Orcs Must Die! 3

S herní sérií Orcs Must Die! to několik let vypadalo všelijak, když se najednou, víceméně zničehonic, po osmileté pauze, nebudeme-li tedy počítat free to play odbočku s názvem Unchained, objevil třetí díl. Nejprve coby exkluzivita pro Stadii, nyní však orkové vtrhli i na naše počítače a konzole. Je třeba opět popadnout zbraně a nachystat pasti, neboť orkové zkrátka musí zemřít. A naštěstí je jejich kosení až ukrutně zábavné, ale nepředbíhejme.

Třetí díl rozhodně nevyžaduje znalost těch předchozích. Princip je stále stejný a vlastně vcelku prostý. V celkem 18 úrovních na nás čekají hordy nepřátel a řada záhadných trhlin, jimiž procházejí, což je potřeba utnout. K tomu všemu slouží pořádná výbava pastí a dalších doplňků, magie nebo lze usednout do obléhacích strojů. Kampaň lze hrát sólo i v kooperaci, nechybí ani týdenní výzvy, režim míchačky, který ozvláštní hru na již známých mapách různými postihy, a lze si i zahrát klasickou nekonečnou hru, do té doby, dokud to zvládnete.

Zdroj: Robot Entertainment

Hratelnost především

Největší předností je nepochybně samotná hratelnost, díky níž je Orcs Must Die! 3 zábavnou a návykovou hrou, čemuž přispívají i chytře navržené úrovně. Sama o sobě hra není ani nijak těžká, jedná se však o jeden z těch případů, kdy můžeme říct, že je lehké se ji naučit hrát, ale velice náročné ji zcela mistrovsky ovládnout. Hra nabízí hned tři stupně obtížnosti – učedník, válečný mág a pán trhlin – přičemž ta prostřední z nich je tou standardní. Učedník je ideální volbou, jak se naučit mapu a zjistit, jaké nástrahy úroveň přináší, případně si získanými lebkami za její splnění vylepšit pasti a výbavu a zkusit to znovu. Pán trhlin je pak už skutečně výzvou pro ty nejodvážnější, kde proti vám nejsou jen hordy nepřátel, ale i samotný čas, takže je třeba pečlivě promyslet, jak nepřátele likvidovat, aby vše co nejrychleji odsýpalo. A nebudu lhát, v pozdějších levelech na tuhle obtížnost očividně stačí jen ti nejšikovnější. Rovněž musím přiznat, že jsem hru podcenila a podezřívala ze špatného designu, dokonce hned několikrát.

Někdejší nepromyšlené skládání pastí muselo nahradit sofistikované plánování tras nepřátel a stavba celých mechanismů

Ačkoli se některé mapy zdály na první pohled jednoduché a lehce splnitelné, nebylo tomu tak. Stejně tak jsem si myslela, že jsem na hru vyzrála ve chvíli, kdy jsem začala používat barikády a vylepšovat jen několik pastí a čekala, že to tak půjde až do konce hry. Ale kdeže, hra mě velice rychle potrestala nepřáteli, jež barikády jednoduše ničí, nebo na ně mé pasti nemají takový účinek, čímž dává jasně najevo, že jednoduchá či univerzální cesta neexistuje. Někdejší nepromyšlené skládání pastí všude, kde to zrovna šlo, pakliže na to byly prostředky, muselo nahradit sofistikované plánování tras nepřátel a stavba celých mechanismů složených ze všech možných pastí. Sama jsem byla překvapena, jak k tomu hra v podstatě nenápadně nutí nebo spíše navádí. Jen zamrzí, že za normálních okolností není možné okusit vše, co značně početný a kreativní arzenál nabízí. Kromě orků se rovněž musíme vypořádat s prohnanými gnolly, silnými zlobry, s rychlými a drobnými koboldy, ohnivými běsy, živelnými elementály nebo třeba obřími trolly. V základu si lze vybrat mezi dvěma hratelnými postavami, které pak doplní i další. A každá disponuje jinými schopnostmi a má co říct.

