Píchnu do vosího hnízda. Ne že bych si liboval v tom pouštět se během oblevy na tenký led, konfliktním tématům se obvykle spíš vyhýbám, pokud je to možné. Ale ságu Assassin’s Creed považuji za srdeční záležitost. Není to určitě moje nejoblíbenější herní značka, ale jako milovník historie se už 13 let navzdory všem vzletům a pádům opakovaně pouštím do digitální paměti našich předků. Za tu dobu série fanoušky opakovaně ohromila i zklamala, vystřídala se na přibližně desítka studií a stovky, možná tisíce vývojářů. Bez ohledu na lepší i horší díly jsem si užíval, jakým způsobem sága mísí fakta s fikcí a obdivoval jsem ji i pro schopnost nadchnout běžné hráče alespoň na moment do dějepisu. Koneckonců pořád jsem přesvědčený, že historie píše ty nejlepší příběhy. Hra, která sama reflektuje lidskou evoluci, se navzdory kritice a obvinění ze stagnace opakovaně pokusila celkem úspěšně modernizovat sama sebe. Teď mám však pocit, jako by navzdory výborně hodnoceným posledním dílům ztratila pro mě osobně něco ze své původní přitažlivosti.
Kam až můžeme zajít ve snaze stále hru inovovat, aniž bychom ji připravili o celý její původní genetický kód?
I když názory na jednotlivé díly se budou nepochybně různit, asi se shodneme v tom, že počínaje prvním dílem vždy některá následující pokračování jen udržovala status quo a drobně rozvíjela už existující principy, zatímco jednou za čas přišel díl, který se více či méně úspěšně pokusil o nějakou radikálnější změnu, ať už šlo o implementaci multiplayeru, mořeplavbu nebo příklon k akčnímu RPG. Jednotlivé díly nemá smysl jmenovat, nepochybně sami dobře víte, jakou mají reputaci a proč. Assassin’s Creed určitě nesmí ustrnout v čase, jinak by ho historie odepsala. Vědí to fanoušci a nepochybují o tom ani vývojáři. Klíčová otázka zní: Kam až můžeme zajít ve snaze stále hru inovovat, aniž bychom ji připravili o celý její původní genetický kód? Obávám se, že i přes příznivá hodnocení Origins a Odyssey – zejména ve srovnání s Unity a Syndicate – se něco takového začíná dít a já cítím, jak se to projevuje v tom, že se pomalu proměňuje i můj vztah k této značce.
Obdivuji vývojáře za to, jak se jim povedlo přeměnit akční adventuru spíš na akční RPG. Líbí se mi mnohé nové prvky obsažené v posledních hrách a stále mě šokuje, jak komplexní zážitek dokáží vytvořit. Kolik obsahu nacpou do hry, jak obrovské světy pro nás vytvářejí, skutečnost, že mapy jsou stále větší a plné aktivit, misí, výzev i úkolů. Na druhé straně, právě velikost pro mě začíná být u Assassina trochu na překážku. Z nějakého důvodu pro mnoho lidí stále zůstává délka her měřítkem jejich kvality, nebo minimálně jedním ze zásadních měřítek. Netvrdím, že jde o nepodstatnou veličinu, ale pokud se tu nebavíme o extrémně nízkých hodnotách k danému žánru či cenovce, málokdy je pro mě krátkost hry negativem. A Assassin’s Creed podle mě nikdy nebyl skromným titulem, který by na hráčích šetřil. Když ale v posledních měsících ve světle všech spekulacích o novém vikinském dílu přemítám o další hře, musí říct, že její rozloha a délka mě spíš děsí. Doslova mě odrazuje představa, že jen samotný příběh zase potrvá desítky hodin. A co hůř, po jeho dokončení člověk i podle mapy dobře ví, že hru vlastně pořádně nevytěžil.
Můžete namítnout, že mě nikdo nenutí dohrát titul na 100 procent a vyzobat vše do posledního puntíku. Origins a Odyssey vám ale na každém kroku připomínají, o kolik se ochudíte, když do hry neinvestujete nadstandardní množství času nad rámec základního příběhu. S tím se mi nějak obtížně smiřuje. Částečně je to pochopitelně dáno tím, že musíme v rozumném termínu přinést recenzi, ale ani bez této odpovědnost mě neláká představa plácat se ve hře několik týdnů až měsíců. Není snad nutné na tomto místě vést sáhodlouhé debaty o tom, jak s přibývajícím věkem, povinnostmi a starostmi člověku čas na podobné kratochvíle ubývá. To je prostě fakt. Měl jsem to štěstí a současně čest hodnotit většinu her z této série, ale včera jsem se přistihl, když jsme se o pokračování bavili se Zdeňkem, že se na něj vlastně ani netěším už tolik coby hráč, ale spíš jako recenzent. A zvědavost stran novinek přerůstá obava z rozsahu hry.
