Ve Star Trek: Infinite mi android Dat umřel stářím

Hraní a hodnocení Star Trek her mě provází dlouhé roky. Navzdory tomu si musím postesknout, že léta hojnosti máme dávno za sebou. I přes renesanci televizního Star Treku ten digitální stále nenaplňuje svůj potenciál. Ve dvacátých letech 21. století (to už zní skoro jako hvězdné datum), jsme se dočkali jen pár větších titulů. Star Trek Prodigy: Supernova je hra od Outright Games primárně určená dětem. Star Trek: Resurgence se snažil zalichotit hlavně skalním fanouškům, ale jednoznačného doporučení se ode mě stejně nedočkal. Na 4X strategii Star Trek: Infinite jsem se proto velmi těšil a současně doufal, že by mohla prokletí posledních let konečně prolomit. Koneckonců měl jsem důvod věřit, že to klapne. Už roce 1999 vyšla podobná hra Star Trek: Birth of the Federation od studia MicroProse, která i přes některé chyby patří k mým oblíbeným. Star Trek: Infinite vytvořil argentinský tým Nimble Giant Entertainment, který je mimo jiné podepsaný pod Master of Orion: Conquer the Stars. A konečně novinku vydává společnost Paradox Interactive, která se specializuje na podobné hry a na kontě má i Stellaris, z nějž Star Trek: Infinite zcela otevřeně vychází. A Stellaris se pro změnu dočkal skvělého Star Trek modu ST: New Horizons. Papírově to vypadalo slibně, ale realita je nakonec depresivnější.

Můj článek bude stejně jako samotná hra zajímat především opravdu skalní nadšence, takže jim chci dát to, pro co si přišli, a co by naopak možná běžné sváteční hráče nudilo.

Začnu asi tím, co tohle není. Není to klasická recenze. Proč jsem se rozhodl napsat o Star Trek: Infinite něco trochu jiného, k tomu se ještě dostaneme. I když tak nepochybně bude mít tenhle text několik atributů obvyklého testu, nechci se touhle škatulkou nechat svazovat. Mimo jiné proto, že pevně věřím, že takový článek bude stejně jako samotná hra zajímat především opravdu skalní nadšence, takže jim chci dát to, pro co si přišli, a co by naopak možná běžné sváteční hráče nudilo. Ale zajímal by se vlastně o Star Trek: Infinite někdo jiný než hardcore trekkie? I na to se pokusím odpovědět. Na úvod si zrekapitulujme to hlavní. Hra vyšla v polovině října a až do vydání se v podstatě neobjevily žádné recenze. I v tuto chvíli jich je na internetu jen pár a třeba na naši žádost o kód vydavatel nereagoval. Může to něco znamenat, ale nemusí. Titul je od prvního dne k dispozici ve verzích pro Windows a Mac a prodává se za sympatickou cenu 30 eur. Také ale stojí za základech Stellaris a zjevně se inspiroval komunitními výtvory. Jako by si někdo v Paradoxu řekl, že tohle dokážou taky a oficiálně a že to bude dobrý způsob, jak vydělat nějakou korunu.

V této strategii se ujmete jedné ze čtyř stran. Na výběr jsou Spojená federace planet, Klingonská říše, Romulanské hvězdné impérium a Cardassijská unie. V tuto chvíli mapa naší galaxie čítá jen kvadranty alfa a beta a jejich příslušné druhy. Za pomoci diplomacie, špionáže, výzkumu, kolonizace, obchodování i válčení usilujete o dominanci nad známým vesmírem. Každá ze stran jde na věc trochu jinak a má k vítězství jiné předpoklady. Také k němu vedou různé cesty. Narazíte na známé postavy, lodě, druhy i planety – na první pohled je vše na svém místě. Když se teď ale podíváte na Metacritic, zjistíte, že zdaleka ne vše dopadlo ideálně. Průměr od kritiků se pohybuje okolo 67 procent, ale jen z 18 recenzí. Hráči jsou pak přísnější a na Metacriticu má Star Trek: Infinite známku jen 4,8. Na Steamu je na tom hra podobně. Chválí ji jen 55 procent uživatelů. Důvodem je celá řada technických chyb, funkčních nedostatků a zejména nedůslednost autorů a jejich nedostatečná pozornost k detailům.

