Wo Long: Fallen Dynasty

V záplavě souls-like titulů už není tak lehké si najít unikátní rukopis a recept, který by v konkurenci obstál a dokázal se navzdory času soběstačně definovat. FromSoftware se svou Demon’s Souls odšpuntovali trend, který už možná svůj vrchol zažil a který zplodil řadu dietních kopií, ale i skutečně unikátních značek, které na řeznické povaze žánru postavily svůj sex appeal. Sekerníci z japonského studia Team Ninja žádnou omluvenku nepotřebují, značky jako Ninja Gaiden nebo Dead or Alive hráče trápí již více než dvě dekády, byla to však spektakulární Nioh, která zvedla sázky a do žánru přispěla kombinací temného fantasy a japonské hack’n’slash řežby. Píše se rok 2023 a nindžové uvádí na scénu Wo Long: Fallen Dynasty, soulsovku, která nás provede dramaty čínské mytologie.

Velké nesnáze ve velké Číně

Období tří říší rozpínající se mezi lety 220 a 280 představuje významnou etapu čínské historie, která byla zajímavá zejména turbulentními konflikty velmožů jednotlivých států. Připočtěte si k politicky komplikované a násilné éře alternativní ingredienci v podobě mytologických bytostí, nadpřirozených hrdinů a explicitní magie a vyjde vám recept, který dává perfektní smysl. A co Team Ninja dělá oproti jiným souls hrám jinak? V první řadě staví Wo Long na kostech Nioh, oproti Dark Souls či Elden Ringu tak nabízí mnohem dravější a agresivnější hratelnost postavenou nejen na skillu, ale také na pečlivé optimalizaci vybavení, statistik a hardcore soustředění. Tvůrci ovšem částečně mění přístup a Wo Long si klade za cíl k žánru přilákat i méně náročné hráče, kteří nepotřebují za každou cenu zážitek rovnající se návštěvě BDSM salónu.

Soulsovky… žánr pečlivě a důrazně trestající hráče za selhání. Jaká lahoda! Navzdory faktu, že se Wo Long snaží být přívětivější než předchůdci, jde o stále stejně nekompromisní záležitost, kde po smrti ztrácíte část měny důležité pro vylepšování a kde soubojový systém, nepřátelé a bossové představují velmi tuhé sousto, na které potřebujete solidně vysvalená líčka. Autoři jdou hráčům přeci jen trošku naproti kalibrací určitých herních mechanismů. Zaprvé, ve většině misí máte doprovod v podobě počítačem ovládaných parťákům nebo si je můžete zavolat, což částečně drolí jinak hrubozrnnou zkušenost. Hra je navíc v základu přívětivější i ve smyslu level dizajnu a tak mnohé zkratky radikálně ulevují od bolesti. Zatímco elitáři kovaní endgame obsahem Nioh budou v základním režimu pravděpodobně překvapeni jednoduchostí, nováčky v žánru čeká řádný očistec.

Jeden za všechny, všichni na jednoho

Wo Long nabízí i vcelku bohatou sociální a multiplayerovou vrstvu. V první řadě budete nacházet řadu hrobečků ostatních hráčů, které když pomstíte, získáte speciální měnu a předměty na vyvolování pomocníků. Stejně tak můžete volat jiné hráče na pomoc, případně se nechat přivolávat. A pokud máte extra blbou náladu, můžete dokonce i napadat ostatní a kazit jim jejich den.

Ačkoliv jsou geny Nioh patrné na úrovni grafiky, stylizace a právě i obtížnosti, tvůrci se rozhodli inovovat na těch správných místech a tedy hratelnosti a bojovém systému, který se inspiruje kontaktní až rytmickou akcí Sekira. Zažitou vrstvu sekání, kouzlení, blokování a uskakování nově doplňuje směrové vykrývání útoků, které je velmi elegantně implementované a které, byť je obvykle určené pro pokročilejší hráče, funguje na jedničku bez ohledu na zkušenosti a styl hraní. Specifické označené útoky jste tak schopni vykrýt, čímž si doplníte energii nutnou pro používání speciálních útoků či kouzel a současně oslabíte nepřítele. Trik je ovšem v tom, že je tento pohyb mapován na stejné tlačítko jako úskok, takže i když jste hektičtí skákači, je velmi pravděpodobné, že řadu útoků odrazíte nevědomky. Cíleně pak se správným načasováním, které je jen otázkou tréninku.

