Recenze Steam Decku

Podobně jako v případě testu nových konzolí na konci roku 2020 jsem si vyčlenil přibližně dva týdny na seznámení se Steam Deckem. Přenosný počítač od Valve jsem v uplynulých dnech podrobil nejrůznějším testům, které se týkaly výkonu v jednotlivých hrách, ergonomie, výdrže, fungování desktopové verze Linuxu, emulátorů a celé řadě dalších činností, které můžete, ale také vůbec nemusíte se Steam Deckem dělat. Během toho jsem si ovšem uvědomil jednu podstatnou věc, která se bude nepochybně vinout celou recenzí. Smysluplně zhodnotit Steam Deck se do velké míry rovná snaze zrecenzovat počítač, takže už dopředu – bez snahy cokoliv omlouvat nebo hledat nějaké alibi – musíte mít na paměti, že zážitek a finální dojmy výrazně ovlivní to, co od tohoto zařízení vlastně očekáváte. Přístupů může být celá řada a ani jeden není správný, nebo špatný. Steam Deck může být přenosný počítač pro hraní her nejen ze Steamu. Může to být alternativa ke stolnímu PC pro hraní na gauči. Brány se otevírají také myriádě emulátorů, takže pro někoho bude Steam Deck retro stanicí. A někdo může celý potenciál využít jako alternativu k notebooku, na kterém obvykle píše seminárky do školy a kouká na Netflix.

Opravdu velký stroj

Naštěstí můžeme začít něčím, co je veskrze objektivní a nepodléhá nutně tomu, jak se rozhodnete Steam Deck používat. Na mysli mám samozřejmě podobu zařízení, rozmístění jednotlivých ovládacích prvků, displej a zkrátka všechno to, na co si můžete sáhnout. Jak už zaznělo v našich předchozích streamech, ale částečně i ve spontánním unboxingu, Steam Deck rozhodně není malé zařízení. Do ruky budete brát 30centimetrovou placku o hmotnosti přesahující půl kila, kterou jednoduše nelze přehlédnout. Ostatně, velikost celého zařízení předznamenává i masivní pouzdro, ve kterém je ale Deck pevně ukotven a po dvou týdnech nošení v batohu a dobíhání vlaků jsem nezaznamenal, že by přišel k jakékoliv újmě. Co je ovšem paradoxní, i v mých relativně malých rukou mi při vlastním používání nepřijde Steam Deck tak monstrózní, jak se může zdát z fotek nebo videí a paradoxně se mi drží lépe nežli Switch, se kterým bývá přirozeně srovnáván. O všem rozhodly postranní gripy, které skvěle padnou do dlaní a třeba i hraní vleže – na Switchi pro mě osobně spíš nepředstavitelné – je se Steam Deckem možné a relativně pohodlné.

Nejinak tomu je i v případě, budete-li chtít hrát jako lidi, takže pěkně v sedě, třeba v autobuse nebo doma na gauči. Díky tomu, že větrák vyhání teplý vzduch z útrob na horní hraně zařízení, můžete celý Deck s klidem opřít o sklápěcí stolek, polštář, vlastní stehna nebo právě zmiňované olbřímí pouzdro, které rázem slouží jako skvělá opora pro ruce a neměl jsem sebemenší problém takhle vydržet hrát nepřetržitě i dvě hodiny. Co se týče rozmístění jednotlivých ovládacích prvků, nebudete mít sebemenší problém, pokud jste zvyklí hrát s gamepadem, a vztahuje se to i na tlačítka A X Y B, která se nachází až na samém kraji pravého gripu. Analogové páčky jsou rovněž přesně na místech, kde přirozeně spočinou vaše palce, takže se nedostavují žádné křeče nebo jen bolest z případného nepřirozeného rozložení. Opravdu nadšen jsem z triggerů, které jsou na rozdíl od Switche plně analogové a dokonce se do nich propisuje částečná haptická odezva, jinak výrazná zejména na trackpadech. Ty jsou rovněž vhodným doplňkem ovládací výbavy a poskytují pohodlnou možnost hrát například tahové strategie nebo manažery. Samozřejmě nad rámec ovládání kurzoru na místech pro to určených, jako je například desktopový režim nebo internetový prohlížeč. Jediné, s čím mám i po dvou týdnech problém, je zapamatování si umístění tlačítek Steam a Options, které se nachází až pod trackpady a stále je nejsem schopný palcem na první pokus najít. Často si tak člověk sáhne do zmiňovaného trackpadu, což může v konkrétních situacích způsobit drobný problém, nejde ale o nic dramatického a lze si na to s trochou opatrnosti dát pozor.

