RoboCop: Rogue City

RoboCop: Rogue City přichází na trh se stejným seběvědomím a jistotou jako samotný protagonista. Jeho autoři z polského studia Teyon si sice před lety uřízli velkou ostudu s licencovanou akcí Rambo: The Video Game, ale o pár let později už díky reparátu v podobě Terminator: Resistance dokázali, že si právem zasloužili druhou šanci. Nebyl to ještě hit, ale příjemné překvapení určitě. Do třetice všeho dobrého letos vysílají do akce dalšího slavného licencovaného hrdinu z osmdesátých let. Když nic jiného, mechanický Alex Murphy v jejich podání dokazuje vzestupnou kvalitu produkce, ale také skutečnost, že slavná značka se dostala do rukou skutečným fanouškům. Vývojáři v podobných případech vždy tvrdí, že jsou nadšenci předlohy a že je pro ně adaptace splněným snem. Ne vždy je to pravda, nebo to minimálně není na výsledku poznat. RoboCop: Rogue City je ale nesmírně autentickou poctou originálu, jehož fanoušci dostanou podle mě přesně to, po čem touží.

Teyon vsadil na absolutní fan service a do zdánlivě obyčejné first person akce se mu povedlo nacpat obrovské množství reálií, odkazů na předlohu, ale také mechanismů, které byste možná v RoboCopovi vůbec nečekali.

RoboCop: Rogue City je jedno velké překvapení. I když jsem patřil mezi optimisty, kteří věřili v dobrý výsledek a z dosavadních ukázek jsem tak nějak tušil, že by se to mohlo povést a trefit se mi do vkusu, zábavou, věrností a hloubkou novinka předčila má očekávání. Hra je situována z hlediska příběhu mezi události druhého a třetího filmu, přičemž ke své nejslavnější roli se tu vrátil herec Peter Weller. Narazíte ale i na další známé tváře. A samozřejmě také místa, rekvizity nebo prožijete podobné situace. Teyon vsadil na absolutní fan service a do zdánlivě obyčejné first person akce se mu povedlo nacpat obrovské množství reálií, odkazů na předlohu, ale také mechanismů, které byste možná v RoboCopovi vůbec nečekali. Na první pohled je to hratelností hodně staromódní až archaická akce, která připomene střílečky z přelomu tisíciletí. Ale nejde o nedopatření, nýbrž odvážný záměr. Ostatně i RoboCop je ze staré školy, tak proč mu nedopřát dnes už ne tak často viděnou gameplay. To, co bylo ještě před pár lety považované za zastaralé a překonané, dnes může opět působit svěže.

S RoboCopem se skutečně změníte v neohroženého kyborga a akčního hrdinu, který rázně kráčí svým pomalým tempem stále kupředu a zdánlivě nezranitelný kosí jednoho padoucha za druhým, zatímco krev stříká na všechny strany. Tohle místy až groteskní násilí ale zcela jednoznačně k drsné předloze patří a ačkoli já si třeba na explicitní jatka, ustřelené končetiny a zmrzačená těla ani zdaleka nepotrpím, tady mají své místo. Záměrně přestřelená brutalita tu není samoúčelná. RoboCop se přitom pyšní skvělou atmosférou, parádním soundtrackem a opravdu povedenými kulisami. Celá hra má takovou odlehčenou béčkovou náladu, ale je příjemná stejně jako u originálu. Titul přitom není primitivní. Možná by si adaptace vystačila jen s akcí, ale té by upřímně řečeno bylo snad až příliš, pokud by autoři nedokázali zvolnit tempo nebo nenašli další aktivity. Rogue City se neutopí ve své akční hratelnosti, protože toho nabízí víc. V první řadě je to povedený příběh, který je na poměry žánru velmi zdařilý. Nechybí mu humor, drobné větvení, nadsázka ani jistý kritický nadhled. A pak jsou tu skvělé sebereferenční vtípky, kdy si Teyon dělá legraci z RoboCopa, jeho natáčení i světa.