Jaký si to nabrousíš, takový to máš

A výsledek? Bojový systém a všechny jeho součásti jsou maximálně šťavnaté a zdravé, plně funkční a odměňující jak na pohled, tak funkčním dopadem. Díky větší výchozí obtížnosti hry si pak každý takový moment užijete a udrží vás v pozoru i při opakovaném hraní či v momentech, kdy už vám dochází motivace. A ostatně o soubojích Wo Long je! Začínáte klácením lidských nepřátel a končíte kosením démonů o velikosti paneláku. Bizarní dizajn mytologických monster dovoluje tvůrcům se vyřádit i v jejich chování, ale nejvíce odměňující jsou právě 1:1 souboje plné efektů, dramatu a kde je potřeba taktizovat na úrovni používání energie a touze udeřit. Současně je nutné podotknout, že větší souboje už ztrácí na přehlednosti právě kvůli množství vizuální efektů a hektičnosti na jedné obrazovce.

Odhlédneme-li od “soubojáku” tak dalším silným poznávacím znamení Wo Long je právě zasazení a příběh. Postava hráče je nejmenná neutrální figurka bez hlasu, která je katalyzátorem jinak velmi povrchního vyprávění plného smrti, pomsty a další smrti, a ještě silnější pomsty, kde na piedestalu zla stojí zlý taoista využívající chaosu války několika klanů ve svůj prospěch, aby za pomocí zkažené energie čchi konvertoval všechno živé i neživé na démony. Stereotypní? Zcela určitě. Jednoduché? Ani trošku. Ve všem tom přímočarém násilí a epickém tažení na vás hra neustále chrlí nové postavy, kamarády i zlouny a je velmi těžké najít v jinak obecném vyprávění prostor pro osobní příběhy. Hra částečně kompenzuje onu narativní zmatenost tím, že si řadu NPC můžete povolat jako parťáky do boje, kde naštěstí najdete lepší styčnou plochu pro seznámení se s nimi.

Nejlepším vypravěčem jsou ovšem úrovně, jejich dizajn a struktura. Každá z příběhových lokací je obvykle radikálně jiná a tím že se rozprostírají na stejné mapě, ale ve výrazně odlišných časových obdobích, tak si tvůrci mohou dovolit vytvářet nespočet různých archetypů. Začínáte ve vypálené horské vesničce, kde Wo Long otevřete prvním epických boss fightem, prosekáte se zasněženými bojišti, proklestíte si cestu nemrtvými mnichy v opuštěných dungeonech a okusíte bitky třeba i na střechách paláců. Estetická kvalita světa je vynikající a layout úrovní prošel oproti Nioh výraznou změnou směrem ke kompaktnosti. Lokace jsou mnohem více propojené i velmi vertikální, průzkum každého koutu odměňuje dlouhodobými bonusy. Právě i propojenost a pozice vlajek jsou vlídným krokem směrem k začínajícím hráčům, ze změn ovšem těží absolutně všichni.

Meč versus kuchyňák

Nutno podotknout, že postranní mise už takovou hodnotu nepřináší, možná i kvůli tomu, že kompletně kopírují koncepci Nioh, kde ze světové mapy přecházíte do úrovní, které jsou tvořené malým výsekem hlavních příběhových lokací a velmi často přepoužívají stejné nepřátele a odměny, málokdy nabízející unikátní zážitek. Side mise jsou tak spíše hmota pro dodatečné zkušenosti a materiály na vylepšování spíše než zdroj zábavnosti. Jako hráči je přesto tolerujete právě díky tomu, že je soubojový systém v jádru super zábavný a odměny se hodí vždycky a za každých okolností. A odměny v podobě zkušeností a výbavy jsou to, oč tu běží, protože právě RPG systém pohánějící Wo Long je ten perfektně vyladěný nástroj, který vás potáhne dopředu.

Ve všem tom přímočarém násilí a epickém tažení na vás hra neustále chrlí nové postavy, kamarády i zlouny a je velmi těžké najít v jinak obecném vyprávění prostor pro osobní příběhy.

