Horizon Zero Dawn Remastered

Je čas znovu otevřít ožehavé téma remasterů moderních her z předchozí generace konzolí. Rozumím, nejde to bez emocí a selský rozum občas dostává nakládačku ve snaze obhájit vizuální facelift jinak skvěle vypadajících her už v jejich originální podobě. Obzvlášť Sony má v tomto případě největší podíl na trhu a určitě si vybavujete čerstvé předělávky The Last of Us či God of War, ke kterým se nově přidává i Horizon Zero Dawn, který s původním uvedením na trh vdechl novou identitu nizozemským Guerilla Games. 7 let od vydání na PlayStation 4 přichází na trh vylepšená verze technicky dominantní hry s rusovlasou Aloy v hlavní roli, která cílí na majitele PC a PlayStation 5. Kolik výkonu se skrývá pod kapotou a pro koho jsou vylepšení vlastně vhodná? Zodpovězení těchto otázek je s papírem a tužkou v ruce snazší, než si myslíte. 

Posunuté hranice 

Vývojářům se sídlem v nizozemském Amsterodamu nelze upřít cit pro technologickou preciznost, kterou demonstrovali už na akční Killzone, o které možná nemá široká hráčská veřejnost přehnané mínění co do hratelnosti, ale nelze ji upřít technickou vyspělost, která předběhla svůj čas na prakticky všech platformách. Autoři se v roce 2017 znovu našli s vydáním Horizon Zero Dawn, který dědictví studia posílil nejen senzační grafikou a robustním novým enginem, ale také unikátním světem, vyprávěním a dobře známým receptem herních mechanismů propojujících kulisy opuštěné civilizace zdecimované mechanickými příšerami a poblázněnou umělou inteligencí. Nikdo neobjevil kolo ani se nedopočítal konce čísla pí, přesto má Horizon nepopiratelný šarm, ačkoliv se hraje podobně jako řada titulů ze stejného segmentu. Ostatně i proto se dočkal rozšíření a posléze i pokračování s podtitulem Forbidden West.

Zdroj: Guerilla Games

A proč by se tvůrci vraceli k takhle mladé a senzačně vypadající hře s ambicemi ji ještě více zkrášlit? Je to vlastně velmi jednoduché. Sony v rámci roztahování křídel a vydávání vlajkových titulů i na PC oslovuje úplně novou cílovou skupinu s obřím monetizačním potenciálem. Stejně tak jen týden po vydání na trh vstoupila PlayStation 5 Pro, jejíž výkon remaster využívá a nový hardware tak žije v idylické symbióze se softwarem. Všechna vylepšení si projdeme v detailu a nutno podotknout, že výčet změn, obzvláště těch vizuálních je bohatší, než bychom si možná dokázali představit. Navzdory tomu si ovšem nemusíme lhát do kapsy. Přestože Zero Dawn vypadá senzačně a nyní stejně skvěle jako mladší pokračování, vaše vnímání hry, příběhu a hratelnosti se nijak zvláště nemění, a to i kvůli tomu, že autoři nesáhli na dnes již několik zastaralých herních mechanismů. 

Jaký je první dojem z revitalizovaného Zero Dawn? Představte si, že je vám 45 a místo vlasů už máte jen ostrůvek s řídkým umaštěným porostem. Rozhodne si zajít na transplantaci vlasů, z níž se vrátíte s dvoumetrovou lesklou kšticí, za kterou se otáčí i báby v salónech. Grafický upgrade je upřímně geniální a jeho moc vděčí hned několika faktorům. V první řadě je to násobně hustější a detailnější vegetace, která se přímo inspiruje hustými pokryvy z exotického Forbidden West. Je to TA změna, které si všimnete okamžitě a která nabyde na ještě větší intenzitě, jakmile se vydáte za hranice domoviny a navštívíte první květinami obrostlá města, která působí zeleněji, ale záměrně také opuštěněji díky mnohem rozkvetlejší floře. 