Když člověk zapátrá v paměti, anebo v databázích typu HowLongToBeat, uvědomí si, že velikost hry rostla nenápadně s většími i menšími výkyvy. Bavíme se tu pochopitelně o hlavní sérii, nikoli spin-offech. Už jednička z roku 2007 ale spolykala, pokud jde o hlavní náplň, skoro 15 hodin. Rozhodně to nebyla malá hra. I další díly se držely okolo 15 až 20 hodin. Zlom přišel až s Assassin’s Creed IV: Black Flag. Hru je sice podle odhadů možné dohrát přibližně za 22 hodin, ale povážlivě se prodloužil čas, který můžete ve hře strávit vedlejšími úkoly a nepovinnými aktivitami. Ty jsou však s příběhem úzce provázané. S Unity a Syndicate se obsah vrátil zase trochu do normálu, ale zejména proto, že autoři měli víc starostí s přechodem na další generaci, novým enginem, snahou hru modernizovat a také ustát oprávněnou kritiku fanoušků. Revoluční byla na Unity nakonec hlavně ta Paříž a nikoli hra samotná. Následovala vynucená pauza a po ní velký comeback, který pořádně zamíchal kartami. Vývojáři šlápli na plyn, přepracovali značně celý koncept a k radosti fanoušků představili řadu kladně přijatých změn.
Pořád si můžu letitým trikem napískat do stejného křoví třeba celou posádku nepřátelského tábora, skočit z věže do kupky sena nebo vrazit skrytou čepel do krk nepříteli a pak vyslechnout jeho poslední slova.
Origins i Odyssey jsou povedené hry. Uspokojily i mou potřebu setkat se s velikány dané doby a získat iluzi, že jsem to byl vlastně já, kdo v tichosti pootočil kormidlem dějin, tak jak je známe. Ale nějak v tom už chybí ten Assassin’s Creed. Problém není v letopočtu nebo zvoleném místě. Už předchozí dobrodružství ukázala, že konflikt s templáři lze naroubovat na leccos. A ostatně linka ze současnosti nikdy nepatřila k mým oblíbeným částem. Vždy jsem měl za to, že by se hra spíš měla zbavit okovů Animu a Absterga a stát se historickou hrou v pravém slova smyslu. Řekli byste ale o nových Assassinech, že to je stealth akce? Jakási starověká variace na Splinter Cell, Hitmana nebo Metal Gear? To asi ne. Mnohem blíž chtějí mít autoři třeba k Zaklínači, v němž očividně našli zalíbení. Hry postrádají jednotný kompaktní příběh, protože neustále odvádí vaši pozornost někam jinam a fragmentují hlavní zápletku řadou drobných questů. Z Assasinů se vytratila jakási žánrová ukotvenost a přímočarost, kterou ovšem nelze automaticky zaměňovat za nízkou obtížnost.
Původní hry působí ve srovnání s aktuálními díly komorně a přehledně. Navzdory tomu, že se také odehrávají ve značně rozlehlých kulisách plných rozptýlení. Netvrdím, že jsou moderní díly horší než ty předchozí. Spíš je tomu nezaujatě vzato právě naopak. Ale když se tak utápím v záplavě vybavení nebo žasnu nad rozlohou “sebemenšího” ostrůvku ve středomoří, kladu si otázku, kam se vytratila ta původní hratelnost. Nakolik je ještě pro Assasina typické a klíčové šplhání po majestátních budovách? Kdy jsem se naposledy skutečně obdivoval nějaké pečlivě vytvořené město? Proč mě hra nenutí víc spoléhat na plížení a kradmý postup, než přímou konfrontaci a otevřenou akci? Jasně, pořád si můžu letitým trikem napískat do stejného křoví třeba celou posádku nepřátelského tábora, skočit z věže do kupky sena nebo vrazit skrytou čepel do krk nepříteli a pak vyslechnout jeho poslední slova. Nicméně tato klišé, která v sérii zůstávají, jsou paradoxně tím, co bych klidně obětoval, pokud by výsledkem byla zase stealth akční adventura tak akorát inspirovaná Princem z Persie. Nechávám si však zajít chuť, protože šéf Ubisoftu Yves Guillemot jasně prohlásil, že už se k původní koncepci nevrátí. Škoda. Dřív značku definovala konkrétní města. Pak to byly země. A dnes celé regiony. Snad to v případě další hry nebude rovnou kontinent. Leccos tomu nasvědčuje. Méně je někdy více.
