Kirby and the Forgotten Land

Růžový žrout Kirby je jedním ze zasloužilých veteránů stáje Nintendo, když od jeho prvního dobrodružství v Kirby’s Dream Land uběhlo už 30 let. Během těch tří dekád se stal hlavním protagonistou desítek úspěšných her, především akčních plošinovek s logickými prvky. Prakticky ve všech Kirby dokázal vdechnout své nepřátele nebo různé předměty a pak je ve vhodné chvíli vyplivnout jako projektil. Tohle základní poznávací znamení a klíčová mechanika ale nezabránila Nintendu v dalších inovacích, typicky například v různých způsobech ovládání, žánrových experimentech nebo výrazných vizuálních stylizacích. Jednu věci si ale Kirby dosud nevyzkoušel, alespoň tedy ne v hlavní plošinovkové sérii. Nikdy se nemohl svobodně pohybovat ve třech dimenzích. Až teď.

Nyní japonské studio HAL Laboratory (které vytvořilo většinu předchozích dílů Kirbyho včetně zmíněné prvotiny na Game Boyi) tuhle 2D tradici konečně přerušilo a zavádí nás do zapomenuté země ve 3D. Tady příroda znovu vítězí nad civilizací. Města trpí pod útlakem zelené džungle, kdysi nablýskané prázdninové resorty zasypává všudypřítomný písek, vodu nahradila smrtící kyselina… a nikde ani noha. Tedy kromě obvyklé smečky příšer, které unesly domorodé obyvatele. Do toho se Kirby objevuje na pláži a pouští se do nového dobrodružství…

Ambicemi a rozsahem se sice novinka s hlavními Mario tituly měřit nemůže, i řekněme druhá liga Nintenda je ale v konkurenci plošinovkového žánru pořád absolutní špička.

Jednu věc si vyjasněme hned na začátku. První trailery mohly navodit mylný dojem, že je Kirby and the Forgotten Land hrou s otevřenými úrovněmi po vzoru Super Mario Odyssey. Čím rychleji tohle očekávání setřesete, tím lépe pro vás. Úrovně jsou tu lineární a cestujete do nich z hlavního overworldu. Ambicemi a rozsahem se sice novinka s hlavními Mario tituly měřit nemůže, i řekněme druhá liga Nintenda je ale v konkurenci plošinovkového žánru pořád absolutní špička. Pojďme si říct proč.

V první řadě za to může sám růžový žrout. Roztomilý Kirby sice není zdaleka nejagilnějším plošinovkovým hrdinou a plejáda jeho pohybů není nikterak rozsáhlá. Díky nasátí vzduchu se ale umí udržet ve výšce trochu déle, než bývá zvykem a především na sebe vcucnutím nepřítele dokáže vzít jeho podobu a útok. Oněm přeměnám se říká „copy ability“ a je jich tu něco přes deset. V jednom převleku Kirby máchá mečem, v dalším chrlí ohnivé firebally, v jiném své okolí zmrazí, případně používá velké kladivo. V rámci série nejde o nic nového a i většinu konkrétních Kirbyho variant už známe z předchozích dílů – nově se ale dostane třeba k šikovné vrtačce, se kterou se teď dokáže prokopat pod zem. A nová je také možnost upgradu jednotlivých abilit, které si můžete vždy dvakrát vylepšit.

Zdroj: Nintendo

Další premiérou Kirby and the Forgotten Land je tzv. „Mouthful Mode“, kdy Kirby dokáže nasát a ovládat ještě větší objekty, počínaje dopravním kuželem přes velkou žárovku nebo prodejní automat až po auto. I těchto velkých transformací je zhruba desítka. V úrovních fungují jako dočasné intermezzo – plníte v nich konkrétní úkoly logického nebo akčního charakteru a jakmile příslušná pasáž končí, hra vás donutí velký objekt shodit a vzít na sebe zpátky běžnou „copy abilitu“.

Co tohle všechno dohromady znamená, si asi dokážete představit. Relativně omezená nabídka základních pohybů je tady vykompenzována rozmanitostí Kirbyho převleků. Hra vám je předkládá zdánlivě svobodně, ve skutečnosti ale v mnoha momentech prostě musíte použít určitý konkrétní převlek, bez kterého se v dané části neobejdete. Je tu třeba klec, skrz kterou se nedostanete dál a vy se musíte provrtat podzemím. Nebo musíte svým ledovým dechem zpacifikovat děla chrlící ohnivé střely. Není to tedy ta vytoužená „imerzivní plošinovka“ s emergentní hratelností (s lehkou nadsázkou pomrkávám směrem k Warrenu Spectorovi), alespoň se tady ale neustále děje něco trochu jiného. Především je ale s Kirbym radost hrát. Jakmile si ho „ochočíte“ a naučíte se trochu nezvyklou kombinaci útoku a sání (nemluvě o výpadu, kterým můžete velmi efektivně uskakovat – to je tu skutečně užitečný pohyb), budete si hraní náramně užívat a střídání převleků se stane zábavnou rutinou.

Jak je u plošinovek od Nintenda zvykem, k závěrečným titulkům se dostanete celkem rychle a bez komplikací. Hrou doslova projdete jako horký nůž máslem a zvládnete to za nějakých osm hodin.

