Zombie Army 4: Dead War

Pojďme si to říct narovinu, Adolf Hitler nebyl člověk do života. Někdo by ho na základě projevů a činů mohl dokonce označit za nejvzteklejší osobnost historie, z níž se ve virtuálním světě stala snadno parodovatelná karikatura, kterou vraždíme v různých variacích posledních 30 let. Studio Rebellion pak myšlenku virtuálního zhmotnění zla chytnulo za pačesy a z Adolfa udělalo démonického záporáka svojí dnes již osamostatněné série Zombie Army, která se úspěšně oddělila od mateřské Sniper Elite. A ani tentokrát nebudeme nic spoilovat, když odhalíme, že za démonickými hordami zombie znovu stojí ten stejný démonický filuta s prehistorickou emo patkou. Zkusíte uhodnout, co se čeká od vás?

Německo se rozkládá

Všichni víme, jak moc opěvovaný zombie režim v Call of Duty hrách je a dá se bezelstně říci, že i dnes je jistým benchmarkem úspěchu. Málokdo má ovšem koule na těchto relativně přímočarých principech postavit samostatnou hru, což je problém, s nímž se v mnoha ohledech potýká i Zombie Army 4: Dead War. Příběh hry pokračuje v roce 1946 a rozprostírá se na ploše významných italských městeček, které už jsou pod totální nadvládou doslova se rozkládajícího nacistického Německa. Postupně se otevírající pekelné brány do světa plnou parou tlačí zombie nácky a vaší prací je se jim s bouchačkou v ruce postavit. Komediální kýčovitost příběhu nejde jednoduše předat psaným slovem, zkuste si tedy představit vyprávění které jako by vzešlo ze spolupráce Roba Zombieho a Quentina Tarantina, jejichž výsledek ovšem editoval Uwe Boll. Nepanikařte, poslouchejte!

Kostrou celého dějiště je alternativní leč stále čitelná druhá světová válka, protkaná zničeným světem plným krve, masa a železa, jehož události hlavní postavy komentují bodrým humorem odkazujícím na památné scény z kinematografie i konkurenčních titulů. Přestože hra veškerou vážnost důmyslně a záměrně zašlapává do země ve prospěch arkádové akce, level design a alternativní pohled na válečná panoramata fungují v kombinaci s vizuálně bohatými arénami a pulzujícími hordami nemrtváků překvapivě dobře. Hitlerova pekelná armáda navíc čítá řadu vtipných kreací zahrnujíc například zombie tanky nebo pekelná letadla. A jak vypadá takový zombie tank, ptáte se? No je přece obalený masem a vystřeluje teplem naváděné lebky, to dá rozum!

Primitivní potěšení

Váš první kontakt se světem Zombie Army vede přes příběhovou kampaň, kde vyprávění a střihové sekvence rozprostřené napříč 9 kapitolami kultivují DNA hry, které stojí na čisté akci z pohledu třetí osoby se všemi jejími pozitivy i negativy. Jednoduše řečeno, sexy efekty, tísnivá atmosféra a vtípky nedokážou dostatečně dobře skrýt fakt, že jde pořád jenom o řadu na sebe napojených arén, kde se na vás z několika zdrojů valí archetypální zombáci dobře známí ze všech her nedávné historie. Únava materiálem se dostaví rychle a už první dvě úrovně nastavují celkové tempo hry opakujícími se úkoly ve formě bránění lokace nebo transportu předmětů, zatímco na vás prší hniloba ze všech světových stran.

Arénové režimy hordy nebo přežití jsou obzvláště vděčným tématem v žánru zombie akcí. Left 4 Dead a Call of Duty: World at War byly mezi prvními tituly, které zvedly onu krvavou rukavici ze země, načež draví byznysmeni v Activisionu zavětřili mnohamiliónovou příležitost a ze zmíněné rukavice vytvořili rovnou celý oblek.

Výrazná plochost úkolů podkopává jinak velmi solidní pocit z akce, která je svojí masitostí postavená na primitivním potěšení z kosení stovek zombií spíše než na rafinovanosti řešení situace. Pohled na projektil prorážející ve zpomaleném záběru mozkovny nemrtvých je pohlazením na duši, výbuchy mění smečky postav na kašovitou stravu pro důchodce a všudypřítomný combo metr aktivuje vaše kompetitivní já zcela spolehlivě. Hlad po destrukci postupně sytí i lepší zbraně a výbava, které nacházíte napříč úrovněmi a jistou formu motivační vrstvy tvoří právě i vylepšovací balíčky, kterými lze posílit účinnost vašeho smrtonosného hardwaru. V praxi tak platí běžný podnikatelský cyklus – musíte hodně zabíjet, abyste mohli efektivněji zabíjet!

