Trials Rising

Vývojáři ze studia RedLynx měli nesnadný úkol – už poněkolikáté vzít oblíbený, ale roky nezměněný koncept série Trials, a za pomoci citlivých změn přimět hráče, aby s koupí opět nezaváhali. Svou snahu rozvíjeli na ploše dlouhých čtyř let, během kterých herní branže nestála na místě a leccos se v ní změnilo, což práci vývojářů ztěžuje a finální podoba hry musí být zákonitě výsledkem mnoha iterací. První dojem z Trials Rising je přesto famózní a během úvodních hodin vás nebude nic trápit, pokud se ale do hraní ponoříte hlouběji, čeká vás v souvislosti s moderními trendy nemilé, až zdrcující překvapení.

Začátek bez problémů

Jaká by byla vaše odpověď, kdybych se vás zeptal, co je na sérii Trials tak chytlavého? Byly by to tratě? Fyzika motorky? Ovládání? Nebo snad neutuchající motivace, vyhrát o jednu hvězdičku víc, aby se už konečně odemknula další lokace? Za mě je to kombinace všech těchto věcí, ta poslední ale rezonuje uvnitř mého soutěživého já už od dob, kdy jsme sbírali červená jablíčka v Elastomanii. Vždycky jsem oceňoval, že se k dalšímu obsahu dostanu jenom tehdy, dokud danou úroveň nezvládnu lépe, a to byl přesně ten motor, který mě – a věřím, že nejen mě – hnal k tomu, abych do monitoru nebo televize zíral dlouhé hodiny a místo spaní piloval dopady a zkracoval nežádoucí skoky. Jenže tenhle pocit se v Trials Rising nedostavil.

Hra přitom skutečně začíná velmi dobře – doslova filmovou úrovní, která se vám mění před očima a nechává vyniknout skvělé vizuální ztvárnění. Nejde samozřejmě jenom o detaily zkoušeného jezdce a jeho motorky, ale hlavně o okolí trati a dynamiku, která sekunduje bláznivé atmosféře. Také rozhození prvních úrovní na mapce světa působí jako ta správná výzva pro nováčky i ty, kdo se do Trials po letech vrací s tím, že se další a další tratě začnou objevovat jako houby po dešti. Trocha hromadných klání, trocha fyzikálních hrátek, výkřiky při pádu z velké výšky a rychlá změna prostředí je to, co vás během prvních hodin ohromí a vlastně si ani nebudete všímat toho, že namísto hvězd určuje váš progres počet nasbíraných zkušeností. Přibližně do 35. úrovně totiž budete levelovat hodně rychle a fakt, že vás hra bombarduje tunou naprosto zbytečných doplňků v lootboxech přejdete s kyselým úšklebkem. Opravdu, lootboxy působí jako parodie sebe sama a najdete v nich v drtivé většině případů jen samolepky, kterými si můžete vybavit svou garderobu nebo jimi oblepíte motorku. Dochází to ale k tak absurdním situacím, kdy je součástí lootboxu pouhé číslo nebo písmeno, takže velmi rychle začnete proces otevírání beden zcela ignorovat. Jistě, za prémiovou měnu – žaludy – můžete přímo koupit či odemknout něco zajímavějšího, ale během pár hodin hraní se přirozeně dostanete ke třem motorkám a jedné tandemové konině – kde jeden ovládá plyn a druhý naklánění – což pro plnohodnotný zážitek bohatě stačí.

