Marvel's Spider-Man: Miles Morales

Studio Insomniac Games uvedlo v roce 2018 na trh Marvel’s Spider-Man pro PlayStation 4 a byl to obrovský úspěch. Pavoučí muž se díky autorům Ratcheta & Clanka konečně dočkal zaslouženého povedeného comebacku, po němž fanoušci dlouho volali. Jenže kostým Spider-Mana už neobléká jen Peter Parker, ale i Miles Morales, který se stal jeho chráněncem. A právě mladý Miles je hlavním hrdinou další hry, která navazuje na předchozí dobrodružství. I když nejde o plnohodnotné pokračování, návrat do New Yorku byste neměli odmítnout.

Ačkoli Spider-Man: Miles Morales vychází na PS4 i PS5, my jsme měli možnost testovat jen next-gen verzi a té se budeme věnovat. Než však přistoupíme k hodnocení technické stránky, musíme si představit titul jako takový. Peter Parker se stal svého druhu mentorem mladého pavouka, nicméně dlouho se na jeho ochranu spoléhat nemůžete. I když zpočátku oba vyrazí do boje společně, původní Spider-Man musí brzy New York na čas opustit, a veškerá zodpovědnost tedy spočívá na bedrech mladého Milese. Asi si dokážete představit, že v tom přes veškerou snahu za chvíli pěkně lítá a na pozadí bitvy mezi kriminálníky a podezřelou energetickou korporací svádí nový Spider-Man podobný vnitřní souboj jako kdysi samotný Peter. Vyvážit soukromí, osobní život a povinnosti není snadné, když máte dvě identity a jednou z nich je superhrdina. Miles je podobný chybující sympaťák, jakým byl Peter po své proměně. Má své mouchy, ale ty jeho dělají lidštějším.

Miles si zatím v životě úplně nesrovnal priority, cloumají jím emoce a neví, komu může věřit. Ne vždy se zachová zrovna racionálně, ale to vše slouží vyprávění.

Vývojáři dobře věděli, proč scénář a padouchy úzkostlivě tají. Pro příběh nového Spider-Mana platí, že čím méně toho o něm víte, tím lépe pro vás. Výchozí zápletka není nijak šokující, má, řekl bych, standardní komiksovou kvalitu, právě překvapení, narážky na předchozí hru a příchod nových postav na scénu dělají příběhu tu nejlepší službu. A pak je to rozhodně emotivní rovina, se kterou je scénář podán. Miles si zatím v životě úplně nesrovnal priority, cloumají jím emoce a neví, komu může věřit. Ne vždy se zachová zrovna racionálně, ale to vše slouží vyprávění. Společně se vypravíte do zasněženého New Yorku, který je vám otevřený od samého začátku a je velkorysým hřištěm vzhledem k tomu, že novinka je kratší hrou.

Příměr, že Miles Morales je spin-off ve stylu Uncharted: The Lost Legacy, byl velmi přesný. Hlavním příběhem sice můžete s krátkými odbočkami a několika vedlejšími úkoly prosvištět za nějakých 10 hodin, možná i méně, ale k dispozici máte obrovské množství vedlejších aktivit a stejnou mapu jako Peter. To dělá z novinky poměrně unikátní malý velký sandbox, který by sám o sobě zřejmě nikdy nevznikl. Má totiž kratší příběh, ale rozsáhlý svět. A menší počet příběhových misí vynahrazuje hráči ostatními kratochvílemi. Stěží by dnes někdo jinak vytvořil takový open world s tak propracovanými mechanismy kvůli příběhu, který nezabere alespoň dvojnásobek času.

Jak už bylo řečeno, velká část hratelnosti se opírá o předchozí hru. Její dědictví poznáte na každém kroku, ale přesto jsem neměl pocit, že by si autoři usnadňovali práci nějakou neférovou recyklací obsahu. Miles se z velké části pohybuje jako Peter, ovládá podobné techniky a osvojil si mnohé z jeho umění. Umí ale i něco navíc. Postupně odemykáte a rozvíjíte vedle dalších schopností, technologií a kostýmů i jeho bioelektrické útoky a časem se naučíte i zneviditelnit. Díky tomu je Miles Morales ještě zábavnější, pokud z nějakého důvodu dáváte přednost plížení a chcete své nepřátele likvidovat spíš na způsob Batmana. Hezky opatrně jednoho po druhém odstraníte z cesty všechny protivníky. Musím říct, že právě nepovinný stealth, který se ale kdykoli může organicky proměnit v obří bitvu, mě velmi bavil. Kromě vlastních nadpřirozených schopností Miles spoléhá i na nějaké technické hračky. Do boje může na svou podporu poslat holografické spojence anebo třeba třeba využít dálkově odpalované miny.

