Domácí hry máme v oblibě a krátce před Vánoci jsme se dozvěděli, že se vydání dočkal nový český kousek. Je navíc český skrznaskrz. Řeč je o hře Panelak, kterou vytvořil Pavel Oršel pod hlavičkou Pajos games. Samotný autor popisuje novinku jako nezávislou hororovou adventuru zasazenou do důvěrně známého českého prostředí.
Pavel Oršel láká na logické hádanky, které mají víc možných řešení. Slibuje napětí bez soubojů, protože budeme jen utíkat a schovávat se. Ve hře najdeme odkazy na různé městské legendy. A nedílnou součástí celého zážitku je samozřejmě specifická nostalgická atmosféra socialistického bytového domu.
Zdroj: Pajos games
„Ocitnete se před panelákem uprostřed lesa (kde se tu vůbec vzal?) a spatříte muže volajícího o pomoc. Jaký bude váš další krok?“ ptá se autor hráče. Budeme řešit hádanky, hledat předměty a ukrývat se před nebezpečím. A hlavně prý máme dodržovat pravidla. Že nevíte, jaká to jsou? „Najděte seznam a pokud chcete přežít, tak se jich držte,“ radí autor.
Panelak je Pavlův debut a k dispozici je i v češtině. Titul má profil na Steamu a prodává se tu už od 13. prosince. Momentálně přibližně za 6 eur. K dispozici je verze pro Windows. Od vydání už se hra dočkala i několika updatů, které řešily různé chyby.
Vypadá to poměrně zajímavě, těším se, až hru zkusím. Rád bych ji zařadil také do streamu.
V roce 2016 (18.06.) jsem napsal tento horor:
Horror z počátku ve formě protokolu o ohledání místa činu. Základní kostra sepsána na základě reálného místa.
Podmínky ohledání: lehká mlha, přirozené měsíční světlo, vysoká vlhkost vzduchu
Předmětem ohledání je byt č. 302 v prvním nadzemním podlaží v kdysi obytném domě v panelové zástavbě. Panelový dům je ve zjevně zchátralém stavu, skleněné výplně všech oken nejsou na místě. Na vnější povrchové úpravě domu, v místě pod okny se nachází temné rudé skvrny, měnící svůj tvar. Z oken v nejvyšších patrech vychází hustý dým, který však nestoupá vzhůry, ale líně klesá k zemi.
Pozemek domu není oplocen, zemi tvoří černá mazlavá hlína, pokryta pozůstatky mrtvol psů v různé fázi rozkladu.
Přístupová cesta do suterénu domu vede přes železobetonové schodiště. Železná část konstrukce je narušená rzí. Vstup do domu tvoří jednokřídlé dveře, které jsou pootevřeny. Dveře z materiálu plast. Dveře jsou osazeny jedinou skleněnou výplní obdélníkového tvaru. Plastový rám, je opatřen vnější povrchovou úpravou barvy měsíčně bílé barvy. Skleněná výplň je rozbita, zbytky skleněné výplně se nacházejí po vnitřním obvodu rámu dveří. Z vnitřní strany rámu dveří a zbytků skleněné výplně se nachází skvrny od zaschlé krve, pokryté usmívajícími se průsvitnými larvami. Dále se zbytky skleněné výplně ve formě střepů nachází před vchodovými dveřmi. Mezi střepy se nachází odtrhnutý chvějící se prst.
V přízemí domu, v potemnělé chodbě se přímo proti vstupu nachází dvě výtahové šachty, dveře výtahů jsou otevřené, z dolní části levé šachty, zjevně hlubší než by odpovídalo výše podlaží, je slyšet dětský pláč, z pravé šachty, též zjevně hlubší než by odpovídalo výše podlaží, se line tichý smích.
Po pravé straně od výtahový šachty se nachází schodiště do vyšších a nižších pater, jenž se ztrácejí v nedohlednu. Povrch chodby i schodiště tvoří dlažba, pokryta vrstvou praskajících lesklých švábů.
Po výstupu o dvě nadzemní podlaží výše se nachází po pravé straně vstup do chodby. Dveře vstupu nejsou na místě, ty jsou položeny na zemi. Výsuvné dveře výtahových šacht jsou otevřené kdy levá i pravá kabina jsou zastaveny mezi tímto a nižší patrem. Z pravé kabiny jsou na podlahu chodby nataženy zjevně ženské bledé ruce sepjaté v modlitbě. Ukazováček pravé ruky chybí.
