3. 4. 2025
Na South of Midnight od studia Compulsion Games jsem se docela těšil, protože mě zaujala estetika a zasazení hry. Nicméně po nedávné preview verzi jsem si nebyl jistý, zda mě novinka od autorů We Happy Few z roku 2018 skutečně potěší. Hratelná ukázka se totiž potýkala s některými převážně technickými nedostatky. Nakonec jsem byl ale moc rád, že se mi recenze dostala do rukou, protože se z ní vyklubalo velmi příjemné překvapení. A to navzdory tomu, že ani plná verze není bez chyby. Přesto jsem se u ní moc dobře bavil.
South of Midnight je third person akční adventura, ale jednodušší je popsat ji jako akční plošinovku, kde se pravidelně střídají akrobatické pasáže a souboje. Hlavní hrdinkou je mladá dívka jménem Hazel, která se vydá hledat svou matku poté, co jejich dům během hurikánu odnese velká voda. Zdánlivě obyčejný svět se přitom na této cestě rychle kolem ní začne měnit ve směs jižanských legend a moderních pohádek. Je to právě zasazení a stylizace, které činí ze South of Midnight něco jedinečného. Většina hráčů si už od prvních trailerů zafixovala, že je to ta hra se stop motion animací a výraznou estetikou. Ve skutečnosti jde ale inspirace americkým jihem a mýty mnohem hlouběji.
Novinka má skvělý scénář a v rámci něj se seznámíte s řadou menších příběhů. Jejich společným jmenovatelem je přitom bolest, ztráta nebo nějaká forma křivdy. Není to černobílé vyprávění a odlišit dobro od zla tu není zdaleka tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Z padouchů se tu často vyklubou oběti a tak podobně. A je na hlavní hrdince a na hráči, aby takovým bytostem pomohli. Během svého putování narazíte na spoustu rozmanitých postav, utkáte se z různorodými bossy a navštívíte všemožná prostředí, která je radost zkoumat. Užijete si znamenitý dabing a můžete se zaposlouchat do vynikajícího soundtracku, který mnohdy přímo reaguje na dění ve hře nebo vypráví část příběhu.
Nejde ale o vítězství formy nad obsahem. South of Midnight je i radost hrát. Pojetím se jedná spíš o klasickou akční plošinovku. Zdejší mimořádně zajímavý a krásný svět se dělí na kapitoly, nejde o open world. Některé úrovně nabízejí trochu víc svobody a možnost zkoumat prostředí, jiné jsou výrazně lineárnější. Vždy se ale najde pár skrytých odboček, kde může hrdinka získat takzvané chmýří, které tu slouží pro vylepšování zvláštních schopností. Hazel se totiž stane takzvanou tkalkyní a začne ovládat velmi zvláštní druh magie, která jí pomáhá v soubojích s roztodivnými potvorami i platformingu. Hlavní hrdinka se postupně naučí například běhat po zdech, plachtit nebo se přitahovat na velké vzdálenosti. Pokud budete prostředí pečlivě zkoumat, můžete do konce hry většinu schopností upgradovat na maximum.
I když jde o jiný svět, hratelností, hravostí, bizarními postavami a pohádkovou náladou mi novinka ze všeho nejvíc připomíná hry American McGee’s Alice a Alice: Madness Returns
Hazel umí také nahlížet do vzpomínek lidí i jejich duší, pochopit je a ulevit jim od jejich trápení. Čekají vás tak všemožné zvraty a překvapení. Zdaleka přitom nejde jen o cizí bolesti. Dojde i na odhalování vlastních rodinných tajemství. I když se většinou musí hrdinka spolehnout jen sama na sebe, má k ruce i malého pomocníka jménem Kruton. Oživlá hračka může vlézt na místa, kam se Hazel nevejde, anebo třeba na chvíli ovládnout některého z nepřátel, který pak bojuje po vašem boku namísto proti vám.
