyklát” dnes asi fanoušci dali. Ale pochvalu si zasloužila nejen grafika, ale také hudební doprovod. Na soundtracku se nepodílel jen dvorní skladatel Westwoodu Frank Klepacki, který zkomponoval už muziku pro Dunu II nebo sérii Command & Conquer. Ruku k notám přiložili i Jarrid Mendelson a David Arkenstone. Smyslem této trojkolejnosti bylo, aby každý rod ve hře měl svůj jedinečný zvuk.

Za pozornost opět stojí herecké obsazení. Asi nejznámějšími hvězdami byli Michael Dorn (Worf ze Star Treku) coby vévoda Achillus Atreides, Michael McShane jako baron Rakan Harkonnen a Vincent Schiavelli coby Yanich Kobal. Několik herců se dokonce vrátilo a objevili se ve svých rolích z Duny 2000. Třeba Adrian Sparks coby imperátor Frederick IV. Corrino nebo Musetta Vander coby Lady Elara.

Zdroj: koláž/Vortex

Filmové scény jsou ale zajímavé i z pohledu celkové stylizace, architektury, módy a designu. Výpravu, kostýmy a kulisy totiž výrazně inspiroval film režiséra Davida Lynche z roku 1984. A když už se přímo nabídla tahle paralela, je docela zajímavé, že spojnic mezi hrou, filmem a Star Trekem je ještě víc. Michael Dorn coby Achillus Atreides není prvním startrekovým hercem v tomto universu. Už v Duně z roku 1984 hrál Patrick Stewart, který sloužil rodu Atreidů jako Gurney Halleck. Později se stal kapitánem Picardem a ve Star Treku se ve vedlejších rolích objevili i další herci z Emperora – Musetta Vander, Vincent Schiavelli, Nicholas Worth, Jack Orend a Adrian Sparks.

Pokud byste snad měli pocit, že Duna v pojetí Emperora nenaplnila očekávání, musím vás varovat, že ten pravý sešup nás teprve čeká. V příštím díle se podíváme na hru Frank Herbert’s Dune podle minisérie, která se natáčela i v Česku. Ve hře z roku 2001 se k této značce vrátila společnost Cryo, ale nebyl to comeback podle jejích představ. Podíváme se na ni v příští části našeho seriálu.