Za prostorem výtahových šacht se po pravé straně nachází kovové jednokřídlé dveře. Dveře jsou uzamčeny, ve vnější straně cylindrické vložky je vložen klíč. Vzpomínám na svoji lásku a zámek odemykám.
Za odemčenými dveřmi pokračuje chodba, která se stačí v uhlu 90 stupňů do pravého směru. Po pravé straně, na dosah ruky ode dveří se ve výši 160cm nachází kovová skříň hydrantu. Dvířka jsou odtržené a volně visí na horním pantu. Ve skříni je položeno 6ks nábojů pistolové konstrukce ráže 9 × 19 mm Parabellum. Po levé straně chodby se nachází cihlami zazděné vstupní dveře bytu. Z vnitřní strany je slyšet lehké škrábání a tupé údery. Za pravoúhlým lomením chodby, se po levé straně chodby nachází dveře do bytu. Dveře jsou uzavřeny a z vnější části zapečetěny žlutou páskou páskou s nápisem, ve znění: světlo nás nespasí, bolest ano.
Na konci chmurné chodby se nachází otevřené dveře do bytu 302. Přístupem ke dveřím 302 se teplota vzduchu zřetelně snižuje s výrazně narůstající vůní parfému. Vstupní dveře jsou opatřeny zámkem s cylindrickou vložkou a horním bezpečnostním zámkem. Konstrukce zámků jsou zjevně bez poškození. Západky bezpečnostního zámku v horní, prostřední a dolní části jsou v poloze odemčeno. V místě kukátka dveří se nachází prázdný prostor. Zde je v okrouhlém otvoru do dveří zabodnuta jehla omotaná červenou nití, která je spuštěna po vnější straně dveří.
Za dveřmi bytu 302 se nachází předsíň, kde se po levé straně a dále přímo naproti vstupu nacházejí dveře. Samotná předsíň se stáčí a pokračuje do pravého směru. Z místnosti ze dveřmi po levé straně je slyšet smutná píseň. Pomalu otevírám dveře kdy předsíň zalévá měsíční světlo.
Místnost – obývací pokoj, je o rozměru 9m x 4m. Po levé straně se nachází vysoký dřevěný stůl barvy hnědé. U stolu podél stěny je položen proutěný koš vystlaný bílou dekou s dlouhých vláken. Dále se podél levé stěně pokoje nachází zachovalá klasická masivní skříň. Dvoukřídlé dveře jsou uzavřeny, Na skříni je uprostřed položena nádoba na přípravu Fondue bourguignonne. Před skříní se nachází dvoumístná pohovka, jehož sedací část je roztrhaná. Ta je z části překryta dekou modré barvy. Na ni je položen plyšoví medvídek bez očí, plakající krev. Pod medvídkem leží kdysi růžové plyšové prasátko. Na dotek skříně je přistavěna rustikální pohovka. Uprostřed pohovky je stočená psí kostra. Před pohovkou se nachází nízký konferenční stůl, na kterém se nachází lcd monitor, který i přesto, že není zapojen do elektrické sítě, zobrazuje přehrávající hudební klip I’ll Keep Coming skupiny Roar. Monitor je propojen s chromovanou stříbrnou Pc skříní, která je optickým kabelem propojena s recieverem, který se náchazí na poličce tv stolku. Z recieveru vedou audiokabely do sloupových reprobeden ze kterých zní přehrávající píseň. Podél pravé stěny obývacího pokoje se ve směru vstupu nachází prosklená knihovna. Na posuvných skleněných tabulí dvířek knihovny se z vnitřní strany nacházejí otisky prstů, které postupně mizí a opět se objevují. Knihovna je plně zaplněna krásnou literaturou. Na horním okraji knihovny je kamenná soška miniaturní repliky chrliče katedrály Notre Dame. Dále se podél pravé stěny obývacího pokoje nachází prostá nízká skříňka o jedné poličce, na které jsou naskládané zaprášené krabičky bluray disků. Při zemi mezi knihovnou a skříní se nachází jiskřící zásuvka. Dále se za jednoduchou skřínkou nachází dveře do přilehlého pokoje. Dveře jsou otevřeny a dále ve směru za dveřmi je na stěně obývacího pokoje zavěšen obraz s motivem zimní krajiny s dominujícím temným stromem s bohatou a zkroucenou korunou přes kterou prosvítá měsíc, jehož světlo přetéká do pokoje. Nedaleko stromu se prochází pět postaviček, které mne mávají.