Předně mého kometu bych chtěl říct, ze se nad nikoho nepovysuji ani apod. Aby mě tu nezačal někdo osočovat. Assassin’s hraji od 1 a baví mě a nepřestane. Protože podle mého názoru je to hra s nejlépe propracovaným herním příběhem, jak v minulosti tak v přítomnosti. Měl bych dotaz na ty co tu píší, ze vše super do doby než vyšli poslední dva díly. Když to vezmete podle příběhu, kde byste v Egyptě nebo Řecku chtěli vysoké budovy a tiché zabíjení apod? Byla to jiná doba tudíž i jiné způsoby zabíjení, takže to podle mě proste muselo být prepracovano. Navíc odehrál jsem opravdu všechny díly včetně všech dlc,vedlejších misi i příběhu a nevím jak vy ostatní, ale všechny díly jsou příběhove dokonale propojeny a jeden by nemohl být bez druhého. Proto se vrací do minulosti až tak moc. Vždyť v posledních dvou dílech byla vysvětlena spousta věcí, které do té doby nebyly objasnené. Např. Isu, atlantida, úlomky ráje, propojení skoro všech assassinu napříč historií,vznik prvotního bratrstva apod. Podle mě pokud tuhle sérii mate opravdu rádi a mate opravdu poradně odehránou co se tyče příběhu, tak vám ostatní věci vadit nebudou. Neříkám, ze všechny díly jsou perfektní co se tyče ovládání a hratelnosti ale tak ne vždy se vše povede. A jak tu někdo psal kritizovali bychom v jakémkoli případě. Za mě má série assassin’s stále plný počet bodu.
Hrál jsem všechny hlavní i vedlejší díly Assassins Creed včetně Bloodlines pro PSP. Všechny DLC a expanze kromě odbočky Chronicles a dvou ps3 exkluzivních misí pro AC 2. A – série mě pořád baví. Na rozdíl od autora tolik netíhnu k prvním dílům série. Byť jsem na nich, speciálně na Eziově trilogii, vyrůstal, nedávno jsem znova rozehrál Brotherhood a tolik mě to nebavilo. Tempo pohybu postavy a lezení je příliš pomalé, příběh zdaleka není tak dobrý jak ho pamatuju. Mnohem víc se mi líbí „druhá generace“ Assassins Creed, tedy trojka, Black Flag, Liberation a Rogue, kdy se hra drží silné příběhové linky a zároveň dává hráči dostatek svobody v otevřeném světě. Osobně mě příliš nebavila „třetí generace,“ tedy Unity a Syndicate – nudné příběhové linky zasazené do přepracovaného světa, na který byla radost se dívat ale ne tolik radost ho objevovat. S Origins a Odyssey hra chytila nový dech. Příběhově sice stále slabota, ale gigantické otevřené světy, kterými byla radost putovat, mě pohltily na měsíce. Parádní relax po práci, kdy jsem unaveně sedl k počítači a bezmyšlenkově putoval pouští. A když se mi hry po desítkách hodin omrzely, pustil jsem si k nim podcast a hrál jsem dál. Uznávám, že původní identitu série ztratila už dávno, za mě to bylo s Unity. Pořád mě ale nové díly baví, jsem rád že ubi experimentuje a zkouší nové věci, na Ragnaroka se těším.
Chápu a rozumím.
Moje výhoda je, že jsem do vlaku se jménem Assassin naskočil až s Originem. A i díl následující beru jako příjemnou , relaxační hru-procházku v antickém světě, kde si nemusím dělat starosti s lokalizací a jen se kochat.
Za me je velikost super…stejne jako nechodim do kina na vceshny filmy, nehraju vsechny hry co vychazi, peclive si vybiram a kdyz uz to stoji nekolik stovek, tak jsem rad, ze mi to vydrzi tydny a ne hodiny.
