Mario + Rabbids Sparks of Hope

Když před pěti lety Nintendo a Ubisoft představily hernímu světu Mario + Rabbids, bylo to velké překvapení. Kdo mohl tušit, že by tahovka ve stylu XCOMu, jež dává dohromady nejslavnější postavičky od Nintenda a ztřeštěné králíky od Ubisoftu, mohla tak skvěle fungovat? Bylo to šílené, nedávalo to smysl, a to na tom bylo právě to skvělé. I proto se můžeme nyní pustit do pokračování s podtitulem Sparks of Hope, které činí tento bláznivý svět ještě zábavnější.

Pro naše hrdiny, jako jsou Mario, Luigi nebo princezna Peach, a jejich králičí protějšky by to byl další krásný den, kdyby se najednou neobjevil nějaký ten vesmírný neřád. Aby mohl jejich spokojený život pokračovat, budou se muset vydat prozkoumat vesmír a jeho různorodé planety, kde na ně čekají jen a jen samé starosti. Temná entita Cursa se rozhodla ovládnout galaxii, a tak musí hrdinové spolupracovat a postavit se jí. Vedle záchrany vesmíru na ně však čekají i obyčejné životy tamních obyvatel a jejich příběhy, ale třeba i záhady míst, která navštíví. Příběh možná působí prvoplánově, ale je dobře napsán, postavy jsou do něj skvěle zasazeny a díky zpracování jednoduše baví. Ale tím nejdůležitějším je zde samozřejmě hratelnost.

Here we go

Ačkoli může hra na první pohled působit jako lehce předělané Kingdom Battle s různými obměnami, případně novým rozhraním, není tomu tak. Jádro je stejné, jistě, koneckonců proč měnit něco, co funguje, ale řadu věcí Sparks of Hope dělá jinak. A lépe. Stále se jedná o tahovku, největší změnou ovšem je samotný pohyb. I nadále platí, že má každá postava své schopnosti, své zbraně a standardně dva tahy, s nimiž může v rámci možností a podle dění na bojišti nakládat dle svého nejlepšího úsudku. Postavy se ovšem mohou nyní volně pohybovat po mapě, respektive ve své vymezené oblasti. Na této ploše si ovšem může každá dělat co chce, a tak se můžete libovolně procházet, hledat příležitosti k útoku a krýt, dokud nezaútočíte nebo sami neukončíte tah.

Objevují se nové možnosti, jak ovládnout bojiště a táhnout proti nepřátelům.

Díky této změně je hraní podstatně zábavnější a pohyb má celkově vliv na rytmus hry a pocit, že máte situaci více v rukách. Dokonce dojde i na hopsání, a to právě v souboji, kdy mají hrdinové možnost vyhodit svého kolegu do vzduchu, čímž se mohou vzduchem přesunout ještě o kus dál. Pokud pod vaším vedením postavičky takto spolupracují, objevují se nové možnosti, jak ovládnout bojiště a táhnout proti nepřátelům, kteří rovněž mají pěkných pár es v rukávu a lecčím překvapí. Hra postupně představuje nový obsah a mám pocit, že by byla škoda vám tu všechno prozradit, jelikož jsou novinky ideálně dávkovány. Můžete se však těšit na zajímavou posilu i účinné schopnosti.

Zdroj: Ubisoft

S příběhem a bojem souvisí i takzvané „sparky“, jež jsou ostatně už v samotném názvu a které postupem hrou zachraňujete. V podstatě je to cosi jako hvězdy luma, akorát v králičí verzi. Jimi se mohou hrdinové vybavit, přičemž každá dělá něco jiného. Může mimo jiné například zapálit vaše útoky, odrážet část útoku nepřátel zpět na ně nebo vytrysknout kolem sebe jed. Možností je spousta a jejich schopnosti lze rovněž vylepšovat. Některé z nich vám budou nápomocny i během průzkumu světa a pomohou vám ničit překážky nebo odhalovat neviděné. Průzkum se navíc vyplatí, jelikož právě během něj můžete narážet na další sparky, a tak je přidat do svého týmu.

