Twin Mirror

Francouzské studio Dontnod Entertainment se v posledních letech pořádně rozrostlo a pracuje na celé řadě projektů. Psychologický thriller Twin Mirror se začal rodit už v roce 2016 a původně měl na trh dorazit mnohem dřív coby další epizodická adventura. Z třídílné série se ale nakonec stala jedna kompaktní hra, která však nemůže zakrýt epizodický koncept, stárnoucí technologii i skutečnost, že zpoždění zjevně zapříčinily různé problémy. Navzdory tomu se kloním k názoru, že Twin Mirror stále stojí za pozornost, i když musíte počítat s tím, že na téhle cestě budete nuceni udělat pár kompromisů. Stejně jako hlavní hrdina hry.

Twin Mirror v sobě skloubí mnoho vlivů a pokud máte pocit, že jsou vám jeho zdroje inspirace blízké, pravděpodobně mu bude ochotní leccos odpustit. Autoři svůj rukopis nezapřou, takže při pohledu na hru i její mechanismy si řeknete: “Jo, takhle nějak by vypadal Alan Wake nebo Twin Peaks, pokud by se do nich pustili vývojáři Life is Strange.” Naštěstí novinka nestojí jen na snaze napodobit estetiku a atmosféru zmíněných vzorů, ale dokázala si najít vlastní cestu a identitu. Hlavním hrdinou Twin Mirror je novinář Sam Higgs, který se po letech vrací do rodného městečka Basswood. Nečeká ho žádné šťastné shledání po letech. Nejraději by se sem nikdy nevrátil a nejitřil staré rány, kdyby nezemřel jeho nejlepší přítel, jehož pohřeb Sama přiměje k návštěvě rodné hroudy.

Basswood má uvěřitelnou lehce temnou atmosféru amerického maloměsta, odkud se těžko odchází a ještě hůř se sem vrací.

Jak si určitě dokážete představit, brzy svého rozhodnutí hlavní hrdina lituje. Další den se probouzí ve svém pokoji, na košili má cizí krev a skoro nic si nepamatuje. Sam má navíc podezření, že smrt kamaráda nebyla nehoda, jak ji líčí policie. A místní mu nejsou příliš naklonění. Investigativní reportér už ale zavětřil stopu a s vaším pomocí musí rozplést zdejší pavučinu lží a intrik a přijít celé záhadě na kloub. Víc vám o příběhu říct nemůžu, ale prozradím, že jde určitě o jednoho z tahounů hry společně se scénářem, dialogy a atmosférou. Pokud máte pocit, že vás podobné mysteriózní zápletky lákají, mohli byste v Twin Mirror najít zalíbení. I když musím říct, že současně se autoři nevyhnuli řadě klišé, samotný závěr se jim trochu vymknul z ruky a finále možná nevyvrcholí podle vašich představ. Problém může pro někoho představovat i pomalejší rozjezd. Vzhledem k tomu, že hru dokončíte přibližně za 6 hodin, mi přijde, že obětovat celou první hodinu jakési předehře je trochu příliš.

Je třeba rovněž akceptovat fakt, že Twin Mirror je hodně ukecaná hra. Je to znovu spíš interaktivní film než adventura v původním slova smyslu, a tak se většina problémů řeší víc dialogem než akcí. Zapomeňte na inventář, sbírání předmětů, jejich kombinování nebo řešení skutečných hádanek. Většina adventurních pasáží se tu odbývá v takzvaném paměťovém paláci, kde si Sam třídí vzpomínky, kompletuje všemožné stopy, indicie a důkazy a nakonec tu rozvíjí i různé teorie. Takhle to zní možná velkoryse, ale ve skutečnosti jde o jakousi zrcadlovou kulisu reálné lokace, kde s hlavním hrdinou poskládáme různé hypotetické momenty do jednoho souvislého řetězce. Bohužel na rozdíl třeba od Sherlocka Holmese z produkce Frogwares Sam nemůže udělat chybu. Není možné, abyste se spletli, vyhodnotili situaci špatně a došli k mylnému závěru. Vyšetřovací fáze jsou navíc velice jednoduché až banální a ke správnému řešení vás dopředu navede řada přímých i nepřímých nápověd. Stejně tak není možné vynechat nějakou stopu. Než otevřete paměťový palác, vždy musíte najít a posbírat všechny důkazy, jinak se nehnete z místa.