Hnojivo příští generace 

Z upravené trávy těží samozřejmě i vyprahlejší pláně a všimnout si můžete i upravené fyziky, kdy se menší listy o Aloy otírají a reagují na její pohyb. Hra působí tím pádem živěji, ale ani zdaleka tak exoticky a saturovaně jako Forbidden West, který přes vší krásu možná ztratil kousky decentní ponurosti a designové konzistence. Když se bavíme o ambientním světě kolem vás, vylepšení se týkají grafiky i fyziky vody a sněhu, dvou elementů, kterých si dosyta užijete obzvláště v druhé polovině hry a které náramně doplňují svět kolem vás. Je to právě prostředí, které je tím nejsilnějším vypravěčem a jen těžko budete hledat titul, který by nabídl tak masivní porci technické preciznosti a relativně autentického pojetí starého světa zajatého rozpínající se přírodou a poblázněnými stroji. První návštěva travnatých plání, první lov v husté vánici nebo první výlet do podzemních ruin vás i navzdory kompletní znalosti originálu odzbrojí svou grafikou a atmosférou.

Kdyby se autoři zaměřili i na úpravy bolavých míst na úrovni uživatelského rozhraní či některých herních mechanismů, mohli by si líznout ještě lepšího statusu.

Kdybych si měl ovšem vybrat osobního favorita, který má na vnímání alternativních USA ten prokazatelně největší dopad, je to radikálně přepracované nasvícení a stíny. Pryč je pověstný oranžový filtr! Globální světlo se nově prolíná světem mnohem realističtěji a všechno, navzdory autentičnosti, vypadá výrazně lépe a čitelněji. I umělé zdroje světla jako ohně v těsných koridorech osvětlují prostředí a postavy mnohem lépe a jemněji. Celková nálada se tak mnohem více blíží Forbidden West a neexistuje scéna či situace, která by vypadala stejně nebo hůře než v případě originální hry z roku 2017. Může za to samozřejmě i posílené rozlišení a detaily textur, modelů a animací, ale spíše, než technická kvalita je to právě živější a hustější svět, který vás donutí se podívat směrem ke šrajtofli. 

Dejme stranou povrchní pozlátko, zhuštění totiž postihlo i osady a města rozeseté po mapě. Všude je více NPC, a to v míře, která je zaznamenatelná i pocitově. Opět se bavíme o letité debatě, zdali je tohle všechno ještě v kompetencích remasteru nebo už výčet změn zasahuje do remaku. Zero Dawn se nachází někde mezi a kdyby se autoři zaměřili i na úpravy bolavých míst na úrovni uživatelského rozhraní či některých herních mechanismů, mohli by si líznout ještě lepšího statusu. A v tom tak trošku tkví jádro lehkého zklamání. Ihned tak pocítíte omezený systém správy inventáře a aktivní výbavy, kde musíte neustále prodávat nebo likvidovat výbavu, kterou nepotřebujete, alespoň dokud výrazněji nevylepšíte kapacitu inventáře. Navigace má stále svá úskalí a backtracking začne být v určité fázi spíše otravnější. Naštěstí veškerou frustraci oslabuje bleskurychlé načítání.

Nezapomeň na okurku a hratelnost 

Stejně tak občasné glitche v kameře či pathfinding umělé inteligence nefungují vždy na jedničku a ačkoliv je na některé obzvláště enginové změny už pozdě, jako hráči bychom uvítali větší péči věnovanou ovládání či správě inventáře. Na herní mechanismy jako takové se téměř vůbec nesáhlo, což není nutně výtka, vezmeme-li v potaz, že většina je i dnes stále validní. Ale jsou to právě staré rány, které jsou ve světle značných vylepšení mnohem citlivější. V ceně pak samozřejmě máte i rozšíření Frozen Wilds, které přináší svou hutnou porci obsahu, nových zbraní a několik herních mechanismů, všechny ovšem bezpečně dobře znáte z originálu.

Komunikace pro pokročilé

Až budete hovořit s ostatními, všimněte si hned několika vylepšení dialogových cutscén. Postavy mnohem více gestikulují a kamera během nich zabírá často větší prostor, čímž jsou prostřihy méně agresivní a střihová sekvence pak tolik nepůsobí jako na sebe nalepené scény postrádající kontext. Připočtěte si k tomu značně vylepšené modely postav a povídací části pak znovu nabydou na významu.

