Shenmue III

Navázat na rozjetou příběhovou hru po dlouhých 18 letech autentickým pokračováním je nesmírně obtížné, ne-li nemožné. První díl Shenmue debutoval před 20 lety na Dreamcastu a druhý vyšel o dva roky později. Od té doby loajální fanoušci trpělivě čekali na pokračování, které bezprostředně navazuje na události předchozích her a rozvíjí příběh, který ani s novinkou neskončí. Pokračování jednoho z nejnákladnějších projektů všech dob se zrodilo díky mimořádnému úspěchu na Kickstarteru, ale ani rekordní crowdfundingová kampaň nemohla změnit skutečnost, že titul vznikal v mnohem skromnějších podmínkách s menším týmem i nižším rozpočtem. Což do značné míry definovalo, na koho se autoři zaměří a proč.

Příběh se rozjíždí relativně pomalu – na dnešní poměry – nadále však představuje hlavního tahouna zážitku. Hlavní hrdina v Číně v roce 1987 dál pátrá po vrahovi svého otce. Zatímco v reálném světě dospěla celá jedna generace, ve světě Shenmue uteklo pouhých pár měsíců od chvíle, kdy se s naší pomocí vydal na svou nebezpečnou pouť z Japonska. Shenmue stále zůstává open world simulací s prvky bojovky, adventury, RPG i interaktivního filmu. Ve hře plyne čas, střídá se den a noc, mění se počasí, lidé chodí do práce a vy se musíte chovat víceméně jako ve skutečnosti. To znamená, že potřebujete jíst, spát nebo pracovat, pokud si chcete vydělat nějaké peníze. A ty zase utrácíte za jídlo nebo ubytování. Kouzlo spočívá v tom, že na rozdíl od jiných podobných her si Shenmue přesvědčivě udržuje iluzi fungujícího virtuálního ekosystému a “simulace života”, v níž se chováte podobně jako v realitě. I když nás to dnes už nešokuje jako kdysi. Nevíte, kam jít? Zeptáte se na cestu. Někoho hledáte? Ukážete fotku dotyčného. Když se člověk ve hře zasekne, často po chvíli s údivem zjistí, že řešením je udělat něco, co byste udělali ve skutečnosti. Normálně se také neptáte na šperky v lékárně, na staré dobré časy capartů na hřišti a pro drby si zajdete spíš do hospody než do chrámu.

Zatímco první dva díly jsem vnímal jako tehdejší snahu o maximální realismus, novinka sklouzává místy až ke komiksovému pojetí.

Nadále platí, že asi nejblíž má Shenmue k sérii Yakuza, která pochází také od Segy a není náhodou považována za jejího duchovního nástupce. I tady narazíte na quick-time eventy, nepřeberné množství zajímavých i zcela banálních miniher, důležitou roli hrají v těchto sériích souboje nebo zdlouhavé animace. Oba tituly se také odehrávají v otevřených světech, které jsou nesrovnatelně menší, než je dnes zvykem, ale o to detailnější a propracovanější. Zdejší místa opravdu pulzují životem. Jenže zatímco Yakuza se soustředí v první řadě na boj, Shenmue je spíš adventura, která vyzdvihuje vyšetřování a detektivní pasáže. Řešit menší i větší záhady je přitom stále stejně podnětné a zábavné jako kdysi. Hra nabízí dvě hlavní oblasti, které se vám postupně otevírají a vy se zvolna seznamujete s jejich obyvateli i zákoutími. Časem pochopíte, jaké jsou mezi nimi vazby, budujete si s nimi vztahy a naučíte se, komu důvěřovat a komu nikoli. Rozhodně to ale není nic pro netrpělivé hráče odkojené kulometným tempem moderních sandboxů.

