11. 4. 2025
Společnost Nintendo nás pozvala do Londýna, abychom si mezi prvními mohli vyzkoušet novou konzoli Switch 2. Několik hodin jsem tak mohl strávit ve společnosti chystaného systému a prvních first party i third party her. Nemá smysl vás dlouho napínat. Moje zážitky se hodně nesou v duchu naplnění dosavadních očekávání a „papírových“ předpokladů. Switch 2 je evoluční krok a tuto skutečnost jsem si znovu a znovu v několika situacích připomínal. Bez negativní konotace. Samotná konzole i hry na ní působí jako v mnoha směrech lepší verze toho, co už známe. To ale není výčitka a nemusí to být nutně chyba.
Spíš než o nedopatření jde o záměr výrobce. Japonská firma totiž přirozeně chce navázat na jeden z nejprodávanějších herních systémů všech dob, a tak sází na jistotu i kontinuitu. Což může na potenciální zákazníky fungovat ze všeho nejlépe. Na druhé straně to ale znamená, že tu možná schází nějaká jedna konkrétní „revoluční“ funkce, která by se sama o sobě měla postarat o wow efekt a prodala vám celé zařízení. Myslím, že tu není teď nějaká jedna věc, která by Switch 2 jednoznačně definovala. Snad ta improvizovaná myš.
Joy-Cony vyměnily dosavadní kolejničky za magnetické připojení. V praxi to ale neznamená žádný kompromis v pevnosti a stabilitě. Výhodou je naopak rychlejší a ještě pohodlnější připojení a odpojení.
Nutné je také hned zkraje podotknout, že jsem si nemohl zkusit zdaleka vše, co bych chtěl, nebo byste rádi slyšeli. Tohle jsou jen první dojmy. Řadu her jsem mohl hrát jen v jednom z možných režimů, nemohl jsem otestovat nové on-line funkce ani kapacitu baterie. Berte to tedy jako takové letmé seznámení, na které nepochybně později naváží detailnější analýzy. Důležité je také zmínit, že s většinou her jsem strávil 10, 15, maximálně 20 minut, takže vám nemohou nabídnout ani žádné hluboké dojmy z jednotlivých titulů. Jsou to prostě první čerstvé pocity. Rozhodně ale mohu už nyní říct, že Switch 2 jako kus elektroniky působí přesvědčivým dojmem, který nabízí zjevně solidní zpracování.
Patrné je to už na nových Joy-Conech, které vyměnily dosavadní kolejničky za magnetické připojení. V praxi to ale neznamená žádný kompromis v pevnosti a stabilitě. Výhodou je naopak rychlejší a ještě pohodlnější připojení a odpojení. Systém snad nebude trpět na žádné opotřebení, ale to prověří až čas. Stejně tak mohu říct, že analogové páčky jsou pohodlné, ale nepovím vám, zda se u nich časem neprojeví nepoplurní drift. Osahal jsem si krátce i nový Pro Controller se zadními tlačítky a rozhodně se mi s ním hrálo velmi dobře. Switch 2 hned od počátku po vzoru OLED modelu nabízí chytřejší stojánek a o displeji mohu říct alespoň to, že má velmi slušné pozorovací úhly. Ale pojďme se podívat na jednotlivé hry…
Mario Kart World je jakýmsi symbolickým zhmotněním pocitů, které mám i ze samotné konzole. Je to nové a lepší, avšak přesto příjemně povědomé. Největší zábavu jsem si zatím užil ve velkém vyřazovacím závodu, kdy se pustíte do dlouhé jízdy napříč mapou a doufáte, že přežijete od checkpointu k checkpointu, přičemž pokaždé hra část nejpomalejších závodníků eliminuje. Je to napínavé a nevyzpytatelné, jak podobné režimy obvykle bývají a chaotičnost do posledních metrů násobí tradičně zběsilá hratelnost Mario Kart, kterou definují všemožné power-upy a jejich dramatické účinky, které dokáží ve zlomku okamžiku převrátit pořadí naruby. Mario Kart jsem měl možnost na rozdíl od mnoha dalších titulů zkusit v handheldovém i televizním režimu a v obou případech vypadá hra opravdu pěkně a běží velmi svižně. Potenciál podle mě má i rozsáhlý otevřený svět a velký počet jezdců v jednom závodě.