Zdroj: Paradox Interactive

Před další částí bych rád ještě jednou zdůraznil, co je podle mě zjevné. Tohle není hra pro náhodné hráče 4X strategií. Ne že by si ji nesměli zahrát, ale zjevně cílí hlavně na fanoušky. Jim se snaží zavděčit a zalichotit, a proto nemusí brát ohledy na ostatní. Proto mi přijde nepochopitelné, že ignoruje maličkosti a chybuje právě v oblasti reálií. Tohle měl být prvořadý cíl autorů. Řadu chyb by normální hráč nebo sváteční divák Star Treku nepovažoval za problém. Možná. Ale bude vůbec někdo takový Star Trek: Infinite hrát, když má tolik jiných možností? Myslím si, že ne. A že to ani nebylo cílem hry. Pak ovšem měla přitlačit na autenticitě. Divný je pro mě jako fanouška už start hry. Autoři se zvláštním způsobem rozhodli mapovat rozmach jednotlivých frakcí a přitom nezasadit hru třeba do 22. století, ale za všechny strany začínáme v roce 2346. Hra tedy startuje v období těsně před Novou generací, ale stav vesmíru tomu podle mě vůbec neodpovídá. Chápu nutnost zjednodušovat a zmenšovat (kvůli přehlednosti i pomalejšímu začátku), ale Federaci v tu chvíli tvoří jen pár systémů a Hvězdnou flotilu pár lodí. To je nesmysl. Podobně jsou na tom i další hratelné rasy, byť jinak hezky upozorňují na odlišný charakter. Takže třeba s Klingony není problém se skoro obratem pustit do dobývání a jen tak cvičně začít okupovat Romulanům pár sousedních soustav.

Pokud jde o hraní samotné, čeká vás prostě variace Stellaris. Na tom v základu není nic špatného, právě naopak, jádro je zábavné a funkční. Logicky si ale budete klást opakovaně otázku, zda potom není jednoduší sáhnout po Stellaris a některé z modifikací, kterou fanoušci podrobují péči, jaké se máloco dokáže vyrovnat. Protože nikdo nebude schopen a ochoten jít do takových maličkostí a odkazů jako samotní trekkies. I Star Trek: Infinite má návykovou hratelnost, hodiny v něm mizí, ani nevíte jak. Je radost v hlavě si sestavovat svůj vlastní příběh a alternativní historii. Těšilo mě navazovat první kontakty s novými, byť mně známými druhy, postupně si je naklonit a nakonec je začlenit do Spojené federace planet. Tím jsem skokově předčil své soupeře, kteří válčili mezi sebou, zatímco já bojoval na frontě diplomacie. Autoři se také pokusili svou strategii ozvláštnit tím, že nabídne větší i menší příběhy a rozcestí, která můžete absolvovat se svým druhem. Můžete se tak pokusit zopakovat významné momenty ze Star Treku, anebo je naopak zábavným způsobem popřít. Takhle jsem třeba zachránil kapitána Picarda po asimilaci, definitivně odvrátil hrozbu Borgů nebo úspěšně evakuoval Romulany po výbuchu hvězdy Hobus a tím si je nebývalým způsobem naklonil. Na osvobození Bajoru ze spáru Cardassianů jsem si ale netroufl. Paráda. Jenže už tady se objevovala řada chyb, k nimž se ještě dostanu. Problémem je ale také nudná statická prezentace. Tyto příběhy, byť často zajímavé, ať menší či větší, hra předkládá jen za pomoci stohů textů a ilustračních obrázků. Někdy jsou alespoň k tématu, jindy moc ne. Chybí tu dabing, natožpak nějaká animace. Časem se tak přistihnete, že menší mise jen prolítnete očima, protože se opakují často podle jednoho mustru. Sice činíte rozhodnutí, ale často jsou redukovaná na to, co danou volbou tratíte, nebo naopak získáte. V principu se příběhy a mise opakují a vy často musíte jen někam nebo pro něco poslat nějakou loď, chvíli někde bádáte a tak podobně.