Jenže Yakuza na druhé straně také nejlépe ukazuje, jak moc se svět her za posledních 20 let proměnil. Z technického hlediska, ale třeba i střihem filmečků je dnes úplně někde jinde než Shenmue. Novinku pro PC a PlayStation 4 sice pohání osvědčený Unreal Engine 4 od Epicu, ale počtem polygonů vám určitě dech nevyrazí. Grafiku navíc určuje velmi silná stylizace, která nebude vyhovovat každému. Zatímco první dva díly jsem vnímal jako tehdejší snahu o maximální realismus, novinka sklouzává místy až ke komiksovému pojetí. Víc než to a trochu kýčovité efekty mi ale nakonec vadil celkový nesoulad. Některé modely se pyšní špičkovou kvalitou a postavy mají zjevně působit autentickým dojmem. Jiné vypadají jako nechtěné karikatury, postrádají detaily a jejich animace jsou mimořádně hrubé. Autorům se nepovedlo sjednotit styl hry a zamaskovat, že modely vznikaly s pomocí různých externistů. Nejvíc patrné je to na vlasech, obličejích postav a jejich mimice. Z dnešního pohledu je ale překonaný, když ne přímo zastaralý, i střih a způsob vyprávění, kterým kdysi Shenmue právem vyčnívalo nad konkurencí. Na nahrávací obrazovku navíc mnohdy narazíte i na místech, kde byste ji nečekali. Odděluje například na začátku i na konci kratičké video, v němž si hrdina nazuje či zuje boty. Občas se loading objeví i při vstupu z exteriéru do interiéru, ale jde spíš o výjimku.

Ovládání je místy poněkud toporné a také obdivuhodně ignoruje všechny moderní trendy, pokud jde o jeho uspořádání a principy. Často jsem si při hraní kladl otázku, kde ještě končí snaha o to být autentický a věrný originálu a kde už začínají archaismy, kterými se autoři jen snaží zamaskovat nedostatky. Někdy je té nostalgie prostě až příliš. Platí to třeba pro bitky. Soubojový systém inspirovaný sérií Virtua Fighter ve své době možná nebyl absolutní špičkou, ale velmi se jí blížil. Souboje v Shenmue III naproti tomu působí ve srovnání s aktuálními bojovkami jako nějaká fosílie. Na druhé straně propojení soubojů s minihrami a tréninkem, díky němuž pilujete své schopnosti a zlepšujete statistiky, je dnes mnohem zajímavější a především zábavnější než dřív. Když se však do ostré bitky zapojí více soupeřů a vy sledujete kostrbatou rvačku s velmi omezenou a primitivní destrukcí předmětů, znovu si vybavíte, o kolik atraktivnější je už řadu let boj v Yakuze. Mnohem moderněji přitom působí quick-time eventy, které nepostrádají naléhavost i adrenalinové situace. Jejich obtížnost je poměrně vysoká, ovšem jen do momentu, než si uvědomíte, že v nich v podstatě nemůžete selhat, protože hra netrestá neúspěch a scény lze donekonečna opakovat.

V Shenmue vždy šlo o to být ve správnou chvíli na správném místě. Dlouhé cestování a čekání si naštěstí můžete krátit některými rychlými přesuny nebo skokem v čase. Nudit se ale ve zdejším světě nemusíte ani v případě, že na něco nebo někoho čekáte. Pokud vás zrovna unavuje relativně zamotaný příběh, můžete si odpočinout u vedlejších aktivit. Některé z nich, jako je sbírání bylinek, štípání dříví anebo ovládání vysokozdvižného vozíku, navíc obohatí váš měšec. Stejně jako později v Yakuze i v této sérii se od počátku objevovaly existující herní automaty od Segy. Ty autentické dnes vystřídaly fiktivní stroje, které naneštěstí nemohou zábavností a propracovaností konkurovat originálům a navíc prozrazují, že tak úplně nezapadají do osmdesátých let. To se hře překvapivě občas stává, na některých místech není tak historicky přesná, jak bych očekával, ať už jde o zmíněné hry, cizojazyčné nápisy nebo některé další detaily. Podobně jsem se pozastavil nad některými drobnými logickými problémy narušujícími iluzi reálného světa. Je například s podivem, že pár lidí v malé izolované vesnici nezná pořádně své sousedy nebo místo, kde žijí. Trochu bizarně působí i složení obyvatelstva a jejich profese, to nicméně alespoň částečně vysvětluje příběh.

První hodiny jsem hleděl na obsah hry a její provedení se značnou nedůvěrou a kroutil hlavou nad tím, v čem všem zaostává za současnou produkcí.