Donkey Kong Bananza sice není nový velký 3D Mario, kterého si nepochybně řada fanoušků přála, ale nakonec musím uznat, že má skutečně potenciál italského instalatéra v launchovém lineupu důstojně zastoupit. Nenechte se mýlit tím, že jde o jiného hrdinu, je to plnohodnotná velká hra od Nintenda. Hlavním lákadlem je nepochybně destrukce prostředí, která je příjemně svobodná, plynulá i pěkná na pohled. Donkey Konga jsem hrál na televizi a rozhodně působí, že bude dělat nové konzoli pěknou reklamu.
Metroid Prime 4: Beyond patří i podle mého očekávání vedle Mario Kart a Donkey Konga mezi nejlákavější první first party hry přímo od Nintenda. Předpokládám, že půjde o jeden z hlavních taháků, přestože míří i na stávající konzoli. Na Switchi 2 přitom dokazuje, že hry od Nintenda se nemusí „schovávat“ jen za pohlednou stylizaci, ale dokáží nabídnout skvělou hratelnost i v kombinaci s pokročilou grafikou. Metroid Prime byl k dispozici jen na televizi v režimu 1080p a 120 fps, vypadal ale opravdu velmi dobře. Může to být slušný benchmark celé konzole. Hratelnost je chytlavá a nabízí pro tuto značku typickou směs. Užil jsem si pár přestřelek, hezké cut scény i jeden napínavý boss fight s velkou potvorou. Je to ale současně jeden z titulů, který láká také na nové ovládání à la myš. Zpočátku působí snad trochu nezvykle, ale od první chvíle je velmi efektivní. Nadchla mě přitom možnost kdykoli jen pootočením Joy-Conu střídat způsob ovládání. Zatím si dokážu představit, že bych hru hrál oběma způsoby, ale jsem zvědavý, co nakonec převládne.
Basketbal na vozíčku nazvaný Drag x Drive na nás během prezentace Nintenda nepůsobil příliš přesvědčivě, ale realita je trochu lepší, než jsem asi čekal. Nebudu vám tvrdit, že jsem zcela změnit na hru názor, je to podle mě spíš demonstrace nové technologie Joy-Conů. Ale když si odmyslím nepříliš pohlednou stylizaci, vlastně se titul hraje docela slušně. V praxi to prostě funguje lépe než na pohled. Nepochybně ale bylo cílem ukázat hráčům i vývojářům, co vše by bylo možné s Joy-Cony udělat. kromě jiného jsem si tu mohl snadno ověřit, že jezdit s nimi můžete i po nohavici kalhot a pohyb ve hře funguje. Jinak jde o očekávaný mix košíkové a Rocket League, při němž se spoléháte hlavně na pohybové ovládání a gesta. Titul jsem celkem logicky zkoušel na televizi.
Nintendo Switch 2 Welcome Tour je rovněž trochu problematický počin. Jak nepochybně dobře víte, jde o sadu miniher seznamující uživatele s funkcemi a možnostmi nové konzole, která se bude prodávat pouze digitálně a za symbolickou cenu. I když jsou nakonec některé minihry docela zábavné – jako například snaha uhádnout, v jakém frameratu běží různé ukázky – stále si myslím, že je to něco, co mohlo Nintendo přibalit k novému systému jako dárek. Ne navzdory nízké ceně, ale právě proto, že má být hra tak levná. Když může být levná, mohla plnit podobnou roli jako Astro u PS5 a udělala by podle mě větší parádu. Tady dle mého soudu Nintendo na marketingu víc ztratí, než co získá na příjmech. Větší PR kapitál mohl výrobce vytěžit z nálepky bezplatného tech dema. Ale třeba nakonec budu mluvit jinak, až uvidím celý obsah.
Na akci byla k vidění i Super Mario Party Jamboree – Nintendo Switch 2 Edition ＋ Jamboree TV. Placený upgrade v tomto případě přináší nejen lepší technické zpracování, ale také nové minihry. Já si vyzkoušel šest disciplín ušitých na míru myši a vlastně to bylo docela fajn. Jsou zábavné a dobře prezentují potenciál nových Joy-Conů. Zatím se ale zdráhám předpovídat, zda to bude upgrade, který si cenovku obhájí.
