Nebuchadnezzar

Jak psi choulí se bozi, jako psi na rampě leží a strachem sevřeny jsou jejich rty. Šest dnů a sedm nocí s potopou burácí vítr a všechno lidstvo se v bahno proměnilo. Statečný a zručný Uta-Napištim a jeho archa budou stát u zrodu nových království, až bohové přijmou oběti a usadí přeživší při ústí řek na ostrově Dilmun. A slyšte! Přijde velký král, jenž povládne sto a dvacet šest let. Ze dvou třetin bůh a jedné člověk, postavy zvící jedenácti loktů, devět pídí v šíři budou měřit prsa jeho a tři pídě dlouhé jeho mužství. Zabíjet bude obry, válčit s hrdiny a krotit býky, a vystaví hradby, které budou chránit město Uruk dlouho po tom, kdy se převozník Uršanabi vydá na cestu s královou nesmrtelnou duší. A budou lidé vyprávět a budou zpívat písně o slavném králi Tomusovi a jeho cestě za dokončením osmé mise…

Zdroj: Nepos Games

Budovatelská strategie českých tvůrců Nebuchadnezzar už prvním pohledem odkazuje na klasické tituly svého žánru. Do různých období antické historie zasazené tituly společnosti Impressions Games – Caesar, Pharaoh, Zeus či Emperor – mají stále své věrné fanoušky a hráče, kteří na ně s láskou vzpomínají. Nebuchadnezzar přináší jejich s citem provedenou modernizaci, ne ve smyslu technickém, ale po stránce ovládání, přístupnosti a přehlednosti jednotlivých herních prvků. A jeho jednotlivé mise jsou vlastně dějepisnými lekcemi, které odvypráví kus bohaté historie v úrodném půlměsíci řek Eufrat a Tigris a umožní hráči naplánovat a postavit jednu ze starověkých metropolí. Vše v přehledné a funkční 2D grafice a stylizaci, která dává najevo, že klíčové není pozlátko, ale systémy, jež probíhají na mapě každého dílčího scénáře.

Jak nejlépe využít prostor a čas?

Svým způsobem je každá mise Nebuchadnezzara drobným, ale zapeklitým hlavolamem. Jak rozmístit zavlažovací kanály a pole, aby vypěstovala dost plodin pro zásobování předpokládané populace. Jak co nejefektivněji přepravovat různé zboží z přístavu do skladišť, jak správně nastavit cesty karavan a nosičů, aby se vyrobené produkty dostaly až do domů, vilek a paláců aristokracie. Jak vydělat peníze obchodem a obstarat si cedrové dřevo, meď, zlato, či jiné cennosti, kterých se v Mezopotámii nedostává. S každou misí je nalezení optimálního přístupu o něco obtížnější, ale vždy spravedlivé. Vyrábí farmy dost mléka a lidé přesto nemají co pít? Nejspíše dlouhá karavana či zamotaná cesta trhovce… nebo si hráč nevšiml skladiště, které přeplnily bochníky chleba a bude potřeba pohrát si s nastavením maximálních zásob. Jednotlivé zádrhely, kdy náhle začne v misích padat populace směrem dolů a město se sype jako domeček z karet, sice samozřejmě způsobí vztek a paniku, ale Nebuchadnezzar dělá prostřednictvím obrazovek se statistikami a důležitými metrikami vše pro to, aby hráč mohl podniknout účelné kroky k záchraně nebo si uvědomil, co udělat příště lépe.

Obchodní diplomacie

Hra kombinuje prvky stavitelské a ekonomické v zajímavém poměru. Konflikt vytváří už dvě základní premisy: peníze lze získat pouze obchodem. Nepřijdou automaticky, ani když se ve městě usadí aristokracie. Už od počátku, pokud nechce hráč skončit na mizině, tak musí uvažovat, kterou surovinu či produkt by mohl exportovat – a kam. Druhou premisou pak je prostý fakt, že nikdy není možné těžit či vyrábět vše, co obyvatelé požadují – ale na nákup mědi nebo slonoviny je též potřeba vydělat. Města v bližším či vzdálenějším okolí jsou ochotna prodávat a kupovat jen některé zboží a také vyžadují určitou prestiž hráčova města; což znamená neustálý, ale nutný rozvoj počtu obyvatel i kvality jejich života.

Nebukadnesar I. a II.

Vládce, který dal hře jméno, byl králem babylonské říše ve 12. století před naším letopočtem. Nebukadnesarovi I. se podařilo porazit Elamity, kteří pustošili babylonské území, a získat zpět uloupené sochy bohů. Od Nebukadnesara II., známého z Bible, dělí prvního krále tohoto jména více než 600 let. Nebukadnesar II. vládl v novobabylonském období v letech 605-562 př. n. l., je znám jako král, který porazil Judskou říši a zbořil Šalamounův chrám. Ovládl také Sýrii a Egypt, kolem města Babylon zbudoval vysoké hradby a nechal postavit jeden ze sedmi divů světa – Visuté zahrady.