Lore je obecně problém. A nemyslím tím Datova bratra.

Lore je obecně problém. A nemyslím tím Datova bratra. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Pan Dat mi ve hře umřel. Nebyl zničen ani se neporouchal. Sešel stářím, což není u androidů zrovna běžné… Opakovaně se mi stalo, že hra si nějak neporadila se známými postavami, které se ve vesmíru nějak zduplikovaly. V jednu chvíli jsem měl dva Picardy. Pak jeden zemřel a na jeho místo na můstku Enterprise D automaticky nastoupil Riker. Jenže já měl Rikera už nějakou dobu naverbovaného jinou cestou a velel vlastní flotile. A tak jsem měl najednou Rikery dva. Později duplikát sám zmizel a zůstal už jen jeden. Během svého cestování vesmírem jsem narazil i na svět jménem Kesprytt známý z osmé epizody sedmé sezóny TNG. V ní jde ve stručnosti o to, že existuje planeta, kde jeden národ usiluje o členství ve Federaci a druhý o něj nestojí. Obě strany jsou znepřátelené a vzniká tím zajímavý precedent, protože do Spojené federace planet se přijímají celé světy. To mimo jiné svědčí o tom, že jsou na členství připraveni a povznesli se nad své dřívější sváry. Asi chápete, jaký potenciál pro hru a diplomacii tahle premisa skýtá. Nicméně ničeho se nakonec nedočkáte. Při prvním kontaktu na vás sice zástupce vyštěkne něco jako: “Kes, nebo Prytt? Na čí straně jsi?” Ale další vyjednávání a veškerá diplomacie funguje stejně jako u jiných ras a světů. Jako by šlo o homogenní společnost. Nic už tato zvláštnost neovlivní. Je to o to vtipnější, že zmíněnou uvítací hlášku má každá civilizace jenom jednu a opakuje se při každém otevření komunikace. Takže tady na vás i při uzavírání klíčových spojenectví nebo dokonce přijetí do Federace zástupce Kespryttu blafe stále stejnou agresivní frázi.

Možná si řeknete, že jde o maličkosti. Že takhle do hloubky nepůjde každý, ale já si vlastně myslím, že pak by nemělo smysl dělat hru s oficiální licencí vůbec. Cílí na fanoušky, tak musí počítat s vysokými nároky. I zmíněný Star Trek: Birth of the Federation byl plný chyb, které jsme před čtvrtstoletím považovali za nutné zlo. Ale doba pokročila a dnes by mělo být samozřejmostí, že jsou hry věrnější své předloze. Neplatí to ostatně jen pro Star Trek. Star Trek: Infinite vás kolikrát překvapí svými detaily či maličkostmi, ale pak to vždy podobně pokazí. Na každou vychytávku je tam nějaká úplná pitomost. Nesmysl, který vás vytrhne z ponoření. Vývojáři slibují tyto a podobné nedostatky opravit. Některé z nich už dokonce stačili vyřešit v úplně posledních dnech, což platí třeba pro umírání pana Data. Ale hru sužují i technické potíže. A tím se pomalu dostáváme k tomu, proč jsem se rozhodl ji nerecenzovat klasickým způsobem. Verze pro Windows má podle všech ohlasů zjevně technické problémy. Ale verze pro Mac, kterou jsem hrál já, je na tom daleko hůře. A já nemohu tyto nedostatky s klidným svědomím ignorovat a jen slibovat, že na Windows jich bude méně. Na druhé straně si ale uvědomuji, že na Macu bude hrát novinku zlomek lidí, takže mi bylo proti srsti udělit jí verdikt jen pro verzi z minoritní platformy, která většinu čtenářů nezajímá. Určitě se nesnažím vývojáře chránit, ale bylo by to trochu jako mít na Vortexu recenzi Hogwarts Legacy jen ze Switche, což by někomu možná stačilo, ale většině lidí určitě ne.

