NHL 21

Až někdo bude sčítat všechno, co se v roce 2020 nepovedlo, může k tomu směle přihodit aktuální ročníky sportovních her od Electronic Arts. Madden a FIFA to od kritiků i fanoušků pořádně schytaly už v uplynulých týdnech, a ačkoliv to nerad říkám, aktuální díl NHL na tom není o mnoho lépe. Navzdory mému naivním přání, aby se vývojáři z EA Vancouver vzepřeli všem překážkám v podobě nízkého odbytu i zájmu, sice přichází NHL 21 s dílčími změnami a vylepšením kariéry pro jednoho hráče, ale ještě víc se vzdaluje představě o hokejové simulaci a až příliš okatě recykluje roky starý obsah. Není se proto čemu divit, že kolem letošního NHL zavládlo všeobecné zklamání a musím potvrdit, že ani speciální péče o dva konkrétní režimy nemůže zakrýt fakt, že nás už poněkolikáté nutí Electronic Arts koupit téměř identickou hru jako v předchozím roce. Tedy, v předchozích letech, abychom byli úplně přesní.

Tohle už jsme někde…

Zní to jako klišé, ale jak jsem už říkal u recenze FIFY, hodnotit sportovní hry mi opravdu nemůžete ani trochu závidět. Zní to jako pohádka, jasně, brnknout si pár zápasů, nechat se porazit multiplayeru, projet novinky v doprovodných herních módech, a pak mudrovat, jak se hráči na ledě chovají jako v předchozích dílech a tudíž se nemá smysl o NHL zajímat. Jenže právě na tomto místě se hráči neúprosně dělí na dva tábory a je jenom na vás, do kterého z nich právě patříte. Pokud hrajete NHL každý rok, hru mistrně ovládáte a narážíte na horní limity hratelnosti, pravděpodobně už dobře víte, jestli je NHL 21 pro vás, nebo nikoliv. Drobné změny se týkají nových kliček, možnosti volněji přihrávat o mantinel nebo tu a tam pozměněného chování umělou inteligencí ovládaných spoluhráčů.

Hokejky kříží lidská těla, propadávají se do mantinelu, a když z toho nedejbože padne gól, na ledě se začne objímat pětice prkenných sportovců.

Pokud jste si ale koupili NHL před rokem nebo dvěma, žádné velké změny neuvidíte a lakrosové zakončení zpoza branky vám zůstane jednoduše zapovězeno, jelikož ho během zápasu nebudete schopní aktivovat. Pořád tak uvidíte obligátní chaos na ledě, nulovou hru ve středním pásmu, přesilovky, které působí jako kdybyste vůbec neměli o hráče navíc a příslovečný ping pong přihrávek neomylné umělé inteligence, která se vás prostě a jednoduše snaží vyšachovat. Nezměnilo se nic podstatného, možná jenom řešení nájezdu není tak jednoznačné a brankáři trochu aktivněji čtou vaše pokusy o blafák, ale to je upřímně všechno, co může člověk trávící s NHL několik desítek hodin ročně vidět a docenit. Potěšený z toho nejsem a upřímně nedokážu odhadnout, jestli nás za rok čeká vysvobození, anebo pokračování tohohle nepříjemného prokletí.

Zdroj: Eelectronic Arts

Nemá smysl jakýmkoliv způsobem hodnotit ani grafiku nebo animace. I na tomto poli zůstává všechno při starém, včetně úvodu zápasů, rozcviček, příchodů na hřiště, krkolomného zpracování bitek a zkrátka všeho, co vás jenom napadne. Do hry se každoročně víc a víc zakusuje zub času, což je nejvíc patrné na kolizích hráčů v nejrůznějších skrumážích. Hokejky kříží lidská těla, propadávají se do mantinelu, a když z toho nedejbože padne gól, na ledě se začne objímat pětice prkenných sportovců, kteří vypadají všelijak a svým reálným předobrazům rozhodně nemohou zalichotit. Prezentaci chybí lehkost a plynulost, otázkou ale samozřejmě zůstává. jestli je v možnostech EA Vancouver s tím něco udělat, nebo jenom následují příkazy shora a snaží se pouze udržovat značku naživu.

Aby toho nebylo málo. Letošní ročník vás pravděpodobně neuhrane ani hudebním doprovodem ve stále stejně zpracované momenty a komentář Jamese Cybulskiho a Raye Ferrara se v přibližně pátém zápase naučíte zpaměti. O to překvapivější ale je, že loni byla situace úplně opačná a za bohatost replik v komentáři jsem NHL 20 chválil. Nerozumím proto tomu, co se přesně stalo a proč Cybulski rázem zní jako člověk, který přišel do komentátorské kóje jenom proto, aby pouštěl rádoby legrační hlášky, které ani neodpovídají dění na ledě. Není to vysloveně jeho chyba, zvlášť časté opakování replik, které mají na svědomí vývojáři pracující s bankou připravených vět, ale nečekal jsem, že na tomto poli může hra po roce tak moc utrpět.

