Sniper Ghost Warrior Contracts

Po experimentu s velkým otevřeným světem ve Sniper: Ghost Warrior 3 polští vývojáři z CI Games své ambice zredukovali a aktuální Sniper: Ghost Warrior Contracts přináší návrat k zážitku rozděleného do ucelených misí. Do těch jsem se v posledních dnech vrhl v roli takzvaného Seekera – specialisty na boj na dálku s nasazenou futuristickou maskou zastupující klasické rozhraní průhledového displeje. A do ucha mi našeptával strojový hlas ukazující prstem na ty, kteří mají zemřít tentokrát. Příběh hry se odehrává na Sibiři, jde v něm o chemické zbraně, o obchodování na černém trhu prakticky se vším, co vás napadne, a chybět samozřejmě nesmí ani politické šarvátky a mocenské boje. Ovšem namísto atraktivního technothrilleru zasazeného do blízké budoucnosti, představuje Ghost Warrior Contracts i kvůli struktuře přísně rozdělené do jednotlivých misí poměrně rozhádaný celek. Příběhové upoutávky se objevují před každou misí namísto běžných nahrávacích obrazovek a zaujmout ještě celkem umí, ovšem přímo v jednotlivých misích už na žádný příběh prakticky nenarazíte a v centru dění je jen samotná střelba. A to je škoda, protože potenciál by tu rozhodně byl, namísto toho se ovšem musíme opět spokojit jen s konstatováním, že umírat musí ti, kdo se někomu jednoduše znelíbili, nebo jen neměli dostatek prostředků na svou vlastní ochranu. Klást doplňující dotazy je nežádoucí.

Stealth nemusí být zapotřebí

Tak jako tak vaši nepřátelé začnou mizet velmi rychle. Po absolvování krátkého tutoriálu následuje výběr první z misí a volba jedné ze tří úrovní obtížnosti. Ta nejlehčí umí odpouštět řadu přešlapů proti systému stealthu a vyznačuje se vysokou přístupností i pro odstřelovače nováčky. Zato nejtěžší obtížnost už přináší skutečnou výzvu i těm nejotrlejším – dokonalý stealth je nutností a není výjimkou, že vás nepřátelé spatří ještě dříve, než je uvidíte vy. Někdy se přitom bude jednat o skutečně ohromující vzdálenosti, a to i navzdory tomu, že každá z pětice misí se odehrává v uzavřené oblasti. Jednotlivé mapy jsou rozsáhlé, jejich design je nápaditý a nabízí dostatečný prostor pro individuální přístup k dílčím úkolům. Každá z úrovní jich nabízí hned několik a jsou rozdělené na hlavní mise a vedlejší výzvy, vždy je přitom na mapě vyznačeno, v jaké oblasti se daný cíl nalézá. Příjemné je, že pokaždé nemusíte jen někoho zabít, občas přijde ke slovu nutnost hackovat terminály či sbírat citlivé dokumenty. Po každém splněném úkolu je pak nutné dorazit na jednu z předem stanovených pozic a odeslat z ní získaná data nadřízeným.

Tyto pozice jsou ale bohužel jedním z nedostatků celého designu. Mapy sice nabízejí možnost rychlého cestování a výrazně tím usnadňují přesun mezi souboji, ovšem nutnost hledat ony klíčové body může u některých hráčů vyvolávat pocit zbytečného backtrackingu. Celkově by se struktura a náplň vymezená pevnými mantinely misí dala připodobnit k mixu Far Cry, Hitmana a Ghost Recon. Z první akce si tvůrci vzali inspiraci průzkumem, z Hitmana jde samozřejmě o stealth a na Ghost Recon si vzpomenete zejména díky futuristické technické výbavě hlavního hrdiny. Ale na rovinu – přirovnání je to skutečně vzletné, celkovou kvalitou se hra těmto vzorům vyrovnat nedokáže.

Stále napínavý zážitek

Jednu věc ale přeci jen můžeme na Ghost Warrior Contracts pochválit bezvýhradně – střelba z odstřelovací pušky působí velmi uspokojivým dojmem a stává se devizou celé hry. Při soubojích na větší vzdálenosti po ni automaticky sáhnete a určitě oceníte, že vám hledí po předchozím označení cíle skrze běžný dalekohled napoví vzdálenost i sílu větru. Pak už jen stačí s trochou šikovnosti a případně i s odhadem u pohybujícího se nepřítele stisknout spoušť. Jednou za pár výstřelů se pak objeví klasická zpomalená animace odhalující trajektorii projektilu, rentgenové záběry drtících se kostí nicméně zůstávají doménou konkurenčního Sniper Elitu. V této hře nicméně máte jistotu, že pokud se animace spustí, střela svůj cíl zasáhne a protivník padne k zemi. Někdy navíc s efektní animací zobrazující bleskové štěpení lebky, takže nic pro slabé povahy.