Exkluzivní partnerství s Epic Games Store

Vedle konzolových verzí vyšlo Zombie Army 4 také na počítačích, hráči však musí zamířit na Epic Games Store, se kterým se Rebellion dohodnul na roční exkluzivitě. Stejně jako v jiných případech, i toto rozhodnutí vyvolalo u řady hráčů znepokojení a kritiku, vývojáři však v rozhovorech před vydáním odpověděli jasně: „Naštvat pár lidí nám vlastně nevadí.“ Šéf studia Jason Kingsley tím měl na mysli, že i negativní reklama je sama o sobě reklamou a zdůraznil, že nabídka od Epicu pomohla Rebellionu trochu se nadechnout a vydat hru přesně v takovém stavu, v jakém zamýšleli. Škoda jen, že ještě před rokem tvrdil Kingsley pravý opak a proti exkluzivním partnerstvím se stavěl právě proto, že by nechtěl mezi hráči vyvolávat zlou krev...

Přesto všechno se ovšem z ideálního no brain zážitku, u něhož si chcete odpočinout velmi rychle stává plochá a unavující zábava, která od zhruba půlky kampaně nepřináší kromě většího množství nemrtvé hmoty pranic nového a jinak čvachtající zážitek z kosení nepřátel narušuje i tuhé ovládání, které díky bídné akceleraci pohybu přímo potlačuje arkádového ducha hry. Zombie Army 4 je zhruba stejně kontaktní jako pubertální fanynky oblézající svojí oblíbenou popovou hvězdu a hráč je tak neustále obklopen nepřáteli, kteří na něj bez nadsázky prší i ze střech a kde je panika přímo úměrná množství natažených rukou směrem k jeho hrdlu či počtu kousanců na lýtkách. Proto je přinejmenším skandální, že se neustále zasekáváte o malé předměty v okolí a hra bere vaše pokusy o rychlé otočení spíše jako doporučení, které se mnohdy potáže se zlou.

Ani kooperace nezabírá…

A v čem tedy tkví tajemství úspěšného deratizátora zombie nácků z Démonova? Rozhodně ve správném výběru zbraní, pečlivém využívání pastí a také v pečlivém prioritizování cílů. Berte vlny démonických nepřátel jako talíř s jídlem. Běžní zombíci jsou obdobou zeleninky a přílohy na okraji talíře, které převažují a musíte se jimi prokousat až ke šťavnatém steaku uprostřed, který je v tomto případě analogií pro elitní hnusáky. Hra velmi chytře pracuje s každým speciálem, který je představen svojí dedikovanou scénou a až na otravné výjimky s nimi skutečně neplýtvá. Když se tak v davu ploužících se nemrtvých objeví například svalouš s rotačákem, prasopes s motorovkou nebo velitel oživující pěšáky, hra jej velmi výrazně uvede na scénu. Nebezpečí představující jejich přítomnost na poli se pak postará o decentní paniku a lehkou nutnost taktizování.

Zatímco tento model bezpečně funguje v regulérním Sniper Elite, který stále ještě staví na odstřelování a krytí za překážkami, vysokooktanová Zombie Army by snesla trošku toho arkádového tuningu.

Pravda je ovšem taková, že mimo hrubé síly toho stejně moc nevymyslíte, a to ani v kooperaci s dalšími 3 hráči. Jisté ale zůstává, že Zombie Army 4 je hrou, kterou je zábavnější hrát s kamarády a rozhodně zde platí přímá úměra – více zbraní = více krve, delší komba a jistota zábavy. Reálně vám ovšem přítomnost stejně naladěných kolegů nepřinese zázračně více taktických možností, které by onu přímočarou hratelnost ozvláštnily a povýšily ji na správnou party úroveň. Jedinou výraznou výhodou je možnost se navzájem oživovat a samozřejmě krýt úhly, na které sami nestačíte. Hra pak obtížnost hry reguluje zvyšujícím se počtem nepřátel, takže v plně naložené partě se zejména v posledních kapitolách dost zapotíte, což je jenom dobře, protože musíte být kreativnější i s pokládáním pastí.

A jak tedy vypadá váš čas strávený ve hře? V první řadě se většina z vás prokouše hlavní story kampaní, která je správnou vstupní branou pro všechny zájemce a jednou z největších motivací k jejímu dokončení je poznání brutálního světa kde se nechutné okultní praktiky setkávají s béčkovým humorem. Ti oddanější si pak najdou další zálibu ve schovaných komiksech, zápiscích a vylepšeních, případně v nahánění skóre do žebříčků. Přestože jsou základy hratelnosti zdravé a hráče skutečně potěší každá ustřelená hlava a končetina, Zombie Army 4: Dead War trpí nedostatkem smysluplného obsahu, který by se dokázal povznést nad rámec žánru a úspěšnější konkurence.