It Takes Two

Není příliš rozhodující, zda se budeme bavit o soužití přátel, sourozenců, milenců nebo rodičů. Vyjít si vzájemně vstříc a naučit se žít vedle druhých bývá občas docela složité a není se zřejmě čemu divit, když to někteří lidé zkrátka nezvládnou. Ne vždy ale musí být vztah po prvních neshodách hned v troskách, a i když osobně příliš nevěřím na slepování přetržených nití, určitě není od věci tu a tam si připomenout, proč s druhým člověkem vlastně jsme. A právě o tom vypráví logická akční adventura It Takes Two od autorů A Way Out nebo Brothers: Tale of Two Sons, která sleduje hroutící se vztah dvou rodičů a dopad možného rozvodu na jejich malou dceru. Neděste se ale přílišných emocionálních výlevů a potoků slz – tahle skvělá jízda je plná laskavého humoru a hlavně zcela odzbrojujícího designu, který by mohli závidět i mistři řemesla z Nintenda.

Zdroj: Electronic Arts

Upřímně přiznávám, že jsem to nečekal. Nechci úplně předbíhat hodnocení, ale jen těžko budu v následujících minutách skrývat své nadšení z práce švédského studia Hazelight. Designér Josef Fares sice už dříve dokázal, že se nebojí přicházet se zajímavými nápady, ale když jsme se minulý týden pustili do prvního hraní It Takes Two v rámci našeho streamu, byl jsem úvodní hodinou zcela ohromený. Tolik skvělých nápadů, tak přirozené ovládání, příjemná grafika, vynikající dabing, humor a ještě jednou – tolik skvělých nápadů?! Hořel jsem nedočkavostí a zároveň jsem pociťoval mírnou skepsi před dalším hraním, protože jsem zkrátka nevěřil, že by takové tempo spolu s přílivem nápadů mohlo vydržet i na ploše několika dalších hodin. Jenže jsem se mýlil a svojí čepici tak musím smeknout opravdu hluboko.

Když se rodiče hádají…

Příběh Codyho, May a jejich malé holčičky Rose začíná hádkou. Rodiče už k sobě nenachází cestu, inženýrka May je pracovně velmi vytížená a trochu nemotornému Codymu už jednoduše došla trpělivost. Čím méně času na sebe mají, tím méně si rozumí a jediným východiskem, ke kterému dospěli, je rozvod. Tohle slovo pak v hlavě malé Rose zní jako obrovský strašák, před kterým se snaží ukrývat ve svém světě a ze všeho nejvíc si přeje, aby z rodičů byli zase kamarádi. Nevinný způsob, jakým hra pohledem Rose tuhle nepříjemnou situaci popisuje, mi doslova rval srdce, zvlášť, když holčička v doprovodu s knihou lásky tajuplného doktora Hakima vysvětluje panenkám představující rodiče, že právě na lásce se musí pracovat a že se nic nesmí vzdávat předčasně.

Dílem dětské magie a obrovské představivosti se ale začne dít něco, s čím Rose pravděpodobně nepočítala – panenky ožijí a zprostředkovaně vyšlou rodiče za dobrodružstvím, během kterého musí téměř nepřetržitě spolupracovat. Doprovod jim dělá bohémský a místy možná trochu otravný doktor Hakim v podobě zmiňované knihy, který rodičům-panenkám připomíná, co je na světě nejdůležitější a s notnou dávkou škodolibosti pošťuchuje Codyho i May kupředu. Způsob, jakým se oba protagonisté dostanou do fantastického světa ve vlastním domě a jeho přilehlém okolí ale nakonec není tak podstatný. Tím nejdůležitějším je, že se vývojáři zcela oddali myšlence nabídnout hráčům na každém kroku nové nápady a v téhle vizi bez výhrad uspěli. Čeká vás devět zcela odlišných a velmi pestrých úrovní, které by samy o sobě mohly fungovat jako samostatné hry, nikoliv však v případě It Takes Two.

Drtivou většinu času budete pobíhat po úrovních a řešit prostorové hádanky, které vyžadují i značnou obratnost a dobré načasování.

Vše je zcela přirozeně spojeno v přibližně 10hodinový zážitek, během kterého se nestřídají jen lokace, ale také vybavení obou hrdinů a celkové možnosti hry. Takže zatímco se metání hřebíků v úvodu zdá jako skvělý nápad, na kterém by mohly stát všechny hádanky, záhy se oba aktéři ujmou dalších zbraní, přidají se vystřelovací lana, chvíli používáte spinnery coby malé vrtulníky a určitě vás nepřekvapí, když se v jednu chvíli chopí May hořícího meče a Cody začne kouzlit. Ani tady ale rozmanitost hry nekončí, ve skutečnosti pouze začíná, protože drtivou většinu času budete pobíhat po úrovních a řešit prostorové hádanky, které vyžadují i značnou obratnost a dobré načasování. V momentě, kdy si možná začnete říkat, že už jste designovou formuli hry prokoukli, udeří na vás It Takes Two izometrickou kamerou, hudební úrovní, open worldem nebo třeba lokací, ve které cesta vpřed vede skrze manipulaci s časem.