Nové tváře i staří známí

Příběh rozhodně není předností hry, to je s přihlédnutím k žánru zřejmé. Ale i když slouží jen jako prostředek spojující jednotlivé úrovně, nedá se říct, že by ten drobný příběhový záchvěv nebyl zajímavý. Ve třetím díle jsme se posunuli o dvacet let v čase kupředu a seznamujeme se s mladými učedníky, Eganem a Kelsey, kteří jsou cvičeni na válečné mágy obnoveným Řádem, v jehož čele stojí fanouškům série známí váleční mágové Maximilian a Gabriella. Tentokrát jsou to mladí hrdinové, kdo se má hordám nepřátel postavit, ubránit trhliny a tím i celý svět. Příběh kolem nové hrozby svým svěřencům postupně odkrývá právě čarodějka, s níž Egan a Kelsey hovoří mezi jednotlivými levely. To samo o sobě svědčí, že nejde o zrovna obsáhlé povídání, zajímavě jej však doplňují herní prostřihy do minulosti v rámci válečných misí, kde se o náplň starají mistři Cygnus a Worwick. Nevýhodou je, že veškeré vyprávění probíhá mimo obraz a pouze slovem, filmových předělů se dočkáme vskutku pomálu. Příběhového doplnění se nám ovšem dostává ještě v další drobné kampani Drastické kroky, která nabízí dalších pět misí. Toto rozšíření původně přineslo nejen nové létající nepřátele, ale i pár vylepšení a pastí, které jsou v tomto případě už součástí základní hry. Fanoušky série ale jistě potěší, že si zde mohou zahrát za Gabriellu a i samotného Maximiliana, který chce za každou cenu ukázat, co to znamená být pravým válečným mágem.

Zajímavě působí zvuková stránka – zbraně a nejrůznější efekty zní skvěle a je za nimi slyšet obrovský kus práce. Zamrzí však chybějící ozvučení některých objektů a povrchů, ale to už podle mého souvisí s celkově nižším rozpočtem hry. Zatímco v sound designu jako takovém slyším drobné nedostatky, hudby se to netýká ani v nejmenším. Phill Boucher servíruje vskutku působivý soundtrack plný zajímavých motivů, nejrůznějších hudebních kreací a libozvučného mixu nástrojů. V podstatě můžeme hovořit o kombinování power metalu s trochou toho symfonického v rovině obligátní „epické“ hudby. Samotný soundtrack svou délkou sice nedosáhne ani hodiny, ale hra s ním pracuje natolik zručně, že to ani není potřeba. Skladby se sice opakují a je to slyšet, především co se týče akce a soubojů, ale není to vůbec na škodu. Člověk se v podstatě může těšit, až opět uslyší tu svou oblíbenou, a v mých očích, nebo možná spíše uších, by zdejší hudební doprovod obstál jako samotné hudební album. Ve prospěch soundtracku doslova hrají nápadité a chytlavé melodie a rytmus neustále podporující akci, tím pádem je celá řežba hned o něco zábavnější.

Působivý soundtrack plný zajímavých motivů, nejrůznějších hudebních kreací a libozvučného mixu nástrojů

Pochválit musím i velice příjemný voice-acting, ať už jde o hlasy hrdinů, skřehotání hloupých orků nebo lehce panikařícího komentátora, po jehož upozornění na orky u trhliny začne bezpochyby panikařit i hráč. K dabingu toho ve hře sice moc není, ale to málo, v cutscénách i během hraní, zní velmi dobře. Padnoucí hlasy, sympatický projev mladých učedníků okořeněný trochou pošťuchování, oproti nim nějaká ta důstojnost v hlasech mistrů. Nevýhodou je, že se bojové repliky během hraní začnou zatraceně rychle opakovat. Bez ohledu na to, jak dobře zní, začnou být po několika úrovních zkrátka otravné. Vizuální stránka se drží stylu předchozích dvou her a rozhodně neurazí. Grafická stylizace vypadá pěkně a jako celek i krásně funguje. Pro potěchu oka nechybí ani nejrůznější efekty od záblesků přes plameny až po výbuchy. Tento grafický kabátek hře slušel už před lety a sluší jí i dnes, zde opravdu nebylo potřeba žádné revoluce. Tvůrci si poctivě vyhráli s lehkým násilím, a tak všude stříká krev a létají kusy těl nebohých orků. Horší je to s prostředím, které bohužel není jakkoli zničitelné.

Kde na to brát?

