Za únikem z The Last of Us 2 prý stojí hackeři

Konec dubna se pro fanoušky The Last of Us nesl ve znamení masivního úniku zásadních příběhových detailů očekávaného druhého dílu. Na YouTube se už minulé pondělí objevila videa z pokročilé fáze, která odhalují některá vyústění, na něž se hráči těší od vydání první hry v roce 2014. Pro studio Naughty Dog to byla zdrcující zpráva, na kterou krátce po únicích zareagovali s upozorněním, aby hráči videa nesledovali, pokud se nechtějí připravit o zážitek. Současně s tím se rozběhla série spekulací, že za úniky stojí bývalý zaměstnanec Naught Dog, který se chtěl pomstít za neadekvátní pracovní podmínky a mělo se za to, že Sony i vývojáři nebudou chtít incident dále komentovat. O víkendu ovšem informovali redaktoři Games Industry, že Sony již zjistila identitu pachatelů a nyní přichází zpráva Kotaku, která za viníky označuje hackery. Opírá se o tvrzení herního testera, vystupujícího pod přezdívkou PixelButts, který už v den úniku videí tvrdil, že žádný zhrzený zaměstnanec Naughty Dog v této kauze nefiguruje.

For those of you interested in TLOU2 leaks and how it happened, here’s your rundown

I have no idea how many tweets this will be so buckle up

— PixelButts (@PixelButts) May 3, 2020

„Pro ty, koho zajímají úniky z TLOU2 a chtějí vědět, jak se vše odehrálo, nabízím menší souhrn,“ začíná sérii tweetů PixelButts. Uvádí, že každá vydaná hra od Naughty Dog obdržela patch, jenž se stal součástí zdrojového kódu a obsahuje klíč k přístupu na servery Amazonu, které studio pro svou práci využívá. Když se klíč spáruje s unikátním ID konkrétního titulu, zpřístupní se datová část serveru a je volně přístupná všem, kdo k ní mají mít oficiálně přístup. Právě na tuhle věc ale podle PixelButtse přišla také nejmenovaná hackerská skupina a už na začátku ledna začala zkoušet, jak se do složek jednotlivých her dostat. „Do března se podařilo [ze serverů Amazonu] stáhnout 1-3 TB dat, i když si jistý jsem pouze s jedním terbajtem. Nadále se ale [hackeři] snažili získat klíč z The Last of Us 1, protože věřili, že ve složkách [na serveru Amazonu] budou i data z The Last of Us 2,“ popisuje PixelButts. Hackeři prý vycházeli z toho, že když se jim podařilo dostat k vývojářským datům Uncharted 3, našli mezi nimi i věci související s původním The Last of Us a měli za to, že v rámci standardního pracovního nepořádku nevěnují vývojáři tak velkou pozornost a určitě někde mají i data z TLOU 2.

Informace o únicích nesmí na YouTube

Vedle samotného zveřejnění příběhových detailů z The Last of Us Part II se mezi fanoušky momentálně řeší také urputná snaha Sony zamezit jakémukoliv dalšímu šíření. Doplácejí na to ale i tvůrci obsahu, kteří úniky pouze komentují, aniž by prezentovali jakýkoliv obrazový materiál nebo mluvili o konkrétních detailech. O odmítnutí zveřejnit video ze strany YouTube mluví například zakladatel kanálu Geeks and Gamers Jeremy Prime, problém ale rozebírá také youtuber Angry Joe. Ani jemu se nelíbí, že videa, která pouze nakládají s veřejně dostupnými informacemi, nesmí být zveřejňována a na protest vyzývá své diváky, aby o únicích otevřeně mluvili v sekci komentářů. Jeho video je zatím stále dostupné.

Že měli hackeři pravdu, je nyní podle insidera očividné, jednat se pak podle něj mělo o build hry ze začátku dubna. Ani PixelButts ovšem není schopen určit, zda se hackeři dostali k funkční verzi hry a videa si natočili sami, nebo pouze použili videa, která mezi jednotlivými složkami nalezli. Neodmítá ovšem ani jednu z těchto variant a vysvětluje, že častá námitka stran nutnosti vlastnit devkit PlayStationu 4, aby bylo možné takový build spustit a natočit, není úplně na místě: „Ano, devkit potřebujete. Ale získat ho je relativně snadné, tohle není žádný problém.“ U tohoto tvrzení nicméně nekončí a přidává i vlastní pohled na to, kdo vlastně ve finále videa pustil do světa. Podle PixelButtse totiž nešlo o hackery, kteří zjistili, jak se k datům studia Naughty Dog dostat, ale někdo další, kdo se o detailech přístupu měl od původní skupiny dozvědět. „Člověk, který se mnou [o tomto případu] mluvil, je hlavním strůjcem přístupu [na servery Amazonu], nejedná se ale o toho, kdo materiál sdílel na internetu,“ říká insider. Tuto verzi pak přebírá již zmiňované Kotaku a souhlasí s ní i novinář Jason Scherier, který je rovněž přesvědčen o tom, že za únikem nestojí nikdo z bývalých zaměstnanců studia.

Ne všichni samozřejmě Scherierovi věří a tvrdí, že jde jen o snahu vývojářů zamést problém pod koberec, respektovaný novinář se ale brání.

„Poté, co jsem mluvil s dvěma lidmi, kteří vědí, jak informace o TLOU 2 unikly, mám docela dobrou představu, co se stalo. Krátká verze: hackeři našli bezpečnostní mezeru v patchi pro starší hru od Naughty Dogu a využili ji k přístupu na servery. Myslím, že nahrávka, která unikla na internet, je přímo od vývojářů,“ píše Scherier na svém Twitteru. Bez ohledu na své předchozí články o zmiňovaném studiu, firmení kultuře a designéru Neilu Druckmannovi nicméně říká, že všechny dosavadní spekulace o aktu pomsty ze strany bývalého zaměstnance se nezakládají na pravdě a doplňuje, že Naughty Dog naopak podporuje v době krize nadstandardně i externí pracovníky a platí jejich zdravotní pojištění. Ne všichni samozřejmě Scherierovi věří a tvrdí, že jde jen o snahu vývojářů zamést problém pod koberec, respektovaný novinář se ale brání. „Rozumíš, že mluvíš s reportérem, který publikoval investigativní článek o praktikách přesčasů v Naughty Dog před méně než dvěma měsíci? Chápu, že je v dnešní době populární znevažovat důvěryhodnost médií, ale proč bych vůbec chtěl za někoho uklízet jeho vlastní nepořádek,“ uzavírá Scherier v odpovědi jednomu z diskutujících řečnickou otázkou.

Zdroj: Twitter, Naughty Dog

Zdá se tedy, že je pro jednou pravda opět poměrně nudná a žádný komplot proti studiu Naughty Dog se nekoná. Ostatně, Sony ve svém víkendovém prohlášení mluvila o vinících v množném čísle, což rovněž historku vyvrací a naznačuje, že za únikem stojí více lidí. Samozřejmě i na tomto místě ale pro jistotu upozorňujeme, že vše výše uvedené není oficiální verzí studia ani Sony a odkazuje se pouze na důvěryhodnost zdrojů, resp. médií, která tyto informace přebírají.