Suicide Squad: Kill the Justice League

Skoro celou dekádu jsme čekali na další velkou hru od britského týmu Rocksteady Studios. V roce 2015 při vydání Arkham Knighta jsem si opravdu nemyslel, že tak dlouho budeme vyhlížet dalšího “Batmana”. Za tu dobu se ale leccos změnilo. Původní zakladatelé Rocksteady jsou pryč a s nimi i řada zkušených kolegů. Namísto osvědčené formule přišli autoři s live service kooperativní akcí. Hra čelila od svého oznámení značným pochybnostem, přestože má jít o duchovního nástupce a příběhové pokračování arkhamské série. K tomu si připočtěte četné odklady, nelichotivou odezvu na uzavřené testy, chybějící review klíče před vydáním nebo zpackaný placený early access. Suicide Squad: Kill the Justice League nevstoupili na trh v ideální formě. Nakonec snad ale přeci jen nebude tak zle. Do zpěvu mi ovšem také není.

Příběh začíná pět let po událostech hry Batman: Arkham Knight. Z Gothamu se přesouváme do Metropolis. Supermanova “metropole” se stala epicentrem útoku Brainiaca a jeho hord z vesmíru. Co je ale nejhorší, z ochránců lidstva a Země se stali její nejobávanější nepřátelé. Superhrdinové se obrátili proti nám poté, co jim Brainiac vymyl mozek. Liga spravedlnosti se rozpadla. A tak na scénu přichází Amanda Waller a její Task Force X. Když nás nespasí ti nejlepší, musí nás zachránit ti nejhorší. Hlavními hrdiny jsou Harley Quinn, Captain Boomerang, Deadshot a King Shark. Hrát můžete za každého z nich, anebo klidně zůstat jen s jedním od začátku až do konce. Na vašem úkolu se ale nic nemění. Podtitul hry hovoří celkem jasně.

Nakonec jsem se přistihl, že jsem se dokázal naladit i na specifický humor a chemii ústřední čtveřice, která svými interakcemi trochu připomíná Strážce Galaxie. Byť jde stále o dost infantilní skupinku.

Pokud máte rádi svět DC Comics, přijdete si na své. Novinka je plná hrdinů i padouchů, které dobře znáte. Důležitou roli hrají i vztahy mezi nimi, což samozřejmě vede k různým přestřelkám v dialozích. Zejména zpočátku je hra velmi ukecaná a rozjezd je tak pomalejší, než by musel být. Musím se přiznat, že ani hlavní postavy mi nejprve nebyly moc sympatické, ale časem jsem si je oblíbil. I když scénář zpočátku trochu drhne, nakonec patří podle mě mezi ty povedenější části, když události naberou spád. Škoda jen, že úplným závěrem je tempo snad až příliš zběsilé a finále příběhu nevygraduje, jak jsem očekával. Vyprávění je plné odkazů na arkhamskou sérii a dřívější dobrodružství, což vám přeci jen zahraje na nostalgickou strunu. Zejména bych ale vypíchl zdejší povedené cut scény, kterým hra vděčí za to, že si mě scénář přeci jen získal. A nakonec jsem se přistihl, že jsem se dokázal naladit i na specifický humor a chemii ústřední čtveřice, která svými interakcemi trochu připomíná Strážce Galaxie. Byť jde stále o dost infantilní skupinku.

Jak už bylo řečeno, na výběr máte čtyři hrdiny a volitelnou kooperaci. Záleží jen na vás, zda se do hry pustíte s kamarády, anebo sólo. S uspokojením mohu konstatovat, že podobně jako v případě Gotham Knights vám nic nebrání užít si titul sami. Možná někdo namítne, že tím popřete jeho smysl, ale kooperace prostě není ani povinná, ani nepostradatelná. Klidně můžete příběh absolvovat v singlu a on-line hrát jen vedlejší mise nebo endgame. Záleží jen na vás. Rozdíl oproti Gotham Knights spočívá v tom, že tam jsme měli k dispozici maximálně kooperaci pro dva a pokud jste hráli sami, neprovázel vás žádný parťák ovládaný umělou inteligencí. Suicide Squad jsou vždy na scéně všichni čtyři a každého živého hráče jinak nahradí AI, pokud hrajete sami nebo v menším počtu lidí. Jestliže si ze hry uděláte singl, můžete přepínat mezi postavami a samozřejmě spravujete také výbavu vašich kolegů. Případně necháte vybavení na automatu. Mimo mise lze postavy střídat libovolně. Jakmile mise odstartuje, zpravidla už hrdinu nezměníte. Jsou tu ale také úkoly, které vám vzhledem k okolnostem doporučují použít určitého člena. Není to povinné, ale během questu pak požívá různé bonusy.