Zapomenout nesmím ani na další čtyři tlačítka na spodní straně Steam Decku, na kterých spočinou vaše prostředníčky a prsteníčky. Tlačítka, nikoliv páčky, označená jako L4 a L5, resp. R4 a R5, jsou sice demonstrací volnosti v přístupu k nastavení ovládání, ale upřímně jsem pro ně nenašel žádné extra vhodné využití. Netvrdím, že využít nejdou – naopak, v části věnované softwaru se dostaneme k tomu, že ve smyslu ovládání si lze upravit skutečně cokoliv – ale za celé dva týdny jsem si jich všímal víceméně jen při nechtěném stisku, když jsem bral celé zařízení do rukou. I na tomto místě se ale sluší podotknout, že právě o tom celý Steam Deck je, a co nedokážu nebo nechci využívat já, může dalších sto lidí považovat za nezbytnou součást a přítomnost těchto ovládacích prvků chválit.

Tři varianty Steam Decku

Steam Deck lze koupit výhradně skrze oficiální stránky a obchod Steam. Zařízení je nutné předobjednat a zařadit se do fronty pro doručení, jejíž konec stojí kdesi ve 3. čtvrtletí letošního roku. Zařízení se prodává ve třech variantách za 419, 549, resp. 679 eur. Liší se velikostí a formou úložiště - nejlevnější model nabízí 64 GB eMMC paměti, střední 256GB NVMe SSD a nejdražší varianta dvojnásobnou kapacitu. Dokovací stanice by měla být k dispozici pro samostatný nákup od konce letošního jara.

Nepříliš pohledný bubák. Ale funkční!

Pokud se máme bavit o vzhledu, hodnocení bude na tomto místě velmi ovlivněné vaším vkusem. Ne, Steam Deck nepůsobí na první pohled luxusním dojmem, jako tomu bylo například u PlayStation Vita. Vlastně se dá říct, že výrobci na estetickou stránku příliš nehleděli a rozhodli se neexperimentovat. Celé zařízení je z matného černého plastu, a to včetně gripů nebo kloboučků analogových páček, přičemž jediným lesklým prvkem je d-pad a zmiňovaná tlačítka A X Y B. Na někoho tak může Steam Deck působit ve smyslu designu zastarale, ale s ohledem na výše uvedené je zjevné, že maximum bylo podřízeno ergonomii a pohodlnosti používání. Týká se to i zmíněného větráčku, který pro mě ale bohužel i nadále představuje jeden z největších problémů a určitou brzdu v zážitku. Jak už jsem opakovaně zmiňoval, větrák se točí v podstatě neustále a vedle slyšitelného hučení mě pořád nutí přemýšlet, jestli se Steam Deck nezahřívá až příliš. Že jde pravděpodobně jen o nepříjemný pocit a nikoliv objektivní obavu, mi zařízení dokázalo při hraní opravdu náročných titulů opakovaně, pokud ale stejně jako já vnímáte zvýšené otáčky větráku s vidinou blížící se katastrofy, nasaďte si pro jistotu sluchátka. A abych nešířil jen pesimistickou náladu, díky velikosti zařízení a velké vzdálenosti ovládacích prvků od středu zařízení teplotu Steam Decku nikdy neucítíte v dlaních nebo na prstech.

Další poznámky mám už jen k připojení zmiňovaných sluchátek a napájení přes USB-C, které je umístěno na horní hranu. Situovat porty dolů by nedávalo žádný smysl právě s ohledem na to, že si budete Steam Deck při hraní o něco opírat. I z toho důvodu je přívod vzduchu umístěn na záda celého zařízení a ne na spodní hranu, takže v tomto ohledu výrobci určitě neselhali. Pokud si připojíte drátová sluchátka, ani tak nejsou žádné obavy na místě, protože kabel bývá dostatečně dlouhý a rozhodně nijak nepadá do displeje, jak mohli někteří naši diváci naznačovat. Trochu starostí mi ale přeci jen dělá napájení, které může vahou kabelu tlačit na jediný USB port a výhledově jej vyviklat nebo jinak poškodit. Bohužel se to týká i například připojení rozbočovače pro připojení dalších periferií nebo HDMI donglu pro snímání obrazu. Problém může částečně vyřešit oficiální dokovací stanice, která ale momentálně ještě není v prodeji a hlavně – počítá napevno s desktopovým, nikoliv handheldovým použitím.