Už v nedávném preview jsem se pokusil hru k něčemu přirovnat. Atmosférou a náladou mi připomněla směs filmu Labyrint z roku 1986 a animáku Princezna a žabák. Tím, jak se vymyká mainstreamu a jde po emocích, mi zase evokovala titul Concrete Genie pro PS4 z roku 2019 od studia Pixelopus. A ani po dohrání plné verze nemám pocit, že by tohle srovnání nebylo na místě. Vlastně mě ale během hraní napadl ještě mnohem lepší příměr. I když jde o jiný svět, hratelností, hravostí, bizarními postavami a pohádkovou náladou mi novinka ze všeho nejvíc připomíná hry American McGee’s Alice a Alice: Madness Returns. I té temnoty je tady dost, i když samozřejmě nejde o žádný horor.
Zdroj: Compulsion Games
Až dosud jsem South of Midnight hlavně chválil, ale počin to není zdaleka dokonalý. Zamrzelo mě zejména to, že hru dál provázejí některé technické chyby, na které jsem narazil už v preview verzi. Framerate na Xboxu Series X už tak často nekolísá, hra se snaží držet 60 fps, ale dál jsem narážel na situace, kde se hra zadýchala, a to včetně cutscén. Mimochodem, komu by vadil stop motion efekt v gameplayi, můžete jej vypnout, ale v animacích zůstává. Mně ale třeba nijak nerušil. V akrobatických pasážích se zase podle mě projevuje jistá nezkušenost autorů s žánrem plošinovek. Ovládání mi stále přišlo místy toporné a pohyb ne tak přesný, jak byste u takové hry očekávali. Zvyknete si, ale na skákání se tu budete muset kvůli jisté setrvačnosti pohybu víc soustředit.
Samostatnou kapitolou je pak lokalizace, respektive titulky. Oceňuji, že má hra oficiální český překlad, navíc bych řekl, že docela stylový. Postavy mluví určitým specifickým způsobem a příběh se tím otevře širšímu publiku. I když se v této věci ještě během recenzování něco zjevně měnilo, stále jsem bohužel narážel na četné nedostatky. Problém je čitelnost titulků, pokud si pod nimi nezobrazíte nehezké černé pozadí. Titulky ale mají potíže také s časováním, řádky nebo dělením vět. Nezřídka na konci věty chybí jediné slovo a doskočí až po delší pauze s další větou. Občas dokonce do překladu najednou skočila nějaká věta v angličtině. Celkově to na mě působilo, jako by titulky implementoval někdo, kdo s nimi nikdy nehrál a netuší, jak normálně vypadají.
Autorům bych přál, aby se hra později objevila také na dalších platformách nad rámec PC a Xboxu, aby mohla oslovit další potenciální hráče.
Není to tak, že by jinak ve hře všechno fungovalo perfektně až na zmíněné technické věci. Ale na ostatní nemám velký důvod si stěžovat. Nezkazily mi zážitek, South of Midnight jsem si prostě užil. Ale ano, sluší se alespoň zmínit, že jakýsi utíkací moment se opakuje v každém levelu a nijak pak už hratelnost neobohatí. A ne všem se podle mě bude zamlouvat, že drtivá většina soubojů je situovaná do izolovaných arén, akce tedy není přirozenou součástí prostředí. Má to ale nějakou logiku z pohledu zdejšího světa.
Na konec se podle mě dostanete za nějakých 10 hodin a já si tenhle výlet na mýty opředený americký jih opravdu užil. Ale měli byste vědět, že se cítím být přesně cílovým zákazníkem. Jsem hráč, kterému se velmi líbila i zmíněná Alice: Madness Returns a byl jsem jí ochotný odpouštět některé chyby. South of Midnight s ní má společné i to, že to není tak docela mainstreamová akční adventura, ale pochází od velkého vydavatele. Už proto bych autorům přál, aby se později objevila také na dalších platformách nad rámec PC a Xboxu, aby mohla oslovit další potenciální hráče.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
To že se nějaká hra nelíbí tobě, to je tvůj problém. Jiným hráčům se taková hra líbit může. Nemyslím tím teď konkrétně sebe, ale zbytek hráčské komunity. Nebo jsi snad takový sobec že můžou vycházet a mít docela slušné hodnocení jenom ty hry, které sedí pouze tvému vkusu?
Nikdo tě nenutí to hrát.