Placené vylepšené verze hitů The Legend of Zelda: Breath of the Wild a Tears of the Kingdom nabízejí plynulejší gameplay, ale nemůžete čekat žádný velký „remaster“, který by se chtěl měřit s tím, co se hráči na PC snažili vymáčknout z emulace. Nedoufejte v zázraky, proto bude i v tomto případě velmi důležité zjistit, co vše nakonec upgrade nabídne a zda by nebylo efektivnější nabídnout hráčům bezplatný update.
A když už je řeč o starších Zeldách, trochu času mi zbylo i na klasiky pro GameCube, které budou dostupné v rámci rozšířeného předplatného. Zavzpomínal jsem si na Wind Waker i Soulcalibur II a chopil se u toho pochopitelně staronového gamepadu z GC. Pořád ale nechápu, proč Nintendo neumožní tento ovladač využít i v dalších hrách. Jinak se tituly pro GameCube hrají na Switchi 2 fajn, ale nic jiného jsem ani nečekal a na podrobnější analýzu natožpak závěry je příliš brzy. Wind Waker by si ovšem pořád podle mě zasloužil i plnohodnotnou vylepšenou verzi, kterou ani samotné Nintendo nevyloučilo.
Velmi důstojné zastoupení měla na akci i third party produkce, která se minimálně v tuto chvíli tváří, že bude na Switchi 2 hojně k vidění. Jedním z nejzářivějších příkladů je Cyberpunk 2077. Ten bylo možné zkusit na handheldu i televizi a v obou dostupných režimech, které autoři avizovali už dříve. Ačkoli podle očekávání titul v kvalitě grafiky pochopitelně zaostává za současnými velkými konzolemi a PC, při hraní převládá příjemná emoce podobná té, když hráči žasli, že na prvním Switchi běží Zaklínač 3. Máte prostě radost z toho, že to jde.
Hogwarts Legacy je na tom podobně s tím rozdílem, že už ho hráči znají ze Switche první generace. Takže nebudete možná výsledkem tak ohromení. Hrál jsem na televizi a doufal jsem, že grafika nabídne ještě víc detailů, ale příjemně mě naopak překvapil framerate, ze kterého v prezentovaném režimu autoři neslevili. verze pro Switch 2 má navíc omezit nahrávací obrazovky a vrátit do hry věc, které byly na velkých konzolích.
Split Fiction mají hráči stále v živé paměti a nedávné ukázka na přenosu Nintenda celkem reálně obnažila, že nepůjde o nejhezčí z portů aktuálních multiplatformních her. Grafika tu viditelně zaostává za ostatními systémy. Hra ale běží svižně a oceňuji, že ji vydavatel ukazuje takovou, jaká skutečně je.
Až překvapivě dobře naopak vypadá Street Fighter 6. Jde o jednu z her, která se podle mě z aktuálních velkých titulů nejvíc blíží podobě na klasických konzolích. Na Switchi 2 pak kromě jiného nabízí trochu bláznivé alternativní ovládání s pomocí gyroskopu, kterému jsem ale zatím nepřišel moc na chuť.
Jasné je, že na výkon Nintendo nadále nesází a nehoní se za teraflopy. Zejména u third party produkce ale ukáže až čas, zda to bude za pár let překážka v portování multiplatformních her, či nikoli. A potažmo, jak dlouho ostatním vydavatelům vydrží záměr podporovat Switch 2. Hardware, prodeje, zájem zákazníků – to vše jde ruku v ruce v této rovnici. Nechme se překvapit, závěry bych po pár hodinách nedělal.
Na tomto místě tyto dojmy končí, ale rozhodně to není to poslední, co pro vás chystáme. Mým zážitkům se budeme ještě věnovat, a to i videem. Tohle byl první rychlý materiál, který jsem pro vás nachystal doslova během cesty.
Zdroj: Vortex
Lukáš Kotrus napsal: 
Stephano napsal: 
Chtěl bych dát Nintendu pár hodin týdně. Hlavně u něj nespěchat a vychutnávat + jak jsem psal, snad mi jemná motorika prstů dovolí více. 
pedro1pedro napsal: Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