Zdroj: Teyon

Řadu hráčů mohou překvapit také lokace. Namísto lineárních striktně koridorových levelů tu narazíte na řadu otevřenějších úrovní včetně semi-open world Detroitu. Je to sice jen pár bloků a ulic, ale stačí to. Navštívíte tu několikrát různé interiéry, byť oddělené nahrávací obrazovkou, plníte volitelné vedlejší mise a kocháte se věrně zpracovaným světem s uvěřitelnou dystopickou náladou a kyberpunkovým nádechem. Zmar a špína na každém kroku. A vy můžete jen velmi mírně situaci měnit k lepšímu. Vůbec nevadí, že se sem vrátíte opakovaně, protože se střídá denní doba, vaše úkoly i konkrétní lokace, které prozkoumáte. A vedle toho se samozřejmě podíváte na řadu dalších míst, jako je nemocnice, industriální zóna, banka, soud nebo třeba opuštěné nákupní centrum. Za zmínku stojí i policejní stanice, kterou fanoušci filmu určitě poznají. Vývojáři ji totiž převedli do hry s ohromujícím smyslem pro detail. Ten ale demonstrují i ve chvíli, kdy například sledujeme nějaký filmeček. Hra záměrně napodobuje situace a scény z filmu tak, aby to hráči lichotilo a nepůsobilo to hloupě. Na každém kroku na vás dýchá retrofuturistická atmosféra a já si nesmírně užíval, jakým způsobem se tým popral s tím, aby skloubil technologie a estetiku osmdesátých let s dnes už překonanou vizí budoucnosti.

Když jsem mluvil o větším důrazu na příběh, narážel jsem právě i na dění v policejní centrále. RoboCop se sem zpravidla po každé misi vrací na vyhodnocení výsledků, ale také se účastní psychologických testů. Ty mají odhalit příčinu jeho záhadných poruch, ale nepřímo také rozhodnout o jeho dalším osudu. Je protagonista spíš stroj, anebo vzkříšený člověk Alex Murphy? Nebo je to někdo mezi tím? Nejde jen o řečnické nebo hypotetické otázky. Hra, respektive její postavy se vás na to ptají přímo a vy máte do značné míry možnost ovlivnit, jak se hlavní hrdina cítí a jak vás budou vnímat ostatní. RoboCopa navíc pronásledují záhadné vzpomínky, ale také skoro až strašidelné vize a znepokojivé transformace prostředí. Je to jen záblesk a ozvěna minulosti, nebo něco víc? Krize identity? Také na to musíte v titulu přijít a jde opět o příběhem i hratelností víc, než by možná člověk čekal.

Dialogy hrají značnou roli během vyšetřování, ale také ve vedlejších misích. Nepovinné úkoly na vás čekají skoro v každé úrovni a záleží jen na vás, zda se jim budete věnovat.

Tím se plynule dostáváme k tomu, proč o novince mluvím jako o relativně komplexní hře. Z uvedeného už nepochybně vyplynulo, že vás čekají dialogové volby. Hra je také překvapivě ukecaná a rozhovory se mohou různě větvit. Občas se dokonce dostanete na rozcestí a záleží na vás, jak se věci semelou a jak bude příběh pokračovat, byť jde o vedlejší linky a drobné odchylky. Dialogy hrají značnou roli během vyšetřování, ale také ve vedlejších misích. Nepovinné úkoly na vás čekají skoro v každé úrovni a záleží jen na vás, zda se jim budete věnovat. Vřele bych vám to ale doporučil, protože jsou většinou opravdu povedené a prohlubují celkový zážitek i vztah s vedlejšími postavami. Zdaleka ne vždy jde přitom o akci. Budete rozdávat pokuty, řešit vraždu, někoho stopovat, hledat ukradené auto a tak podobně. Některé aktivity jsou velmi krátké a nejde o mise v pravém slova smyslu. Jiné naopak poměrně propracované. V takových chvílích uplatníte stejně jako v hlavních misích své speciální dovednosti. Například schopnost skenovat a analyzovat prostředí. Ale nečekejte žádnou velkou detektivku. Příjemným bonusem nicméně je, že i tady můžete často narazit na morální volby a rozhodnout, jak situace skončí. Jak naložíte s viníkem, nebo co z něj vytáhnete. Typicky to znamená rozhodnout se, zda postačí domluva, nebo rovnou udělíte pokutu.

