Spider-Man: Město které nikdy nespí – Loupež

Světy komiksových hrdinů mají obrovskou výhodu v tom, že po desetiletích jejich existence, došlo ke zcela přirozenému propojení všeho se vším. Přesně v takovém prostředí je totiž snadné brnknout na jednu dvě struny a vyloudit z nástroje jménem příběh zajímavou melodii, kterou si fanoušci ihned oblíbí. Nesmí se to ale příliš přehánět nebo dobrý prvotní nápad obalovat špatnými postupy. Něco takového se totiž muselo zákonitě stát ve studie Insomniac s očekávaným příběhovým přídavkem pro herního Spider-Mana. Jinak si totiž pokulhávající kvalitu první kapitoly rozšíření Město, které nikdy nespí neumím vysvětlit. A vůbec, vůbec nemluvím o funkčnosti nebo grafice, tady má Spider-Man jen minimum konkurentů. Řeč je o tom, jak bezpohlavně celé rozšíření vyznívá.

Kočka na scéně

Přitom základní premisa slibuje posilování věčného sváru rozdvojené identity Petera Parkera. Tedy prvek, který fungoval vždycky a vývojáři ho vždycky využívali. Abyste rozuměli, na scénu přichází Felicia Hardy, tedy Black Cat, jejíž přítomnost naznačoval původní příběh a v DLCčku se tahle drzá kleptomanka zhmotňuje v celé své kráse. Co jí do New Yorku přivádí, si i vzhledem k velmi krátké hrací době nechám pro sebe. Věřte ale, že příběh o krádeži umění a znepřátelených rodinách gangů není nic originálního a náboj ze zápletky hodně rychle vyprchá. Stále sice jde o první kapitolu ze tří slíbených, ale už dopředu lze poměrně jednoduše odhadnout, jak to celé dopadne. I vzhledem k tomu, že Black Cat je nenapravitelná mrcha a Spider-Man zase nenapravitelný dobrák. Vývojáři navíc trestuhodně nevyužili případné pnutí uvnitř trojúhelníku Spider-Man, Black Cat a Mary Jane, protože aktuální přítelkyně Petera Parkera svoji ex-sokyni bere vlastně docela v klidu a rozhodně se nedá mluvit o nějaké zkoušce vztahu.

Ve výsledku to jen mezi nimi trochu víc zajiskří, nebo postavy prohodí něco zajímavého, příběh ale jakoby stál – v kontrastu s hlavní dějovou linií – vlastně úplně mimo veškeré dění. Slouží zpravidla k tomu, aby vás dovedl na konkrétní místo, posléze na vás hra vypustí neutuchající vlnu nepřátel a po chvilce přemlouvání, abyste si odskočili ve městě k vedlejším aktivitám, vás zase doprovodí jinam. Bitvy jsou velmi četné a vyplňují převážnou část toho, co budete v rozšíření, které se jmenuje Loupež, dělat. Což by nevadilo, kdyby všechny bitvy nebyly jako přes kopírák. Stejní nepřátelé, stejné postupy a překvapivě i vysoká obtížnost, která má zřejmě sloužit k tomu, abyste v DLCčku strávili, pokud možno, co nejvíc času. Takhle vás čeká několikeré opakování a nastupující frustrace z toho, že to zkrátka nejde. Jediným světlým momentem je vzájemná kooperace Spideyho s Black Cat při tiché akci v docích, jde ale o ojedinělý záchvěv a nastíněný potenciál bližší spolupráce nebo akčního handrkování zůstává nevyužitý.

Starý nový Manahattan

Abych zůstal férový v tom, co je třeba ještě zmínit, pak to jsou vedlejší aktivity, které se postupně objevují na mapě Manhattanu. A i když recyklují to, co si vývojáři připravili původně, jejich plnění mě docela bavilo. Ať už se jedná o zneškodňování bomb za pomoci malého robotického pavouka, sbírání kousku umění nebo ničení EMP náloží nad hlavami nic netušících newyorčanů. Všechno pěkně odsýpá a hlavně to zapadá do kontextu celku, jen si člověk musí uvědomit, že pro případy DLCčka se pohybujete v jiné instanci Mnahattanu, kde chybí úkoly z hlavní dějové linie a vše se odehrává v noci. V hlavní hry s sebou nicméně přinášíte progres, včetně všech odemknutých skillů, gadgetů nebo obleků. Takže se nemusíte vracet na začátek nebo se přizpůsobovat nějakému vývojáři připravenému nastavení.

A to je všechno. Skutečně. Rozumím, že by šlo argumentovat cenou, která je nastavená v případě samostatného nákupu na deset eur a v případě season passu na 25, ale čistě po obsahové stránce a hratelnosti aktuální DLCčko nic zásadně nerozšiřuje. Jste-li fanoušky, Loupež jste už pravděpodobně sami za dvě tři hodinky odehráli a doporučení tudíž nepotřebujete, vy ostatní pak rozhodně nepřijdete o nic zásadního.