Sto her v jedné

Určitě nechci sklouzávat k tomu, abych postupně vyjmenovával a částečně i prozrazoval, co všechno It Takes Two nabízí. Chtěl bych ale, abyste pochopili, že to, co se vývojářům z Hazelight Studios podařilo, je zcela ojedinělý úkaz, na který se dle mého bude ještě dlouho vzpomínat. Ano, někdo by mohl namítnout, že ve skutečnosti došlo jen na slepení nejrůznějších prvků z celé plejády her, to by ovšem dostatečně nevystihovalo, kolik další práce za It Takes Two stojí. Dáme-li stranou bezprecedentní množství herních mechanismů, nesmíme zapomínat na to, že celá hra stojí a padá s kooperací dvou hráčů. A pokud očekáváte, že jde jen o další marketingový tahák, jste vedle.

Obě postavy dělají po většinu času jiné činnosti, jejich spolupráce je tudíž nezbytná a jen zřídka existuje možnost, kdy si lze role bez výměny ovladačů prohodit. Také fakt, že většina hádanek či nových postupů je skvěle vysvětlena či naznačena poukazuje na to, že design byl opakovaně vylepšován a nenašel jsem v něm v podstatě žádné chyby. V kombinaci s jednoduchým a za každých okolností velmi responzivním ovládáním se budete pohybovat na hranici nirvány a pravděpodobně nebudete věřit, že tohle všechno je dílem jen přibližně 65 lidí. Jedním slovem fantazie. Ani tady ale superlativy nekončí, protože nad vrstvou hratelnosti stojí neméně povedená prezentace. Grafika hry je možná trochu bizarní a odpovídá pohádkovému zpracování, je ovšem nesmírně detailní a zejména v cutscénách už působí jako plnohodnotný animovaný film. Tím zdaleka nejlepším na vyprávění příběhu je ale neustálý dialog obou aktérů podtržený skvělým dabingem. Tak přirozené a vtipné interakce se jen tak nevidí, jen velká škoda, že hra neobsahuje žádnou formu lokalizace. Jsem si jistý, že i hráči, kteří angličtinou nevládnou, ocení spoustu předností It Takes Two, zcela ale minou důležitou emoční a humornou rovinu celého zážitku, která posouvá hraní na úplně jinou úroveň.

Animované filmy blednou závistí

Hlášky jsou navíc situační, dovysvětlují pozadí vztahu a neustále poukazují na to, že se May a Cody pohybují ve svém zázemí, které dokonale znají a pojí se k němu na každém kroku nějaký krátký příběh. Často je navíc ještě rozšířen minihrami, které se zpravidla pojí k nějakému předmětu či místu a nejsou povinné. Můžete si ale u nich trochu oddechnout od příběhu a zatímco u některých uplatníte spíše kooperaci, u jiných si můžete mezi sebou i opakovaně zasoutěžit. Nápaditost je i v tomto případě na výši, jen je trochu škoda, že když minihry sami neobjevíte, jednoduše se k nim odnikud nemáte šanci dostat a musíte se pouštět do hraní jednotlivých kapitol opakovaně. Jde to ale přímo z menu, takže to za bůhvíjaký problém nepovažuji a již odemknuté minihry můžete hrát mimo samotný průběh misí, včetně modifikátorů času a dalších pravidel.

Dál se rozplývat nad náplní It Takes Two by už ale znamenalo, že vás zdržuji od vlastního hraní, je tu ale ještě jedna věc, kterou musím zmínit. Právě pobídky, abyste si hru zahráli s milovaným protějškem nebo třeba nejlepším kamarádem, jdou trochu proti tomu, že je hra poměrně obtížná. Tedy, ne, že by vás čekal vyslovený zásek a museli jste jít hledat řešení na internet, ale všechny ty dvojskoky, dashování, zachytávání lanem a hra pod tlakem může být příliš pro lidi, kteří nejsou zvyklí hrát pravidelně. Ve výsledku to znamená, že si s milou či milým prostě nezahrajete a budete muset hledat jiného parťáka, se kterým už může hře něco chybět. Nemusíte se ale vlastně ničeho bát – stejně jako u A Way Out máte možnost ke každé hře bezplatně pozvat kohokoliv na dané platformě, případně si po stažení bezplatného jádra hry sami společně zdarma vyzkoušet první úroveň. To na zaháčkování rozhodně stačí a po deseti hodinách budete jen žasnout nad tím, co se to právě stalo. Ale pomůžu vám – vyšla hra, která opravdu bez přehánění aspiruje na titul roku. V mém srdci navíc ještě speciálnější díky tomu, že už od února koukáme ve třech členech naší rodiny na svět trochu jinak.