Journey to the Savage Planet

Ve sci-fi dobrodružství Journey to the Savage Planet vyrazíme do neznámého koutu vesmíru. Se čtvrtou nejlepší společností v oboru mezihvězdného výzkumu se vydáme na neprobádanou planetu ARY-26. Naším úkolem je zjistit, zda se svět hýřící barvami a překypující životem hodí ke kolonizaci. Přistání se příliš nezdaří a jestliže se někdy chceme vrátit zpět na Zem, musíme nejen prozkoumat a zkatalogizovat zdejší faunu i floru, ale také opravit naši loď a najít nějaký náhradní zdroj paliva. Naštěstí na tento náročný úkol nemusíme být sami, protože komediální survival křížený s metroidvanií podporuje kooperaci dvou hráčů přes internet.

Nezbytné suroviny můžete nalézt v podobě nerostného bohatství, anebo je vymlátit ze zdejších živočichů, zatímco si budete lámat hlavu, zda je tento svět skutečně tak opuštěný, jak se zprvu zdál.

Když se poprvé probudíte ve své skromné kabině, zjistíte, že máte víceméně holé ruce, funkční skafandr, poškozenou loď, pár zásob, ale k dispozici také nesmírně chytrou 3D tiskárnu, s jejíž pomocí si můžete vyrobit a vylepšit vše potřebné. Pokud ovšem budete mít dokumentaci a materiál. Pro něj už se musíte vydat na povrch neznámé planety. Nezbytné suroviny můžete nalézt v podobě nerostného bohatství, anebo je vymlátit ze zdejších živočichů, zatímco si budete lámat hlavu, zda je tento svět skutečně tak opuštěný, jak se zprvu zdál. Někteří místní tvorové jsou poměrně mírumilovní a stěží se vám odváží oplatit váš útok, jiní jdou pro změnu agresivně po vás, aniž byste jim zkřivili vlásek na hlavě, či chlup na místě, kde by hlavu mít měli.

Do kooperativního first person dobrodružství se můžete stejně dobře pustit sami jako po boku kamaráda. Ve dvou si leccos pochopitelně usnadníte. Můžete si například vzájemně pomoct na nohy ve chvíli, kdy coby jednotlivec přijdete o život, lépe se ubráníte přesile nepřátel v boji a snáze se vypořádáte i s nápaditými a tuhými bossy. Nepočítejte však s tím, že by on-line hru autoři nějak vyšperkovali a příliš odlišili od zážitku vlka samotáře. Nedočkáte se například žádných speciálních kooperativních hádanek, které by bylo nutné řešit v páru a ani hratelnost či vaše strategie se v týmu příliš nezmění. Rozhodně však potěší skutečnost, že pro oba režimy můžete využívat stejnou uloženou pozici a hra vám nediktuje, jakým způsobem ji máte absolvovat.

Debut mladého kanadského týmu Typhoon Studios, který založil autor her Assassin’s Creed III a Far Cry 4 Alex Hutchinson, je dobrodružství v pravém slova smyslu a nabízí spoustu objevitelských zážitků a pionýrských momentů. Žánrově jej však není snadné zařadit. Na první pohled může titul svou stylizací připomenout No Man’s Sky nebo Starlink: Battle for Atlas, rozsahem je ale o poznání komornější. Pohybovat se budeme na jedné planetě a její povrch neopustíme po celou dobu. I když hra vypadá jako survival sandbox zasazený do otevřeného světa, zdání klame. Nejde o hru ve stylu Minecraftu a ani terén se negeneruje náhodně. Každé místečko, každého tvora a každou rostlinu naopak vytvořil pečlivě nějaký člověk a na celkové povedené stylizaci je to znát. Zdejší pestrobarevný svět plný všemožných prostředí a roztodivných tvorů přímo volá po tom, abyste jej začali objevovat a zkoumat. V každém okamžiku navíc máte jasný seznam pevně daných misí a úkolů, které máte plnit. Nikdo po vás nechce, abyste jen bezcílně bloumali světem ve snaze narazit na něco zajímavého nebo užitečného, co popožene události kupředu.

A tak se chopíte zbraně i svého skeneru a vyrazíte na průzkum. Snímáte jednoho bizarního živočicha za druhým i rostliny, které jsou stejně krásné jako zrádné a nebezpečné. Brzy vám dojde, že i když jste často nuceni se prostřílet k cíli, Journey to the Savage Planet není ani akční hra v pravém slova smyslu. A velký důraz autoři kladou také na hledání cesty a náročné akrobatické pasáže, díky nimž má pro změnu titul nejblíž k first person plošinovkám jako Mirror’s Edge. Nakonec je to ale dědictví metroidvanií, k němuž se vývojáři hlásí nejčastěji. Trilogie Metroid Prime je pravděpodobně nejbližším příbuzným díky směsi akce, logických hádanek, platformingu, hledání tajných míst a nutnosti navštěvovat opakovaně už dříve prozkoumané lokace. Důvodem je skutečnost, že se stále rozšiřuje vaše výbava i rejstřík schopností, a tak se před vámi časem otevře cesta nejen tam, kam jste dříve nedosáhli, ale mnohdy i na místech, kde by vás to ani nenapadlo. Od začátku až do konce se pořád učíte nové věci a získáváte nové možnosti, díky čemuž se hra neomrzí a mění se i její tempo. Postupně se naučíte překonávat za pomoci hned několika triků dříve smrtící propasti i vysoké srázy a váš inventář se rozrůstá o další a další druhy granátů s různorodými účinky.

