- Šťavnatý soubojový systém
- Vynikající bossové
- Design světa a vizuální styl
- Strategický stealth systém
28. 3. 2019
Vzhledem k nespoutané bouři, kterou novinka z dílny japonského studia FromSoftware dokázala necelý týden po svém uvedení mezi hráči rozpoutat, je vcelku zbytečné Sekiro sáhodlouze představovat. Duchovní nástupce her jako Dark Souls, Bloodborne, ale také Tenchu je v rámci žánru mistrovským kouskem, kterému sice lze vyčítat slabší technické provedení, strnulou umělou inteligenci nebo strohost příběhu, ovšem v porovnání s celkovou hratelností jde jen o malicherné drobky. To nejdůležitější je zakleto v soubojovém systému, prostřednictvím kterého vývojáři z FromSoftware dokazují, že nemusí vykrádat sami sebe a že je pořád co inovovat.
Zapomeňte na maximálně rozvážný a obezřetný postup z předchozích her tohoto studia – Sekiro je mnohem akční a do soubojů vás bude nutit, ať už se vám to líbí, nebo ne. Jako odměna ale přichází slovy jen těžko popsatelný pocit uspokojení pokaždé, když se vám po sériích nezdarů a osobních selhání podaří zdolat zdánlivě nepřekonatelnou překážku v podobě řadových nepřátel i velmi nepříjemných bossů. Ano, Sekiro je těžké a řadě hráčů může přijít natolik repetetivní, že se hraní v zájmu zachování svého duševního zdraví vzdají, ale pokud máte jen špetku trpělivosti, litovat nebudete.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Pořád můžu těšit na Nioh 2, doufám že trošku zamakají na tom vizuálu. Přál bych jim i větší popularitu, protože Nioh je ve všech směrech mnohem lepší hrou než Sekiro a snad jen Bloodborne s DS1 jej převyšují.
Btw vím že tohle je spíše takovej nas_anej komentář, ale nemám s kým si o těchto hrách pokecat či si postěžovat a potřebuju to dostat ven 😀
K Sekiru. Grafika je slabší. Je to ale pádný argument, když všechno ostatní funguje skvěle? Frostbite nebo jiné enginy by ji sice zkrášlily, ale velmi pochybuju o tom, že by si hra zachovala tak krátké loadingy. To by bylo pro takový žánr naprosto fatální. Dále je mi líto, že se obecně řeší její náročnost na tak obrovském prostoru a nedostavá se na její další extrémně silné stránky. Hra je totiž stejně silná i ve chvíly, kdy sklopí zbraně. Každé vyřčené slovo má svou váhu. Už proto, že se jich ve hře pronáší tak málo. Geniality ale dosahuje v momentě nevyřčení ničeho, kdy vypráví tichem. Se Zdeňkovou závěrečnou myšlenkou naprosto souhlasím.
Nevím, jestli se nedokážete přenést přes svou hrdost nebo snad dokonce, jak tenkrát prohlásil Petr, že desítky nedavá už z pravidla. Chápu, že to mohl být humor, ale začínám si myslet opak. Sleduju téměř veškerou vaši tvorbu, ale tohle mě opravdu zaráží. Hry dokonalé nejsou, to ale fakticky NEZNAMENÁ, že nemůžou dostat plných deset. Tak to prostě není.
Baví mě hra jako taková, ale jakmile dojde na bosse, tak mě hra přestane bavit a upřímě ji asi ani nedohraju. Přemýšlel jsem nad tím, čím co je a asi je to tou přehnanou délkou soubojů. Bossové mají ke konci i tři féze,na každou fázi více životů než průměrný boss v souls hrách a mě se prostě nedaří udržet na tak dlouhou dobu pozornost. 2 fáze jsem schopný aby mě boss trefil jednou, dvakrát, ale když se mu podaří zabít mě ve třetí, pak se ve mě neco blokne a já nejsem schopnej přejít ani tu první, kterou jsem zvádal.
Za nejtěžšího bosse v Souls hrách považuji Mariu z Nioh, ale i když mě klidně 60x zabije, chci nad ní dál bojovat, v Sekiru tohle nemám.