Someday You’ll Return

Nedávno byl hostem Vortexu Jan Kavan z brněnského studia CBE Software. Tým, který vznikl už v roce 2006 a na kontě má tituly jako Ghost in the Sheet nebo J.U.L.I.A., poslední čtyři roky pracuje na ambiciózním psychologickém hororu Someday You’ll Return. A my jsme díky vývojářům dostali jedinečnou možnost si hru vyzkoušet, což si samozřejmě nemůžeme nechat pro sebe. Pojďte se společně s námi podívat blíže na titul, který může být dalším velkým českým hitem s mezinárodním ohlasem.

Na první pohled byste zřejmě nepoznali, že novinka je dílem dvoučlenného studia. I když CBE v některých oblastech vyhledali pomoc specialistů, většinu práce má na svědomí právě Jan Kavan a jeho kolega Lukáš Medek. Someday You’ll Return se poprvé představil veřejnosti už v roce 2016, ale tehdy šlo víceméně o neoficiální oznámení a ze hry jsme měli možnost spatřit jen první ukázky pocházející ještě z rané verze. O dva roky později se psychologický horor zasazený do českých kulis hlásí znovu o pozornost a rozhodně si ji zaslouží.

Než se ale dostaneme k podrobnostem a našim dojmům, probereme si nejprve základní fakta. Hru pohání technologie Unreal Engine 4 a kromě PC míří i na konzole PlayStation 4 a Xbox One. Jde o příběhový psychologický horor, který sledujeme z pohledu první osoby, a i když na první pohled lidem hra připomíná především tituly jako The Vanishing of Ethan Carter nebo What Remains of Edith Finch, sami jsme měli možnost přesvědčit se, že autoři nemluví do větru, když zmiňují příbuznost se sérií Silent Hill. Ale k tomu se ještě dostaneme. Samotné procházení světem, okolní příroda i pocit izolace pak mohou někomu připomenout i Firewatch. Vývojáři se ale nebojí ani srovnání s druhým Outlastem.

V každém případě jsou to právě české kulisy, které na první pohled novinku odlišují od zahraniční produkce. Když se začnete poprvé rozkoukávat ve hře, okamžitě poznáte, že tohle není jen tak ledajaká dálnice, ledajaké značení, ledajaký les. Autoři jsou na tuzemské reálie hrdí a hojně jich využívají. Takže máte skutečně přeneseně řečeno možnost zjistit, jaké by to bylo, kdyby se horor jako Silent Hill odehrával v Česku či na Slovensku.

Co byste udělali vy, kdyby se vaše dcera nevrátila domů, pokládají vývojáři hráčům na úvod jasnou otázku. Vžijeme se do kůže Daniela, jehož dcera Stela utekla na místo, kam přísahal, že už se nikdy nevrátí. Není to poprvé, co zmizela, ale tentokrát je to jiné a Daniel je znepokojený všemi okolnostmi. Naše pátrání nás tak zavede do známých míst, kde ale Daniel dlouho nebyl. A v moravských lesích údajně odhalíme tajemství, která tu raději měla zůstat pohřbená. Okolnosti nás však táhnou zpět a na povrch vyplouvají temné vzpomínky.

Během svého putování budeme narážet na podivné osoby, které nám možná pomohou pochopit, proč Stela zmizela. Autoři přitom chtějí prostřednictvím hry ambiciózně zkoumat intimní rozměr otcovství, ale i obavy, lži a neochotu přijmout minulost. CBE však jasně říkají, že i když titul obsahuje silné hororové prvky, nejsou to vždycky ta zjevná monstra, kterých byste se měli obávat nejvíc.

Důvěrně známá česká příroda, kterou bude Daniel s naší pomocí putovat, je podle studia malebná, ale i znepokojivá. Pokud máme uspět v boji se zlými silami, které se postaví proti nám, musíme využít svůj důvtip i techniky přežití. Jak totiž upozorňují vývojáři, existují noční můry, s nimiž nejde bojovat a zvítězit nad nimi. A některé z nich mohou být dokonce naše vlastní.

Tím však výčet zajímavých vlastností v žádném případě nekončí, ale naopak začíná. Tým tvrdí, že když si vysnil svůj nový počin, chtěl stvořit mnohem víc než “jen” další atmosférický walking simulátor, jak jsou občas podobné tituly lehce pejorativně označovány. Hra proto nabízí po designové stránce víc než klasické chození, běhání a krčení.

Dočkáme se propracovaných herních mechanismů klasického střihu. V titulu nechybí kupříkladu crafting, a tak jsem měl možnost si v přírodě nějakou užitečnou pomůcku vyrobit, anebo opravit. Například žebřík, který byl nezbytný pro další postup. Dočkáme se i v hororech atypického bylinkářství, které rovněž patří k českému prostředí. Když nasbíráte patřičné přírodní ingredience, můžete si vyrobit užitečné lektvary, které vám pomohou překonat obtížné výzvy.

Samozřejmostí je i možnost interakce se samotným prostředím a využívání nejrůznějších aktivních předmětů. Jak mě Jan Kavan upozornil, postup hrou se sice může jevit lineární, ale když budete pozorní a všimnete si detailů, můžete sejít z vytyčené cesty a podívat se i na místa, která každý hráč neobjeví. Vaší nepostradatelnou pomůckou vám – alespoň zpočátku – bude i mobil. Budete moci odpovídat na textovky, přičemž vaše reakce budou mít vliv i na celkovou atmosféru a vyústění. Smartphone ale nabídne také obvyklé moderní funkce, jako je GPS navigace nebo improvizovanou svítilnu.