Zapomenutou zemi tvoří šest světů, každý s pěti až šesti levely. Struktura je v rámci Nintendo her zcela standardní – postupně cestujete po světové mapě a v každé úrovni osvobozujete zajaté potvůrky. Pro postup vám v zásadě stačí level jednoduše dohrát, ale chcete-li, můžete v něm (hned nebo kdykoliv později) splnit i pár vedlejších misí – najít ukryté příšerky, objevit tajný poklad nebo něco splnit v časovém limitu. Vedle hlavních úrovní na mapě narazíte také na vedlejší výzvy, což jsou menší úrovně, které musíte absolvovat s předem stanovenou copy abilitou. 

Jak je u plošinovek od Nintenda zvykem, k závěrečným titulkům se dostanete celkem rychle a bez komplikací. Hrou doslova projdete jako horký nůž máslem a zvládnete to za nějakých osm hodin. Budete-li ale chtít, čeká vás tu velké množství zmíněných nepovinných částí, bonusů a sbírání, což vás dohromady zaměstná minimálně na dalších deset hodin. V případě Kirbyho ale vlastně vůbec nelze mluvit o obtížnosti, natož pak o frustraci. Prakticky nikdy jsem se nedostal skutečně do úzkých a snad s výjimkou finálního bosse jsem ani jednou nezaklel. Zmínil jsem možnost upgradu copy abilit – ke třetímu stupni se v pozdější fázi hry propracujete víceméně bez problémů a Kirbyho útok se pak stane přehnaně silný. Netvrdím, že hra následně zcela postrádá výzvu, ale nízká obtížnost už mi trochu vadila. Osobně v plošinovkách hardcore obtížnost neuznávám a trilogii Crashe Bandicoot považuju za přehnaně těžkou, ale všeho moc škodí. Tohle je zase opačný extrém. 

Nintendo si je ale velmi dobře vědomé své cílové skupiny – udělalo zkrátka všechno proto, aby bylo hraní maximálně přátelské a mladším nebo začátečníkům nabízí dokonce ještě jednodušší režim Spring-Breeze. Mohu potvrdit, že si v něm hru užijí už pětiletí hráči. Ty ostatně můžete přizvat i do lokálního co-opu ve dvou. Druhý hráč sice nemůže používat copy ability a pohybuje se výhradně ve vašem okolí (takže pokud se ztratí z obrazu, je automaticky přenesen zpátky k vám), jinak je ale plnohodnotným parťákem – skáče, střílí a sbírá všechno to, co vy.

Blížíme se konci a já vám ještě neřekl nic o vlastní hratelnosti. Možná jste si všimli, že jsem často srovnával nového Kirbyho s ostatními plošinovkami Nintenda. Pomyslné firemní „guidelines“ hra spolehlivě splňuje do posledního puntíku a na hře to je znát v dobrém i špatném slova smyslu. Pokud máte plošinovky od Nintenda nahrané, nedokáže vás příliš překvapit. Jsou tu klasické tématické světy a v nich tradiční mix skákání po plošinkách, jednoduchého combatu, intuitivních logických hádanek a akčních pasáží. Není to nic převratného a dokonce to není ani nic, co byste už mnohokrát nezažili v různých jiných hrách Nintenda, ať už v sérii Super Mario nebo ve „vedlejšácích“ s Yoshim, Kirbym, Luigim, případně Donkey Kongem. Nejslabší jsou tu asi boss fighty, které většinou až příliš spoléhají na hrubou sílu a kvůli nízko nastavené obtížnosti působí až odflákle.

Hra vás dokáže strhnout svým šarmem a absolutní dotaženost celého designu i veškerých herních mechanik je odzbrojující.

Na druhou stranu je tu ale rozmanitost Kirbyho převleků, která onu osvědčenou a místy až fádní recepturu dokáže příjemně okořenit. Každý si mezi nimi najde své favority – pro mě to byl Tornado Kirby, kdy se Kirby roztočí a vytvoří ničivý vír, případně Needle Kirby, kde se z Kirbyho stane pichlavý ježek, který je schopen na bodliny nabalovat nepřátele či předměty.

Vrcholem je pak zmíněný „Mouthful Mode“. Projížďka v autíčku, let kluzákem nebo poskakování s prodejním automatem a střílení plechovek (záměrně neuvádím některé jiné převleky, abych vám nezkazil překvapení) je ohromně uspokojující. Hra vás zkrátka dokáže strhnout svým šarmem a absolutní dotaženost celého designu i veškerých herních mechanik je odzbrojující. Velmi příjemné je samozřejmě také zpracování – to sice působí typicky pohádkově, ovšem zejména v pozdějších pasážích je vytěžen i postapokalyptický námět a některé úrovně začínají v bezútěšných lokacích připomínajících nějaký úplně jiný žánr. Ostatně, vidíte to i na obrázcích.

Zdroj: Nintendo

Když si pak na chvíli od hlavního dobrodružství odpočinete a vrátíte se do vesničky, narazíte tu na další vrstvu hry v nebývalém rozsahu. Postupně tu vyrůstají nové obchůdky, ve kterých můžete doplnit své síly (doslova), jinde na vás zase čekají různé minihry jako je rybaření nebo boss fighty na čas. Radostně vám mávají příšerky (vlastně bych je měl konečně nazvat jménem, protože se jako „Waddle Dee“ objevují v sérii už od úplného začátku), které jste předtím zachránili, sluníčko svítí, hraje optimistická hudba… a vy se nedokážete neusmívat.