Return of the Obra Dinn

Když v srpnu 2013 vydal americký designér Lucas Pope titul Papers, Please, hru, v níž se chopíte imigračního úředníka na hranicích fiktivní dystopické východoevropské země, výsledkem byl jeden z nejnepravděpodobnějších hitů zmíněného roku. Na originální počin o pět let později navazuje novinkou ještě ambicióznější a odvážnější. Logická adventura Return of the Obra Dinn je osobitým projektem nejen na pohled, ale jedná se současně o výjimečně propracovaný titul z hlediska náplně, který by bylo obrovskou chybou ignorovat, pokud v současné videoherní produkci postrádáte více odvahy experimentovat a přinášet nové původní mechanismy.

Mysteriózní first person adventura začíná návratem. 14. října 1807 se v přístavu na jihu Anglie objeví obchodní loď Obra Dinn. Plavidlo je poškozené a posádka nikde. Vaším úkolem je v roli vyšetřovatele pojistné události zjistit, co se vlastně na palubě lodi patřící Britské Východoindické společnosti stalo. Když o 5 let dřív vyplula Obra Dinn do Orientu s nákladem více než 200 tun zboží, nic ještě nenasvědčovalo tomu, že by se vydávala na nějak mimořádně nebezpečnou cestu. Posádka pod velením kapitána Roberta Witterela neměla prozkoumat nová nezmapovaná území, ani se nevydávala do boje. K mysu Dobré naděje přesto nikdy nedorazila a v roce 1803 byla loď prohlášena za ztracenou.

Titul pro PC a Mac dá hráči zdánlivě jednoduchý úkol. V kůži hlavního hrdiny musí zjistit, co se stalo s 60 lidmi na palubě. Je potřeba odhalit osud každého jednoho člena posádky i pasažéra. Za tím účelem jsme vybaveni dvojicí pomůcek. Tou první je deník, do kterého se automaticky zapisují všechny důležité zjištěné skutečnosti a zároveň obsahuje některá základní fakta, která vám mohou pomoci se trochu rozkoukat na samém začátku – plánek lodi, seznam lidí na palubě i jejich podobizny. I když zorientovat se v celém příběhu, rozmotat tenhle slepenec neuvěřitelných událostí – to je právě jednou z největších výzev hry. Vaší druhou nepostradatelnou rekvizitou jsou pak obyčejně vyhlížející hodinky, které však propůjčí naší postavě unikátní dovednost.

S pomocí kapesních hodinek může hráč začít postupně odkrývat samotnou loď i její tajemství. Když se přiblížíte k některé z obětí, hodinky vám umožní přenést se přesně do okamžiku smrti daného nebožáka. V tomto momentu se lze ve vymezeném prostoru volně pohybovat a zatímco čas stojí, vy máte příležitost prozkoumat celou scénu a její jednotlivé detaily. Všechny nasbírané podrobnosti se přitom neustále promítají do deníku. Vidíme, kde k úmrtí došlo, zda bylo po smrti s tělem manipulováno, velmi často vidíme na první pohled i příčinu smrti a další postavy, které se nacházely ve stejnou chvíli na stejném místě. Něco je jasné na první pohled, mnoho věcí je patrných po bližším zkoumání, ale řada maličkostí a detailů je záměrně nezřetelná tak, aby se scéna dala vykládat různými způsoby. Malým vodítkem vám může být také útržek rozhovoru, monologu či jen několik zvuků, které se k danému okamžiku vážou.

Hráč musí správně identifikovat všech 60 lidí na palubě. Je třeba zjistit nebo dovodit, kdo a jak zemřel, případně čí rukou, pokud nešlo o nehodu či důsledek nemoci. Jak přitom cestujete s pomocí hodinek časem tam a zpátky, začnou se na palubě objevovat další těla, která tu na začátku nebyla, a samotná loď se otevírá a pustí vás do míst zpočátku nedostupných. Nebude vám trvat dlouho domyslet si, že se tu stalo něco opravdu strašného. Pronásledovala snad plavilo série neštěstí, stalo se obětí nějaké děsivé kletby anebo dokonce něco horšího? Interpretace a výklad sledovaných událostí, respektive možnost vyložit si je nesprávně představuje jednu z největších předností hry. Tajuplný příběh se začne před hráčem vybarvovat jen velice pomalu a neochotně, k čemuž dál přispívá skutečnost, že úmrtí ani minulé události nesledujeme chronologicky v pořadí, jak se staly.