Zatímco levely mě o svém designu přesvědčily, herní ekonomika bohužel nikoli. Ať se hráč snaží sebevíc, není šance během jednoho průchodu ani s dobrými výsledky získat dostatečný počet lebek na vylepšení výbavy, aby měl možnost vyzkoušet vše, co hra nabízí. Pro mě osobně bylo poměrně demotivující vůbec zkoušet objevovat něco nového a vedlo to jen a jen k vylepšování osvědčených pastí a zbraní. Čekala bych, že se zásoba lebek rozroste hraním módu míchačky nebo nekonečnou hrou, ale jejich přírůstek byl zcela minimální. Ve výsledku bylo nejefektivnější hrát již hotové levely znovu a znovu. Jenže i přesto, že jsem tím strávila poměrně dost času, ani zdaleka mi opakované hraní nevydělalo tolik, abych pořídila více než tři čtyři nové pasti. Podle mě je to opravdu škoda, ale hraní téhož po nějaké době zkrátka omrzí.

Sledovat například stejný vítězný taneček nejméně osmnáctkrát u každé postavy není zrovna zábavné

Pojí se s tím i další odhalování dopadů nižšího rozpočtu, protože sledovat například stejný vítězný taneček nejméně osmnáctkrát u každé postavy není zrovna zábavné. Zarážející jsou i zranění a útoky od nepřátel, jejichž následky vypadají docela komicky a totéž platí o smrti. Méně komickými jsou situace, kdy vám technické nedostatky začnou kazit samotné hraní. Vymlouvat se na hru sice není úplně hezké, v tomto případě ale určitě nejde jen o prázdná slova. Větší nápor nepřátel s sebou přináší i více komplikací. Stává se, že se nepřátelé zaseknou mezi pastmi, případně tam zablokují i vás. To pak většinou vede ke smrti, po níž se sice vzápětí znovu objevíte u trhliny, ale stačí i zacyklené omračování od zlobrů, aby se vám zcela rozpadla obrana a nepřátelé si to vesele namířili přímo do trhliny. V těsnějších chodbách se k těmto nepěkným hrátkám ještě často přidává poskakující kamera a zkáza je dokonána. Pakliže se snažíte o bezchybný průchod, může vás to stát nejen bonusové lebky, ale i nervy. Hra je sice zábavná, ale tímto se střílí do vlastní nohy, namísto střelby do orků, a snižuje tak samotný požitek z hraní.

Zdroj: Robot Entertainment

Opomenout však nesmíme ani českou lokalizaci od Filipa Ženíška, což je rozhodně chvályhodný počin, nicméně ani zde není vše zalité sluncem. Hra má na některých místech problémy s českou diakritikou a následně i mezerami mezi písmeny. Tato záležitost nebyla bohužel opravena ani po několika aktualizacích, a i když se na to časem dá relativně zvyknout, například v tutoriálu je problém natolik markantní, že činí text nečitelným a nesrozumitelným, až musí hráč přepnout do angličtiny, aby přesně pochopil, co od něj hra očekává. Jde-li však o samotný překlad, ten rozhodně potěší. Překládány jsou pouze příběhové dialogy, což je pochopitelné, jelikož bychom během hraní neviděli nic jiného než ony opakující se repliky. Jinak však překlad nepostrádá nic z nálady originálu, a tak jej lze kromě proklouznutí pár češtinářských chybiček jedině pochválit a ocenit.

Orcs Must Die! 3 není žádným novátorským titulem, nikdy tak ale ani nebyl prezentován. Pravdou je, že se drží ve starých zajetých kolejích a vlastně to celé funguje i potřetí, respektive napočtvrté. Možná by ale nebylo na škodu, kdyby se přece jen v rámci vlastní série a po tolika letech a experimentování s free to play modelem pokusili vývojáři alespoň o pár inovací. Hra kvůli tomu působí spíše jako rozšíření druhého dílu a mnoho nového nepřináší. Nedá se jí ale upřít zábavnost, chytlavost a motivace k opětovnému hraní. Na druhou stranu se však potýká s problémy, které i v tom nejpromyšlenějším designu a gameplayi dokážou nadělat pěknou paseku. Hra tak občas nastavuje hráči nepříjemné bodáky, a i když nedělá vysloveně nic špatně, potěší zejména veterány a nováčky pravděpodobně aspoň na chvíli zabaví.