A teď to horší

To jsme ale trochu odbočili, takže zpět k úrovni 35. Přibližně tam se totiž začne lámat chleba a nově natavený systém postupu hrou začne narážet na nutnost nesmyslného grindování. Čili tam, kde vás předchozí díly motivovaly k tomu, abyste se snažili na již projetých tratích zlepšit, Trials Rising vás nutí. A to ne, jen tak trošku, ale brutálně, s pendrekem v rukou a s kopanci do zadku. Chcete odemknout další set závodů? Fajn, beze všeho, na úrovni 45 je to vaše. Cože, máte jen 42? Aha! Tak se vraťte zpět, k některé už projeté trati a jeďte znova, s novým kontraktem od sponzorů a místo perfektního projetí metejte třeba backflipy. Když jich uděláte dvanáct a ani jednou nespadnete, dáme vám pár stovek zkušeností a tohle všechno už budete muset opakovat jenom… Asi patnáctkrát, nashle u dalších závodů…

Všechno si spojte s opravdu dlouhými loadingy mezi tratěmi i jednotlivými koly finálních závodů a začne se dostavovat pocit zuřivého běsnění.

Umíte si navíc určitě představit, že s rostoucími úrovněmi roste i počet zkušeností, které musíte získat, abyste se někam posunuli a když se postupně prokousáváte až k 80. úrovni, bavíme se tu o desítkách tisíc XP. Situaci navíc nepomáhá ani to, že tříkolové finálové jízdy na stadionu není možné restartovat, takže se budete v pozdějších fázích zasekávat zejména o to, že ve druhém a třetím závodě – který už musíte definitivně vyhrát – nesmíte udělat sebemenší chybičku. Tohle všechno si spojte s opravdu dlouhými loadingy mezi tratěmi i jednotlivými koly finálních závodů a začne se dostavovat pocit zuřivého běsnění. Navíc zatím nikdo smysluplně nevysvětlil, proč vás v každém závodě doprovází další jezdci, zastoupeni tradičním ghostem. Je to systém nápovědy pro ty, kdo dělají všechno možné, a přesto nemohou získat zlatou či platinovou medaili? Tak proč nejde vypnout? A proč je kvůli tomu prvek online multiplayeru úplně zabitý, když vypadá stejně jako singleplayer jen s tím rozdílem, že oním ghostem je živý hráč? Vážně tahle rozhodnutí nechápu a skoro se mi nechce věřit, že s nimi přišli vývojáři jen tak sami od sebe.

Nejlepší díl? Ano, ale…

Paradoxní pro Trials Rising totiž je, že ve smyslu hratelnosti jde o ten nejlepší a největší díl. Tratí je hodně přes stovku a je zábavné, snažit se je pilovat nejen za pomoci vlastního umu, ale také odhalováním nejrůznějších zkratek a alternativních cestiček. Všechno se navíc hýbe, vybuchuje, překlápí se, vytváří trať přímo před očima, občas mění celou perspektivu a je ve výsledku s velkým podivem, kam na všechny tyhle nápady vývojáři z RedLynx chodí. Hra navíc poprvé v historii série přichází s tutoriálem, který není fádní a pomůže i těm, kdo se považují za zkušené harcovníky. Postupně se totiž odemykají jednotlivé lekce, které vás interaktivně a dostatečně zábavně naučí všechny finesy, od základního přejíždění nerovností, až po technicky velmi složité skoky s minimálním rozjezdem. To všechno pak doprovází hudební doprovod na pomezí rocku a punku, takže pokud jste přibližně stejného data narození jako já, bude vám zase patnáct. K výčtu obsahu je pak nutné přidat ještě uživatelské tratě – ty jsou mnohdy vážně super a dovolí vám třeba i lítat stíhačkou – a s nimi spojený editor. Robustní nástroj plný assetů z předchozích dílů je složité ovládnout, ale pokud máte čas a trpělivost, stvoříte v rámci mezí v podstatě cokoliv.

Ani přes dobrý dojem z vlastní jízdy a nápaditost úrovní ale nemůžu Trials Rising bůhvíjak pochválit. Skvělé ježdění stojí se systémem progresu ve velmi ostrém kontrastu a tyto složky nelze jakkoliv oddělit. Pokud si tedy chcete hru opravdu užít, mějte na paměti, že vás po pěti hodinách hraní čeká snaha vysát hru do posledního XP a to vaše herní rozpoložení dramaticky naruší.

​