Zahráli jsme si úvod Kingdom Come: Deliverance II

Na vydání Kingdom Come: Deliverance II si budeme muset ještě pár dní počkat, ale jak už asi víte, díky pozvání studia Warhorse jsme měli na konci července možnost si hru vyzkoušet přímo v Kutné Hoře. Tu digitální si ve své pasáži prošel Zdeněk, o čemž se též rozepsal ve svém vlastním článku s dojmy a postřehy, já se pro změnu mohla pustit do úplného začátku hry, který mi zabral přibližně dvě hodiny. A už od prvních chvil Kingdom Come: Deliverance II dává jasně najevo, že rozehrává něco mnohem většího – z hlediska příběhu a situací i zpracováním samotné hry. Obavy, že by dvojka byla jen lehce přepudrovaná jednička s novým obsahem, se nenaplnily, jelikož posun, úpravy a četná vylepšení jsou vidět v podstatě na každém kroku. Vezměme to však hezky popořadě, ačkoli hra sama v tomto ohledu hned po spuštění dokáže překvapit. Případně si můžete naše texty doplnit i společným videem, v němž jsme některé své dojmy podrobněji rozebrali.

Už od oznámení pokračování víme, že dvojka navazuje přesně tam, kde skončila jednička, což znamená cestou Jindry s Janem Ptáčkem a zbytkem jeho družiny na Trosky se vzkazem. K velkému překvapení jsem se však nejprve neocitla uprostřed lesů, ale zuřící bitevní vřavy. Hned na úvod jsem tak měla možnost po boku suchdolských vojáků okusit novinku v podobě kuše, díky níž jsem na chvíli pocítila převahu nad ostatními, ale vzápětí i velkou zranitelnost s myšlenkou, že každý šíp se počítá, respektive jeho ne zrovna nejrychlejší nabíjení. Poté jsem již byla svědkem Jindrovy a Ptáčkovy výpravy, která však velice brzy přestane probíhat dle plánu. Hned během první cutscény zachycující setkání družiny a jejich rozpravu s troseckou hlídkou si lze povšimnout, že vývojáři zapracovali na mimice a postavy působí detailněji, tudíž při dialogu i uvěřitelněji. Detaily pak nešetřili například ani u koní nebo zbrojí a další výbavy. Zlepšení jsou nicméně vidět na každém kroku, a to doslova, jelikož prostředí a veškerá příroda kolem je toho ideálním důkazem. Velkolepost pak pro změnu stvrzuje již zmíněná Kutná Hora, proti níž jsou Rataje malou vesničkou. Velikost a rozsáhlost každopádně není to jediné, čím se snaží Kingdom Come: Deliverance II ohromit, neboť sází na celkovou propracovanost. „Větší a lepší“ nejsou od vývojářů jen prázdná slova.

Co se v mládí naučíš…

Byla jsem zvědavá, jak si hra poradí s navázáním, zvláště tímto téměř bezešvým jen krátce po konci první hry. Obávala jsem se možné ztráty paměti, která by snadno vysvětlila potřebu se některé věci učit znovu a tím se sžívat se hrou, zde je to ovšem k mé radosti řešeno velice elegantně a šalamounsky. Vlivem okolností – říkejme tomu touha mladých pánů okukovat pohledná děvčata – přijdou Jindra i Ptáček o zbroj a veškerou výbavu, načež se dostanou do pořádné šlamastyky, později i smrtelného nebezpečí. Jejich pochroumání v tomto případě neslouží nutně jako vysvětlení zhoršení jejich dovedností nebo dočasná nepoužitelnost některých schopností, nýbrž jako prvek rozehrávající velkou partii a otevírající brány vstříc dalšímu dobrodružství, ale pro začátek především nesnázím. Oba se v jedničce ukázali být schopnými bojovníky i mluvky s ostrým mečem a jazykem, kteří zvládnou leccos. Najednou se však ocitají v neznámém kraji daleko od domova a není nad nimi držena ochranná ruka, neúspěch mise ale samozřejmě nepřipadá v úvahu. Musí tedy zatnout zuby, učit se novým věcem, zlepšovat ty stávající a snažit se protloukat. Kolem jsou však najednou mnohem větší páni, jejichž moc nelze ani v nejmenším srovnat s odhodláním a štěstím bandy ozbrojených sedláků u cesty nad Ledečkem. Tady už se hraje ve velkém.

Jindra s Ptáčkem se vraceli k některým událostem předchozího dílu, k nimž mohl Jindra na základě své odpovědi dodat trochu kontextu do konverzace, pro hráče to však zároveň slouží jako přirozené připomenutí.

Hra počítá s tím, že Jindra už něco přece jen umí, když se mu podařilo přežít až dosud, ale pochopitelně myslí na hráče, kteří jedničku už horko těžko pamatují, případně ji vůbec nehráli, vše v mezích příběhu. Jindra se nepotřebuje učit po lopatě jak uchopit meč a udeřit, namísto toho jednoduše stane v aréně s Ptáčkem v rámci cvičného souboje, během něhož se hra jednoduše postará o vysvětlení všeho potřebného. V úvodu je také možné si zahrát hru v kostky, ale seznámíme se i s přepracovanými interakcemi s Vořechem a zbrusu novými rychlými reakcemi. Spoustu věcí lze nyní vyřešit bez nuceného vstupu do pevného dialogu, což platí rovněž o opečovávání psa včetně krmení. Možnost reakcí pochopitelně najde využití i jinde, což je názorně ukázáno i během úvodní jízdy koňmo, než se začne vše hroutit. Během rozhovoru na koni – v této pasáži ovšem nebylo možné koně ovládat a já bohužel nemám ráda situace, kdy mi hra vytrhává ovládání z rukou – se Jindra s Ptáčkem vraceli k některým událostem předchozího dílu, k nimž mohl Jindra na základě své odpovědi dodat trochu kontextu do konverzace, pro hráče to však zároveň slouží jako přirozené připomenutí. V této souvislosti si nedovedu příliš představit, kterak někdo naskočí rovnou do druhého dílu, ale koneckonců by to nebyl jediný případ a navíc možné nejasnosti nemohou jít za hrou.

