Warhammer 40,000: Space Marine 2

A zrodila se další kooperativní live service střílečka nesoucí značku Warhammer 40,000! Císař totiž zavelel, aby ultramariňáci byli trendy a do bitvy s Tyranidy a Chaosem šli především po boku lidských spolubojovníků. Sólistům tak zbyl už jen menší dvorek na hraní. Můžete nesouhlasit, ale taková je doba. Jakmile v akčních videohrách třímáte střelnou zbraň v ruce, zpravidla se stáváte součástí online světa. Ačkoliv tenhle koncept je v žánru běžný již od devadesátek, nemůžu se zbavit dojmu, že vývojáři čím dál víc režim pro jednoho hráče upozaďují. Znatelně to lze pocítit právě ve Space Marine 2. Zatímco jednička před třinácti lety poskytla vydařený zážitek z drcení orčích kostí především jednomu uživateli, ve dvojce to již v případě rasy nápadně připomínající Xenomorfy taková sláva není. Sice známka napovídá, že hra se celkově povedla, má to však celé několik háčků.

Císař neochrání

Nejvíc nedostatků Space Marine 2 objevíte v kampani, pokud se ji rozhodnete absolvovat sami se dvěma společníky ovládanými počítačem. Co na plat, že jste v kůži známého nebojácného poručíka Demetriana Tita, který by svým mačo drsňáctvím mohl konkurovat Chucku Norrisovi, když máte na zádech i hrudi nakreslený velký terč. Přímočarý soubojový systém spoléhá na kombinaci střelby, sekání, obranných sekvencí a poprav doplňujících ukazatele štítů, abyste přežili vlny Tyranidů a démonů. Je však frustrující, že na doporučenou obtížnost vyžadující už nějaké taktizování a včasné mačkání tlačítek – díky čemuž hru poznáte přesně tak, jak zamýšleli vývojáři – máte na sobě neustále přilepené roje nepřátel. Pak je nereálné vykrýt vícero útoků (obzvlášť v momentě pomalejší reakce ovládání), takže často vyčerpáte štíty, ztratíte životy, dvakrát zemřete (třikrát, pokud máte relikvii) a opakujete úkol od poslední uložené pozice. Naštěstí jsou časté.

Zdroj: Vortex

Ačkoliv náročnější sekvence je možné překonat zvolením odlišné taktiky nebo kličkami (neustálé provádění úskoků, střelba z povzdáli mimo bojiště), lze vidět, že umělá inteligence nepřátelského roje má za cíl najít hráče a nesoustředit se tolik na ostatní ultramariňáky. Insektoidní rasa je sice inteligentním druhem, ale v bitvách to není poznat, a proto se raději spoléhá na svou přesilu a přímočarý útok. U nepřátel ještě zamrzí, že ačkoliv mají jedinečné archetypy, na všechny platí strategie „prostě zabít“. Saber Interactive pak zahodili potenciál obohatit soubojový systém, když učinili schopnosti nepřátel výrazně odlišné frakce Chaosu velmi podobné útokům Tyranidů. Bratři ve zbrani s mozky poháněnými počítačem rovněž nejsou příkladnými parťáky do tvrdých bitev, protože kromě toho, že jejich palebná účinnost je někde na pomezí vzduchové pistole proti tanku a někdy jim trvá, než vás oživí, také většinou ignorují dílčí úkoly. Pochopitelně, sólisté by si měli umět problémy vyřešit sami, ale když zrovna čelí gangbangu od emzáků, je složitější se soustředit třeba na čištění napadeného, kriticky důležitého vysílače, a tak by pomohlo, kdyby se parťáci ke krvavému úklidu přidali nebo alespoň zredukovali nepřátele kolem hráče.

Můžu hrát, když neznám Warhammer 40,000?

KACÍŘI! Ultraortodoxní fanoušci rozsáhlého univerza už připravují knihy, aby tě zasvětili, ale neboj, bratře, nejsi v tom sám. Stručná odpověď zní: ano, můžeš. Osobně jsem se s tímto světem setkal pouze skrz hry a v ničem mě to neomezuje. Pravděpodobně se znalostmi W40k bych znal a tušil víc souvislostí, ale pro účely pochopení všeho, co se právě děje v rámci dílčího titulu, mi stačilo vnímat děj a sběratelské předměty dokreslující kontext. To platí i pro Space Marine 2, který navíc obsahuje český překlad formou titulků, takže velkoryse otevírá náruč všem, kdo se vstupu do úplně nového univerza potenciálně obávají.