Navíc ten názor není zas tak mimo jak se snažíš naznačit. Alien (pro toho snad Jirka nebyl cílovka?) dostal dost pogrilováno za neinovativní hratelnost (nutno podotknout, že to ale nakonec bylo za 6/10 a ne za 4/10), a co si budeme, právě ona hratelnost (nemluvě o její inovativnosti) je největší slabinou South of Midnight.
Cajk, z nějakého důvodu mu to tady nevadilo a jinde to nemohl překousnout, zkrátka subjektivní názor, proč ne. Nicméně i pro mne je tato recenze další z mnoha z posledních měsíců (vlastně už spíše let), kdy se náš vkus na hry a vlastně i obecně na popkulturu už dost míjí. Kluky sleduji už od Hrej, první rok Vortexu jsem poctivě dokoukal úplně každé vydané video, takže je to pro mne takové nějaké smutné, ale poslední dobou už si třeba i ty videa musím vybírat a stejně i tak mám problém to vůbec dokoukat. A není problém v délce, jinde mi nedělá problém zhltnout i 4h podcasty
2) Ani čirou náhodou to není agresivní reakce. Napsal jsem mu to slušně. Aby si uvědomil obsah sdělení od Jirky – text či video. Kdybych mu to chtěl (což nechci) napsat agresivně, tak by to vypadalo úplně jinak napsané.
3) Ano, vyjádřil názor, má na to právo. Ale pokud @Effa napíše „Mozna byste se na ty recenze meli radeji vyprdnout“ jenom proto že se mu názor recenzenta (Jirka) nelíbí a/nebo kvůli toho že to – South of midnight – není jeho oblíbený typ her, tak to je podle mne agresivní názor.
Mně se taky nelíbí některé recenze některých her na jiných webstránkách, ale nemám potřebu kdekoliv na internetu psát aby ta/ty redakce to recenzování přestala dělat.
4) Předpokládám že @Effa zmiňoval recenzi Aliens Fireteam elite (4/10). Jako velkého a dlouholetého fanouška vetřelčího universa mne mrzí že nějaká hra o Vetřelcích dostane nízkou známku. Přesto souhlasím s recenzi Jirky Bigase na hru Aliens Fireteam elite. Měl jsem možnost hrát tyto Vetřelce a hra opravdu není moc kvalitní. Je spíše dost nepovedená. Bohužel. Ačkoliv tedy jsem „cílovka“ a Jirka Bigas jako fanoušek Vetřelců také, tak jeho hodnocení 4/10 https://www.vortex.cz/recenze-aliens-fireteam-elite/ pro Aliens Fireteam elite je férové, spravedlivé. To co tam sděloval v textu je pravdivé.
5) Kooperativní 3rd person akci srovnávat s 3rd person akční „plošinovkovou“ adventurou je něco podobného jako kdyby někdo srovnával plastikové auto Trabant se super sporťákem nějaké renomované automobilky – stručně řečeno zcela mimo mísu.
6) To je tvůj problém že „… tato recenze je další z mnoha z posledních měsíců (vlastně už spíše let), kdy se náš vkus na hry a vlastně i obecně na popkulturu už dost míjí“.
Jsem člověk poměrně dost kritický a moc často nechválím. Přesto tvrdím – ať už si kdokoliv myslí co chce – že Vortex je ohledně recenzi nejférovější web v ČR. Nejen v recenzích, ale i v mnoha dalších oblastech. Ačkoliv občas nesdílím 100 % toho co si redakce Vortexu myslí. Přestože nebo protože mám svůj vlastní vkus na hry, filmy, atd. Pečlivě si vybírám co budu hrát, na co se budu dívat, jakou hudbu budu poslouchat. Stručně řečeno nejsem stádová ovce, nikdy se neřídím tím co si většinová část myslí o takzvané popkultuře. Kašlu na módní trendy.
7) Kluci z Vortexu odvádí špičkovou práci ve velmi malém počtu lidí (redakce). To by si měl každý uvědomit. Troška pokory a vděčnosti by od některých pisálků neuškodila.