Dozvěděl jsem se ale, že bez nabíječky se baterka jednoho dne logicky vybije a vy už se na pomoc moderní techniky spoléhat nemůžete. Postupně tak má hlavní hrdina s naší pomocí prožít takový malý návrat k přírodě. Auto se rozbije, mobil doslouží, pak už zbývá jen spolehnout se na vlastní šikovnost a dary přírody.

Jak už bylo řečeno v souvislosti s esemeskami, jejich přítomnost tu není jen na efekt. Hra obsahuje systém karmy, díky němuž na vašich akcích skutečně záleží. Vše má následky a ty mohou ovlivnit závěr hry. Someday You’ll Return obsahuje i mechanismy plížení a stopování. Když se zrovna sami nebudete ukrývat, budete třeba hledat otisky cizích šlépějí. I když horor obsahuje střídaní dne a noci, pod kontrolou ho mají autoři a čas posouvají podle potřeby hry. Další prvky hratelnosti mají dokonce ještě vývojáři představit.

Co vše budeme ochotni obětovat ve snaze najít ztracenou dceru?  Jak daleko zajdeme? Autoři podrobí Daniela tvrdé zkoušce otcovské lásky. Jan Kavan také slibuje, že vše má ve hře nějaký smysl a význam, nejde obvykle jen o náhodné strašení. Hra spoléhá na symbolismus a její prvky nejsou nahodilé, mají kontext v rámci daného světa a příběhu. Tak můžeme vnímat třeba okamžik, kdy si zmíněný poškozený žebřík opravíme s pomocí křížů, které za tím účelem posbíráme a rozlámeme.

Jak se budeme stále více zaplétat do místních příběhů a pověr, máme ocenit i úsilí, které autoři před zahájením samotného vývoje věnovali studiu našich legend a pověstí. I ty nezvolili náhodně, ale mají svůj hlubší význam. Podtrhnout celkový zážitek má i soundtrack a zvukový design, který má na svědomí Honza, protože je také skladatel, jak už určitě díky Vortexu víte.

Hlavní hrdina Daniel je přitom obyčejný chlapík, a tak se namísto otevřené konfrontace snaží nepřátelům a nebezpečí vyhnout. Není to žádný bojovník. Někdy tak bude vůbec nejlepší vzít raději rovnou nohy na ramena. Zajímat by vás mohlo i to, že i když některé prvky mohou působit, jako že jde o survival, ve hře nebudeme muset pít ani jíst.

Podle vývojářů nám hra zabere přibližně 10 hodin. A pokud bych vám měl prozradit, čím mě osobně zaujala nejvíc, je to myšlenka, kterou navazuje na sérii Silent Hill. Zatímco však japonská strašidelná sága představila obvykle hráčům dvě různé reality stejného prostředí, mezi nimiž člověk přecházel, v případě Someday You’ll Return se mají tyto světy prolínat v jeden, což je podle mě mimořádně zajímavý myšlenka. Nepochybně se tak dočkáme mnoha bizarních výjevů a transformací světa, které jsou v posledních letech tak populární.

Pokud jste si někdy představovali, jaké by to asi bylo, kdyby někdo udělal herní horor z naší domoviny, novinka CBE je jasnou odpovědí. Když procházíte typické české lesy, obdivujete povědomé skalní masivy, narazíte na táborovou osadu anebo navštívíte starý vojenský bunkr, nepřipadáte si jako doma, ale opravdu jste doma. Ostatně už během hraní mě Jan Kavan upozornil na četná místa, která se zakládají na reálných lokacích. A autoři doufají, že hráče povzbudí, aby je navštívili i ve skutečnosti. Místním folklórem se inspiroval i hudební doprovod nebo příběh.

Autoři nicméně podotýkají, že hra má zachytit atmosféru české přírody a nejde o přesný duplikát konkrétních míst, ale spíš jistou směsici. Na herní mapě tak narazíte na více známých dominant. Typický český les má mít navíc záměrně unikátní a zcela odlišnou náladu než ten americký nebo třeba skandinávský. Naznačili jsme i to, že vám titul nabídne jistou svobodu pohybu a skutečně má jít o semi-open world s výraznými orientačními body, které vám mají pomoci při navigaci. Součástí hry je ostatně také naše proslulé turistické značení. Pokud jde o mytologii a folklór, kořeny některých pověstí mají původ až hluboko v 9. století.

Autoři slibují, že Someday You’ll Return určitě vyjde příští rok. Jak nám prozradil Jan Kavan, v tuto chvíli už je novinka hratelná a víceméně ukotvená po obsahové stránce, takže další vývoj bude obnášet především ladění celkového zážitku.

Hra na nás zatím udělala velký dojem a za poslední dva roky zjevně udělala velký pokrok na všech frontách. Není proto divu, že ještě krátce před svým oficiálním představením stačila získat například ocenění pro nejlepší hru roku na konferenci Reboot Develop 2018 v chorvatském Dubrovníku. Kromě toho vybojovala rovněž ocenění za vizuální zpracování a nominována byla ve dvou dalších kategoriích. I když jde o nezávislou hru, i v zahraničí se zatím vzácně shodují na tom, že lákavá novinka jasně útočí na vyšší mety, než by člověk bez znalosti podrobností očekával.