Bořím se po kotníky do sněhu. Zima svírá mé útroby, pohlédnu na mávající postavy a přes závěje se vydám k nim v ústresy. Po pár krocích zřetelně slyším silné zabouchnutí kovových dveří chodby patra domu. Postavy se zhroutí do nepřirozených uhlů a za nelidského kvílení se roztékají do sněhu, jenž rudne jejich krví a žloutne jejich močí.
Oklepávám ze sebe sníh jenž padá na podlahu obývacího pokoje a za běhu do chodby před bytem 302, páskuji šest nábojů do špinavého zásobníku.
Jako bych je snad potřeboval, ta naivita snažit se i věci zcela mimo naše chápání řešit silou. Doklopýtám před zaseknuté výtahy, sotva vnímám že místo sepjatých rukou zbyl jen další ulomený prst omotaný červenou nití se zabodnutou jehlou. Nezapomínám však teatrálně kontrolovat prostor přes pevné mířidla. Čistý, pomyslím si s ironickým úšklebkem. Překračuji dveře s došlápnutím na levou nohu za hlasitého suchého prasknutí. S údivem sobě vlastním pozorují jak podél zlomená bledá kost připomínající vyprahlou větev, trhá kůži pod kolenem, kdy zbytek nohy vahou těla sjíždí po obnažené kosti jak po pístu, shrnující kůži a maso jak když se loupe banán. Celý svět se cvrkává do soukromého oceánu agónie za hranice té nejzvrácenější fantazie. Otevírám hubu v pokusu výkřiku, cítím jak se mne čelist v půlce láme a jazyk mne volně visí přes zející díru na krku. Bolestí omylem tisknu spoušť, kdy kulka se odráží od betonové zdi a zdeformovaná mne vniká do břicha, kde trhá střeva které vyhřezávají přes pupek a praskající jak připálená jitrnice vesele odhalují lidský prejt z vlastních hoven. To mne však netrápí. Ve srovnání s trhající se kůži podél páteři jde o pouhé zašimrání. ztrácím kontrolu nad celým tělem a bolest se násobí šílený děsem z probíhajícího procesu. Chtěl jsem zešílet, místo toho jsem si uvědomil prostou pravdu. Ta rozpadající se existence je ve skutečnosti odporný hmyz kterému se zdál sen, že je člověkem s bláhovými představami o prostém lidském životě. Každé snění končí, to mé, skrze vlastní noční můru. Rozpadl se jak cáry kůže a chuchvalce sádlem prolezlého hnijícího masa, která se čím dál více podobá vřící bublající břečce odporného hnusu. Lepkavě se vsakuji do dveří, které prožírám skrz na skrz a dále ztékám po podlaze vsakujíc do sebe veškerou okolní špínu celého světa.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
20. 12. 2024
Horror z počátku ve formě protokolu o ohledání místa činu. Základní kostra sepsána na základě reálného místa.
Podmínky ohledání: lehká mlha, přirozené měsíční světlo, vysoká vlhkost vzduchu
Předmětem ohledání je byt č. 302 v prvním nadzemním podlaží v kdysi obytném domě v panelové zástavbě. Panelový dům je ve zjevně zchátralém stavu, skleněné výplně všech oken nejsou na místě. Na vnější povrchové úpravě domu, v místě pod okny se nachází temné rudé skvrny, měnící svůj tvar. Z oken v nejvyšších patrech vychází hustý dým, který však nestoupá vzhůry, ale líně klesá k zemi.
Pozemek domu není oplocen, zemi tvoří černá mazlavá hlína, pokryta pozůstatky mrtvol psů v různé fázi rozkladu.
Přístupová cesta do suterénu domu vede přes železobetonové schodiště. Železná část konstrukce je narušená rzí. Vstup do domu tvoří jednokřídlé dveře, které jsou pootevřeny. Dveře z materiálu plast. Dveře jsou osazeny jedinou skleněnou výplní obdélníkového tvaru. Plastový rám, je opatřen vnější povrchovou úpravou barvy měsíčně bílé barvy. Skleněná výplň je rozbita, zbytky skleněné výplně se nacházejí po vnitřním obvodu rámu dveří. Z vnitřní strany rámu dveří a zbytků skleněné výplně se nachází skvrny od zaschlé krve, pokryté usmívajícími se průsvitnými larvami. Dále se zbytky skleněné výplně ve formě střepů nachází před vchodovými dveřmi. Mezi střepy se nachází odtrhnutý chvějící se prst.
