V roce 1988 vyšla hra Star Trek: First Contact, která pochopitelně neměla nic společného s filmem Star Trek: První kontakt. Ten se měl stejnojmenné adaptace dočkat až o desetiletí později, tedy v roce 1998. Akční videohra od společnosti MicroProse však nakonec nikdy nespatřilo světlo světa. A je to škoda. Mohlo jít o poměrně výjimečný titul. Film Jonathana Frakese měl, věřte, nevěřte, v Česku premiéru v únoru před dlouhými 22 lety. Není tedy od věci připomenout si, jakou first person akci jsme si (ne)mohli zahrát ještě před populární střílečkou Star Trek: Voyager – Elite Force od studia Raven Software z roku 2000.
Videoherní adaptaci jednoho z nejpopulárnějších Star Trek filmů MicroProse oznámil v roce 1997 a do hry Star Trek Generations, což byl shodou okolností počin založený na předchozím stejnojmenném filmu (sedmý celkově a první s posádkou z Nové generace), dokonce vložil reklamní leták lákající na další hru. Ta přitom měla znamenat obrovský skok kupředu v technologickém zpracování nejen ve srovnání se zmíněnými Generations, což byla kombinace akce, adventury a strategie ještě v relativně jednoduchém enginu. První kontakt namísto toho už vsadil na první generaci Unreal Enginu od Epicu. Mohl být dokonce vůbec první hrou, kterou tato technologie poháněla. Znovu se ale mělo jednat o kombinaci střílečky a adventury.
Kdo by podobně jako ve filmu nechtěl zabránit asimilaci celé posádky, respektive lidstva?
Informace o náplni hry byly zpočátku poněkud mlhavé, ale bylo jasné, že hráči se postaví obávaným Borgům coby nejvýraznějším nepřátelům, proti nimž stála i v seriálu posádka pod velením kapitána Picarda. Kdo by podobně jako ve filmu nechtěl zabránit asimilaci celé posádky, respektive lidstva? Navzdory tomu, že z filmu se stal kasovní trhák, hra nikdy nespatřila světlo světa a společnost MicroProse vývoj titulu pro PC zastavila. Důvodem mohl být nedostatek zdrojů, financí i přílišná náročnost celého projektu. Oficiálně byl projekt zrušen na jaře 1998.
Rozhodně nešlo o první ani poslední podobný případ, ale bylo to zklamání, protože MicroProse měl pověst úspěšného producenta, který pomohl na svět hned několik kvalitním Star Trek hrám. Jak to tak obvykle bývá, až mnohem později jsme se dozvěděli další zajímavé podrobnosti o hře, která mohla být opravdu hodnotným příspěvkem do této ságy. Nicméně nakonec nebyla vůbec. A co je nejdůležitější, mohli jsme se nakonec podívat i na krátké video, které titul předvádí v akci. Celá léta jsme se totiž museli spokojit jen s několika nekvalitními obrázky v nízkém rozlišení. V roce 2017 se však na internetu objevily záběry ze hry pocházející z disku pro novináře, který se distribuoval na veletrhu ECTS 1997 v Londýně. Když nic jiného, je z něj patrné, že hra v tu chvíli připomínala spíše prototyp a měla opravdu vážné problémy s plynulostí.
Podle tehdejších informací měl First Contact vyjít na jaře 1998 a nesl prozatímní podtitul Aftermath, který odkazuje ke skutečnosti, že příběh navazoval tam, kde film skončil. Podobně jako adventura Star Trek: Hidden Evil z roku 1999 pokračovala v příběhu, který odvyprávěl film Star Trek: Vzpoura. A o co vlastně mělo ve hře jít? Těsně předtím, než byla ve filmu poražena a zničena borgská královna, přenesla své vědomí do lodního počítače Enterprise, kde začala znovu spřádat své zlovolné plány na zotročení lidstva.
Borgové se opětovně zmocní vlajkové lodi Hvězdné flotily poté, co se vrátí zpátky do 24. století. Hráč se přitom měl postupně chopit všech sedmi hlavních členů posádky, osvojit si jejich jedinečné schopnosti, vyhnout se asimilaci a postavit se Borgům na odpor. I když odpor je marný, jak hlásá společenstvo. Údajně bychom činili strategická rozhodnutí na poli výzkumu, ovládali lodní systémy a samozřejmě také bojovali s obávanými kybernetickými protivníky. Hra slibovala velkou výzvu a v informacích pro novináře autoři prozradili, že by měla trvat jen 5 hodin, což je skutečně velmi nízké číslo.
Titul mohl opravdu zajímavým způsobem obohatit a rozšířit kánon ságy o dosud neznámou kapitolu příběhu.
Nicméně je patrné, že titul mohl opravdu zajímavým způsobem obohatit a rozšířit kánon ságy o dosud neznámou kapitolu příběhu. Fakt, že královna nebyla zničena tak docela, respektive nemusí být jedinou královnou, ostatně později fanouškům zamotal hlavu při sledování seriálu Star Trek: Voyager. Podobně jako Generations kromě adventurních prvků sliboval První kontakt rovněž strategická rozhodnutí, jinak ale šlo o klasickou akci z pohledu první osoby. Borgové měli být skutečně nelítostní nepřátelé, kterým by se hráč zřejmě nedostal na kobylku tak snadno jako v Elite Force za pomoci fiktivní zbraně I-MOD.