Druha vec je, ze pro me Assassin nikdy nebyl jen o steathu, vzdy jsem si uzival skvele zpracovany combat…pokud si pamatuju spravne, hodne me bavil Connor a jeho sekyrky.
Moje obava o znacku je nekde jinde, libi se mi zakotveni v „realite“ a z ceho mam strach, to jsou fantasy prvky, ktere uz se daly najit v Origins i Odyssey…a pokud je pravda, ze v nadchazejicim vikingskem dilu ma byt hodne nadprirozena, asi si budu muset hledat jinou znacku, ktera mi vydrzi dele, nez deset hodin…
v odyssey som musel pouzit cheat engine aby som sa mohol teleportovat 😀 odmietam hrat hru 50h a z toho 10h cestujem jak debil lebo v ubisofte maju uchylku na obrovske mapy
Vnímam to veľmi podobne. U mňa záujem o sériu upadol ale práve v dobe, kedy si dala prestávku. Nejak to celé pre mna stratilo momentum. Ešte pár rokov dozadu som vždy s napätím očakával nový diel no teraz je mi celá séria ukradnutá :/ A je to práve stealth, ktorý bol na klasických dieloch to zábavné a príbehové misie fungovali skoro ako puzzle, ktorý ma po rozlúsknutí odmenil pocitom zadosťučinenia. Nechcem tvrdiť, že posledné dve hry nemajú objektívne kvality, ale z Assassins Creed sa stal Witcher Lite.
Tohle je problém každé dlouhotrvající série potažmo sérií obecně. Ať už je AC nebo Pokémon, ale i hry co jsou na trhu už roky – třeba LOLko. V jednu chvíli se stane, že hra přeroste sama sebe. A pak už není cesty zpět.
Co se týče AC jde prostě s trendem doby. Zaujmout hráče a udržet jeho pozornost na co největší ploše hry. Dělají hry pro trh.
Nevím jestli si tím neprokazují medvědí službu. Řecko a Egypt je vyčerpáno. Ve 2 hrách.
No jo, AC každýmu chutná trochu jinak. Tak pro mě byl AC hlavně o atmosféře (mimochodem AC1 je atmosférou a hudbou prostě pořád nej) a pocitu nenápadnýho zabijáka a líbila se mi ty starý souboje, protože to byla super choreagrafie a nikdy mě neomrzelo, že jsem ten neporazitelnej. Naopak ta výjimečnost trénovanýho hrdiny co se dostane téměř z každý přesily se mi líbila. Miloval jsem ty dokonalý úhyby a následný protiútok.
Současný soubojový systém je pro mě hrůza, protože tam už není ladnost navazujících pohybů a má úplně nereálný úhyby. O hloupým levelování ani nemluvě. Jako nastavit obtížnost tím, že protivníka v jednom regionu zabiju jedním sekem a v druhým do něj přitom řežu jak blázen a zdraví mu to skoro neubírá mě fakt moc nebere (alepoň že ty čísílka co z nich lítají jdou vypnout).
Naposledy jsem hrál Origins a jsem zvědavej co přijde nyní. Dobrý ale je, že se člověk vždycky může nostalgicky vrátit ke starším dílům.
Já mám z AC dost podobný pocit jako Jirka. Už se na další díly ani netěším. Mě už ta velikost spíše odrazuje. Po všech předchozích velkých dílech jsem v Origins byl po 70 hodinách hrou doslova utahaný a už jsem se k ní nevrátil. Odyssey jsem po shlédnutí mapy ani nepouštěl. Je ale dobře, že to stále hodně lidí baví. Jenom pro mě už to asi není.
Mimo prvního dílu a Rogue jsem hrál asi všechny díly. S tím kam se série posouvá až takový problém nemám, ale mám pocit že zvláště u posledního dílu velikost světa přesáhla možnosti scénáristů vedlejších úkolů. Zatímco třeba u třetího Zaklínače jsou i vedlejší úkoly často zajímavým minipříběhem, v Odyssey je mapa zaplavená úkoly typu „Vezmi tohle, přenes o sto metrů a seber odměnu.“ Brzy jsem je začal úplně ignorovat. Samozřejmě tam jsou i zajímavější úkoly, ale v té záplavě šablonovitosti se o to hůře hledají. Vzpomínám si na úkol kde jsem pomáhal mladíkovi který se nechal zavřít do klece, protože podle věštby měl ublížit svým rodičům. Herně to nebylo nijak výjimečné, ale ten příběh se zvrtnul v pěknou řeckou tragédii a tak si ho stále pamatuji. Chci méně vedlejších úkolů, ale víc takových co mají unikátní příběh. Utracených peněz ale nelituji, strávil jsem v té hře doslova stovky hodin. Jo a taky by už mohli něco udělat s chováním chodců ke kterým se blíží hráč na koni. 🙂
Já se řadím za velkého fanouška AC, protože miluju historii. A je to jediná hra, co mě donutila zapnout strejdu Googla a hledat fakta a jemné niance v éře, kde se odehrává momentální díl.
