Série Like a Dragon, zde dříve známá jako Yakuza, pokračuje v havajské krasojízdě, a tentokrát se ústředním tématem stali piráti. Vývojáři z japonského studia Ryu Ga Gotoku se v Pirate Yakuza in Hawaii rozhodli zkombinovat moderní reálie s tradičními korzárskými prvky, díky čemuž se vydali i do jimi neprozkoumaných vod arkádových námořních bitev. Od značky tak lze očekávat typickou kombinaci poctivé akce s bizarnostmi, což při správném dávkování může opět fungovat. Při poctivějším průzkumu ale zjistíte, že drakovi v jistých ohledech dochází dech.
Zpět na Havaji
Vývojáři se rozhodli zasadit pirátské dobrodružství na Havaj, tedy do stejné oblasti, ve které se odehrával i loňský Infinite Wealth. Šéf studia Masajoši Jokohama pro magazín Famitsu uvedl, že místo jim mělo umožnit vyprávět příběh o nekonečném bohatství z netradiční perspektivy a zároveň si mohli osahat nové herní aspekty. Děj letošního spin-offu tedy do jisté míry navazuje na minulý díl, respektive se v něm protínají události a postavy. Hlavním hrdinou je však nyní bývalý kapitán a legenda jakuzy Goró Madžima, známý z několika starších dílů, který je doslova vyvržen na pobřeží fiktivního ostrova – byť pro potřeby vyprávění jej tvůrci označují za součást havajských ostrovů. Z nějakého důvodu však trpí amnézií, což hráči – především naprostému nováčkovi v sérii – umožňuje ještě lepší propojení, jelikož svět i postavy objevují společně. Fanoušci značky sice poznají známé tváře, a tak jsou o tenhle pocit mírně ošizení, myslím si ale, že je i tak čekají shledání, která jim vykouzlí alespoň maličký úsměv na tváři. Ztráta paměti rovněž umožňuje smysluplně odůvodnit, proč se proslulý vzteklý pes ze Šimana dobrovolně účastní pirátských aktivit a vydává se pátrat po pokladu, přičemž postupně buduje pověst kapitána, resp. posádky a znovu se učí veškeré dovednosti. A samozřejmě získává zpět své vzpomínky. Logické, byť bizarní, odůvodnění mají i zdánliví piráti ze 17. století vyskytující se v současnosti, ale to je zkrátka Like a Dragon.
Zdroj: Vortex
Samotný děj nabízí kombinaci vážných témat s typickou japonskou ztřeštěností i neuvěřitelnými akčními pasážemi po vzoru snímků s Brucem Lee či Jackiem Chanem. Hovoří o současných sociálních a globálních problémech, ukazuje, že partnerství mohou uzavřít i zcela odlišné tábory, zejména pak vyzdvihuje důležitost druhé, někdy třetí nebo čtvrté šance, a také že lidské sny mají váhu, kterou bychom neměli bagatelizovat či dokonce zatracovat. Scénář vás upoutá, rozesměje a občas se i zamyslíte nad tvůrčím sdělením. Tuhle stránku má Ryu Ga Gotoku dobře zvládnutou, což potvrzují i několikaminutové dabované filmečky. Strávit třeba deset minut sledováním sekvence cutscén je normální. Mnoho zajímavých dialogů se pak odehrává i v nemluvených pasážích, takže je nutné počítat s hromadou materiálu ke čtení. Nicméně při volbě japonského dabingu si vaši pozornost získají procítěné herecké výkony, které přidávají na charakteristice barvitých postav. Naopak u angličtiny herci už nedokázali tak dobře vystihnout temperament a určitou šílenost hlavního hrdiny, a zaostávají i výkony u některých dalších důležitých postav, což se může projevit na celkovém dojmu. Poklonu si ale zaslouží lip sync i vyjadřování lišící se podle zvoleného jazyka. Nás pak nepotěší absence české lokalizace, což je ale z druhé strany u této série normální.