Abyste borgské královně znovu dali za vyučenou, museli byste se postavit neustále se přizpůsobujícímu společenství. Právě proto by bylo klíčové zkoumat nové technologie a zbraně. Samotní Borgové by se pak dělili na několik druhů podle své specializace, přičemž každý by v boji uplatňoval trochu jinou taktiku. A nevyhnuli bychom se samozřejmě ani střetu s královnou. Kromě samotné Enterprise bychom se prostřednictvím simulátoru podívali i na klingonský svět a do fiktivního světa gangsterky detektiva Dixona Hilla, kterou si oblíbil kapitán Picard. Autoři přitom lákali, že hráče vezmou na všechna zásadní místa Enterprise. Podobně variabilní měly být i mise a jejich náplň plná pestrých aktivit.
Zajímavé je, že MicroProse paralelně pracoval ještě na jedné first person akci ze světa Star Treku. I střílečka Klingon Honor Guard spoléhala na Unreal Engine a v roce 1998 skutečně vyšla, tedy ve stejném roce jako samotný Unreal. Stala se dokonce vůbec první hrou, která kromě něj Unreal Engine využila. A nebyla to mimochodem vůbec špatná hra. Zdá se být přitom pravděpodobné, že právě jí padl First Contact za oběť. MicroProse se totiž potřeboval rozhodnout, čemu dát přednost a kromě dalších projektů měl v té době ve vývoji ještě jednu Star Trek hru - tahovou 4X strategii Birth of the Federation.
Zvláštní péče byla věnována lodi Enterprise E, která by tvořila hlavní kulisu hry. Plavidlo třídy Sovereign jsme později prozkoumali třeba ve first person akci Star Trek: Elite Force II. Ale rozhodně ne celé. Samozřejmostí měl být i dabing a podoba, kterou svým protějškům měli propůjčit původní herci. Tiskové materiály slibují i jednoduchý interface, který dnes svou velikostí a pojetím nejvíc prozrazuje, jak je titul ve skutečnosti starý. O větší trvanlivost hry se pak chtěl postarat multiplayer až pro 7 hráčů a nějaké blíže neupřesněné náhodně generované hry. Hra pro více hráčů přitom měla být neméně zajímavá, kromě klasického deathmatche lákala také na kooperativní režim.
Zábavu ostatně slibovali autoři nejen pro fanoušky, ale i ty, kteří Star Treku nefandí. To byl takový kolorit doby – ujistit všechny ostatní hráče, že se nemusí Star Treku bát. Tyto tituly často působily komplikovaně a nesrozumitelně pro běžného zákazníka. A i FAQ ke hře se tyto obavy snaží vyvrátit. Vše mělo být jednoduše pochopitelné a intuitivní, tak aby se hráč soustředil na to, co je opravdu obtížné – dělat správná rozhodnutí, jednat rychle a vyhnout se asimilaci. Přitom ale vývojáři slibovali, že budeme ovládat loď a její klíčové systémy, starat se o výzkum, prozkoumávat Enterprise, používat nástroje i zbraně.
Po celé Enterprise bychom se přitom pohybovali úplně svobodně.
A nejenže bychom hráli za hlavní postavy, ale k dispozici by nám údajně bylo i dalších 49 členů posádky. Mezi jednotlivými postavami bychom přepínali, přičemž každou bychom našli na místě, kde byste to očekávali. Kapitána na můstku, doktorku na ošetřovně, hlavního inženýra ve strojovně a tak dále. Podle jiných zdrojů ale měla být v každé části hry hlavní postava daná a jí měli sekundovat další dva členové posádky, které by šlo úkolovat za pomoci sofistikovaných rozkazů. Přirozeným průvodcem a pomocníkem by se nám každopádně stal lodní počítač. Ovládat jednotlivé postavy bychom mohli buď přímo, anebo za pomoci údajně velmi jednoduchého point and clock rozhraní, které zřejmě mělo oslovit fanoušky klasických adventur. Po celé (!) Enterprise bychom se přitom pohybovali úplně svobodně.
A v tom byl právě zřejmě kámen úrazu. I z dnešního pohledu je nastíněná vize bez ohledu na technická omezení své doby až příliš ambiciózní. Celá loď se neobjevila v žádné hře ani později, je to téměř nesplnitelná vize, o níž se pokoušela i řada fanoušků a většinou neúspěšně. To samo o sobě by asi neznamenalo konečnou, prostě by se tento plán osekal, ale podobně fantasticky zněly ve své době i ostatní slibované prvky. Ostatně podívejte se na tehdejší relevantní konkurenci a co opravdu hráčům nabízela.
Nezbývá tak než zamáčknout slzu a smířit se jednoduše s faktem, že První kontakt si nikdy nezahrajeme a patří mezi filmy, které se hry nedočkaly.
Procesor: Pentium 166
Operační systém: Windows 95
RAM: 16 MB
Místo na disku: 20 MB
Grafika: SVGA karta
Multiplayer: síťová karta/modem
Budou ještě upřesněny…:)