Chápu Jiřího Bigase, že už z něj vyprchalo nadšení na každý díl. Tady se musím zastat vývojářů, ne jako fanoušek, ale jako hráč. Protože Ubi vydalo 11 velkých AC a kdyby všech 11 AAA titulů bylo, jak Eziova trilogie, tak každý držkuje, že je to furt to samé a novým prostředím nezabrání frustraci, že už vidím po 11-té to samé, jen v jiném prostředí…… Teď co vám jako vývojáři zbývá, když už budete vydávat 12-tou AAA hru jedné série a hráči každý díl chtějí inovaci? No co asi, pomalu měnit základní koncept na něco jiného….A teď nastává problém, že ano. Držkování. Držkování ze strany, kdo miluje Ezio trilogii, že to není Assassin, ale být Ezio po 11-té, tak tu repetitivnost vývojářům sežrat. A druhá strana fanoušku (jako já) je nadšená, že se snaží pořád dělat něco nového a někam to posouvat.
Co teď je lepší? Prožívat 11 krát to samé nebo měnit a zároveň posouvat?
„Mnohem blíž chtějí mít autoři třeba k Zaklínači, v němž očividně nešli zalíbení.“ Jen chci upozornit na malou chybku… našli 🙂
Co se týče AC série, tak jsem prošel všemi díly, každý z nich má svoji atmosféru a poslední díly jsou moje nejoblíbenější a strávil jsem, tam plno hodin. Problém u této série je, že většina lidí, co hrála pár dílu tvrdí, že už to není Assassin, ale ten kdo hrál většinu dílů je rád za tu změnu, protože po 8 dílech nechci hrát znova to samé… a radši si zahraji už něco odlišného a to přinesl Origins díl a Odyssey v tom krásně pokračovalo a ještě vylepšilo nápady a přidalo něco nového. Uznávám však, že kdyby se Odyssey prodával bez názvu Assassin’s creed, tak bych si řekl, že je to nová AAA hra, která lehce připomíná Assassin’s creed nebo z něho vychází. Dost záleží, co definuje AC sérii, jestli to jsou obleky, stealth nebo něco jiného… Co se týče velikosti samotných her, tak si myslím, že Odyssey narazil na maximum, pokud se svět bude dál rozšiřovat nevidím v tom velký smysl. Origins jsem ještě dohrál na 100% i s DLC u Odyssey jsem zvládl už jen základní hru na 100% a první DLC, ale u něho jsem se již nudil, jak hratelnosti tak i příběhem… druhé DLC jsem ani nedohrál a v plánu to nemám, kdyby základní hra byla o trochu menší, tak věřím, že bych ještě měl chuť si zahrál další příběh v podobně rozšíření. Jako fanoušek se na nový díl těším, ale budu si ho kupovat? bude dost záležet na samotné hře a její atmosféře… Na další obrovský open-world s otazníky a questy uplně chuť nemám, ale na hru se severskou mytologií a vikingy zase ano.
Assassin’s Creed Origins a Odyssey sú dobré hry, ale majú jednu jedinú malú vadu. Nemali by sa volať Assassin’s Creed. Pre mňa séria skončila s Unity. A previazanosť so súčasným svetom, animus, odhaľovanie tajných miest a spoločenstiev, to ma veľmi bavilo.
Mne na AC najviac vadí, že sa hrajú na akési MMORPG, kde proti rovnakým protivníkom v inej oblasti nemôžem bojovať, lebo majú o 10 úrovní viac. Svet je obrovský a na hlavný príbeh po 20 hodinách zabudnem a prestane ma motivovať, pretože sa neposúva ako hrám, ale je zaseknutý, kým nezískam ďalších 30 levelov, lebo tam budú silnejší súperi v novej oblasti.