Zapínáme

Dost už ale zkoumání, jak Steam Deck vypadá, jak se drží a co příjemného i ne tak příjemného může vaším směrem vysílat. Pokud zařízení zapnete, začne se ve svém základním rozhraní systému SteamOS chovat jako konzole. Ačkoliv bych nerad o zařízení mluvil jako o konzoli v pravém slova smyslu, právě ony prvky rychlého startování nebo možnosti kdykoliv zařízení během hraní uspat, přináší to nejlepší z tohohle odvětví a jsou jednoznačně velkým plusem. Tím je také displej, i když se nebavíme o OLED provedení jako u nejnovější verze Nintenda Switch, ale o obyčejném IPS LED panelu. Rozlišení 1280×800 bodů se může jevit jako nedostatečné, zvlášť, když jste zvyklí hrát na počítači v co nejvyšší možné kvalitě, ale řeči o tom, kterak úhlopříčka 7 palců v kombinaci s tímto rozlišením skryje spoustu nedostatků ve hrách byly pravdivé. Co víc, displej má fantastické pozorovací úhly, vlastně se zdá, že se obraz nedegraduje vůbec, i když koukáte takřka z roviny a díky silnému podsvícení můžete hrát i v osm hodin ráno na cestě z Plzně do Prahy, když vás kompletně oslňuje ranní sluníčko.

Stačí však, aby hra nesprávně zobrazovala názvy tlačítek, a už o zelenou fajfku přijde, což je ale ve výsledku trochu jedno a i takové hry na Steam Decku spustíte.

No a tím se – konečně – dostáváme k tomu, jak se Steam Deck používá a nakolik intuitivní celé rozhraní je. Jak už zaznělo, nativně běží zařízení na operačním systému SteamOS. Pokud jste někdy měli zapnutý Steam v režimu Big Picture nebo jste zkrátka zvyklí Steam pravidelně používat, nečeká vás vlastně nic nového. Jednotlivé záložky, mezi kterými můžete přepínat v rychlé nabídce, kopírují to, co pravděpodobně znáte ze svého stolního PC a nejde o nic objevného. Knihovna her, stahování, obchod, správa přátel a komunikace, zkrátka nic, co by vás mělo jakkoliv zaskočit či ohromit. Co se týče svižnosti, zařízení po úplném vypnutí trochu déle startuje a občas má tendenci se během procházení nabídek trochu zpomalovat, zážitek tím ale výrazně netrpí a zpracování je ucházející. Pro lepší orientaci, které tituly poběží stoprocentně a které mohou přicházet s nějakými kompromisy, nabízí Steam Deck speciální záložku pro plně kompatibilní tituly, jak už ale na Vortexu několikrát zaznělo, jde o hry, které jsou opravdu ze 100 procent připravené na to, aby šly dobře ovládat a zároveň vám například malý displej nezabraňoval přečíst některé nabídky. Stačí však, aby hra nesprávně zobrazovala názvy tlačítek, a už o zelenou fajfku přijde, což je ale ve výsledku trochu jedno a i takové hry na Steam Decku spustíte.

To, jak vám hry poběží, nelze bohužel exaktně vyjádřit tak, jako kdyby byl Steam Deck uzavřenou konzolovou platformou. Garance v podstatě neexistují, a i když se ve většině případů mnou testované tituly spouštěly s již přednastaveným grafickým presetem, je potřeba tu a tam do nastavení sáhnout a upravit si výkon podle svého. I na to ale ve Valve mysleli a dávají hráčům dostatek možností, jak vyřešit nejen plynulost, ale také výdrž baterie. Ano, na tomto místě může spoustu hráčů jen pokrčit rameny a dál se o Steam Deck nezajímat, protože nechtějí nic nastavovat a prostě jen hrát, faktem ovšem je, že toho nastavování zase není příliš. Co se týče rozlišení, tam většinou nebudete měnit nic – nativní rozlišení 1280×800 s poměrem stran 16:10 je zkrátka dané, a i když můžete snižovat v zájmu využití technologie FSR, není to úplně třeba. Jediné, do čeho tedy pravděpodobně sáhnete přímo ve hře, je míra detailů jednotlivých aspektů grafiky, případně v servisním menu napevno omezíte počet snímků na 30, chcete-li hraní bez jakýchkoliv výkyvů a po delší dobu, protože právě tento zásah dramaticky zvyšuje výdrž baterie.

