The Sinking City

Až si děti ve vzdálené budoucnosti na hodině videoherní prehistorie nalistují v učebnici kapitolu o rozporuplných titulech, na titulní stránce spatří poměrně působivý obrázek z detektivní akční adventury The Sinking City od ukrajinského studia Frogwares, které zaslouženě prorazilo do světa díky sérii Sherlock Holmes. Známe mnoho her, které fanoušky polarizují, ale jen málokterý počin v posledních letech rozděloval hráče a recenzenty tak diametrálně jako právě lovecraftovský vyšetřovací horor. Vždyť který jiný titul sbíral v testech respektovaných médií známky od 3/10 až po osmičky? A pravdu mají svým způsobem všichni.

Problém The Sinking City spočívá v tom, že si vývojáři ukousli až příliš velké sousto. Boxují nad svoji váhovou kategorii.

The Sinking City nás zavede do fiktivního města Oakmont ve státě Massachusetts na východním pobřeží USA. Příběh je situovaný do dvacátých let 20. století a hráč se ujme hlavního hrdiny, jímž je válečný veterán a soukromý detektiv Charles Reed. Toho sem přivedou nejen místní záhady, ale i vlastní znepokojivé vize, které trýzní jeho mysl i duši. I když zdejší lidé přespolní nevítají zrovna s otevřenou náručí, Reed se rychle začne zaplétat do velice svébytné komunity i historie města Oakmont, které sužují podivné záplavy, nevysvětlitelné fenomény i nebezpečná monstra, kterým místní říkají nestvoury.

Problém The Sinking City spočívá v tom, že si vývojáři ukousli až příliš velké sousto. Boxují nad svoji váhovou kategorii a snaží se o nemožné – konkurovat největším a nejnákladnějším projektům, což se jim zkrátka nedaří. Alespoň na první pohled. Svým způsobem tak učinili krok zpátky a znovu se vzdálili v technologickém zpracování absolutní špičce, které se předtím v uplynulých letech postupně svědomitě přibližovali. To bylo ovšem na ploše komorních adventur, které se nesnažily hráče ohromit velkým otevřeným světem jako právě novinka.

Pod vším tím nánosem grafických problémů a nedodělků se ale ukrývá velmi povedená hra a byla by škoda ji kvůli tomu přehlédnout. Současně ale chápu, že se to mnoha hráčům může stát a nechají se neotesanou podobou odradit. I když hlavní hrdina neváhá tasit zbraň, mnohem víc mu svědčí poctivá detektivní práce. Navzdory obavám je The Sinking City stále v první řadě adventura s vyšetřovacími mechanismy, které zdědila po posledním Sherlocku Holmesovi. Sbíráte stopy, analyzujete a hodnotíte důkazy a z nich pak následně tvoříte všemožné teorie. Stejně jako na herní Baker Street 221B i tady platí, že každá hypotéza nemusí být automaticky správně. Nashromážděné indicie vás dokonce mohou dovést k různým, často protichůdným závěrům. A je jen na vás, jak se nakonec rozhodnete – komu uvěříte, na čí stranu se přikloníte. Rozhodnout se přitom není banální, jednoznačné případy tu neexistují. Čekají na vás náročné volby a morální dilemata, v nichž není jasných vítězů ani poražených. Musíte zhodnotit případné následky, a to i v dlouhodobém horizontu. Menší zlo je mnohdy to nejlepší, v co město může doufat.

Jako detektivka je hra zpracovaná skoro na jedničku. Zkušenosti autorů se nezapřou. Díky jasnozřivosti hlavního hrdiny navíc můžete spatřit střípky minulosti nebo se na základě zjištěných objevů na místě činu pokusit zrekonstruovat sled dřívějších událostí. Vůbec nejlepší na celém vyšetřování ale je, že vás autoři nevodí za ručičku. Hra vás nevláčí od bodu A k bodu B a pak k C. Naopak vám předá iniciativu. Když nevíte kudy dál, je třeba zapojit vlastní fantazii. Kam asi tak mohl uprchnout zraněný svědek? Kde bych se mohl dozvědět víc informací o historii města? Na jakém místě nejspíš najdu nějaké vzdělance? K dispozici máte mapu, která se neustále zaplňuje novými informacemi a místy, přičemž hra vám jen naznačí, jak byste měli postupovat. A i když cíl své cesty znáte, obvykle se nezobrazí jako bod v navigaci, ale dostanete jen pokyny, v jaké čtvrti a třeba na které křižovatce se nachází.

Zdroj: Frogwares

Cestování po městě je sice zpočátku zajímavé a Oakmont jako kulisa funguje přesvědčivě, ale časem si uvědomíte, že bez otevřeného světa by se autoři klidně obešli. I když nepostrádá atmosféru, putování je zdlouhavé a často přerušované nutností použít motorový člun, což vám začne postupně vadit. Častěji se tak budete spoléhat na možnost rychle cestovat za pomoci sítě telefonních budek, ta je však vykoupena nutností přetrpět zdlouhavý loading. Na něj dokonce narážíte někdy i při snaze vstoupit do budovy, které by jinak měly být volně přístupné, ale hra poháněná technologií Unreal Engine 4 prostě občas zjevně nestíhá servírovat data dost rychle. Při pobíhání městem pro změnu potkáte obrovské množství doskakujících objektů i postav, které se mnohdy náhle zjevují ve vaší bezprostřední blízkosti.