Pokud bychom se měli dostat k jednotlivým událostem, odehrávají se na vodě i na souši. Lokace mají zpravidla menší velikosti a jsou lineární. Výjimkou je z minulého dílu převzaté Honolulu, které nabízí velký otevřený prostor. Působí však staticky, obyvatelé jen bezmyšlenkovitě chodí či stojí, vykřikují ty stejné fráze a nanejvýš umí zareagovat na vaše pozdravy v rámci sběratelské minihry. Aktivní jsou jen hloučky pouličních rváčů, pirátů a podobně, kteří jsou ochotní se za vámi i rozběhnout, aby Madžimovi dle svých slov nakopali zadek. Ve světě je tradičně možné najít spoustu vedlejších aktivit vyprávějících vlastní příběh, hojné sběratelské možnosti i se účastnit miniher pro zisk bodů reputace, peněz a achievementů, jako jsou třeba karaoke, pirátský baseball nebo hazard. Zkrátka blbnutím kolem lze strávit další desítky hodin. Opět platí, že pro nováčky se může jednat o atraktivní zpestření, dlouholetí fanoušci ale poznají recyklaci obsahu – sice je stále zábavný, ale má už pachuť, jako oblíbené boloňské špagety, které si dáváte k obědu i k večeři již třetím dnem. Vývoj se celkově ve funkčnosti světa příliš neposouvá, byť tvůrci vymýšlejí nové aktivity. Potíží ale je, že i bojovka typu Like a Dragon by si v dnešní době již zasloužila o něco živější prostředí, aby v tomto ohledu nepůsobila jako dvacet let staré díly Grand Theft Auto.
Pirátský gangster
Pirátství má být tím svěžím větrem do plachet, který od předchůdců odliší hratelnost. A je tomu skutečně tak, jelikož se jedná o převážně nenáročnou vsuvku a obohacení suchozemských aktivit. Moře, respektive mapy ostrovů, nabízejí vlastní lineární aktivity, v nichž můžete svádět arkádové lodní souboje, které jsou snadné na pochopení i osvojení. Jsou vlastně o mačkání čtyř tlačítek a správném kormidlování, abyste se vyhnuli nepřátelské salvě. Přímočará umělá inteligence protivníků vám někdy usnadňuje situaci, jelikož se pokaždé snaží dostat vedle vás, čehož lze využít ve svůj prospěch. V pozdějších fázích však bitvy mohou pocuchat nervy. Záleží totiž na vybavení lodi i síle posádky, kterou postupně za získané finance a body zlepšujete, což překvapivě ani nevyžaduje ubíjející grind. Vesměs lze nasbírat lidi, peníze i materiály při několika vedlejších událostech vyváženě propletených s plněním hlavní dějové linky. Hra vás navíc často upozorňuje, ať se na další výzvy dobře připravíte, je však na vás, jak si radu vezmete k srdci. Fajnšmekry kosmetických úprav jistě potěší bohatý editor pro designové změny, u lodě i hrdiny.
Součástí lodních bitev je i nalodění, tedy pirátské beat ‚em up up šarvátky posádek, v nichž se zejména osvědčí nový Madžimův bojový styl se šavlemi účinný při plošném poškození. Pro tento účel, ale i kvůli pátrání po pokladech na souších, budujete tým dvou desítek lidí, jejichž lídři mohou poskytovat odlišné pasivní bonusy, abyste účinně zdolali až stovku nepřátel. Hromadné bitky pak připomínají sérii Dynasty Warriors, jelikož nepřátelé se soustředí především na hrdinu, ale ti vzdálenější urputně bojují s následovníky. Používají vlastní power upy i unikátní vlastnosti, čímž mohou zranit spřátelené postavy, a to následně postihne jejich zisk zkušeností s tím, že levelování posádky a udržení dobré morálky má vliv na sílu. Efektivní poškození způsobuje i Madžimova družina, a tak nepůsobí jen jako křoví, které nechává veškerou špinavou práci na hrdinovi, byť samozřejmě vítězství z větší části záleží na něm.
Je znát, že vývojáři jsou v beat ‚em up mechanismech mazáci…
Je nicméně znát, že vývojáři jsou v beat ‚em up mechanismech mazáci, a tak jsou bitky umožňující přepínání mezi dvěma styly zábavné i po mnoha hodinách. Došlo i k jejich usnadnění. Kromě toho, že si lze již na začátku hry zvolit ovládání akce pomocí jediného tlačítka, je doporučené zůstat u tradičnějších komb. Návaznost tlačítek je snadno zapamatovatelná, a efektivní eliminace se tak brzy naučí i méně zkušení hráči. Komba navíc doprovází oku lahodící efekty a animace. K dispozici jsou také účinné speciální schopnosti použitelné po načerpání patřičné lišty, jejichž animace ale způsobí docela nepřehledné situace na monitoru. Soubojům lze ještě vytknout kameru, která se někdy umí dostat do úhlu, z něhož vidíte kulové. Celkovou obtížnost ale mohu obecně označit za jednodušší, protože až na pár výjimek jsem zdolal bossy či větší skupiny nepřátel na první pokus. Přitom jsem investoval jen minimum času do vylepšení hrdinových schopností. Za nižší obtížnost totiž opět může umělá inteligence. Ačkoliv se nepřátelé snaží vhodně reagovat na vaše útoky, často bez bránění stojí a prostě čekají, až dostanou úder. Tento problém je znát zejména u generických hloučků protivníků, zatímco bossové jsou chytřejší a umí i potrestat chyby. Mimochodem, ze soubojů se tentokrát zcela vytratily tahové mechanismy z minulých dílů.