Bohužel velkou část z jeho umění vám v recenzi nemůžeme ukázat, protože vydavatel byl velice striktní stran toho, jaké části smíme natočit, respektive do jakého okamžiku můžeme pořizovat vlastní záběry. Cílem přirozeně není nikoho obelhat, ale vyhnout se spoilerům. Spider-Man: Miles Morales naštěstí není jen nekonečným maratonem akce a akrobatických kousků, jakkoli efektních. Autoři pravidelně zvolní tempo a postaví vám do cesty nějakou logickou překážku. Spíš než hádanka v pravém slova smyslu je to puzzle, ale poměrně efektivní, když přihlédneme k tomu, že jeho úkolem není zastavit vás a trápit příliš dlouho, ale rozptýlit a zpestřit hratelnost. Některé takové úkoly vyřešíte s pomocí klasických pavoučích schopností, na další budete potřebovat Milesovu bioenergii, která v kombinaci s pavučinami udělá ze Spider-Mana schopného elektrikáře.

Velkou pozornost si pochopitelně zaslouží technické zpracování. Jak už bylo řečeno, naše verze byla kompatibilní jen s PS5 a na ní se vývojáři snaží udělat výborný první dojem. Grafika je jednoduše vynikající, a to v obou nabízených režimech. I když jsem osobně preferoval více detailů a ray tracing při 30 fps před variantou, která nabízí framerate 60 snímků za sekundu za cenu obětování odlesků a některých dalších fines, oba způsoby zasluhují obdiv. V obou se mi hrálo velmi dobře a každý má něco do sebe. U podobných her bude čím dál složitější rozhodnout, co je výhodnější a lepší, bude to velmi individuální, proto nám ostatně dávají samotní autoři na výběr. Grafická a technická stránka v každém případě patří mezi to nejlepší, co můžete ve světě videoher vidět a znamená obrovský příslib do budoucna. Naznačuje totiž optimisticky, co nás čeká v nadcházejících letech. Všemožné odlesky a zrcadlení vypadají parádně. Detailní tváře a mimika dodávají nový rozměr hereckým výkonům. Některé drobnosti v prostředí jsou skoro neuvěřitelné. Už původní Spider-Man vypadal výborně, ten nový ale ukazuje, že budoucí open world hry v prezentací dokáží srovnat krok s dosavadní absolutní špičkou na poli uzavřených koridorů.

Grafikou přitom výčet technologických vychytávek nekončí. Možná ještě větší nadšení vyvolá avizovaný bleskurychlý loading. Díky SSD se do menu hry z dashboardu PS5 dostanete za sedm sekund a dvě sekundy vás pak dělí po stisku příslušného tlačítka od digitálního New Yorku. Jinými slovy, vaše uložená pozice se načte během pouhých dvou sekund. Skoro instantní je i fast travel po městě, u nějž člověk nemusí přemýšlet o tom, zda se na dané místo kvůli loadingu přeci jen nedostane rychleji, když bude cestovat klasicky. Konzole se přitom skoro nezadýchá a je opravdu velmi tichá. Ano, když nastražíte ucho, uslyšíte ji, ale je to decentní vrnění ve srovnání s rušivým hukotem, který řada hráčů zažívala na PS4. Jediné, co mě trochu překvapilo, je, že haptická zpětná vazba i adaptivní triggery nepůsobí tak výrazným dojmem jako v Astrovi. Posiluje to moje přesvědčení, že nestačí tuto technologii jen implementovat a trochu ohnout hratelnost. Je potřeba ji novému ovladači ušít na na míru. Astro vás každých pár sekund bombarduje jinými efekty, ale Spider-Man spoléhá spíš na stejné, nebo přinejmenším velmi podobné opakované podněty, které jsem po nějakém čase přestal vnímat. Naneštěstí jsme neměli možnost vyzkoušet vylepšenou verzi původní hry, takže o ní vám v tuhle chvíli nic říct nemůžeme.