Zdroj: Paradox Interactive

Autoři ode dne vydání řeší chyby obou verzí. Třeba nefunkční cloudové savy, verifikaci bonusového obsahu deluxe edice nebo špatně fungující škálování uživatelského rozhraní při vysokých rozlišeních. Něco už se povedlo opravit. Specificky na Macu nešel vůbec spustit tutoriál. Úplně základní funkce. To platilo ještě před pár dny. Logicky se musím ptát, jak je to možné. Nebyla to chyba některých uživatelů a některých počítačů. Nefungoval zřejmě nikomu. Není mi jasné, jak se tohle může stát. Buď o tom autoři nevěděli, což je na pováženou (nezkusili to?), anebo to věděli, a přesto hru vydali. Nevím, co je horší. Tutoriál navíc dost pokulhává za jinak komplexními mechanismy, takže na většinu věcí stejně musíte přijít sami nebo s pomocí dalších hráčů. Ani dosavadní opravy ale nic nezměnily na tom, že Star Trek: Infinite na Macu dál neustále padá. Děje se to při určitých situacích a hlášeních a je to nejen otravné, ale činí to hru skoro nehratelnou. Nejde se tomu vyhnout. Abych vůbec mohl pokračovat v rozehrané kampani, musel jsem dvakrát přes kritický úsek postoupit v práci na Windows a až pak jsem mohl zase pokračovat doma na Macu. Do dalšího pádu. I to je důvod, proč píšu tenhle text a nikoli klasickou recenzi. Nejsem tímhle způsobem hru schopen, nebo spíš ochoten dál testovat, dokud ji autoři neopraví.

Dech vám asi nevyrazí ani pohled na hru. O statických příbězích už byla řeč, ale ona celá prezentace je poněkud staromódní. Jen zřídka cítíte potřebu podívat se na hru a její vesmír víc zblízka a když už to uděláte, obvykle vás nic pěkného nečeká. Stavba vesmírných stanic mi přišla propracovanější už v real-time strategii Star Trek: Armada z roku 2000 a pro souboje to platí jakbysmet. Namísto velkolepých bitev se dočkáte podivných formací a manévrů, které z televize nebo filmu určitě neznáte. K tomu se navíc při větším počtu jednotek na scéně často objekty různě prolínají. Lodě prolétají vesmírnými základnami a podobně. Stejně jako v ostatních případech věřím, že to vývojáři vylepší, že přijdou modifikace od fanoušků, které to opraví. Není pak ale jednodušší zapnout rovnou Stellaris a příslušný Star Trek mod? Nejsem tradičním hráčem her od Paradoxu, ale trochu mě děsí, kolik ohlasů se neslo v duchu, že takhle to v téhle stáji prostě chodí. V pořádku. Pokud, to jsou fanoušci ochotní akceptovat a mají trpělivost, třeba to čekání stojí za to. Přijdou určitě i oficiální expanze, snad rozšíření mapy vesmíru a možná dokonce placená DLC. Za půl roku, za rok nebo za dva může být Star Tek: Infinite úplně někde jinde. Pro mě jsou ale v tuto chvíli technická stránka, nedůslednost a nedostatečná pozornost k detailům stopkou. Opravdu jsem chtěl všechny ty překážky překonat a chtěl jsem hru milovat, ale momentálně pro mě bude jednodušší nainstalovat Stellaris a ST: New Horizons, abych dosáhl okamžitě kýženého efektu.