Zásah do hlavy ale nemusí vždy znamenat okamžitou smrt – někteří nepřátelé nosí těžkou výstroj a jejich skolení není otázkou jediné ledabyle mířené kulky. Obrněné protivníky navíc v rámci pestrosti a vyšší výzvy doplňují například kulometné věže či bezpečnostní kamery, takže se během chvíle může z vašeho taktického snažení stát zběsilá přestřelka. Pro mě osobně se ale právě tady rodily ty nejlepší zážitky, protože když už rozvážný postup selže a vy musíte sáhnout po hlučnějším samopalu či brokovnici, přichází ke slovu velmi adrenalinová chvíle, v níž vás bude každé zaváhání stát život. Tady vám Ghost Warrior Contracts nic neodpustí ani na nejlehčí stupeň obtížnosti a v kombinaci s tím začnete zadržovat dech a houstnoucí napětí ani nebudete stíhat krájet. Samotný pocit ze střelby přitom není vůbec zlý a vyrovná se i některým zástupcům čistokrevného žánru FPS, tím ovšem netvrdím, že je všechno bez poskvrny a nenarazíte ani na jeden problém.

Považuji za nelogické, že ke změně typu munice dochází výhradně, když už máte zbraň přiloženou a sledujete prostor před sebou skrze optiku

Ačkoliv se hra snaží dát hráči volnost, občas naznačí, že je potřeba zneškodnit nepřítele například skrze překážku, což se vám ale vůbec nemusí podařit, a to ani přes obyčejné sklo. Obzvláště frustrující to pak může být v momentě, kdy opakované a přesně mířené pokusy vyústí jen ve spuštění alarmu a v úprk cílové osoby kamsi do útrob dobře střežené základny. Vyřešit to samozřejmě může užití jiného typu munice – k dispozici je šest druhů, od klasické, přes výbušnou, až po interaktivní DARPA projektily, které neberou v potaz ani vzdálenost, ani vítr. Změna munice je ale současně vlastnost, kterou ve stroze pojatém a nepřehledném tutoriálu můžete klidně přeskočit a na kterou vás už zpětně hra vůbec neupozorní. Smůlu máte i proto, že v menu nelze zobrazit rozložení ovládacích prvků, takže nezbývá než procházet jednotlivé kapitoly nápovědy, což na první signální udělá jen málokdo. K tomu všemu ještě považuji za nelogické, že ke změně typu munice dochází výhradně, když už máte zbraň přiloženou a sledujete prostor před sebou skrze optiku, a tak můžete – stejně jako já – na celý systém přijít až v momentě, kdy si užuž říkáte, že museli vývojáři někde udělat chybu. Další slabší stránkou pak jsou samotní protivníci, jejichž inteligence není zrovna demonstrací důvtipu a hra musí nezřídka sklouzávat i k tomu, že jim mimo nastavená pravidla nadržuje. Třeba tím, že vás vidí i přes neproniknutelné překážky, naštěstí se ale nejedná o přešlapy, které by soustavně ničily celkový zážitek, a to je podstatné.

Sympatický dojem z akce je prohlouben správou vaší výbavy a jistou formou vývoje postavy. Ve chvílích mezi misemi můžete za vydělané kredity kupovat novou výstroj či zbraně, což lze navíc urychlit tím, že budete v jednotlivých lokacích plnit i zmiňované vedlejší úkoly. Patří mezi ně třeba splnění určitého počtu zásahů do hlavy, snaha o co nejtišší přístup bez zalarmování protivníků či výslech, nikoliv vraždění nepřátelských důstojníků. V tomto případě se vedlejší výzvy vyznačují výrazně vyšší obtížnosti, odměnou jsou ale například kvalitnější zbraně, dron, dálkově ovládaná palebná věž a další moderní vychytávky. Nejde přitom jen o prázdnou investici bodíků dovedností s pochybným výsledkem – v tomto případě je kvalita výbavy znát a můžete pomocí ní zvrátit nepříznivou situaci na bojišti.

Aurora borealis

A tam se vám minimálně z hlediska grafické stránky bude určitě líbit. Hru pohání CryEngine, který zvládá i na PS4 Pro vykouzlit vážně kouzelné scenérie zasněžené i zalesněné Sibiře. Nejednou jsem proto sám sebe přistihl, jak se jen kochám padajícím sněhem či pohledem na polární záři. Pozitivně lze rovněž hodnotit i fakt, že jsem při hře nenarazil na žádné zásadní bugy a zážitek byl díky tomu poměrně hladký, včetně splnění plánu, že se s některým z budoucích updatů dočkáme i české lokalizace, která byla součástí PC verze a na konzole měla přijít později. Manuálně si však jazyk změnit nemůžete, takže myslete na to, abyste měli do češtiny přepnuté i rozhraní PlayStationu, podle kterého se projeví i lokalizace.

Závěrem se sluší dodat, že hru lze i na konzolích a v krabicové verzi pořídit za necelých tisíc korun, takže by se mohlo zdát, že jde o adepta na instantní doporučení. Nesmíte však přitom zapomínat, že Sniper: Ghost Warrior Contracts je i s přihlédnutím k nemastné umělé inteligenci a opakujícím se postupům v jednotlivých misích jen mírně nadprůměrným titulem, který zaujme především fanoušky odstřelovaček. Ostatním může přijít nezáživný a při netrpělivém postupu hra naplno obnaží, že i přes velkou snahu a lepší zpracování nežli předchozích dílech, jako obyčejná střílečka nefunguje. Jinými slovy v herním průmyslu tahle záležitost jen těžko zanechá výraznou stopu, jako alternativa pro druhoválečný Sniper Elite ale poslouží dobře, a co je hlavní – CI Games se dokázali poučit z předchozích chyb, což je vlastnost, která není automatickou doménou všech vývojářských studií.