Vedlejší mise zpestří hratelnost a rozředí případný střílečkový stereotyp, který by vás jinak podle mě dohnal. Překvapivě ale upgrady zbraně a levelování postavy mohou ovlivnit to, jaký pocit ze hry budete mít. Pokud budete pečlivě sbírat stopy a různé předměty v prostředí, můžete rychle vylepšit své schopnosti a investovat body do nových zábavných bonusů. Ty se přitom nevztahují jen k akci a soubojům. Posílíte nejen svou výdrž, ale získáte možnost zpomalit čas, rychle se přiblížit k nepříteli, aktivovat dočasně štít nebo odpálit rázovou vlnu. Díky tomu jsou souboje pestřejší a zábavnější. Všude okolo vás to exploduje, vy nepřátele házíte přes celou místnost, rozdáváte smrtící údery a k tomu si tu a tam užijete nějakou specialitu. Jeden z upgradů vám třeba umožní trefit nepřítele za pomoci odražených projektilů od věcí v prostředí. Další zase dovolí doplnit zdraví nejen za pomoci lékárniček, ale i elektrických panelů. Pak jsou tu ale třeba i oblasti, které vám pomohou při rozhovorech a vyšetřování. Upgrady v kategoriích Dedukce a Psychologie umožňují lépe uspět v dialozích, snáz si získat důvěru ostatních, nebo alternativním způsobem vyřešit některé mise. Třeba tak, že něco zjistíte či odemknete na místě, kde byste jinak neměli na výběr, jak postupovat. I tohle je způsob, jak hratelnost zpestřit sobě a jak se o to snaží autoři.

Samostatnou kapitolou je pak vylepšování vaší primární zbraně. Každý to asi bude mít trochu jinak, ale pro mě byla výchozí zbraň po celou dobu i tou nejlepší. Ostatních zbraní je také hodně. Nacházíte je v prostředí, můžete je sebrat po padlých nepřátelích. Narazíte nejen na pistole, pušky, brokovnice nebo samopaly, ale i kulomet či granátomet. Zásobníky jsou ale relativně omezené, takže musíte neustále sbírat nové, nebo zbraně střídat. To vaše primární osobní zbraň má neomezenou munici a už v základním režimu je velmi účinná. Právě díky upgradům mě ale bavila od začátku až do konce. Vylepšování zbraně je komplikovanější než u postavy. Musíte nejprve najít příslušnou desku a do ní pak zvláštní formou minihry zasazovat další komponenty různé kvality. Vytváříte jakousi síť, v níž se snažíte vyzobat všechny bonusy a vyhnout se naopak všem postihům. Tyto desky musíte v úrovních pečlivě hledat. Postupně nacházíte větší a lepší, takže máte důvod zbraň neustále rekonfigurovat. Ale nezůstane jen u ovlivňování tradičních statistik. Vaši zbraň můžete proměnit i funkčně. Takže z poloautomatického režimu máte najednou plně automatický, anebo naopak střílíte po jedné ráně. Další speciální bonus představuje možnost střílet bez měnění zásobníku, byť je to nesmysl, nebo upgrade, díky němuž je zabíjení ještě krvavější. V praxi to ale znamená, že si můžete se vším vyhrát a opět to má pozitivní dopad na variabilitu. Kdo by přitom čekal tolik RPG prvků u frenetické akce?

Až dosud jsem se vezl na vlně euforie, ale RoboCop má i svoje mouchy. A někdy to vlastně jsou pořádné masařky. Jde zejména o chyby technického rázu, které prozrazují, že jde stále o levnější hru s nižším rozpočtem od menšího týmu. Než se ale dostaneme k samotným nedostatkům, podívejme se na to, jak vlastně RoboCop vypadá. O autentickém prostředí už byla řeč. Na grafiku lze ostatně koukat dvojím pohledem. Na jedné straně je někdy obdivuhodné, jak dnes i menší tituly mohou díky šikovným výtvarníkům a Unreal Enginu 5 vypadat. Esteticky jsou levely často velmi zdařilé. Jako celek většinou scéna působí pěkně. Ocenil jsem také poměrně slušnou destrukcí prostředí, která přispívá k dobrému zážitku z gunplaye. Ovládání a střelba obecně zasluhují pochvalu a problémem nakonec překvapivě není ani obávaná proslulá RoboCopova pomalá chůze, i když to může znít divně – frenetická akce s pomalým hrdinou. Ale je to tak. Akci to neškodí, užijete si ji. Problém představuje skutečnost, že zatímco při celkovém nebo letmém pohledu na jednotlivé scény jsou prostředí pěkná, někdy až překvapivě, v detailu je bohužel řada nedostatků, které nezapřou kořeny hry.