Nádherné a brutální

Škoda, že problémy s umělou inteligencí neblaze ovlivňují zážitek z jinak uspokojivého devastování nepřátel doprovázeného drastickými efekty, byť se po častém opakování trochu zají. Atmosféru totální destrukce dodává částečně zničitelné prostředí, které je rozmanité a především nádherně zpracované. Lze si však všimnout, že často se design úrovní až šablonovitě opakuje a nepřináší nic výrazně odlišného. Je ale pochopitelné, když si tohohle detailu při nekonečné akci nevšimnete. Zbraně veškerého druhu dělají přesně takový randál, jaký očekáváte. Jejich výměnu si vždy užíváte a později si najdete oblíbence. Brutalita soubojů působí – i díky špičkovým animacím a grafickému zpracování postav – ještě líp než v prvním dílu a dokonce bych ji přirovnal k bezkonkurenční trilogii Gears of War, jakožto královi lineárních stříleček z pohledu třetí osoby.

Příběh má sice tradiční nádech béčkového akčního snímku a šablonovité Stalloneovské postavy i vývoj vztahů mezi protagonisty, ale na konci má překvapivé rozuzlení veškerého tajemna, které scenáristé postupně servírují, což stojí za pozornost. Sice je od začátku jasné, že se plány pokazí, ale nepřistihl jsem se, že bych ztratil motivaci se o ději dozvědět víc, a to osobně považuji za úspěch u her s upozaděnou výpravnou stránkou. Navíc krátké filmečky jsou provedením kulervoucí. Nevýhodou pro každého, kdo si chce zahrát pouze sám, je však herní doba, pohybující se od deseti do dvanácti hodin. Za plnou cenu trochu nefér poměr i vzhledem k zmíněným nedostatkům, které snad někdy vyřeší větší patche. Myslím si ale, že vývojáři se budou soustředit zejména na podporu online prvků.

Kdo není s námi, je proti nám

Kooperativní režim je totiž zcela jiný Space Marine 2. Tedy, alespoň mně to tak připadalo. Ve více hráčích zmizí frustrace z nevyváženosti a najednou vše běží jako po drátkách. A to dokonce i v náhodně sestavených týmech, bez využívání hlasového chatu. Stačí jen označovat předměty a místa, kudy se vydat, a vše na nádherně zpracovaných a často designově odlišných třech světech a několika mapách funguje bez obtíží. Soustředění všech na společný cíl je znatelně poznat, a komunita si často k úspěchu pomáhá.

Jelikož hra staví především na multiplayerové složce s live service prvky, dostanete na výběr z šesti tříd ultramariňáků. Ti jsou unikátní svým zaměřením, používanými zbraněmi, dovednostním stromem, stylem boje i speciálními schopnostmi. V rámci mise pak může v tříčlenném týmu být jen jeden typ vojáka, což je možnost, jak (ne)násilně točit postavy a získávat zkušenosti, a tím odemykat nové možnosti pro boj i kosmetické serepetičky. Editor bojovníků je bohatý a zavděčí se i nejnáročnějším hračičkům, protože si doslova můžete vytvořit vlastní výstroj s mnoha patřičnými detaily. Jediným nešvarem kooperace je, že koncept soubojů narušuje odlišnosti tříd, takže ačkoliv byste chtěli být odstřelovačem držícím se v týlu a eliminujícím vzdálené cíle, hlouček nepřátel se k vám často dostane a je nutné tasit dýku, nebo používat palnou zbraň na kratší vzdálenost. Levelování jediné postavy, jejíž zaměření by šlo kdykoliv změnit, by v tomto případě dávalo větší smysl, než grind u více druhů bojovníků.

Na poli kooperativních, případně PvP stříleček se zrodil další adept, který stojí za pozornost.

Ještě odlišnější zážitek je z PvP režimu Věčná válka, ve kterém proti sobě stojí dva šestičlenné týmy na malých arénových bojištích. Prozatím jsou dostupné tradiční tři typy soubojů, klasická přestřelka a obsazování území. Vzhledem k menší mapě je akce neustálá, neexistují hluchá místa, kdy by se nic nedělo, a rozmanitost boje vybraných postav je při střetnutích znatelná, zároveň si však udržují vyváženost. Ačkoliv je momentálně možné si postěžovat, že je nabídka obsahu pro více hráčů trochu chudá, není se výhledově čeho bát. Vývojáři ještě před vydáním hry odhalili, co uživatelé mohou v následujících třech sezónách očekávat. Navíc první sezóna začala již od zahájení prodeje titulu. Pokud lidé ze Saberu péči udrží, hádám, že ultramariňáci před monitory se nebudou nudit. Samozřejmě na začátku live service titulu je vždy obtížné hodnotit tuto složku a až čas ukáže, jak se vývojáři s těžkým úkolem popasovali. Vstup je však povedený a další obsah zní slibně. Na poli kooperativních, případně PvP stříleček se zrodil další adept, který stojí za pozornost. Škoda jen, že na úkor online prvků utrpěl ztráty offline režim.