Najviac ma baví liezť na vysoké budovy a hory, čo ma baví sa asi v každej hre, kde sa to dá a toto si nechalo od prvých hier.
„Řekli byste ale o nových Assassinech, že to je stealth akce? Jakási starověká variace na Splinter Cell, Hitmana nebo Metal Gear? To asi ne.“ No tak já si Odyssey vysloveně stealthově užil. Tiché vybíjení pevností jeden voják po druhém jak ve starých Assassínech.
Co se týká příběhu, tak ten stáletrvající konflikt s templáři mne začal nudit už po dvojce a s přibývajícími díly se stal megaotravným. Jsem mnohem radši, kdyby ty díly byly spojeny jen Animem a třeba jen skrze (minimalistickou) dějovou linkou ze současnosti (asi tak, že v tutorialu ti vysvětlí, proč jsi do Animu lezl a pak už se tím nebudou vůbec zabývat) nebo vůbec.
Já mám třeba AC:Unity nejraději hned po Ezio trilogy. Předně tím, že fakt mám rád Paříž a historicky i tu dobu, tak tím, že to bylo relativně těžké (nešlo pískat, apod.) a příběhově celkem zajímavé. Origins ještě šlo, ale Odyssey už bylo jen ubíjející (navíc mě tam hrozně štval ten level scaling, který v Origins nebyl). V obojí případě ale šlo o generické open world RPG, které snad už hráče natolik štve, že i vývojáři by se mohli zamyslet, jestli nezkusit něco menšího, ale sevřenějšího. Klidně semi-open jako GoW nebo U4/U:LL.
Jakožto člověk kterého AC1 oslnilo tak že od té doby hrál každej díl jsem zklamanej.. Je mi jasné že si AC:Odyssey našlo spoustu fanoušků.. ale ne AC fanoušků.. protože jediné co to má s AC společného je pouze název a ty hlavní kořeny hry co dělali AC tak úžasné tam už nejsou. Je to už jen prostě další 7/10 RPGčko kterých je 12 do tuctu.. Ubisoft mohl udělat propracovanou hru jako Witcher 3 s AC mechanikami a vytvořit hru desetiletí jako je Witcher 3.. ale raději se vydali restartem a „splácnutím“ RPG mechanik z jiných her do sebe takže neurazí ale ani nijak významně nepotěší… Skoro na všech mechanikách jde vidět ta generičnost,.. ten „casualismus“ pro co nejjednodušší ovládání a game as service prvky.. (dám příklad na jízdě na koni/mountovi,.. mohli udělat různé druhy koní, sedla, ovladatelnost, další hromada mechanik spojené s mouten,… místo toho ma Odyssey na mapě areas kde kůň automaticky zrychluje (např. u Athen je km dlouhá vinice která se bere jako oblast města a kůň tam jde klusem…)a jediné co se u něj mění je skin.. (game as service) + stejná animace běhu..). Jistě je tam i řada věcí které jsou vylepšených jako souboj.. otázka ale je: Je třeba opravdu vylepšit tuhle mechaniku když o tom nikdy AC nebylo?
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
23. 4. 2020
Moje výhoda je, že jsem do vlaku se jménem Assassin naskočil až s Originem. A i díl následující beru jako příjemnou , relaxační hru-procházku v antickém světě, kde si nemusím dělat starosti s lokalizací a jen se kochat.
Druha vec je, ze pro me Assassin nikdy nebyl jen o steathu, vzdy jsem si uzival skvele zpracovany combat…pokud si pamatuju spravne, hodne me bavil Connor a jeho sekyrky.
Moje obava o znacku je nekde jinde, libi se mi zakotveni v „realite“ a z ceho mam strach, to jsou fantasy prvky, ktere uz se daly najit v Origins i Odyssey…a pokud je pravda, ze v nadchazejicim vikingskem dilu ma byt hodne nadprirozena, asi si budu muset hledat jinou znacku, ktera mi vydrzi dele, nez deset hodin…
1) Zmena musela prijit, protoze prodeje klesaly.
2) Animusu se nechteji zbavit, protoze chteji davat do jedne hry nekolik lokaci a casovych obdobi, do kterych se hrac bude moci prihlasit.
Co se týče AC jde prostě s trendem doby. Zaujmout hráče a udržet jeho pozornost na co největší ploše hry. Dělají hry pro trh.
