Polda 2 remástr

Mám ráda české hry a mám ráda české adventury. Těm jsem před lety obzvláště propadla a zahrála většinu z těch nejznámějších. To znamenalo, že mezi nimi byla i série Polda, která mohla jen těžko uniknout mé pozornosti. Začínala jsem od prvního dílu, a ačkoli v mém žebříčku zaujímá hned stříbrnou příčku, mým favoritem je jednoznačně Polda 2. Ukázka možné podoby nové verze v loňském Poldovi 7 mě nadchla a i když jsem o tom do té doby moc nepřemýšlela, došlo mi, že bych remaster vlastně docela ráda viděla. Tak se nakonec stalo a já můžu s radostí říct, že výsledek snad ani nemohl být lepší.

Stejné, ale hezčí

Abych byla upřímná, dlouho jsem si nebyla jistá, jak k této recenzi přistoupit. Hra zůstala stále stejná, to je důležité předeslat hned na úvod, jen je nyní modernější a především pohlednější. Přemýšlela jsem rovněž o tom, zda a jak mě vůbec ovlivňuje nostalgie, pokud vlastně o něčem takovém můžu u sebe mluvit. Přece jen je Polda 2 o rok starší než já a poprvé jsem se s ním setkala až před nějakými deseti lety, tedy v době, kdy od tehdy posledního pátého dílu (který neuznávám) uplynulo už pěkných pár let a zdálo se, že se Pankrác odebral na zasloužený odpočinek. Jako fanoušek zejména právě druhého dílu jsem byla už předem obeznámena s přednostmi i nedostatky hry a moc dobře jsem věděla, čím přesně si Polda 2 vydobyl prvenství v mém žebříčku. U remástru mě tedy mohlo nepříjemně překvapit jen pár věcí – že je naprosto rozbitý nebo odfláknutý. A naštěstí ani jedno z toho není pravdou.

Zdroj: Zima Software

Původní hra stála na lehce ztřeštěném příběhu plným lepších i slabších vtípků, narážek a parodií, logickém, méně logickém i nelogickém postupu, ale hlavně dabingu. Bez něj by hra nefungovala a krásně to ilustruje situace, jež doprovázela vznik prvního dílu, kdy se původní vývojáři rozhodli obsazením trumfnout Horké léto se Zdeňkem Izerem. Zlaté časy point-and-click adventur už možná dávno skončily, ale jejich hratelnost a ovládání zůstávají klasikou, která nemůže jen tak zestárnout a skvěle funguje dodnes. Základ bychom tedy měli, ale na čem stojí remástr, pomineme-li samozřejmě odkaz titulu jako takového? Je to nesmírně poctivá práce při odívání hry do moderního vizuálního kabátku. Polda 2 mě ze všech dílů nejvíce oslovoval právě i svou stylizací, která na mě působila svěže a stylově i 15 let po vydání, a dokázal zaujmout už jen samotný skok od pixelů v díle prvním. A nyní mi dokonale učarovalo i nové pojetí Jakuba Mareše. Díky vzpomínkové pasáži v Poldovi 7 jsem věděla, co čekat, ale přesto mě výsledek ohromil.

Jakub Mareš už předtím na několika obrazovkách ukázal, že si je schopen poradit s původním stylem, zachovat jej, ale zároveň i osobitě přepracovat. Rozhodně nejde jen o překreslení jedna ku jedné nebo dodělání některých obrazovek do širokoúhlé podoby. Lokace ožily obrovským množstvím nejrůznějších detailů, citlivými úpravami, stíny nebo lehce pozměněnou barevností. Jakkoli zbožňuji původní grafiku, musím po odehrání přiznat, že bych odteď volila už jen novou verzi. Nová grafická stránka ctí originál, ale povyšuje ho na ještě vyšší úroveň. Nejinak je tomu v případě animací, které se kromě přepracování dočkaly i nejrůznějších ozvláštnění, ale také došlo i na komiksy v závěrečných titulcích. Pokud by však někdo přece jen raději zůstal u staré verze, ve hře je možné přepnout na původní vzhled, a to dokonce přímo během hraní klávesou F3, přičemž se tato volba skrývá i v nastavení. A právě možností přepínání jsem se opakovaně bavila na každé obrazovce.

O co že tu vlastně šlo?

Děj Poldy 2 je zasazen do městečka Marsias a Pankrác dostane na starost případ spáleného hotýlku, kde se konala akce Miss Marsias, a únosu jedné z klonovaných krásek. Ono to celkově s těmi klony začne být v tomto městečku dosti zajímavé, a tak postupně potkáme řadu zajímavých osobností i některé dosti nápadně povědomé. Vypátrá Pankrác únosce a přijde na kloub klonové záhadě?