V přízemí domu, v potemnělé chodbě se přímo proti vstupu nachází dvě výtahové šachty, dveře výtahů jsou otevřené, z dolní části levé šachty, zjevně hlubší než by odpovídalo výše podlaží, je slyšet dětský pláč, z pravé šachty, též zjevně hlubší než by odpovídalo výše podlaží, se line tichý smích.
Po pravé straně od výtahový šachty se nachází schodiště do vyšších a nižších pater, jenž se ztrácejí v nedohlednu. Povrch chodby i schodiště tvoří dlažba, pokryta vrstvou praskajících lesklých švábů.
Po výstupu o dvě nadzemní podlaží výše se nachází po pravé straně vstup do chodby. Dveře vstupu nejsou na místě, ty jsou položeny na zemi. Výsuvné dveře výtahových šacht jsou otevřené kdy levá i pravá kabina jsou zastaveny mezi tímto a nižší patrem. Z pravé kabiny jsou na podlahu chodby nataženy zjevně ženské bledé ruce sepjaté v modlitbě. Ukazováček pravé ruky chybí.
Za prostorem výtahových šacht se po pravé straně nachází kovové jednokřídlé dveře. Dveře jsou uzamčeny, ve vnější straně cylindrické vložky je vložen klíč. Vzpomínám na svoji lásku a zámek odemykám.
Za odemčenými dveřmi pokračuje chodba, která se stačí v uhlu 90 stupňů do pravého směru. Po pravé straně, na dosah ruky ode dveří se ve výši 160cm nachází kovová skříň hydrantu. Dvířka jsou odtržené a volně visí na horním pantu. Ve skříni je položeno 6ks nábojů pistolové konstrukce ráže 9 × 19 mm Parabellum. Po levé straně chodby se nachází cihlami zazděné vstupní dveře bytu. Z vnitřní strany je slyšet lehké škrábání a tupé údery. Za pravoúhlým lomením chodby, se po levé straně chodby nachází dveře do bytu. Dveře jsou uzavřeny a z vnější části zapečetěny žlutou páskou páskou s nápisem, ve znění: světlo nás nespasí, bolest ano.
Na konci chmurné chodby se nachází otevřené dveře do bytu 302. Přístupem ke dveřím 302 se teplota vzduchu zřetelně snižuje s výrazně narůstající vůní parfému. Vstupní dveře jsou opatřeny zámkem s cylindrickou vložkou a horním bezpečnostním zámkem. Konstrukce zámků jsou zjevně bez poškození. Západky bezpečnostního zámku v horní, prostřední a dolní části jsou v poloze odemčeno. V místě kukátka dveří se nachází prázdný prostor. Zde je v okrouhlém otvoru do dveří zabodnuta jehla omotaná červenou nití, která je spuštěna po vnější straně dveří.
Za dveřmi bytu 302 se nachází předsíň, kde se po levé straně a dále přímo naproti vstupu nacházejí dveře. Samotná předsíň se stáčí a pokračuje do pravého směru. Z místnosti ze dveřmi po levé straně je slyšet smutná píseň. Pomalu otevírám dveře kdy předsíň zalévá měsíční světlo.