Zdroj: Vortex

Nastavení ve hře i v systému

Abyste měli přehled, na systémové úrovni jako prioritní overlay nabízí Steam Deck také podrobné tabulky aktuální zátěže hardwaru a počet snímků za sekundu, takže lze poměrně jasně sledovat, jestli jdete tím správným směrem, nebo ne. Opakuji ale, že ačkoliv se proti konzolím může zdát, že Steam Deck je nepoddajným kusem hardwaru a nastavováním strávíte spoustu času, není tomu tak. Osobně to vnímám naopak jako výhodu a určitou škálovatelnost celého zařízení, které v mých očích není na překážku. Ostatně, díky dostupnosti rozhraní v češtině a poměrně jasně definované nabídce se rychle zorientujete nejen v omezovači FPS, ale sami rychle vyzkoušíte, jak efektivní je omezení tepelného výkonu – spíše není, případně můžete experimentovat s manuálním ovládáním frekvence GPU. To vám ale osobně nedoporučuji a hlavně – během zkoušky přibližně tří desítek velmi různorodých her jsem nenarazil na případ, kdy by byl potřeba zásah tímto směrem. Zmiňované použití FSR je nicméně příjemným bonusem, se kterým se dá zejména v rychlých hrách vymáčknout ze zařízení ještě o trochu víc výkonu, ale výměnou za degradaci obrazu úplně stejně jako na počítači.

Co se týče konkrétních titulů, zkoušel jsem malé hříčky, vhodné ke hraní na game padu, stejně jako nové velké hry i takové, které se na gamepadu ovládat nedají vůbec. Začněme třeba u mých oblíbených Geometry Dash – pokud máte rádi arkádovky podobného stylu, výkon nemusíte řešit, hra běží bez jakýchkoliv nutných zásahů úplně v pořádku. Graficky o trochu náročnější Circuit Superstars vypadají skvostně a stejně bezproblémově se ovládají. A pokud byste se ptali na FTL: Faster Than Light, i tahle hra, která ovladač nepodporuje, je na Steam Decku díky trackpadům hratelná stejně, jako kdybyste seděli u velkého počítače. Vše je samozřejmě dáno nízkými nároky na hardware a v případě FTL i rozvážným tempem celého zážitku. Když přesedláte do vyšších pater a začnete si klást otázky, jestli tedy Steam Deck zvládne i něco skutečného, myslím, že jako velmi vhodný benchmark slouží God of War. Ano, PC verze fenomenálně úspěšné akce pro PlayStation, která bez omezovače FPS dokáže držet frekvenci nad 30 fps a i s nižší grafickým presetem vypadá na displeji Steam Decku fantasticky a hlavně hratelně. Navíc, pokud by vám z nějakého důvodu nevyhovovalo ovládací rozhraní Steam Decku, můžete klidně sáhnout po jiném gamepadu, samozřejmě za předpokladu, že nejste zrovna na cestách, protože zařízení nemá žádný stojánek.

Jenže dobrých výsledků dosahuje hra i v open-worldech, které byly svého času poměrně hardwarově náročné. Je libo Kingdom Come: Deliverance? Beze všeho, rozlišení 1280×800 unese i vyšší preset grafického nastavení při více než 40 snímcích za sekundu, což může být překvapení zejména pro ty, kdo se před lety snažili hrát českou hru na PS4 nebo Xboxu One. Na Steam Decku běží v podstatě lépe, což je další skvělá demonstrace toho, jak výkonné zařízení je. O trochu hůře je na tom Zaklínač 3, férově ale přiznávám, že jsem hrál verzi z GOGu, který lze nainstalovat i přes SteamOS a nemusíte kvůli němu zkoušet instalovat Windows. Podobně jsem přistoupil také k Cyberpunku 2077, ale tam už bylo nutné do nastavení sáhnout trochu výrazněji a na kvalitě hry se to začalo projevovat. I tak ale lze s určitým kompromisem dosáhnout i v téhle nepříliš dobře optimalizované hře slušných výsledků a bez dalších výraznějších omezení ji hrát.

