Nobody Wants to Die

Neonoirová kyberpunková detektivka Nobody Wants to Die zasazená do futuristického New Yorku mi padla do oka na první pohled. Obvykle v takových případech dám na svůj instinkt, a proto jsem vyhlížel novinku od polského studia Critical Hit Games s velkými nadějemi. Od počátku se mi líbil její mix Blade Runneru, BioShocku a L.A. Noire. Současně jsem se ale obával, zda tu nakonec nezvítězí forma nad obsahem, a jestli bude plná verze tak lákavá jako dílčí ukázky. S úlevou mohu naštěstí konstatovat, že toho tahle dystopická temná kriminálka nabízí víc než jen pěknou grafiku.

Vydáme se do roku 2329. Hlavním hrdinou je detektiv James Karra, který pátrá po vrahovi, jenž se zřejmě zaměřil na zdejší smetánku. S naší pomocí musí protagonista dokázat, že to není jen jeho pocit, že pod slupkou blahobytu už dlouho něco hnije. Naneštěstí ho pronásledují jeho vlastní démoni a šéf mu není zrovna nakloněný. Při řešení případu mu ale ochotně podá pomocnou ruku jeho nová spojka Sara Kai. Skoro se mi ale chce říct, že hlavním aktérem je zdejší svět. Ve 24. století může být smrt jen vzdálenou vzpomínkou. Technologie pokročila do bodu, kdy může lidem nabídnout takřka věčný život. Vědomí může být přeneseno do paměťové banky, nebo nového těla. Pokud si to můžete dovolit. Příběh je plný vážných motivů a autoři se hráčům nebojí klást náročné otázky stran morálky a lidskosti.

Architektura, móda, průmyslový design, technika nebo místní reklamy – to vše mě nutilo se opakovaně zastavovat a kochat se. Prostě jsem na sebe nechával jednotlivé scény působit.

Zdejší svět ale neohromí jen propracovanou mytologií nebo chytrými odkazy na antické Řecko či jeho filosofii. Musím přiznat, že zkrátka nejsem imunní vůči kouzlu spojení kyberpunkového futurismu a art deco. Architektura, móda, průmyslový design, technika nebo místní reklamy – to vše mě nutilo se opakovaně zastavovat a kochat se. Prostě jsem na sebe nechával jednotlivé scény působit. A že jsem k tomu měl dost příležitostí, protože tempo je relativně pomalé a každou lokaci máte možnost opravdu důkladně poznat. Některé dokonce navštívíte opakovaně, ale neřekl bych, že si budete stěžovat na recyklaci prostředí.

Nobody Wants to Die má krásnou stylizaci a velmi pěknou grafiku, která ožila díky Unreal Enginu 5. Za pozornost ale rozhodně stojí také působivý hudební doprovod, za který by se nemuselo stydět ani L.A. Noire nebo nějaký dobový thriller. Velmi slušný je také dabing. Herci svými hlasy jednotlivé postavy skutečně oživili. A celkově je radost hru sledovat v pohybu. I když je to čistý first person, vývojáři si vyhráli i s cut scénami, které mají skvělý náboj. Nakonec ale samozřejmě nejde jen o to, jak titul vypadá, ale především jak se hraje.

Zdroj: Critical Hit Games

Nobody Wants to Die se prezentuje jako detektivka, ale v první řadě je to konverzační adventura. Na pátrání a řešení samozřejmě dojde, ale chtěl bych na tomto místě upozornit, že jsou to hlavně její dialogy, které hru posouvají kupředu. Hra je mimořádně ukecaná. To není výtka, to je konstatování. Pokud nemáte rozhovory ve hrách příliš v lásce a často odoláváte pokušení je přeskakovat, dvakrát zvažte, zda je novinka pro vás. Tady si máte povídání užít a jeho ignorováním byste se o velkou část zábavy připravili. Totéž platí pro hráče, kteří neovládají žádný světový jazyk. Novinka nenabízí českou lokalizaci a bez dokonalého porozumění příběhu bude dojem jen zlomkem celého zamýšleného zážitku.