Samozřejmostí je pak podpora haptické odezvy a adaptivních triggerů na ovladači DualSense, jejichž provedení se nevymyká aktuálním standardům. Jeden nedostatek je ovšem zcela zřetelný, a to je hlasitost odporujících triggerů, které v Horizonu využíváte prakticky neustále při natahování luku. A právě napínání tětivy v nejintenzivnější konfiguraci generuje překvapivě spoustu hluku. Řešením je volba menší intenzity triggerů. To samozřejmě není problém Horizonu jako spíše prvek ovladače, ale Horizon jej skutečně ještě víc zviditelní. Ta největší zábava se v případě konzolových hráčů odehrává ovšem v nativních možnostech nastavení obrazu a snímkovací frekvence.

V první řadě je nutné dodat, že z detailnějších modelů, předělaných textur a posíleného rozlišení těží všechny vizuální režimy na standardní PlayStation 5 i Pro. K dispozici máte 3 herní režimy. Výchozí režim kvality nabízí 30 snímků za vteřinu ve 4K rozlišení, režim výkonu nebo balancu pak nabízí sice nižší rozlišení, zato ve vyšším a stabilnějším snímkování. Pravda je taková, že hra v režimu kvality vypadá senzačně, přesto doporučuji využít vybalancovaný režim, který se hýbe plynuleji a stále vypadá lépe než 97 % her na trhu a pomáhá tomu i nový systém vyhlazování hran vypůjčený z mladšího sourozence. Ten pravý digitální kaviár si vychutnají i majitele PlayStation 5 Pro a 120 hercových televizí s dynamickou obnovovací frekvencí (VRR). 

Absolutní technologická nadvláda 

Zero Dawn Remastered se spolu s pokračováním řadí mezi absolutní špičky na trhu a jen těžko najdete titul, který by se jim ve smyslu technologie dokázal podívat do očí. V otázce vizuálního stylu je to pak jiná debata, na grafice remasterované novinky ovšem nezůstal kámen na kameni a kombinace upscalovaného rozlišení, nasteroidovaných textur, upravených modelů a nereálně skvělého nasvícení dělá neuvěřitelné divy. Po několika dekádách hraní her nerad projevuji silné emoce směrem ke grafice her, je však nutné uznat, že Horizon vypadá na PS5 Pro už nyní jako hra příští generace. Všechny režimy obrazu/výkonu jsou dostupné i na nové konzoli, jen s výrazně posunutými prahy, kdy režim kvality běží ve 4K a 60 FPS, zatímco režim výkonu běží ve 4K a 120 FPS s občasnými propady k 60 FPS.

Na konto všech režimů lze říct jediné – ve všech případech vypadá hra za všech okolností absolutně skvěle, až si říkáte, kdy a kdo se v průběhu životního cyklu PS5 Pro dokáže výtvoru Guerilla Games a studia Nixxes přiblížit. Dalo by se říct, že jsme možná narazili na vrchol hned první den uvedení Pro verze konzole na trh. Než naše textové putování uzavřeme, je třeba probrat i cenovou politiku a rozčísnout tím pádem i naznačovanou cílovku remasteru. V krabici i digitálně se samostatně prodává za nějakých 1300 korun. Pokud ale vlastníte původní PS4/PC verzi, můžete si za cca 250 Kč hru upgradovat. Jednoduchou matematikou tak dojdete k nejvýhodnějšímu řešení situace. Pakliže jste k Horizonu zatím nepřičichli, máte jedinečnou možnost to udělat v ten nejlepší možný čas, ačkoliv většina připomínek směrem k hratelnosti z roku 2017 platí i dneska.

Pokud ovšem máte se hrou relativně svěží zkušenosti a nemáte potřebu protáhnout svou novou konzoli nebo PC zátěžovým testem za každou cenu, ani brutálně vyleštěná grafika váš zážitek nijak výrazně neposune. Nutno podotknout, že Zero Dawn je oproti Forbidden West menší, kondenzovanější a uchopitelnější, přičemž i dnes nabízí senzační vyprávění o konci světa. Stopování umírající civilizace a postupné odkrývání stop, které k němu vedly, vás pak udrží na ploše mnoha dlouhých večerů, přestože finální vyústění znáte z minulosti. Nejen množství prodaných kusů, ale také skutečnost, že se v roce 2024 znovu bavíme o první hře v sérii, značí, že s Aloy můžeme do budoucna počítat.