Nevím jestli si tím neprokazují medvědí službu. Řecko a Egypt je vyčerpáno. Ve 2 hrách.
Současný soubojový systém je pro mě hrůza, protože tam už není ladnost navazujících pohybů a má úplně nereálný úhyby. O hloupým levelování ani nemluvě. Jako nastavit obtížnost tím, že protivníka v jednom regionu zabiju jedním sekem a v druhým do něj přitom řežu jak blázen a zdraví mu to skoro neubírá mě fakt moc nebere (alepoň že ty čísílka co z nich lítají jdou vypnout).
Naposledy jsem hrál Origins a jsem zvědavej co přijde nyní. Dobrý ale je, že se člověk vždycky může nostalgicky vrátit ke starším dílům.
Já se řadím za velkého fanouška AC, protože miluju historii. A je to jediná hra, co mě donutila zapnout strejdu Googla a hledat fakta a jemné niance v éře, kde se odehrává momentální díl.
Chápu Jiřího Bigase, že už z něj vyprchalo nadšení na každý díl. Tady se musím zastat vývojářů, ne jako fanoušek, ale jako hráč. Protože Ubi vydalo 11 velkých AC a kdyby všech 11 AAA titulů bylo, jak Eziova trilogie, tak každý držkuje, že je to furt to samé a novým prostředím nezabrání frustraci, že už vidím po 11-té to samé, jen v jiném prostředí…… Teď co vám jako vývojáři zbývá, když už budete vydávat 12-tou AAA hru jedné série a hráči každý díl chtějí inovaci? No co asi, pomalu měnit základní koncept na něco jiného….A teď nastává problém, že ano. Držkování. Držkování ze strany, kdo miluje Ezio trilogii, že to není Assassin, ale být Ezio po 11-té, tak tu repetitivnost vývojářům sežrat. A druhá strana fanoušku (jako já) je nadšená, že se snaží pořád dělat něco nového a někam to posouvat.
Co teď je lepší? Prožívat 11 krát to samé nebo měnit a zároveň posouvat?
Co se týče AC série, tak jsem prošel všemi díly, každý z nich má svoji atmosféru a poslední díly jsou moje nejoblíbenější a strávil jsem, tam plno hodin. Problém u této série je, že většina lidí, co hrála pár dílu tvrdí, že už to není Assassin, ale ten kdo hrál většinu dílů je rád za tu změnu, protože po 8 dílech nechci hrát znova to samé… a radši si zahraji už něco odlišného a to přinesl Origins díl a Odyssey v tom krásně pokračovalo a ještě vylepšilo nápady a přidalo něco nového. Uznávám však, že kdyby se Odyssey prodával bez názvu Assassin’s creed, tak bych si řekl, že je to nová AAA hra, která lehce připomíná Assassin’s creed nebo z něho vychází. Dost záleží, co definuje AC sérii, jestli to jsou obleky, stealth nebo něco jiného… Co se týče velikosti samotných her, tak si myslím, že Odyssey narazil na maximum, pokud se svět bude dál rozšiřovat nevidím v tom velký smysl. Origins jsem ještě dohrál na 100% i s DLC u Odyssey jsem zvládl už jen základní hru na 100% a první DLC, ale u něho jsem se již nudil, jak hratelnosti tak i příběhem… druhé DLC jsem ani nedohrál a v plánu to nemám, kdyby základní hra byla o trochu menší, tak věřím, že bych ještě měl chuť si zahrál další příběh v podobně rozšíření. Jako fanoušek se na nový díl těším, ale budu si ho kupovat? bude dost záležet na samotné hře a její atmosféře… Na další obrovský open-world s otazníky a questy uplně chuť nemám, ale na hru se severskou mytologií a vikingy zase ano.
Najviac ma baví liezť na vysoké budovy a hory, čo ma baví sa asi v každej hre, kde sa to dá a toto si nechalo od prvých hier.
Co se týká příběhu, tak ten stáletrvající konflikt s templáři mne začal nudit už po dvojce a s přibývajícími díly se stal megaotravným. Jsem mnohem radši, kdyby ty díly byly spojeny jen Animem a třeba jen skrze (minimalistickou) dějovou linkou ze současnosti (asi tak, že v tutorialu ti vysvětlí, proč jsi do Animu lezl a pak už se tím nebudou vůbec zabývat) nebo vůbec.