Péče se dočkala i zvuková stránka, konkrétně hudba a ruchy. Soundtrack byl přepracován a modernizován, stále jde ovšem o tytéž známé melodie. Ačkoli jsou nové verze skladeb bohatší z hlediska nástrojů a na některých místech i nápaditější, musím přiznat, že bych z většiny zůstala spíše u těch původních. Na první dvě skladby z policejní stanice a začátku příběhu jsem si docela rychle zvykla, jejich originální podoba mi však zní úderněji, čímž se mi zamlouvají o něco více. Nebo kupříkladu skladba doprovázející pátrání kolem Doupjete nyní nezní tolik zlověstně, což je něco, co mi opravdu chybí. To jsou ovšem jen mé pocity a navíc to vůbec ničemu nevadí, neboť je stejně jako u grafiky možné libovolně přepínat pomocí F4 na originální verzi. Popravdě ale trochu považuji za promarněnou příležitost hru obohatit pár novými kousky, jež by za mě určitě našly ve hře využití. Na žádné novinky ovšem ani zde nedošlo, a to je za mě škoda. Chvílemi jsem si pak všímala jiných a kvalitněji znějících ruchů, které dobře zapadaly do celku, čili i tento zásah hodnotím velice kladně.

Zdroj: Zima Software

Dabing zůstal samozřejmě stejný, jinak by to ani nešlo. Ten se vylepšení nedočkal a při porovnání s originální hrou a jejími soubory s replikami mi zněl identicky. To pochopitelně nelze vývojářům nijak vyčítat, přece jen jde o nahrávky z roku 1999, ale popravdě jsem v hloubi duše do poslední chvíle doufala, zda se například nedochoval původní záznam, s nímž by bylo možné pracovat. Ve výsledku příležitostně dochází k chvilkám, kdy dabing v obklopení novým audiovizuálem tak trochu nesedí, ale ani v nejmenším se nejedná o žádnou tragédii. Nemilým překvapením pro mě však byly v první chvíli titulky, které mám ve hrách z nějakého důvodu potřebu zapínat, ač by to nebylo potřeba. Hned v úvodní cutscéně mi tak vypálila oči krásná hrubka, jež mi v původní hře nedala spát. To ovšem naštěstí napravuje patch, díky němuž začala dávat smysl zmínka jazykové korektury v závěrečných titulcích. Ale i ty chyby by vlastně tak trochu k Poldovi patřily… A pokud máte však chuť na trochu exotiky, obsažen je i pár let starý anglický dabing, ale nalezneme zde i francouzské titulky. To jsou věci, co?

Hvězdné hlasy

Nejsilnější a nejzajímavější dabingové obsazení sice nabídly třetí a čtvrtý díl, přesto je dabing dvojky mým nejoblíbenějším. Sestava jedničky se rozrostla o další zajímavé hlasy a všichni zúčastnění za mikrofonem předvedli herecký koncert. Právem bývají vzpomínány výkony pánů Lábuse a Nárožného, kteří koneckonců v obsazení zastávali pozici hvězd, ale nemělo by se zapomínat ani na Pavla Pípala, Vlastimila Bedrnu a Václava Faltuse ani na Petru Hanžlíkovou a Valérii Zawadskou. A Luděk Sobota? Netřeba slov.

V tuto chvíli nejsem zrovna s to posoudit (ne)logičnost postupu či obtížnost hádanek, neboť si ke svému velkému překvapení hru i po letech vybavuji podstatně lépe, než jsem tušila. Zásek se u mě nedostavil, ale dovedu si představit, že bych neznalá okolností některé situace řešila opravdu dlouho. Pixel hunting už nicméně nehrozí, a tak vás nezradí například zákeřná neviditelná žvýkačka. Hra je navíc opatřena tutoriálem a zobrazováním aktivních míst i předmětů hodných manipulace, čili nemusí dojít ani k tradičnímu zkoušení všeho na všechno. Ale pokud o to stojíte, stále si z toho můžete udělat nostalgický zážitek se vším všudy. Ve staré grafice, se starou hudbou a bez napomáhání. Faktem je, že se staronový Polda 2 příjemně ovládá a hraje, děj krásně plyne a v některých chvílích se člověk až musí zamyslet nad tím, jak některé situace zestárly. Ne že by byly vtipy stále vyloženě aktuální, ale mnohé z nich jsou pochopitelné i dnes bez závratnějšího rozvzpomínání se, kdo že vlastně byli například tito pánové. „Tak co, sype, sype?“

Na původním Poldovi 2 jsem měla ráda v rámci možností a série umírněný příběh, i když tu a tam došlo i na absurdity, lehký humor, který se za každou cenu nesnažil tlačit až k hranicím trapnosti a balancovat na ní, výtvarnou stylizaci, hudbu i dabing. To všechno si Polda 2 remástr pochopitelně zachovává, ale audiovizuální stránku s přehledem ještě vylepšuje. Mám-li tedy hodnotit samotný remaster, jsem toho názoru, že jde o skvělý způsob, jak jeden z významných českých adventurních počinů zachovat na věčné časy – v jeho nejlepší formě a podobě, zároveň však i s jeho minulostí.