Po A Way Out a především It Takes Two jsem měla od další kooperační hry Josefa Farese a studia Hazelight ta nejvyšší očekávání. A vlastně vůbec žádné obavy. Když se tedy objevila možnost Split Fiction recenzovat, bez váhání jsem po ní skočila. Tehdy mě však nenapadlo, že samotné recenzování pro mě nakonec bude obtížnější, než bych čekala. Věc se má tak, že je celá hra protkána tak skvělými nápady, že je mi zatěžko hru a její mechanismy popisovat, natožpak ukazovat, ačkoli jich je nepočítaně. I když zmínky v recenzi omezím jen na to minimum, které ukazovali sami vývojáři, dovolte mi netradičně hned v úvodu oznámit, že Split Fiction je dalším mistrovským kouskem, a pokud jste obeznámeni s tím, co očekávat, možná raději vynechte recenze a pusťte se do hry bez jakéhokoli dalšího zjišťování. Pokud však potřebujete o kvalitách hry přesvědčit, samozřejmě pokračujte dále.
Po útěku z vězení a netradičním řešení manželských problémů se vývojáři rozhodli zpracovat příběhy dvou začínajících spisovatelek. Doslova. Mio a Zoe usilují o vydání, což obě přivede do vydavatelství Rader, které se navíc věnuje oživování příběhů prostřednictvím simulace. Vše ovšem není tak, jak se na první pohled zdálo, a obě hrdinky nešťastnou náhodou skončí v jedné simulaci. Společně tak budou muset vymyslet, jak se dostat ven, což samozřejmě nebude jen tak, jelikož na ně čeká spoustu nástrah a překážek, které mohou překonat jen díky spolupráci.
Každá z nich je navíc jiná, a to nejen žánrem, ale i povahou, díky čemuž můžeme být svědky zajímavého rozkolu, který se promítá do příběhu hry i jejích mechanismů. Osobně mi nucené soužití Mio a Zoe sedlo nejvíce ze všech dosavadních příběhů od Hazelight, přičemž důvod asi nebude příliš překvapivý – neutíkám z vězení ani neřeším manželskou krizi, naopak se dokážu více ztotožnit s oběma mladými hrdinkami. Celkově lze však říct, že je jejich společná cesta plná skvělých rozhovorů se skvělým dabingem, dojemných chvilek, ale i humorných situací doprovázených laskavým, ač někdy i lehce absurdním humorem. A také neutuchající hravostí.
Zdroj: Hazelight
Tím nejdůležitějším a také zdaleka nejlepším je zde nicméně samotná hratelnost, která společně s vyprávěním využívá klasických žánrových klišé, jež jsou však záměrná a zdařile zakomponovaná. Mio se věnuje sci-fi, Zoe zase fantasy, přičemž střídání obou žánrů v jednotlivých úrovních propůjčuje hře poutavou ambivalenci a hratelnosti zase spoustu možností. Je až s podivem, jak se vývojářům neustále daří přicházet s něčím novým, a to nejen v rámci této hry, ale i s ohledem na předchozí tituly. Není to tak, že by vývojáři stále vynalézali nové herní prvky, schopnosti a různá řešení v rámci kooperace, jelikož už v It Takes Two jsem měla pocit, že využili snad všechno, co se nabízelo. Síla jejich vynalézavosti ve skutečností tkví v přístupu, jak s hratelností nakládat.
Split Fiction shromažďuje desítky různých her v jedné.
Nepřekvapivě tak dojde na útěky či pronásledování, plošinovkové pasáže, létání, střílení, souboje s bossy a spoustu dalších v podstatě běžných herních úkonů, jež navzdory své zdánlivé obyčejnosti těží především z toho, jak jsou do hry a příběhu implementovány. Vše působí logicky, přirozeně a na svém místě, každá změna hratelnosti je snadno pochopitelná a nijak nenarušuje průběh hraní. Zde už se dostávám do situace, kdy bych tak ráda vychválila některé nápady, ale sama bych to nejspíše vnímala jako zbytečné zkažení překvapení. Celkový zážitek by se nicméně dal shrnout tak, že Split Fiction shromažďuje desítky různých her v jedné. A vždy, když už jsem si myslela, že mě nemá co překvapit…
Chválu musím pět i na celkové zpracování, které bylo na PS5 Pro bez jediné chybičky. V průběhu hraní jsme nenarazily na žádné chyby, načítání je svižné a audiovizuální stránka je jedním slovem okouzlující. Grafika je opět lehce stylizovaná, všechny postavy i prostředí vypadají k světu a tváře působí lépe než v předchozím titulu. A celkově se zdá, že je všeho víc a že je všechno větší. Opakovaně jsem si během hraní představovala možný průběh ranních schůzek ve studiu, kdy se vývojáři ptali, zda je tohle, toto nebo tamto opravdu nutné kvůli desetisekundové pasáži ve hře. „Ano,“ odpovídal pravidelně v mých představách Josef Fares. Prostředí jsou rozsáhlejší, lokace spletitější a jednotlivé úrovně větší. A čím blíže jsme byly konci hry, tím více jsme byly fascinovány vizuálními i herními kejklemi, s nimiž vývojáři přišli.