Podobně hrubé jsou animace nebo obličeje postav. Jejich zmučené výrazy lze částečně přičíst na vrub stylizaci, ale opakující se disproporční tváře už stěží. Když postava něco sbírá, obvykle jen nad předměty symbolicky zamává rukou. Do dveří se pak vhrne jako tank a ani se neobtěžuje předstírat zájem o kliku. Animace na sebe nenavazují nejen při přechodu z jedné scény do druhé, ale třeba i v tak běžných situacích, jako je nastoupení do člunu nebo jeho opuštění. Ovládání hry komplikuje i pomalé rozhraní, bez nějž se v detektivních pasážích neobejdete a rovněž akční složka by si zasloužila větší péči a jasně demonstruje, že jsou vývojáři na tomto poli naprostými začátečníky. Klonovací procesem neprošla jen část zdejších obyvatel, ale zřejmě si ho oblíbil i oakmontský architekt. Jak jinak si vysvětlit, že řada místností a budov, které navštívíte, vypadá úplně stejně. Grafiku drží nad vodou jen brilantní stylizace a dobře zvládnutá estetika, jinak bychom mohli v tomto výčtu pokračovat ještě dlouho, protože technické nedostatky The Sinking City jsou všudypřítomné.

Jestliže si tohle zpracování mýtu Cthulhu zaslouží nějakou vážnější výtku k atmosféře a pojetí, netýká se překvapivě toho, jak s látkou vývojáři nakládají, jako spíš skutečnosti, že hra není překvapivě vůbec strašidelná

Pod vším tím nánosem špíny a balastu se ale schovává velice precizní detektivka, která vám nabízí svobodu jako málokterá jiná adventura. Ostatně částečně se hra spoléhá na RPG mechanismy. Lze vylepšovat vybrané schopnosti hlavního hrdiny, vyrábět některé užitečné předměty a neobejdete se bez slídění, protože vaše zdroje jsou velice omezené a střelivo fungující současně jako platidlo je v tomto světě velkou vzácností. Hra má kouzlo, napínavý příběh, dobře vymyšlené postavy, skvěle napsané dialogy i propracovanou mytologii. Je nesmírně zábavné nořit se do místní historie, orientovat se ve zdejší společenské hierarchii a narážet na známky předsudků i bezpráví. Autoři se nebojí potenciálně kontroverzní látky a nesnaží se hráčům zavřít ústa banální hratelností. Paradoxně ale přitom hra, která umožňuje zvlášť si nastavit náročnost soubojů i hádanek, jako výchozí obtížnost pro detektivní část volí tu s největší nápovědou. I v tom může být kámen úrazu, protože spoléhat se na všechny pomůcky nebude velká zábava.

Bavilo mě nechat se pohltit místní folklorem a zvláštními zvyklostmi. Zaujalo mě potápění, jakkoli jeho zpracování je znovu dost problematické. Za zmínku stojí i nutnost hlídat si vlastní příčetnost a vizuální bizarní výjevy, které protagonistu pronásledují ve chvíli, kdy se jeho mysl propadá do temnoty. Kromě základní větve vzájemně propojených hlavních případů na vás navíc čeká série vedlejších zakázek, které můžete, ale také nemusíte plnit. Odměnou za vaši důslednost vám ale budou cenné zdroje a třeba i nějaký ten kostým. Jestliže si naopak tohle zpracování mýtu Cthulhu zaslouží nějakou vážnější výtku k atmosféře a pojetí, netýká se překvapivě toho, jak s látkou vývojáři nakládají, jako spíš skutečnosti, že hra není překvapivě vůbec strašidelná. Ale opravdu ani trochu. Označovat ji za horor je tak poněkud zavádějící, i když se o něj autoři pokouší.

Pochvalu si na druhé straně zaslouží místní distributor za lokalizaci. Překlad je víc než povedený. Ctí zdejší náladu i dobovou kulisu, nebojí se některých hravých obratů nebo dialektu a celkově podporuje dobrý dojem ze hry. Titul je navíc jaksepatří ukecaný, takže vzhledem ke své povaze bude pro méně zdatné angličtináře o poznání přístupnější. Původní autoři ze studia Frogwares se zase otevřeně hlásí ke svým kořenům a hru protkli mnoha vtipnými odkazy na Sherlocka Holmese. Zmiňují ho postavy, lákají na něj plakáty v ulicích a můžete se dokonce obléknout ve stylu proslulého londýnského detektiva.

The Sinking City představuje v základu velice zdařilý pokus o vystižení Lovecrafta ve světě videoher. Je to precizní a napínavá detektivka plná nejednoznačných voleb. Je zábavná, poskytuje hráči velkou míru svobody a nedělá z něj hlupáka. Naneštěstí výsledku bolestně podráží nohy technické zpracování. Nároky na otevřený svět převyšují možnosti i schopnosti Frogwares a výsledkem je opravdu nepříliš pohledná a technicky rozklížená hra. Open world navíc nelegitimizuje ani samotná hratelnost. Podobné svobody bylo možné dosáhnout i v Sherlockovi při cestování po Londýně mezi jednotlivými izolovanými lokacemi. Oakmont slouží jen jako kulisa, není tu moc co dělat, lidé si vás nevšímají, nikdo na vás moc nereaguje. Navzdory tomu u mě klady převažují nad zápory a i když bych si přál, aby autoři sebevědoměji zaútočili na herní elitu, nedá se říct, že by ve svém snažení neuspěli. Jen se musíte přenést přes nelichotivý zevnějšek.