Není všechno zlato, co se třpytí
Ačkoliv je nový Like a Dragon stále velmi zábavným počinem, má nedostatky, které mu významně škodí. Prvním je již zmíněná recyklace prvků z předchozího dílu. Vyjma pirátského aspektu se jedná o znovu použité mechanismy z Infinite Wealth, čehož si všimnete hlavně v Honolulu. Je mi jasné, že se jedná o odbočku, a tak si lidi příliš nepotrpí na výrazném upgradu, ale můžeme to považovat za jakési varování, aby se studio nezacyklilo do podobné tvorby vedlejších aktivit, jako tomu je třeba u sérií Far Cry či Assassin’s Creed od Ubisoftu. Možná by recyklace prvků nebyla tak do očí bijící, kdyby se autoři drželi zlatého pravidla, že kvalita je nad kvantitu. Druhým problémem je příliš viditelná nesoudržnost v kvalitě grafického zpracování mezi filmečky a prostředím při hraní. Filmové pasáže dostaly prvotřídní péči, v nichž oceňuji především mimiku i detaily viditelné na oblečeních. V herním režimu ale je patrný značný downgrade. Na titul se sice hezky dívá, ale zároveň máte pocit, že sledujete něco staršího. Dojem také velmi kazí nasvícení a kontrast. Ve verzi pro PlayStation 5 jsem upravoval nastavení přímo ve hře i na monitorech – vyzkoušel jsem tři různé – a na žádném se mi nepodařilo docílit vyváženosti. Musel jsem tak překousnout, že některá tmavá místa jsou doslova černá a nic v nich nevidím, zatímco ze žlutých písečných pláží se staly bílé solné pláně.
Zdroj: Ryu Ga Gotoku
Hru je možné dokončit do patnácti hodin, kdo se ale rozhodne plnit i vedlejší aktivity, třeba i v režimu New Game+, může zde strávit vyšší desítky hodin. U NG+ je však otravné opětovné absolvování tutoriálu, který probíhá defacto až do druhého aktu. Jinak režim slouží především pro dokončení nesplněných vedlejších aktivit, ale s již získanými schopnostmi z prvního průchodu. Je to férová možnost, jak pokračovat ve stále úctyhodném a zábavném titulu, který dělá čest svému jménu. Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii nabízí fanouškům nové vlastnosti ve známém prostředí i osvědčenou hratelnost, nováčkům může pochopitelně nabídnout zcela unikátní dobrodružství, přičemž jim i poodkryje drsné prostředí herní jakuzy. Zároveň může sloužit právě jako odrazový můstek, který zvýší zájem o sérii u dalších lidí.
Poutavý příběh s barvitě napsanými postavami i obsahem
Výkony japonských herců vystihující odlišné charakteristiky postav
Beat 'em up souboje, zejména v pirátském podání
Obtížnost a ovládání zvládnutelné i pro méně zkušené hráče
Arkádové námořní bitvy jsou svěžím doplněním k tradičnějším soubojům na souši
Není nutný grind
Vedlejší kratší aktivity s vlastním dějem
Grafické zpracování ve filmečcích
Lip sync podle volby jazyka
Slabší výkony anglických herců tak dobře nevystihují barvitost postav
Ve velké míře recyklace mapy Honolulu i vedlejšího obsahu z Infinite Wealth
Statický život ve světě, hra pak působí zastarale
Značný grafický downgrade v herním prostředí
Umělá inteligence nepřátel, zejména generických skupin
Problémové nastavení jasu a kontrastu
Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii je stále zábavnou mlátičkou s propracovaným pirátským příběhem, barvitými postavami i slušným grafickým zpracováním ve filmečcích. Námořní bitvy vhodně obohacují zajeté beat 'em up souboje na souši, které jsou teď ještě zajímavější díky skupinovým bitkám po vzoru série Dynasty Warriors. Vaz titulu sráží především grafické nedokonalosti v herní části, recyklace vedlejších aktivit z předešlého dílu a statický svět umocňující dojem, jako by se jednalo o starší záležitost. Celkově ale fanoušci ani nováčci nebudou zklamaní, naopak se jedná o titul, který svými mechanismy je blízký západnímu publiku.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.