Už 3 roky a 2600 hodin se snaží dohrát vlastní úroveň

Vzpomínáte na dřívější časy videoher, kdy průchod jednou úrovní mohl znamenat klidně i hodiny pokusů a kdy designéři své hráče nevodili za ručičku a nenabízeli jim na každém rohu snížení obtížnosti? Podobné manýry a skutečný hardcore přístup ke hraní je dnes už vzácnější, své publikum ale stále má a najdou se dokonce i tací hráči, kteří se v tomto typu hraní vzhlížejí natolik, že rádi něco vytvoří i pro ostatní. Například v Super Mario Maker, jehož druhý díl si od Zdeňka odnesl v recenzi rovnou desítku. Jenže příchod druhého dílu dosud neodradil všechny fandy originálu a někteří jej dodnes stále hrají. Například Braden Moor, který má na triku úroveň Trials of Death.

O této úrovni jste sice již mohli slyšet, zcela jistě jste si ji ale ještě nemohli zahrát. Každou v editoru vytvořenou úroveň totiž musí její autor nejprve sám pokořit. Pokud ji tedy udělal například příliš těžkou, tak má smůlu, nemůže se o ni podělit a musí ji zjednodušit. Anebo se hecnout a zkoušet to znovu a znovu. A přesně to je případ Bradena Moora, který má v levelu jménem Trials of Death nahráno již 2600 hodin, tedy zhruba 108 dní čistého času. Snadno si tedy lze domýšlet, že se jedná už o ryze osobní záležitost a o otázku cti. O své pokusy o projití se dělí například na svém Twitchi. A pokud byste snad chtěli kroutit očima a trhat mu ovladač z ruky s tím, že mu to prostě ukážete, tak si určitě nenechte ujít níže přiloženou upoutávku.

Jde ve zkratce o úroveň hry, ve které se stále něco děje, a to takže ve všech segmentech aktuální herní obrazovky. Postavičku hráče chce zabít snad už jen samotný vzduch a celé je to maximálně náročné. Sám Braden pro definici svého díla využívá výrazu kaizo, který v historii herního průmyslu značí úrovně se zcela ujetou obtížností. Trials of Death popisuje následovně: „Představte si dvě různé úrovně kaizo. Kaizo A a B. Předpokládejme, že obě úrovně jsou přesně stejné obtížnosti a každá je asi minutu dlouhá. Řekněme také, že každá úroveň sama o sobě zabere asi hodinu pokusů.” To už je samo o sobě dost ujeté, nicméně to stále ještě není vše: „Abyste dostali jednu šanci na hraní druhé úrovně, museli byste strávit jednu hodinu hraním té první. Pravděpodobně byste se zlepšili a měli byste mít šanci v druhé úrovni v kratším čase, ale pointa zůstává. Prodloužení délky nepřináší další potíže, ale násobí je.“

Takže už jistě chápete, proč je Trials of Death tak náročnou záležitostí. Vše vyžaduje perfektní načasování a naučení se, preciznost je zcela kritická. Časovač je sice nastaven na pouhých osm minut, bez pochyb jde ale o jedny z nejdelších osmi minut v životě každého hráče.

Trochu mrzuté na tom všem ale je, že původní Super Mario Maker vyšel na Wii U a 3DS a Nintendo nenabízí možnost portu úrovní do dvojky. Jakmile se tedy Moorovi podaří svoji úroveň dokončit (v což sám pevně věří), tak si ji pravděpodobně příliš mnoho hráčů nevyzkouší, pokud vůbec někdo. To ale autorovi nijak nevadí. Jak jsem zmínil, jde o osobní projekt a svým způsobem už i o experiment. V případě případného portu do druhého dílu se navíc obává nutnosti učit se po všech těch pokusech s novým ovladačem, což je po tolika hodinách pochopitelné. Nicméně i se Super Mario Makerem 2 již má autor své zkušenosti a ukázku jednoho z jeho prvních pokusů můžete vidět zde:

Jak vidno, Trials of Death je jen začátkem jisté masochistické záliby a pokud o Moorovi ještě v budoucnu uslyšíme, tak to určitě bude v takovémto podobném duchu. Do té doby nezbývá než mu držet palce.