Ne snad, že by hra neobsahovala proklamované vyšetřování. Na místě činu máte možnost manipulovat s časem a postupně rekonstruujete průběh událostí. K tomu máte tři nástroje. Rentgen, UV lampu a hlavně speciální rekonstruktor. Díky němu můžete oživit, co se stalo. Jednotlivé důkazy a indicie vám pomáhají doplnit časovou osu, až nakonec můžete zcela volně převíjet čas tam a nazpět. To celé je samozřejmě doplněno úžasným zpracováním, kdy se před vámi znovu a znovu odehrávají zásadní chvíle. A občas využijete ještě foťák pro bližší identifikaci.

Hra vás vede za ruku a v podstatě na místech činu vy sami nic vymýšlet nemusíte. Jen mechanicky opakujete některé kroky stále dokola, přičemž jde jen o to identifikovat v prostředí správné body. Dedukce a závěry se tu po vás nechtějí.

Jenže pozor, tahle detektivní práce je nakonec mnohem jednodušší, než jsem čekal. Nemusí vám to nutně vadit, ale počítejte s tím, že je to výrazně menší výzva než třeba v případě zmíněného L.A. Noire nebo Sherlocka. Hra vás vede za ruku a v podstatě na místech činu vy sami nic vymýšlet nemusíte. Jen mechanicky opakujete některé kroky stále dokola, přičemž jde jen o to identifikovat v prostředí správné body. Dedukce a závěry se tu po vás nechtějí. Hlavní hrdina se svou spojkou naopak vše komentuje, dopodrobna líčí průběh vyšetřování, aby se autoři ujistili, že hráč všemu rozumí a chápe, co a proč se stalo.

Naštěstí asi na třech místech máte možnost větší iniciativy. Děje se tak mimo místa činu, když je potřeba, aby hráč pospojoval některé klíčové stopy a nechal z nich učinit smysluplné závěry. Tady jsem měl přeci jen pocit větší svobody a dojem, že další postup závisí výhradně na mém správném úsudku. Chyby ale hra nijak netrestá, máte možnost se opakovaně opravit. Pokud máte rádi volnost, užijete si ji opět v dialozích. Tady máte mnohokrát možnost volby. Můžete si vybrat, co řeknete, a zda vůbec něco řeknete. Tímto způsobem nejčastěji ovlivňujete příběh a odemykáte si případně další možné reakce. Hra má ostatně několik konců a průběh příběhu můžete ovlivňovat. Musím ale podotknout, že potenciál znovuhratelnosti bych nepřeceňoval právě kvůli relativně mechanickému řešení hádanek a také s ohledem na skutečnost, že už jednou vyřešená záhada nebude tak přitažlivá.

Velkým tématem je mezi hráči také délka. Tahle otázka se řeší od vydání. Někdo straší méně než čtyřmi hodinami. Samotní autoři slibují 6 až 7 hodin. Já bych řekl, že tu strávíte na jeden průchod 5 až 6 hodin, když jste přirozeně zvědaví a máte chuť svět prozkoumat a ne jen proběhnout. S délkou přitom nemám žádný problém. I díky tomu si hra drží tempo a nepůsobí natahovaným dojmem. Navíc si myslím, že rozsah titulu zohledňuje velmi nízká cena. Co zbývá doplnit? Na PS5 hra nabízí dva grafické režimy. Dal jsem ale jednoznačně přednost výkonu, protože nízký framerate v režimu kvality mi tady vadil i přesto, že se většinou pochybujete poměrně pomalu.

Obával jsem se vítězství formy nad obsahem, ale nakonec mě Nobody Wants to Die potěšilo a splnilo má neskromná očekávání. V některých ohledech je hra dokonce překonala. Protože se ale jedná o detektivní příběh, nechci tajit, že mi právě v detektivních pasážích přijde hra příliš snadná a méně svobodná, než jsem čekal. Místy připomíná spíš interaktivní film a konverzační drama než skutečné vyšetřování. Tady bych si příště dokázal představit trochu víc. Ale tohle samotné přání vychází z přesvědčení, že tahle hra a tenhle svět si zaslouží pokračování.