Rozvoj postavy probíhá hromadění energie čchi padající ze zabitých nepřátel. Tu lze poté investovat do základních atributů rozdělených podle elementů ohně, dřeva, vody, země a kovu. Každý z nich ovlivňuje několik základních statistik a definuje jakou magii lze používat. Aplikování speciálních dovedností pak probíhá vcelku lineárně a pochopitelně, přičemž je podmíněno hodnotou statečnosti v soubojích. Zabíjením monster statečnost roste a vy můžete postupně používat silnější schopnosti. Umírání se naopak statečnost snižuje. Celý systém je v realitě mnohem jednodušší, než po prvotním vysvětlení zní, ta pravá komplexita pro milovníky kalkulaček a buildů se ovšem odehrává na úrovni vybavení. Při prvním průletu hrou je rozpětí rarit a síly zbraní či brnění z větší části omezené, pravý potenciál se ovšem odemkne po poražení finálního bosse a odemčení nové obtížnosti.

Prase jsi, v prase se obrátíš

Bestiář Wo Long je skutečně bohatý a každý si najde svého favorita. Tím mým je démon Fengši, symbol nenasytnosti a násilí, zastřený do podoby obřího prasete, které pustoší farmářské osady, žere dobytek a lid, co nestačí utéct, podobně jako já v pátek večer. Ostatně prasata a hadi jsou častou reprezentací zla a sobeckosti v čínské mytologii.

Team Ninja a jejich New Game+ systém jsou absolutní powerhouse žánru, který nabízí extrémní porci smysluplného obsahu pro oddané hráče, kteří chtějí více než jednorázový zážitek. Každá odemčená úroveň obtížnosti přináší nový obsah či herní mechanismy a když tak porazíte posledního bosse, můžete všechny mise hrát znovu třeba i nelineárně, výměnou za což vám bude nová úroveň vybavení. Ještě lepší je skutečnost, že mezi všemi obtížnostmi můžete libovolně přeskakovat a když se například zaseknete, můžete ihned přeskočit o úroveň níž, nalevelit a vrátit se zpět. V praxi elegantní systém, který potrápí i nejnáročnější hráče, kteří můžou být při prvním hraní možná překvapeni přímočarostí.

Něco pro každého

Harcovníci žánru a zejména pak série Nioh si při čtení předchozích řádků možná přehrávají své zážitky z minulosti a dochází k názoru, že Wo Long je v podstatě Nioh 3. A mají pravdu… Wo Long nezastírá skutečnost, že je přeskinovaným duchovním pokračováním Nioh, což může být pro řadu z nás skvělou zprávou, ale současně výstražným trojúhelníkem toho, že si Team Ninja skutečně nedal moc práce s výrobou hry a směle opakovaně použil všechny zdrojové mechanismy, témata, motivy, a dokonce i prvky levelů. Wo Long téměř působí jako poslední přechodová hra, která má za cíl zaplnit díru v rozpočtu předtím, než vyjde teprve nedávno oznámená Rise of the Rōnin, která má být pro Team Ninja tou pravou hrou nové generace. Tuto skutečnost zachraňuje opravdu zábavná hratelnost a stále fungující systémy hry. Bohužel, řada neduhů se vrací z minulosti a tam kde byla kvalita provedení ještě nedávno dostačující, už dnes bohužel nestačí.

Některé úrovně trpí opravdu bídným nasvícením a odrazy světel, řada animací je diskutabilní a celkový zvukový mix zastírá řadu jinak pěkných detailů v hudbě a zvukových efektech.

Byť je estetika hry právě díky zasazení stále skvělá, audiovizuální a obecně technická kvalita Wo Long výrazně přesluhuje. Titul zkrátka vypadá jako počin z finálního stádia předchozí generace konzolí, a to ne nutně v segmentu AAA her. Některé úrovně pak trpí opravdu bídným nasvícením a odrazy světel, řada animací je diskutabilní a celkový zvukový mix zastírá řadu jinak pěkných detailů v hudbě a zvukových efektech. Přestože má hra 2 režimy vykreslování, tedy zaměřené na výkon a vizuální kvalitu, rozdílů moc neuvidíte. Ba co více, dokonce ani v režimu výkonu hra mnohdy neběží plynule a ve scénách kde se děje opravdu hodně věcí má tendenci snímkování padat při prudkých otočkách kamerou.

Je velmi pravděpodobné, že si milovníci žánru a zejména pak obdivovatelé Nioh hru užijí se všemi radostmi i strastmi které nabízí. Ostatně je to právě drive, který nabízí hratelnost a systém odměn z ní pramenící, který hráče tolik táhne. Nelze ale říct, že by se na zážitku výraznou měrou nepodepsal zub času a zejména pak lhostejnost tvůrců inovovat i nad úrovní hratelnosti.