Došlo také na Elden Ring, který jsem nakonec koupil v PC verzi, abych se k němu mohl vrátit později i na velkém počítači a víte co, výkon kolem 35 fps mě neuráží a hádám, že budu moci úpět bolestí ze zbytečných smrtí i na cestách. Zkoušel jsem i závodní hry, F1 2021 opět fungují obstojně, s mírným zásahem do grafického nastavení a citlivosti ovládání běžela hra svižně kolem 50 fps, zkoušel jsem Age of Empires IV, tam pro změnu bylo třeba trochu více grafických kompromisů a mohl bych pokračovat ještě dlouho a výsledek by byl víceméně pořad stejný. Je to možná k nevíře, ale tohle malé zařízení se šíleně dýchavičným větrákem dělá to, co lidé z Valve slíbili, a i když tady jsou určitá omezení, jako třeba ve spouštění her s anti cheatovacím systémem, pořád jsou tady stovky a tisíce her, které můžete hrát kdekoliv. Příjemné rovněž je, že pokud nejste v offline režimu – což je možné úplně stejně jako na obyčejném PC – vaše uložená pozice se synchronizuje se Steamem třeba i před uspáním Decku, takže po změně zařízení pokračujete tam, kde jste skončili. Nefunguje to vždycky a zcela stoprocentně, za což možná může i nestabilní internet na cestách, ale vypnutí hry a kontrola online připojení pro klasické fungování cloudu na Steamu je neprůstřelnou metodou, jak si vše pojistit a nestojí vás ani mnoho času.

Potenciál leží za hranicemi her

A ani tady rozhodně nelze skončit, máme-li se bavit o plném potenciálu celého zařízení. Už několikrát jsem mluvil o desktopovém režimu, který je založen na distribuci Arch Linux s rozhraním KDE Plasma 5. Pokud s Linuxem umíte, vaše výhoda, pokud ne, Valve vybrali právě tuto distribuci díky tomu, jak přívětivá uživatelsky vlastně je. V repozitáři aplikací například najdete celou plejádu emulátorů, díky kterým můžete spouštět hry pro PlayStation, GameCube, Switch, celou plejádu ještě starších konzolí nebo naopak DOSovky přes DOSBox a užívat si kompatibility s ovládáním Steam Decku takřka bez obtíží. Jistě, na tomto místě se už dostává do šedé zóny a také prostoru, kde je třeba něco nastavovat, ale namátkou třeba Mario Smash Football dělá přesně to, co byste očekávali od skvělého GameCube a i tady bych mohl jen vyjmenovávat a vyjmenovávat tituly, ke kterým se můžete tímto prostřednictvím vrátit.

Zdroj: Vortex

Rozhraní Linuxu vám nicméně otevírá také možnost pohodlně ovládat další launchery, jako zmiňovaný GOG, ale stejně tak i Origin nebo Epic Games Store. Stačí je přidat do Steamu jako další hry, nastavit u nich emulaci pomocí Protonu a chovat se v nich úplně stejně, jako kdybyste je ovládali z Windows. Podpora her není stoprocentní a narazil jsem na tituly, které zkrátka nešly spustit, ale touto cestou se lze dostat k dalším a dalším titulům, které třeba vlastníte mimo Steam a přesto byste si je rádi zahráli. Football Manager přes Epic Games Store, už zmiňované hry od CD Projektu RED přes GOG nebo třeba FIFA přes Origin, tohle všechno jde a Steam Deck nemá vážnější problémy. Navíc v servisním menu zařízení – podotýkám ale pouze přes rozhraní SteamOS – můžete velmi snadno měnit ovládací schémata, takže pokud v launcheru potřebujete myš, několik málo kliknutí vás vede k tomu, abyste ji pomocí trackpadu využívali a následně stačí po spuštění hry schéma zase změnit a ovládat ji, jako kdyby byl Steam Deck gamepad. I to podtrhuje obrovskou variabilitu celého zařízení a obrovský potenciál pro další experimenty a zkoušení.