Ale pokud se někdo bezdůvodně naváží do členů Vortex redakce jenom proto že má více či méně odlišný názor, že jim píše ať to recenzování přestanou dělat – potom je to jenom obyčejné exhibování přemrštěného ega ze strany @Effa (tento případ) nebo kohokoliv jiného.
Pokud se někdo neumí nebo nechce slušně chovat, pokud se někdo někde do někoho neoprávněně naváží, potom ať se nediví že se někdo ozve a upozorní ho na to že to přehání. Lhostejno zda napíše „Mozna byste se na ty recenze meli radeji vyprdnout“ nebo zda používá v příspěvcích urážky a/nebo vugarismy.
Takže pokud má na Vortexu v příspěvcích někdo agresivní reakce, tak to určitě není moje osoba – na to tady jsou jiní „experti“. Mohl bych je klidně jmenovat, ale neudělám to. Bylo by to zbytečné. Stačí si projít Vortex web, podívat se kdo a co a jakým stylem tady píše – a najdeš ty agresivní „experty“ sám.
8) Práci Jirky a Zdeňka sleduji dlouhodobě čili cca +/- 15 let (Vortex, Hrej, atd). Práci Honzy Modráka více než 25 let. Všichni za ty dlouhé roky neustále potvrzují, že jejich novinářská práce je špičková, férová, čestná, nekomerční, ard.
Pokud má někdo jiný názor, brát mu ho nechci a nebudu. Ale každý by si měl uvědomit, že nikdo nikoho nenutí tady chodit nebo se vším souhlasit – ale to nikomu nedává právo jakéhokoliv navážení se do Vortex redakce. Internet nabízí také jiné herní weby – pokud jsou názory Vortex redakce tak moc nepříjemné a tak moc s tím nesouhlasí, může jít jinam. Nikdo tu nikoho nedrží násilím.
Ani tebe, ani Effu, ani mne, ani kohokoliv jiného.
Klidně můžeš mít odlišný názor, klidně můžeš se mnou nesouhlasit – to právo ti nechci a nebudu brát. Napsal jsem v tomto příspěvku co považuji za důležité, nemám důvod se této debatě dále věnovat, jako starý dědek (důchodce) nemám tolik času abych ho dalším pokračováním této debaty zbytečně ztrácel.
Upřímně – měj se fajn, hrej si co chceš, konzumuj popkulturu jakou chceš.
Mluvíte tu o tom, že nějaký koncept je starý 15 let, a co jako? Takže soulslike hry od FromSoftware automaticky nemohou dostávat vysoké známky, protože koncept je starý a použitý už v x hrách? A není to prostě o provedení a dílčích věcech, které ten koncept obalují? Co třeba takové 4X strategie, koncept starý jak lidstvo samo, automaticky dva tři body dolů, protože jsme to už hráli milionkrát? A nezáleží spíš na tom, jak je to vybalancované, jak to vypadá, jak variabilní to nabízí jednotky, progres atd.?
Mně tyhle nářky vždycky přijdou tak strašně mimo, zejména třeba při srovnání, já nevím, s filmy. Proč je nějaká sci-fi vyvražďovačka skvělá a jiná naprosto otřesná? Ono je to asi fakt daný těma věcma kolem, ne? A tady – ve hře s konceptem starým 15 let (to ani nedokážu posoudit, upřímně..) – se Jirkovi prostě líbil příběh, zvraty, atmosféra, herní svět, hudba… Vždyť je jasně dané, z čeho se ta známka skládá, na tom vám vůbec nezáleží? A co už vůbec nechápu, je srovnávání s Alienem. Myslíte jako.. Alien: Rogue Incursion? Hororovou střílečku ve VR? Jak to souvisí s touhle akční adventurou s plošinovkovými pasážemi? Nemyslím to vůbec nijak zle ani ironicky, ale co mi tady uniká?
Já recenze dávno nečtu, vždyť je to nesmysl, jak je pro mě užitečné vědět, že se hra nějakému Jirkovi, Mirkovi nebo Alešovi líbila nebo nelíbila? Občas zkouknu jen recenzi Angry Joea nebo Rantona kvůli srandě a SkillUpa kvůli precizní analýze. Ale ani těmi se nijak neřídím.