Buduj svůj odkaz

Nicméně, abychom nemuseli znovu vydat loňskou recenzi, NHL 21 skutečně přichází s několika změnami, které se zdaleka nejvíc týkají kariéry jedno hráče, a ještě arkádovější části herní nabídky. Začneme-li kariérou Be-A-Pro, po letech naléhání s ní vývojáři skutečně něco udělali a hned začátek vás zcela jistě potěší. Po obligátní tvorbě hráče si můžete vybrat, kde odstartuje svůj příběh a vedle nižších zámořských soutěží je k dispozici konečně i evropská štace v podání Ligy mistrů. Hned druhým dechem ale musím dodat, že vaše cesta bude směřovat do NHL hned v první sezóně, takže žádné broušení schopností v původním týmu a rovnými nohama hned do velkého světa hokeje. Současně s tím se vývojáři snažili obalit váš příběh do mnoha a mnoha rozhovorů s trenéry, spoluhráči, manažery, skauty i novináři, kde na základě dvou hlavních směrů vybíráte své odpovědi.

Můžete buďto působit jako ten nejtýmovější hráč na světě, nebo naopak vystupovat jako arogantní a nesmlouvavá hvězda. Vaše odpovědi pak budou mít vliv na budování vaší značky, vztah s trenérem i náladu v kabině, jednotlivé dialogy ale jinak nepřináší nic extra zajímavého a jako všechno v NHL 21 se začnou velmi rychle opakovat. Nejsou navíc ani příliš přesné, když vás například trenér v druhé minutě třetí třetiny upozorní, že se zápas užuž blíží ke konci a s výsledkem je v posledních okamžicích opravdu potřeba něco udělat. Tím aktivujete úkol, který se následně snažíte splnit, za což obratem dostanete pár dalších zkušeností a bodů popularity. Někdy do dění vstoupí také spoluhráč se zmínkou, zajít si třeba na bowling, nebo manažer s pozvánkou k focení na krabici cereálií, pořád se ale pohybujeme daleko za dojmy z režimu Cesta z předchozích ročníků FIFY a všechno spíš připomíná nedomrlé vyprávění děje ve freestylové Voltě.

Systém je propracovaný a motivující, bohužel ho ale v mých očích sráží skutečnost, že s postupným růstem celkového hodnocení vašeho hokejisty nedochází k žádné viditelné úpravě chování umělé inteligence, která je vaším jediným parťákem.

Mohu však potvrdit, že možnosti jako kupovat si nové auto nebo investovat do cenných papírů skutečně přináší pocit, že vámi vytvořený hokejista něco doopravdy znamená a na své cestě nezlepšuje jen své schopnosti, ale doopravdy žije nějaký život. Přepracovanou kariéru proto nehodnotím apriori špatně, jenom jí zkrátka chybí smysluplný obsah na denní bázi, více flexibility v příkazech či úkolech trenéra nebo osvěžení v podobě přesunu na farmu a častější výměny do jiných celků. Příliš na tom nemění ani možnost postupně odemknout nové perky nebo dovednosti na mnoha a mnoha dostupných stromech. Systém je propracovaný a motivující, bohužel ho ale v mých očích sráží skutečnost, že s postupným růstem celkového hodnocení vašeho hokejisty nedochází k žádné viditelné úpravě chování umělé inteligence, která je vaším jediným parťákem. Nemění se bohužel ani doprovodný komentář zmiňovaného Cybulskiho, který vás klidně i ve třetí čtvrté sezóně bude neustále označovat za nováčka, protože právě takhle byly nahrány nové fráze komentující dění mezi zápasy a vývojáři asi nepočítali, že inovované Be-A-Pro bude někdo hrát stále dál.

Arkádovější arkáda

Co se týče další nabídky, NHL 21 si zachovává svůj odlehčený oddíl World of Chel a také sběratelský Hockey Ultimate Team. Letos ale došlo k průniku obou těchto režimů, který se zmocnil coby HUT Rush, ve kterém můžete prostřednictvím ještě rychlejších a arkádovějších zápasů 3 na 3, 5 na 5 nebo Threes získávat body a odměny do hlavního módu HUT. Smyslem je nabídnout hráčům co nejvíc prostředků k nákupům balíčků s hokejisty a další výbavou, případně jim je rovnou věnovat. Jde o svižnou a velmi zábavnou formu, ve které ale s největší pravděpodobností narazíte jenom na velmi ostříleného harcovníky. Vy, protřelí hráči NHL, to berte s rezervou, ale zatímco já osobně zvládám offline hry na obtížnost profesionál a držím krok i na vyšší úroveň, v online hře jsem zaznamenával rekordní šňůry naprostých debaklů, ze kterých jsem se jednoduše nebyl schopný vyhrabat. Ne, nefňukám, jenom to předkládám jako určitý lakmus, pokud sami chcete dopředu odhadnout, jak může obraz hry vypadat i po několika dlouhých nočních seancích. Přesto ale lze body získat, zejména plněním dílčích výzev, jako je úspěšný počet přihrávek, kliček a dalších, takže si lze v centrále HUT i tak poměrně solidně pomoct a ve výsledku je i tento mód docela zábavný.

Nemám díky němu ani výrazný pocit, že by mě chtěli lidé i oškubat o peníze v kolotoči mikrotransakcí, takže bez ohledu na jejich zahrnutí ani tuhle část nevnímám jako vyslovené negativum. Největší problém NHL 21 ale spočívá v tom, že jde kvůli vysloveně drobným krůčky vpřed a razantnímu zaostávání už jen o průměrnou hru, která nemůže majitele předchozích ročníků nijak výrazně oslovit. Tvrdit proto, že jde o ten nejlepší hokej, jaký si můžete momentálně zahrát, je sice pravda, kde ale není vyzyvatel, bohužel není ani právoplatný vítěz.