Hra nabízí možnost přepínat mezi několika způsoby zobrazení, které vzhledem napodobují nejrůznější počítače a platformy, které dominovaly světu videoher převážně v osmdesátých letech.

Prvotní výjevy tak mohou být velice matoucí, ale současně dráždí vaši zvědavost a představivost. Nejprve to vypadá, že na palubě došlo ke vzpouře, posléze se přidají i náznaky šílenství. Velice brzy však zjistíte, a to skutečně není spoiler, že velkou roli v příběhu hrají i báje a legendy. Obra Dinn má velmi pomalé tempo a i když vás vyloženě nenutí do luštění záhady a dovolí vám hrou „jen tak projít” a sledovat střípky minulosti, velmi pravděpodobně byste si bez pokusu složit je do přehledného obrazu neodnesli ze hry nijak kompletní zážitek. Jak už jste si nepochybně všimli, vyniká titul i okouzlující stylizací, která se inspirovala jednak technickými omezeními starých videoher, ale současně se odvolává na dobové obrázky a rytiny. Estetika hry je výjimečná a je neuvěřitelné, jak živé scény plné detailů se autorovi podařilo vykouzlit za pomoci virtuálního monochromatického displeje. Hra dokonce nabízí možnost přepínat mezi několika způsoby zobrazení, které vzhledem napodobují nejrůznější počítače a platformy, které dominovaly světu videoher převážně v osmdesátých letech.

Jen efektní podívaná by sama o sobě ale rozhodně nestačila. Obra Dinn je neobyčejně chytrá hra a vyniká podobně jako Portal v tom, aby potrápila hráče a odměnila jej nakonec přesvědčením, že i on je brilantní detektiv, když se konečně povede rozlousknout nějakou sérii hádanek. Zda totiž identifikujete oběť i přesnou příčinu smrti správně, vám titul prozradí vždy až v sérii po třech. K obětem se můžete neustále a kdykoli vracet, zvažovat informace, doplňovat je i měnit. A věřte mi, budete to dělat často. Hra vás záměrně někdy mate a zahrne vás množstvím postav i příčin úmrtí. Důvodem je stejně jako u ověření, které neprobíhá s každým jednotlivcem, ale po trojicích, abyste netipovali, nehádali a nezkoušeli správné odpovědi jen tak naklikat. To je samozřejmě chytré.

V informacích si sami musíte udělat pořádek a nějaký systém. Pak teprve začnou postupně nashromážděná fakta dávat nějaký smysl. Zatímco první tři oběti identifikujete celkem bez potíží a příčinu úmrtí máte rovnou na očích, časem to začne být komplikovanější. Zdaleka ne vždy oběť či útočník vykřiknou svá jména. Mnohdy se zdánlivý důvod smrti či útočník ukáže být zavádějící. Někdy jsou postavy u sebe tak těsně anebo v úhlu, který vám nedovoluje místo pořádně ohledat. Případně situace nedává vůbec smysl a vy musíte počkat na další dílky skládačky, v tomto případě události předchozí, anebo naopak těsně navazující. Přirozenou součástí hry tak je, že se vracíte, opravujete svá tvrzení a zpochybňujete něco, z čeho jste se ještě přes malou chvíli radovali.

Váš postřeh, schopnost dedukce a nadání pospojovat vzájemně nesouvisející události a zaplnit prázdná místa na mapě rozhodnou o tom, zda ve svém snažení uspějete. Pozoruhodné je, že celý příběh autor odvypráví vlastně jen za pomoci zastavených flashbacků. Musela pro něj být obrovská výzva tímto způsobem vše zmapovat a vysvětlit. I když je fakt, že občas je třeba zapojit vlastní fantazii, nabízí se více výkladů a některé kapitoly nezůstanou bez nezodpovězených otázek. Ostatně kapitoly z praktického hlediska slouží i k tomu, aby všechny osoby nezemřely najednou, ale současně reflektovaly některé mimořádné události, při nichž vždy posádka o něco zeštíhlí. Vyladit celý koncept po stránce obsahu a hratelnosti muselo být to nejtěžší a sám autor přiznal, že původně počítal s tím, že bude titul hotový mnohem dřív. Naštěstí se Pope náročného úkolu nezalekl. Podle svých slov se neobával, jak si hra povede, protože minulý počin mu stále přinášel nějaké výdělky. Dal tak hře veškerý potřebný čas, udělal ji přesně takovou, jakou ji chtěl mít a jen doufal, že se bude lidem líbit. Možná i díky tomu je novinka tak výjimečná, protože autor nebyl nucen učinit žádné kompromisy a výsledek zcela podřídil vlastní vizi.

