Především Češi vědí, že sbírat se dá úplně všechno a logicky tak stranou nemohou zůstat ani videohry. A bez ohledu na to, že každý z vás určitě slyšel o nějakém ujetém sběrateli, který byl ochoten utratit horentní sumu za něco, o čem byste jinak ani nevěděli, že má nějakou hodnotu, dají se díky sběratelství vydělat i utratit solidní peníze. Kolik přesně se odvíjí i od toho, zda je daný předmět netknutý nebo dokonce v originálním obalu, díky čemu letí raritnost do nebes. A přesně takové artefakty nedávno proběhly americkou aukční síní Heritage Auctions, která se nezaměřuje výhradně na hry, ale úlovky, o nichž dnes budeme mluvit, rozhodně stojí za pozornost. Jde o kopii prvního dílu série The Legend of Zelda pro konzoli NES a o Super Mario Bros. pro stejnou platformu. V obou případech se jedná o hry v původním obalu, jejichž pravost byla nezávisle ověřena; zachovalost druhé zmiňované hry je přitom rekordní.
Aukční dům Heritage Auctions si zakládá na kvalitě nabízených artefaktů, což se samozřejmě týká i videoher, které se zde v posledních měsících začaly objevovat. Aby se ale do aukcí nedostávaly podvrhy, prochází hry a jejich balení přísnými kontrolami. Ty má na starosti denverská společnost Wata Games, která udělila balení The Legend of Zelda velmi vysokou znmku 9,4 B+ a Super Mario Bros. obdržel rating dokonce 9,4 A++. Dvě hodnoty klasifikace – tedy číslo a písmeno – hodnotí vlastní stav krabičky (například zatavení v celofánu, nejvyšší hodnota 10) a zachovalost ve smyslu míry degradace (nejvyšší hodnocení A++, které značí kvalitu „jako nové“). Na balení plošinovky Super Mario Bros. je navíc pozoruhodné to, že nejvyšší možný rating získala i 34 let po svém vyrobení, čímž v kombinaci s finální cenou, za kterou byla vydražena, zaznamenala prodejní rekord.
Balení se totiž prodalo za 100 150 dolarů, což v přepočtu znamená více než 2,2 milionů korun a podle odborníků jde o první šestimístné číslo, za které kdy byla komerčně dostupná hra prodána. Dle Kennetha Throwera, vrchního odhadce společnosti Wata Games, se částka vyšplhala takto vysoko díky zachovalosti původního obalu a konkrétnímu původu. Ten je totiž relativně snadno dohledatelný, neboť se jedná o velmi vzácnou edici, prostřednictvím které si Nintendo mezi lety 1985 a 1986 testovalo marketing ve Spojených státech. Od pozdějších balení se liší tím, že hra ještě nebyla celá zabalená v celofánu, jen víčko krabičky bylo přelepeno černou samolepkou s logem Nintenda, a takto zabalená hra se objevila ve velmi omezeném množství jenom ve městech Los Angeles a New York. Thrower k tomu dodává, že tato kopie je jediná, která byla zdokumentována a dochována, což znamená, že pokud by kdokoli na půdě nalezl další, takto zabalenou kopii hry, může se z něj stát poměrně bohatý člověk, projeví-li zájem hru prodat. Na každý pád ale bude stav jejího balení porovnáván právě s tímto perfektně zachovalým kusem a cena se už takhle vysoko vyšplhat nemusí.
A pokud se ptáte, kdo byl ochoten za jedinou kopii hry dát takové peníze, vězte, že se jedná o společný projekt hned několika sběratelů. Začátkem února se na společném postupu dohodla a hru zakoupila trojice sběratelů. Jsou jimi Jim Halperin, jeden ze zakladatelů společnosti Heritage Auctions, Zac Gieg, vlastník obchodní sítě Just Press Play, a Rich Lecce, sběratel mincí a v poslední době také sběratel videoher.
Co se druhého případu týče, částka se nevyšplhala ani zdánlivě tak vysoko jako u Maria, i tak ovšem nelze říct, že by nový majitel prvního dílu The Legend of Zelda vyhodil peníze oknem. Aukce se postupně vyšplhala až na 3360 dolarů, což je v přepočtu necelých 76 tisíc korun, na tuto částku je ale nutné hledět spíše jako na investici. V obou případech totiž platí, že počet takto zachovalých kopií hry je s nejvyšší pravděpodobností konečný a dá se předpokládat, že se později objeví další sběratelé, kteří o balení projeví zájem. V narůstající míře se tak už momentálně děje – na stejném serveru se Excitebike pro NES prodal za 1140 dolarů (26 tisíc korun) a severoamerický Dragon Quest rovněž pro NES přinesl svému majiteli 660 dolarů (15 tisíc korun) – takže je jisté, že se o Zeldu i Maria v budoucnu přihlásí někdo další. Záležet samozřejmě bude na tom, jak budou noví majitelé o vzácné kousky pečovat, je vám ale určitě jasné, že se stářím cena přirozeně roste. Zde stojí za vypíchnutí fakt, že stejně jako v případě Maria je i věk první Zeldy vyšší než je průměrné stáří redakce Vortexu (o fous, nejsme žádní mladíci…), když na NES vyšla už v roce 1986. Tato konkrétní kopie se ale s největší pravděpodobností dostala na trh až o něco později, pravděpodobně po roce 1987. Usuzovat to lze ze tří šroubků na cartridgi, neboť původní balení Nintendo Entertainment System Game Pak mělo šroubků pět a po roce 1987 bylo nahrazeno tříšroubkovou verzí Rev-A.
Podíváme-li se na další případy herních aukcí, tak i Super Mario Bros. pro NES je za necelé dva a půl milionů korun pouhou kapkou v moři. Jedním z největších úlovků je samotným Alexejem Pažitnovem podepsaná kopie Tetrisu pro Sega Mega Drive. Cena se v roce 2011 vyšplhala na rovný milion dolarů, což bylo dané nejenom podpisem, ale především faktem, že hra pro Segu Mega Drive nikdy oficiálně nevyšla a díky tomu existovalo pouze deset vývojářských exemplářů. Dalším pozoruhodným případem je jedna z největších ucelených sbírek videoher. Tu během deseti let nasbíral zaměstnanec herních řetězců Michael Thomasson a v roce 2014 jeho sbírka čítala na 11 tisíc titulů. V té době byla zaznamenaná v Guinessově knize rekordů a prodala se za tři čtvrtě milionu dolarů, což tehdy v přepočtu činilo zhruba 15 milionů korun.
Je každopádně zajímavé sledovat onu pomyslnou hranici mezi opravdu starým kouskem a sběratelskou relikvií, vzhledem k tomu, že letité cartridge notoricky známých her seženete třeba na eBayi za pár stovek. Nemluvě o tom, že už v těchto případech vůbec nejde o hry jako takové – jednak majitelé sběratelských kousků dané balení za svůj život ani neotevřou a jednak lze spoustu NESových titulů hrát zdarma coby bonus k předplatnému on-line služby Nintenda Switch. Holt, všechno je v životě relativní…