V pravém slova smyslu tak nemůžete příliš ovlivnit ani děj. I když stejně jako v jiných hrách od Dontnodu i tady jde o volby a jejich následky a čekají vás nějaká morální dilemata v rozhovorech, bolestně si uvědomujete, že příběh se bude odvíjet velmi podobně a reálně ovlivňujete především mezilidské vztahy a postoje lidí vůči vám. Obvykle jde ale o to dosáhnout stejného cíle, liší se jen prostředky, respektive to, jak na okolí zapůsobíte. Podobně rozhodnutími formujete vlastní osobnost, ale v závěru hry jsem nabyl dojmu, jako by rovněž o ní bylo tak trochu rozhodnuto předem a já jsem se v některých klíčových situacích musel zachovat, jak mi nalinkovali autoři. Vaši dualitu a rozdvojenost hlavního hrdiny podtrhuje i jeho alter ego, které od samého začátku vstupuje do vyprávění, ale s ohledem na spoilery vám o jeho roli a původu nemůžu říct víc. Není to ovšem vůbec špatný nápad, že Samův vnitřní hlas či druhé já, chcete-li, dostalo personifikovanou identitu, která stále agresivněji zasahuje do skutečného světa.

Během celé hry jsem se nemohl zbavit dojmu, že je v ní méně hratelnosti a interaktivity, než bych si přál. Vynahrazovaly mi to ale zajímavé postavy. Basswood má uvěřitelnou lehce temnou atmosféru amerického maloměsta, odkud se těžko odchází a ještě hůř se sem vrací. Twin Mirror vyniká také ve filmovém pojetí. Vývojáři skvěle ovládají práci s kamerou, zručně budují napětí a napsali smysluplné dialogy. Za pozornost stojí i dabing nebo hudba. Samotné kulisy mají přitom zajímavou estetiku a příliš jim neškodí ani skutečnost, že Twin Mirror má coby přenošené dítě trochu archaickou grafiku. Dontnod se chtěl odchýlit od komiksovější stylizace, ale zatím, zdá se, nemá s realismem takový úspěch a chybí mu zkušenosti. Grafiku tak trápí nejen doskakování textur, hrubší modely nebo nedostatek detailů, ale i nepovedené obličeje a už tradičně špatný lip sync.

Zdroj: Dontnod Entertainment

Na druhé straně ale vás ale především v druhé polovině hry čekají zejména v paměťovém paláci některé opravdu ohromující výjevy. Když začnou autoři víc experimentovat a popustí uzdu fantazii, projeví se jejich um naplno. Grafika přesto není tím, co by mělo určovat kvalitu Twin Mirror, a tak bych si u technicko-formální stránky postěžoval na dvě jiné věci. Titul má velmi špatnou detekci aktivních předmětů, což je v kombinaci s nutností najít vždy všechny věci, případně prokecat všechny lidi hodně nešikovné. I když vidíte, že je předmět aktivní, občas si připadáte, jako byste hráli první videohru v životě, když se marně snaží zaměřit správný bod, aby se objevila výzva ke stisku tlačítka. Druhá vážnější výhrada je spíš logického charakteru. I když se Sam ocitne takříkajíc na nepřátelském území, kde není vítaný a nikdo s nim nechce ani mluvit, případně mu ostatní vyhrožují, nikomu nevadí, že se jim couráte po hroudě, které říkají domov, a prohrabujete jim jejich věci.

Navzdory tomu jsem nelitoval času, který jsem s Twin Mirror strávil. Křehká psychika hlavního hrdiny je jakýmsi odrazem rozpolcenosti samotných vývojářů a jejich hry. Skvělé nápady a momenty často střídají špatné, ale celek nepostrádá charisma a hlubší poselství. A protože konkurence na tomto poli není bůhvíjak velká, těší mě, že problematický projekt dotáhli Dontnod do zdárného konce. Neudělali s ním asi takovou díru do světa, jak doufali, ale udrželi se nad hladinou průměrnosti.