Hra je stylizovaná trochu jako vědeckofantastické béčko z padesátých let a díky upřímnému komediálnímu charakteru jsem si znovu uvědomil, jak mi ve všech těch moderních dramatech a vážných příbězích humor schází.

Důležitou roli v tomto počinu hraje také příběh a hlavně humor. Autoři nešetří vtípky ani bláznivými situacemi, které se vám překvapivě do konce hry neomrzí. Hra je stylizovaná trochu jako vědeckofantastické béčko z padesátých let a díky upřímnému komediálnímu charakteru jsem si znovu uvědomil, jak mi ve všech těch moderních dramatech a vážných příbězích humor schází. Atmosféra se jednoduše povedla autorům na jedničku, ať už se bavíte nad designem nových potvor, posloucháte vašeho digitálního průvodce, sledujete zprávy ze Země a reklamy na fiktivní výrobky, nacházíte narážky na korporátní politiku anebo se začtete do mailů a dalších informací dostupných ve vašem palubním počítači. S humorem bere hra i vaši smrt. Za doprovodu sarkastického komentáře se znovu “narodíte” na lodi a pokud máte dost štěstí, najdete nejen ztracenou výbavu, ale i tělo vaší předchozí inkarnace.

Hru pohání Unreal Engine od Epicu a vedle chválené stylizace nevypadá vůbec špatně ani po technické stránce. Musíte však mít stále na paměti, že na titulu pracovalo přibližně třicet lidí a Journey to the Savage Planet se ani neprodává za plnou cenu. Potěší například skutečnost, že některé skoky v rámci transportéru se dokonce obejdou bez loadingu. Pokud ale míříte do úplně nové oblasti, musíte počítat s nahrávací obrazovkou. Jelikož zdejší svět připomíná jakousi psychedelickou variaci na Pandoru z filmu Avatar, těšit se můžete na všemožné plovoucí ostrovu a další fyzikální zákony popírající výjevy. Nicméně v otevřeném terénu si snadno povšimnete, že detaily ve větší vzdálenosti se už ztrácejí. Minimálně na konzolích. Větší problém může představovat trochu nevyladěné ovládání. I Zdeňka, s nímž jsem hru zkoušel, zarazilo, jak nekomfortní je odezva během akce, která je kvůli tomu místy poněkud frustrující. A přitom docela zbytečně. Paradoxně přitom po vás autoři chtějí, abyste u silnějších nepřátel přesně trefovali konkrétní zranitelné a relativně malé body na rychle se pohybujících protivnících.

Někomu může dělat problém i orientace v tomto světě. Zadání mise je občas poněkud vágní a její cíl, respektive cesta k němu vedoucí může být v komplikovaném prostoru občas matoucí. Naštěstí na vás vývojáři nijak nespěchají a pokud se nebudete hnát od jednoho úkolu k druhému, budete svět zkoumat, obvykle přirozeně dorazíte tam, kam se po vás chce. Nedomnívám se ani, že by řešením byla mapa, která tu chybí. Spletitý terén a prostor vzájemně propletených a pospojovaných chodeb i ostrovů by zřejmě působil ještě zmatečnějším dojmem. Spíš mě mrzí skutečnost, že samotné finále pro mě patřilo mezi méně přitažlivé části a poslední kus cesty vedoucí k hlavnímu bossovi je podle mě příliš natahovaný. Vzhledem k cenovce a velikosti studia mi naopak rozhodně nepřijde jako problém skutečnost, že se vás Journey to the Savage Planet nesnaží zaměstnat na desítky hodin. Ocenit závěrem musím i skvělý hudební doprovod a perfektní zvuky, které dokreslují celkovou odlehčenou náladu. Škoda jen, že titul nenabízí i split-screen, ale není těžké pochopit, proč to není v jeho silách.

Ať už se na tuto výpravu pustíte na vlastní pěst, anebo v doprovodu nějakého kamaráda, čeká vás veselá a povedená hra, která svým uvolněným charakterem připomíná časy, kdy bláznivé tituly byly doménou i AAA produkce. Optikou vysokorozpočtových blockbusterů od největších studií vám možná Journey to the Savage Planet nepřijde ohromující, ale když si uvědomíte, že jde v podstatě o nezávislou hru, už samotné srovnání je pro vývojáře vyznamenáním.