Zdroj: Warhorse

Silnou předností bude dle mého názoru opět výborně zpracovaná atmosféra, díky níž se mi povedlo už nyní – a to navzdory hraní v pro mě nepřirozeném prostředí – se do hry plně ponořit. Tom McKay a Luke Dale hrají své role, jako by od vydání jedničky neuběhl ani rok, a od prvního slova mezi nimi funguje skvělá chemie, na což se moc těším v dalších částech příběhu a cutscénách především. Většinu své pasáže jsem strávila uprostřed přírody, tudíž jsem nejvíce obdivovala skvostné české lesy a dojímala se nad všude kolem rostoucími květinami. Co na to říct, už v jedničce byly lesy krásné a velice dobře zpracované, ale vývojáři dokázali toto kochání v uplynulých letech ještě mnohem dál. Lesy jsou odlišné od těch v Posázaví, liší se skladbou stromů, porost je hustší a topografii minimálně zde narušují všudypřítomné skály, do toho skrze větve prostupují sluneční paprsky a pouští se uvnitř lesa do zajímavé hry se světlem a stíny. Zdejší atmosféru pochopitelně podporuje i ozvučení, které snad ani nemůže znít věrněji. Zkrátka jako ve skutečném lese. Přidejme podmanivou hudbu, jež vás může na toulkách provázet, a máme z toho skvělý zážitek. Než vás tedy někdo přepadne, předpokládám. A i na jedno takové nemilé střetnutí v úvodu hry došlo, já však raději volím cestu lsti a hbitého jazyka. A pak poblíž zaražené sekyry, když to nejde jinak…

Honosně a velkolepě

Zmínila jsem změny a vylepšování napříč různými oblastmi hry, zmínku si nicméně zaslouží i ty menší, jež přece jen dotvářejí celkový obraz. Hned zkraje si nelze nevšimnou přepracovaného uživatelského rozhraní, které mě na první pohled vyděsilo svou zdánlivou složitostí především v inventáři. Vše má však svůj řád podobně jako v jedničce, procházení je dobře řešeno z hlediska praktičnosti i elegance. Největší změnou je zde vizuální přepracování, které nyní působí značně honosněji a zajímavě odráží Jindrovo pohybování se ve vyšších vrstvách oproti vesnickému balíkovi z jedničky. Mapa je dle očekávání opět krásná a speciální pochvalu zasluhuje kodex, který je plný zajímavostí a krásných ilustrací. Překvapilo mě rovněž, že jsou jména postav pro úplnost i v anglické verzi doplňována jejich původním českým. Nové jsou samozřejmě i jednotlivé ikonky, na něž jsem si musela chvíli zvykat, ale nakonec mi zdálo, že vše do sebe zapadá. Radost mi pak ještě udělalo jezení z kotlíku pomocí lžíce a oplachování se v kádi, které teď doprovází animace namísto zatmívačky. Malé radosti, ale ve výsledku velice mocné a působivé.

Občas je vidět, že hra ještě není zcela začištěná, což se projevuje například na navazování některých animací a během střihů v cutscénách.

Health bar u mě ovšem k pozitivním poznatkům nepatřil, jelikož je z mého pohledu až přehnaně velký a výrazný, čímž nehezky narušuje zbytek rozhraní včetně kompasu v průběhu hraní, veškerá elegance je ta tam a připomíná úplně jiné a starší tituly. Pokud jsem však dobře slyšela, zvuky zadávání a posunu v úkolech, respektive hlášení jednotlivých bodů, zůstaly stejné jako v jedničce. Zatímco mě potěšilo názorné zobrazování hodnot hozených kostek, alchymistický herbář takovouto přístupností nedisponuje a během vaření jsem kvůli příliš zdobnému písmu měla problém přečíst, jaké bylinky a úkony vlastně potřebuji k uvaření lektvaru. Občas je pak vidět, že hra ještě není zcela začištěná, což se projevuje například na navazování některých animací a během střihů v cutscénách, ale to je samozřejmě něco, co mají nyní vývojáři čas a prostor opravit. Zaslechla jsem však během i pár replik, které mi z hereckého hlediska zněly trochu nepěkně, ale šlo spíše o náhodné komentáře NPC. Vyjma hlavních postav si původní znění zatím netroufám hodnotit, ačkoli někde budu bezesporu hodně zvědavá, ale také lehce podezřívavá a obzvláště pozorná.

Zdroj: Warhorse

Mé dojmy ze dvou hodin hry (a dalších dvou jakožto diváka) jsou každopádně v tuto chvíli pozitivní a těší mě, že se vývojářům daří – alespoň v poskytnutých a prezentovaných pasážích – dostát svým slibům ohledně pokračování. Jako hráč, jenž strávil v prvním Kingdom Come i pár stovek hodin času napříč různorodými průchody, jsem měla v době oznámení lehké obavy, jak se podaří navázat, ale především jak velký skok pokračování udělá. Zatím má nakročeno dobře a zdá se, že mé obavy byly liché, proto se odteď na Kingdom Come: Deliverance II těším ještě o něco víc a věřím v ten nejlepší výsledek, ačkoli jsem z celku zatím ochutnala jen pár drobečků.