Shenmue exceluje ve chvíli, kdy po někom nebo něčem pátráte, vyptáváte se zdejších obyvatel, řešíte nějakou záhadu nebo logickou hádanku. Tam jsou si autoři jistí v kramflecích. Některé situace jsou sice trochu extrémní, jako když vás donutí prolézt celý byt a otevřít každou přihrádku, každý šuplík a každou skříňku, ve výsledku ale převládá pocit, že se chováte jako ve skutečnosti. Velkou roli tak hraje i náhoda. Někdy na první druhý pokus díky štěstí či intuici natrefíte na správnou osobu, věc nebo místo, jindy se trápíte a metodicky prověřujete všechno a všechny okolo. Když ale hra a její svět správným způsobem zareaguje na váš pokus nebo kreativní nápad, budete cítit velkou satisfakci. A v tom spočívá její kouzlo. Shenmue se pyšní skvělou atmosférou, podmanivou hudbou a uvěřitelným prostředím, které nabízí mnoho rozličných rozptýlení. Vítám také možnost vybrat si mezi japonským a anglickým dabingem nebo drobné narážky na starší díly i hry od Segy.

Chvílemi se může zdát, že kritika převládá a Shenmue III uspěla jen coby živoucí nostalgie, ale není tomu tak. V případě novinky je neobyčejně snadné sklouznout k vyjmenovávání negativ, protože skutečně obsahuje řadu pochybných prvků – ať už záměrně, nebo nechtěně. A první hodiny jsem hleděl na její obsah a provedení se značnou nedůvěrou a kroutil hlavou nad tím, v čem všem zaostává za současnou produkcí. Ale nakonec jsem si uvědomil, že se celou dobu opravdu dobře bavím, že mi Shenmue nabízí sice notně archaickou zábavu, ale stále velmi ojedinělou. I když zpočátku vám přijde, že je staromódní až moc, časem přijdete zdejšímu pojetí na chuť. Je ovšem nutné si přiznat, že v technických disciplínách hra pokulhává.

Samotný závazek odvyprávět celou ságu je obdivuhodný. Zejména, když povážíme, že konec je stále v nedohlednu. Jú Suzuki před 20 lety stvořil titul, který předběhl svou dobu v mnoha ohledech – po stránce technologií i designu. Přišel s celou řadou nových postupů a inovací, které by zasloužily pozornost i jednotlivě. Ale Shenmue redefinovalo současně pojetí open world titulů, filmové vyprávění ve hrách a třeba i to, co si představujeme pod pojmem detailní živý a fungující svět. Při pohledu na trojku se nicméně zdá, jako by doba předběhla Shenmue. Suzuki vytvořil se svým týmem hru, která je tak autentickým pokračováním legendy z Dreamcastu, jak je to jen možné. Autoři se zjevně museli rozhodnout, zda se pokusí sérii modernizovat ve snaze oslovit nové a mladší hráče, anebo se upnou k originálu, aby vyhověli skalním fanouškům a odměnili je za jejich trpělivost, loajalitu i finanční podporu. Nakonec se rozhodli pro to druhé.

Výsledkem je titul, který až nápadně přehlíží vše, co se ve světě videoher událo za posledních 20 let. Když spustíte Shenmue III, budete mít pocit, jako byste s výjimkou grafiky hráli hru, která vyšla ve stejné době jako první dva díly. Jako by ty roky snad ani neuběhly. Jenže svět videoher se nezastavil. Právě naopak, ušel obrovský kus cesty a pohled na novinku nám jen zdůrazňuje, co vše se za tu dobu změnilo. Což je trochu škoda, protože vizionář jako Suzuki by podle mě měl mít i dnes tu ambici a odvahu posunout digitální kulturu zase o krok dál a předvést další evoluční stupínek. V tom mu ale zjevně brání snaha zavděčit se skalním fanouškům, kteří očekávají klasické Shenmue a pomohli jeho projektu na svět, i omezené finance a zázemí Segy, kterým dříve disponoval. Nakonec mu to ale nemohu vyčítat. Samotná skutečnost, že sága Shenmue pokračuje, je zázrakem. Nevím sice, zda může tahle hra oslovit a uspokojit i nováčky, ale upřímně se domnívám, že většině veteránů se zavděčí. A právě s jejich pomocí má Suzuki naději, že se pustí do dalšího dílu a jednou, kdoví, třeba nakonec odvypráví celý příběh…