Zdroj: Rocksteady Studios

Každý hrdina je samozřejmě trochu jiný. Nejvíc se ale liší způsobem cestování. Pohyb po otevřeném městě vůbec představuje jednu z nejzábavnějších částí hry. Dovedu si představit, že mnozí hráči si svého favorita vyberou právě na základě toho, jakému druhu cestování dají přednost. To samozřejmě neznamená, že by jinak byly postavy stejné, ale v boji už fungují podobně a liší se spíš výbavou. Některé zbraně může použít víc členů, ovšem ne každý může vzít vše, co máte v inventáři. A tady přichází podle mě největší rozdíl ve srovnání s Gotham Knights a arkhamskou sérií. I když Suicide Squad používají i zbraně na blízko, je to v první řadě střílečka. Každá postava má dva sloty na střelné zbraně od pistolí, přes SMG, útočné pušky, brokovnice, sniperky až po kulomety. Nenajdete tu freeflow combat jako z Arkhamu ani stealth mise. I když tak Suicide Squad: Kill the Justice League přímo navazuje na arkhamskou sérii a na hře dělal stejný tým, hratelností a souboji měli k Arkhamu blíž Gotham Knights od WB Games Montréal, přestože s ním nesdíleli stejný svět.

S ohledem na tuto transformaci hře prospívá, že má docela slušný gunplay a zbraně se dobře ovládají. Nicméně samotný souboj není nijak zvlášť překvapivý. Ničím nevybočuje. Velmi generické jsou také mise, které plníte. Opakovaně vykonáváte stále stejné, nebo velmi podobné úkoly, ať už v hlavním příběhu nebo ve vedlejších aktivitách. Z šedivé průměrnosti samozřejmě alespoň částečně vystupují velkolepé boss fighty, ale upřímně mi přijde, že ačkoli působí výpravně, jejich gameplay zůstala za nejlepšími momenty z Arkhamu. Jak byste od live service hry očekávali, nabízí samozřejmě velké možnosti nastavení, ale také customizace, výbavy a vylepšování. To z ní ale ještě podle mě nedělá nic výjimečného. A v tom je právě problém Suicide Squad. Málokdy jsem viděl něco opravdu super, o čem bych chtěl vyprávět ostatním nebo to sdílet s přáteli.

Hrát Suicide Squad je nakonec místy i docela zábava, ale je to momentálně velmi mělká hra, která po obsahové stránce s ohledem na dlouholetý vývoj neohromí.

Po technické stránce Suicide Squad neurazí, ale ani nenadchnou. Hra na PS5 nenabízí žádné grafické režimy, běží v 60 fps a většinou stabilně. Ale narazil jsem i na situace, kde se vlivem velkého množství nepřátel na obrazovce trochu zadýchala. Když pominu počáteční problémy s připojením v early accessu, konektivita nebyla problém. Byť si pořád myslím, že autoři měli od počátku nabídnout možnost hrát zcela offline. Popravdě jsem si ale myslel, že Rocksteady nabídnou větší grafické hody. Ne že by hra nebyla vůbec pěkná, ale větší parádu dělá ve filmečcích, než když jen tak pobíháte městem nebo bojujete s nepřáteli. Když se člověk ohlédne na předchozí tituly od stejného studia, doufal jsem prostě ve skok, který novinka nepřináší. Alespoň hudba, dabing a herecké výkony si drží vysokou úroveň.

A to je tak vesměs všechno. Mohli byste se ptát, zda tu nejsou další oblasti, které si zasluhují popsat. Ale v tom je právě ten problém. V tuto chvíli nemá smysl se příliš nořit do detailů. Na mapě města je samozřejmě spousta bodů a aktivit. Narazíte na množství postav, které po vás něco chtějí a na oplátku vám něco slibují. Jsou tu speciální výzvy, obchody, výroba, vylepšování… Ale nic z toho se nevymyká standardu. Bylo by to, jako bych se vám snažil vysvětlit, v čem spočívají live service hry a looter shootery. Je zbytečné mluvit o misích, které mají jen pár neustále se opakujících scénářů – zachraňování, eskortování, rozbíjení a tak pořád dokola. Uvidíme, co na tom v budou změní další plánovaný obsah. Hrát Suicide Squad je nakonec místy i docela zábava, ale je to momentálně velmi mělká hra, která po obsahové stránce s ohledem na dlouholetý vývoj neohromí. Ničím nepřekvapí, nevybočí ze zástupu podobných her. Licence, gunplay, zábavný pohyb po městě a příběh tak akorát stačí na to, aby se nakonec hra zařadila po bok Gotham Knights, ačkoli každý titul má jiné přednosti i slabiny. Rozdíl je ale v tom, že od Rocksteady se čekalo víc.