Místnost – obývací pokoj, je o rozměru 9m x 4m. Po levé straně se nachází vysoký dřevěný stůl barvy hnědé. U stolu podél stěny je položen proutěný koš vystlaný bílou dekou s dlouhých vláken. Dále se podél levé stěně pokoje nachází zachovalá klasická masivní skříň. Dvoukřídlé dveře jsou uzavřeny, Na skříni je uprostřed položena nádoba na přípravu Fondue bourguignonne. Před skříní se nachází dvoumístná pohovka, jehož sedací část je roztrhaná. Ta je z části překryta dekou modré barvy. Na ni je položen plyšoví medvídek bez očí, plakající krev. Pod medvídkem leží kdysi růžové plyšové prasátko. Na dotek skříně je přistavěna rustikální pohovka. Uprostřed pohovky je stočená psí kostra. Před pohovkou se nachází nízký konferenční stůl, na kterém se nachází lcd monitor, který i přesto, že není zapojen do elektrické sítě, zobrazuje přehrávající hudební klip I’ll Keep Coming skupiny Roar. Monitor je propojen s chromovanou stříbrnou Pc skříní, která je optickým kabelem propojena s recieverem, který se náchazí na poličce tv stolku. Z recieveru vedou audiokabely do sloupových reprobeden ze kterých zní přehrávající píseň. Podél pravé stěny obývacího pokoje se ve směru vstupu nachází prosklená knihovna. Na posuvných skleněných tabulí dvířek knihovny se z vnitřní strany nacházejí otisky prstů, které postupně mizí a opět se objevují. Knihovna je plně zaplněna krásnou literaturou. Na horním okraji knihovny je kamenná soška miniaturní repliky chrliče katedrály Notre Dame. Dále se podél pravé stěny obývacího pokoje nachází prostá nízká skříňka o jedné poličce, na které jsou naskládané zaprášené krabičky bluray disků. Při zemi mezi knihovnou a skříní se nachází jiskřící zásuvka. Dále se za jednoduchou skřínkou nachází dveře do přilehlého pokoje. Dveře jsou otevřeny a dále ve směru za dveřmi je na stěně obývacího pokoje zavěšen obraz s motivem zimní krajiny s dominujícím temným stromem s bohatou a zkroucenou korunou přes kterou prosvítá měsíc, jehož světlo přetéká do pokoje. Nedaleko stromu se prochází pět postaviček, které mne mávají.
Bořím se po kotníky do sněhu. Zima svírá mé útroby, pohlédnu na mávající postavy a přes závěje se vydám k nim v ústresy. Po pár krocích zřetelně slyším silné zabouchnutí kovových dveří chodby patra domu. Postavy se zhroutí do nepřirozených uhlů a za nelidského kvílení se roztékají do sněhu, jenž rudne jejich krví a žloutne jejich močí.
Oklepávám ze sebe sníh jenž padá na podlahu obývacího pokoje a za běhu do chodby před bytem 302, páskuji šest nábojů do špinavého zásobníku.
Jako bych je snad potřeboval, ta naivita snažit se i věci zcela mimo naše chápání řešit silou. Doklopýtám před zaseknuté výtahy, sotva vnímám že místo sepjatých rukou zbyl jen další ulomený prst omotaný červenou nití se zabodnutou jehlou. Nezapomínám však teatrálně kontrolovat prostor přes pevné mířidla. Čistý, pomyslím si s ironickým úšklebkem. Překračuji dveře s došlápnutím na levou nohu za hlasitého suchého prasknutí. S údivem sobě vlastním pozorují jak podél zlomená bledá kost připomínající vyprahlou větev, trhá kůži pod kolenem, kdy zbytek nohy vahou těla sjíždí po obnažené kosti jak po pístu, shrnující kůži a maso jak když se loupe banán. Celý svět se cvrkává do soukromého oceánu agónie za hranice té nejzvrácenější fantazie. Otevírám hubu v pokusu výkřiku, cítím jak se mne čelist v půlce láme a jazyk mne volně visí přes zející díru na krku. Bolestí omylem tisknu spoušť, kdy kulka se odráží od betonové zdi a zdeformovaná mne vniká do břicha, kde trhá střeva které vyhřezávají přes pupek a praskající jak připálená jitrnice vesele odhalují lidský prejt z vlastních hoven. To mne však netrápí. Ve srovnání s trhající se kůži podél páteři jde o pouhé zašimrání. ztrácím kontrolu nad celým tělem a bolest se násobí šílený děsem z probíhajícího procesu. Chtěl jsem zešílet, místo toho jsem si uvědomil prostou pravdu. Ta rozpadající se existence je ve skutečnosti odporný hmyz kterému se zdál sen, že je člověkem s bláhovými představami o prostém lidském životě. Každé snění končí, to mé, skrze vlastní noční můru. Rozpadl se jak cáry kůže a chuchvalce sádlem prolezlého hnijícího masa, která se čím dál více podobá vřící bublající břečce odporného hnusu. Lepkavě se vsakuji do dveří, které prožírám skrz na skrz a dále ztékám po podlaze vsakujíc do sebe veškerou okolní špínu celého světa.