Velkou bariéru pro někoho může představovat jazyk. Hra není v češtině a bez znalosti angličtiny nebo některého z dalších podporovaných jazyků nedáte ani ránu. Nejenže musíte postavám perfektně rozumět, protože samotná situace nabízí více výkladů a na pochyby o správnosti překladu není místo. Velkou roli hrají i přízvuky a další jazyky, protože posádku netvoří jen Angličané, ale i příslušníci dalších národů. Neanglicky hovořící postavy jsou samozřejmě doplněny titulky, ale akcenty i fakt, že někdo mluví jiným jazykem, představují další důležitá vodítka při snaze ztotožnit oběti. K identitě některých osob se lze dopátrat jen vylučovací metodou. Musíte si všímat nejmenších detailů, jako jsou rodinné vazby, povolání nebo národnosti. Naštěstí vám pomáhá povedený dabing, který dál zdůrazňuje a umocňuje celý zážitek. K výbornému dojmu z jinak minimalistického audiovizuálního zpracování přispívá rovněž brilantní hudba, která je dramatická i znepokojivá.

Díky tomu, že jsou vám události předkládány na přeskáčku, se o to většího zadostiučinění dočkáte na konci, když to vše začne držet pohromadě.

To nicméně neznamená, že by hra byla bez chyby. V průběhu může vzhledem k její povaze a principu detektivky logicky ztratit několikrát tempo, pokud si nebudete vědět rady, zaseknete se a nebudete mít tušení jak pokračovat dál. Pravdou také je, že začátek vás vysloveně odzbrojí a pak po jistou dobu budete trochu mechanicky jen sledovat další a další výjevy, nacházet stále nové mrtvoly a marně se snažit uhádnout, o koho jde. Jenže díky tomu, že jsou vám události předkládány na přeskáčku, se o to většího zadostiučinění dočkáte na konci, když to vše začne držet pohromadě. Díky tomu, že se příběh neodvíjí chronologicky, nás také může titul a jeho autor několikrát šokovat a obtížně interpretovatelný scénář, který poskytuje prostor pro různé výklady, opakovaně pořádně překvapí. I když minimálně část zápletky dokážete vytušit a dovodit už tak v polovině. Názory se zřejmě budou různit i na fungování deníku a práci s ním. Ačkoli jde o šikovnou pomůcku, která vám připomíná, v jakých scénách se neidentifikovaná osoba ještě objevila, a zda máte dostatek nápověd, i přes snahu pracovat se záložkami, obsahem a různými interaktivními prvky, není digitální kniha optimální pomůckou. Dost možná tak skončíte s papírem a tužkou v ruce, protože občas je prostě nejlepší si utřídit myšlenky pěkně postaru.

Prohlásit o této hře, že není pro každého, by bylo hrubým podceněním skutečnosti. Tohle není žádný univerzální hit vysoustružený ve velkém vydavatelství podle nějakého plánu či přesné příručky. Obra Dinn se vymyká mainstreamu, jak je to jen možné, takže není divu, že se mnoha lidem líbit nebude. A není to přitom jejich ani její chyba. Opravdu výjimečná díla asi ani nemohou být nějak univerzálně líbivá. Byla by ale obrovská škoda, kdyby zapadla v konkurenci velkých blockbusterů. Je to neprávem opomíjená pecka, které se trestuhodně nedostává pozornosti navzdory jejím nezpochybnitelným kvalitám. My hráči velice často voláme po větší originalitě, vyzýváme autory, aby byli kreativnější, a stěžujeme si, že hry nejsou tak pestré nebo nápadité, jak by měly být. Return of the Obra Dinn je úžasný počin, osobitý a neotřelý, takže by byla velká smůla, kdybychom teď jeho výjimečnost nebyli ochotní anebo schopní docenit.