Co rovněž nechápu, je neochota připojovat se ve SteamOS ke skryté Wi-Fi. Pokud se vám to podaří, většinou to není na dlouho.

Už nyní ale lze bezpečně prohlásit, že pokud se skutečně rozhodnete ke koupi, za své peníze nedostanete jen omezenou hračku, která by spustila hrstku her ze Steamu zrovna ve chvíli, kdy nejste v dosahu velkého počítače. Z druhé strany ale nelze zamlčet i chyby a aktuální nedostatky, které půjdou i nepůjdou opravit. To, co vyřešit nelze, je kapacita baterie, která nedovoluje bůhvíjak dlouhé hraní, aniž byste neměli možnost zapojit Deck do zásuvky. Pokud neomezíte FPS, tak například God of War poběží pouhých 91 minut, a následně se zařízení samo uspí. Pokud ale omezíte FPS na systémové úrovni na úroveň 30 fps, hrát můžete 210 minut. Exaktní výsledky pro konkrétní tituly ale opět nemám k dispozici, protože každá hra je jinak náročná a má tudíž i jiné nároky na baterii. Další věcí, kterou ale opravit, doufám půjde, je určitá neodladěnost celého prostředí. Ačkoliv většina věcí funguje podle očekávání, třeba přepínání do desktopového režimu mnohdy vyřadí ze hry kurzor myši, resp. funkčnost trackpadů. Zběsilým klikáním je možné přimět kurzor k pohybu, ale určitě nejde o něco, s čím bych byl spokojený. Co rovněž nechápu, je neochota připojovat se ve SteamOS ke skryté Wi-Fi. Pokud se vám to podaří, většinou to není na dlouho a jediným řešením, jak přimět Steam Deck ke spolupráci, je přepnout do desktopu, připojit k Wi-Fi, a zase se vrátit zpět do SteamOS. Určitě ale chápete, že tohle má od pohodlného zážitku hodně daleko.

Chybky se najdou

Obecně to jsou ale chvíle nenadálých záseků a zámrzů celého zařízení, které se tu a tam dostavují a umí otrávit hraní. Na druhou stranu Valve opravdu nelení a v prvních dnech vydávalo jeden update firmwaru za druhým. Frekvence se v posledních dnech trochu zpomalila, ale hádám, že úspěch Steam Decku a obrovský zájem o zařízení vyvíjí na Valve dostatečný tlak, aby odchytali všechny mušky a vyřešili i chyby spojené třeba se streamovaným hraním. Steam Deck se totiž netváří jako ovladač a je nutné připojit nějaký externí, aby šlo přes standardně dostupný Chrome či jiný prohlížeč takové hry hrát. Nicméně možnost pustit se třeba do své knihovny Game Passu nebo Stadie, je rovněž lákavá, i když doporučuji na tomto místě trochu zaexperimentovat a podívat se po internetu na návod, jak přeci jen přimět k fungování ovládací prvky Steam Decku už nyní. Jde to a pole působnosti se opět otevírá. Protože ale nechci měnit recenzi na soupis toho, co jde a co nejde, ukončím své povídání zjevnou otázkou, jak je na tom Windows a slíbená možnost instalace jiného operačního systému. Jak už padlo několikrát, Steam Deck je počítač, takže i tahle možnost tu je, dokud ale Valve nenabídne možnost dual bootu, do tohoto dobrodružství jsem se zatím nehnal. Smažete si celé SteamOS výměnou za co? Za pohodlnou možnost hrát hry z Game Passu? Nebo hrát kompetitivní hry vyžadující nějaký anti-cheat? Pro mě tohle není, ale rád vyzkouším, až budu moci jen na SD kartu nahrát systém a spouštět ho z ní. Zatím je pro mě dostupný slot pro microSD karty místem, kam posílám menší hry a ROMky starších titulů, odkud se dají pohodlně spustit a nezabírají místo na hlavním úložišti. Vzhledem k tomu, že mám 256GB variantu, musím trochu šetřit a vlastně lituji, že jsem nakonec nesáhl po modelu s 512GB SSD. I to je ale možné řešit vlastním zásahem do Steam Decku, který vám přirozeně bez patřičných znalostí rozhodně nedoporučuji. I tohle je ale ukázka, co že to ve Valve stvořili za monstrum a jak obrovský potenciál tahle 660 gramů vážící placka s ovladači vlastně nabízí.