Ke hraní jsem se rozhodla záměrně přizvat někoho, kdo běžně nehraje.
S tím se pojí i délka hry, která by standardně měla být kolem 14 hodin, my se však nakonec dobraly konce za necelých 20 hodin i s vedlejšími úkoly, které opravdu doporučuji nemíjet! To patrně bylo způsobeno i tím, že jsme se značně kochaly a že jsem se ke hraní rozhodla záměrně přizvat někoho, kdo běžně nehraje. Zde je důležité zmínit, že v rámci nastavení přístupnosti je možné odděleně upravit ovládání, ale také snížit poškození od nepřátel, a dokonce přeskočit pasáž k dalšímu checkpointu. Split Fiction je díky tomu hned výrazně přívětivější i pro ty, kteří mají s hrami minimální nebo žádné zkušenosti. Když k tomu připočteme, že je zde opět k dispozici Friend’s Pass, díky kterému stačí ke hraní jen jedna kopie, a tentokrát je podporováno i cross-platformní hraní, najít parťáka určitě nebude těžké.
Zdroj: Hazelight Studios
Ve výsledku mě vlastně ani nenapadá, na co bych si měla stěžovat. Usilovně jsem procházela své poznámky, v nichž jsem nalezla jen zmínku o několika podivně se chovajících kolizí, které ale celkově nic nenarušily, nebo několik oživení na nevhodném místě během souboje s bossem. Na to bych nebýt zapsání v záplavě všech úžasných zážitků a nápadů dočista zapomněla. Snad bych si mohla jen postěžovat na absenci české lokalizace, s níž by mohla hra být ještě přístupnější, ale to nemohu vývojářů vyčítat, natož za to strhávat body. A když mě opravdu nenapadá, co hře vytknout, nemusím se ani příliš rozmýšlet nad výslednou známkou.
Až nepochopitelné množství neustále se valících nových nápadů, designérských vychytávek a změn v hratelnosti
Skvostná audiovizuální prezentace bez jediné chybějící textury či ruchu
Příběh zaujme i dojme, nápaditě pracuje s různými klišé fantasy i sci-fi žánru
Vývoj obou hrdinek hry, jejich proměňující se vztah a samotné herecké ztvárnění
Díky nastavení přístupnosti je hra vhodná i pro příležitostné hráče, dokonce i nehráče
Rychlé načítání, okamžité přechody mezi cutscénami a gameplayem, naprosto bezproblémový běh i během náročných a netradičních pasáží
Intuitivní a příjemná hratelnost, přesné ovládání, vyladěné mechaniky napříč celou hrou
Opět stačí vlastnit jen jednu kopii
Lehký povzdech nad absencí české lokalizace, kterou však nelze vyloženě brát jako mínus
Vážně mě nic nenapadá...
Vývojáři v Hazelight Studios opakovaně dokazují, že jsou mistry kooperací a že mají stále dostatek nápadů, aby i napotřetí vytvořili něco výjimečného. Split Fiction je neuvěřitelně zábavnou a nápaditou akcí s poutavým příběhem a intuitivní hratelností, která může zaujmout nejen fanoušky studia a běžné hráče, ale díky větší přístupnosti i ty, kteří běžně nehrají, ale rádi by třeba i díky hře strávili čas s někým ze svých blízkých. A lepšího parťáka pro společné hraní a potřebu spolupráce snad ani není.
To budem mať až možno v lete, lebo aktuálne na to čas nemám. Ale plánujem to Ale dík za ponuku. Keď tak sa môžeš pripomenúť na Instagrame. Hľadaj nick koty2201
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Lukáš Kotrus napsal: 
GarryRitip napsal: 
Istari napsal: 
To běhání, skákání + otáčení kamery a taky to není nejlehčí hra.
PleshaT napsal: 
mira napsal: 
tomex95 napsal: 
Tomwolf napsal: 
Maxianimal napsal: 