Kreativity mají vývojáři z pařížského a milánského Ubisoftu rozhodně na rozdávání a jejich nápady nepřestávají bavit ani ke konci hry.

K tomu se vážou i nepovinné výzvy, aktivity a vedlejší úkoly, které by za mě byla opravdu škoda vynechávat, jelikož jsou rovněž dobře navržené. Pomineme-li pomoc obyvatelům a další souboje, můžete například sbírat mince na čas, hledat tajná zákoutí a v nich ukryté poklady, plnit hádanky, ale třeba i chytat ryby. Opět jde jen o stručný výčet toho, co si tvůrci pro hráče nachystali. Hra servíruje jeden nápad za druhým a musím říct, že mně osobně se to neomrzelo. Kreativity mají vývojáři z pařížského a milánského Ubisoftu rozhodně na rozdávání a jejich nápady nepřestávají bavit ani ke konci hry.

Potěcha pro oko i ucho

Kreativní rozhodně byli i tvůrci v uměleckém oddělení. Vizuální stránka hry je opět půvabná a Mario i Rabbids spolu působí „jako doma“, i když jsou z odlišných světů. Grafika vypadá pěkně i ve velkém, lokace jsou plné kulis a detailů a animace jsou mimořádně propracované. Stylizace postav, jejich pohybů a emocí baví a i díky nim je sledování cutscén a filmečků radost. Tady se opravdu na ničem nešetřilo. Totéž platí o zvuku, který se neomezuje jen na pár ambientů a ruchů, ale perfektně pokrývá každý pohyb, každý útok, každou schopnost… zkrátka všechno.

Potěší i částečný „dabing“, který působí vtipně a ačkoli má většina postav jen jednotlivá slova nebo skřeky, vlastně dokáže být jistým způsobem společně s textovými bublinami i docela „komplexní“. To vše rámcuje naprosto fantastická hudba z pera Joko Šimomury, Garetha Cokera a Granta Kirkhopea. Šimomura mě doslova „odpálila“ už v samotném tutoriálu a nemohla jsem uvěřit tomu, že by zbytek soundtracku mohl být podobně skvělý. Byl. A víc než to. Rozhodně doporučuji poslechnout, klidně i bez hraní.

Přece jen se něco najde

Ani zde se to však neobešlo bez chyb, ale těch je zde opravdu jen minimum. V některých cutscénách občas pokulhává snímková frekvence, jindy se to děje i během boje a co jsem tak vypozorovala, týká se to některých konkrétních animací. Je-li řeč o animacích, vidět několikrát za souboj animace aktivování speciální schopnosti se skutečně omrzí. Jsou sice krátké a dají se přeskočit, než tak však učiníte, stejně je vidíte z většiny. Zvláště při dlouhých střetech to začne časem otravovat.

Podobnou výtku pak mám i k tahu nepřátel. Ten je sice možné zrychlit, ale na větších bojištích a s velkým množstvím nepřátel později ve hře se mi jevily už jako opravdu zdlouhavé a ocenila bych možnost je přeskočit. Je sice fajn vidět, jak oponent postupuje, ale poté si můžu tak jako tak mapu a rozmístění nepřátel ještě znovu detailně prohlédnout. Poslední vadou na kráse je časté dlouhé načítání, ať už při přechodu mezi lokacemi, nebo souboji, což podobně jako předchozí body narušuje jinak příjemný rytmus hry.

Celkově však Mario + Rabbids Sparks of Hope potvrzuje, že spojení těchto dvou různých světů nevyplýtvalo veškeré nápady již při prvním společném dobrodružství. Je to bláznivé, třeskutě zábavné a pořád je co hrát. Navíc se na to příjemně dívá a poslech rovněž stojí za to. Máme zde tak úžasný herní mix, který jednoduše chytí a nepustí. A já upřímně doufám, že tato atypická parta ještě neřekla poslední slovo.