Lidé jsou pak druhým klíčovým a často sledovaným zdrojem. Prakticky každá budova vyžaduje určité množství pracovních sil k fungování. Chudina, měšťané i šlechta musí mít kde bydlet a vyžaduje uspokojit různé potřeby. S každou vyšší úrovní daného obydlí pak roste i počet lidí – zatímco do chatrče se s bídou na hliněnou podlahu srovná třicet lidí, po zajištění chleba, vody, mléka, keramických nádob, piva a hliněných tabulek je to v prostorném domě už o rovnou stovku víc. Rezidenční čtvrti jednotlivých tříd na sebe přirozeně vážou produkční řetězce pro každou komoditu a také jsou někdy provázány mezi sebou (například pro zajištění piva chudákům potřebujete měšťany, protože jen oni jsou dost kvalifikovaní, aby pracovali v pivovaru). Celé dohromady to krásně funguje a musí se nechat, že Nepos Games vytvořili model, který je radost zkoumat a testovat.

Kudy a kam?

Proti již zmíněným titulům jako Pharaoh přináší Nebuchadnezzar pochopitelně více než jen nové a neokoukané zasazení. Může to působit jako maličkosti, hratelnost ale zásadně ovlivňuje právě systém karavan a nastavování skladišť (tak lze přepravovat věci po mapě i mimo dosah nosičů svázaných například s tržištěm či měďařskou dílnou). Úplně stejně osvěžující a vlastně i osvobozující je také způsob distribuce produktů k lidem. Studně či tržiště totiž nemají jen pasivní zónu dosahu, ale hráč najímá konkrétní prodavače/nosiče a může jim prostřednictvím waypointů určit trasu. Tím samozřejmě ovlivní, které domy v případě nové zásilky přijdou na řadu jako první, a sám pak může také sledovat efektivitu, kdy například poslední domy v řadě se pravidelně zhoršují, protože se k nim nedostane dost chleba. Především však jde o elegantní řešení tradiční frustrace z malého dosahu obslužných budov. Jako pozitivní vnímám i odstranění „kontrolních“ staveb typu statika, který když nezkontroloval budovu, hrozilo její spadnutí.

Chrám z pálených cihel

Zajímavostí a vytržením z běžného „počítání mincí“ je stavba monumentů. Velké zikkuraty či chrámy vyžadují spoustu cihel, jejich zbudování trvá a zaberou úctyhodné místo na mapě. Především je ale možné vzdát se předdefinovaného tvaru a v jednoduchém editoru si monument přizpůsobit k obrazu svému. Babylonskou věž sahající až k nebeské klenbě jako ve skvělé povídce Teda Chianga sice nedáte, ale esteticky výrazné a tvarem zajímavé stavby ano. V editoru monumentů je do budoucna zároveň velký prostor pro rozvoj – ať už různými styly jednotlivých kostek či speciálními díly a dekoracemi.

Klacky pod nohy

Kde má Nebuchadnezzar prostor pro zlepšení? Ten historický možná v oblasti vztahu k Judeji a jejím obyvatelům… i chrámům; ten herní by mohl přidat více šťávy do systému, který sice běží jako promazaný stroj, ale po čase přinese málo překvapení. V Nebuchadnezzarovi hráč neřeší obranu či válečná tažení (ani stavbou hradeb, což by možná bylo na místě), do hry nevstupují vrtošiví bohové, jako tomu bylo třeba ve hře Zeus, a městům se vyhýbají i v jiných budovatelských hrách obvyklé katastrofy typu záplav, zemětřesení či sucha. Pro jednotlivé herní seance o pár hodinách to stačí, ale vlastně po dohrání dlouhé mise, kdy si hráč uvědomí, že z 95 % ví, co ho čeká prvních pár desítek minut v dalším scénáři, se pocit „dostavěl jsem město, hurá, můžu jít stavět další“ trochu ztrácí.

Tvůrci do budoucna počítají s vylepšením pestrosti dekorativních budov, přírody, stavby monumentů a také podporou modů a přidáváním scénářů. Hodnota investice do hry se tak téměř určitě bude zvedat. Už v nynější podobě je ale Nebuchadnezzar velmi sympatický titul, který boduje díky dotaženému, komplexnímu a přitom dostatečně přístupnému stavitelskému a ekonomickému modelu. Možná do něj opatrně a jen velmi málo „hází vidle,“ ale pro ty, které láká samotné téma či klasická hratelnost historické budovatelské strategie, jde o jistotu, s níž se nespletou.