V závěru při opravdu mohutných soubojích na PS5 i v režimu výkonu titul trpí na framedropy, což je opravdu škoda.

Titul sužuje řada menších i větších chyb, minimálně na PlayStationu 5, kde jsem jej hrál já. Na výběr máte z režimu kvality a výkonu. I když je tempo pomalejší, stejně jsem nakonec zůstal u režimu výkonu, ve kterém často obraz není úplně ostrý. Platí to pro celkové rozlišení, detaily obličejů, ale třeba také textury okolí. Věci se mnohdy dokreslují a doskakují přímo před vámi. Mimika a lip sync určitě nepatří ke špičce. Nejde ale jen o cílovou úroveň. Dojem z grafiky a ze hry mohou srážet také dílčí chyby. V jednu chvíli mi začaly blbnout vlasy u některých nepřátel. Umělá inteligence mnoho rozumu neprobrala, ale občas se úplně zblázní. Při akci a explozích se někdy stane, že mrtvý nepřítel se zasekne a zůstane stát, nebo se naopak jeho model někam částečně propadne prostředím. Nejde přitom jen o kosmetické chyby, na které narážíte skoro na každém kroku. Zastaví vás i vážnější bugy, které hru zcela rozbijí a vy nemůžete pokračovat. Jde o chyby blokující váš další postup. Takhle jsem třeba nemohl splnit vedlejší misi, protože po připojení k počítači nefungovalo jeho ovládání. Jindy zase přímo v hlavní misi nebylo možné oskenovat nějaký zásadní předmět. A stalo se mi i to, že na místě neležela nezbytně nutná rekvizita vůbec. Vždy jsem se z toho nějak vysekal. Ale obvykle pomohlo až několik opakování mise díky starším savům. Hra naštěstí průběžně ukládá váš postup a nabízí vždy několik možností, kam se můžete vrátit. V závěru navíc při opravdu mohutných soubojích na PS5 i v režimu výkonu titul trpí na framedropy, což je opravdu škoda. Občas blbne i audio, které není dobře vyvážené a třeba dvě vedle sebe stojící postavy mluví každá výrazně jinak nahlas.

A pak bych měl možná ještě jednu formální výtku. Hodně jsem se v recenzi věnoval tomu, jak si můžete hru zpestřit. Autoři mi řekli, že odhadují dohrání na 20 až 30 hodin. Já si myslím, že i poctivý průchod s plněním vedlejších misí je spíš okolo těch 20 hodin, ale i tak je to na takovou akci dost. Navíc je tu i prostor pro znovuhratelnost díky různým dílčím vyústěním. Jenže právě ten konec podle mě studio úplně nezvládlo. Závěr je ve srovnání s nadupaným průběhem trochu mdlý příběhem i hratelností. Finální mise mi přišla příliš natahovaná a přestřelila to podle mě i s recyklací už navštívených lokací. Není to žádná tragédie, jen je to trochu škoda. Konec měl být podle mě unikátnější a údernější. Ale v zásadě možná jen trochu doplatil na to, co platí pro celou hru. Na střílečku je poměrně dlouhá. Akce je hodně zběsilá, takže vám vřele doporučuji nejen ji naředit vedlejšími aktivitami, ale celý titul si dávkovat. Já bych třeba nebyl schopný hrát RoboCopa víc než dvě hodiny v kuse. Jinak by se u mě asi dostavil stereotyp, kterým bych si zážitek nechtěl pokazit. A to bych opravdu nerad, protože jinak to je i v záplavě velkých podzimních trháků příjemná věc na odreagování.