God of War

Postavu Kratose jistě není třeba jakkoli obšírně představovat. Majitelům značky PlayStation je tento chlapík s kořeny v řecké mytologii velmi dobře známý, jeho poslední dobrodružství však zamířilo tentokrát někam zcela jinam a aktuální God of War tak prozkoumává taje a zákoutí světa severských bájí a pověstí.

Jedna z nejikoničtějších a zároveň také nejvýraznějších značek konzole PlayStation tedy vyrazila na původně nečekanou pouť do nové krajiny, fanoušci předcházejících dílů se však budou prakticky okamžitě cítit jako ryby ve vodě. První kroky sice totiž mohou působit poněkud netradičním a díky příběhu také možná poněkud neočekávaně upovídaným dojmem, jakmile se však tento sparťanský polobůh rozčílí a vezme do ruky sekyru, tak se vše navrací ke starým známým pořádkům.

Původní trailery tedy sice mohly na jednu stranu slibovat nevídaný a komplexní počin plný novátorských přístupů a změn v zavedených pořádcích, v jádru je však první velký God of War pro PlayStation 4 akční hrou jako každou jinou a fanoušci série se tedy mohou těšit přesně z toho, co si v první řadě oblíbili. To v praxi znamená akční řežbu viděnou z pohledu třetí osoby a titul, v němž právě um se zbraní v ruce hraje prim a kde kupříkladu nemá co dělat kdovíjaké přitroublé skákání či jiné nepatřičné a jinak zdržující prvky.

Potyčky s nepřáteli jsou přitom četné, umí být díky zajímavé skladbě protivníků poměrně různorodé a jsou ze všeho nejvíce hlavně pořádně hutné. Ostatní tituly a konkurence sice může v rámci moderních trendů zjednodušovat a tahat hráče za ručičku, v příběhu Kratose by však něco takového působilo přinejmenším nepatřičně, a tak vám můžeme rovnou z kraje doporučit raději střízlivé nastavení obtížnosti.

V opačném případě se díváte na celkem reálné riziko prohození ovladače oknem, četnými nadávkami naštvané sousedy a další malichernosti, které byste si určitě raději chtěli nechat ujít. Navzdory modernímu vzhledu totiž God of War přináší výzvu jako ze staré školy, nedá se ale přitom naneštěstí říci, že by hra frustrovala. Naopak.

Tuhé, ale jde to

Každý souboj jde vyhrát, a když ne hned, tak o něco později. Někdy je zapotřebí vylepšit výbavu, jindy třeba použít důvtip a v drtivé většině případů jde jen o to, nejednat zbrkle, ale mačkat ty knoflíky spořádaně a s rozmyslem tak, jako byste skutečně zápasili s Goliášem.

Zde jistě není zapotřebí připomínat fakt, kterak je srovnání s tímto obrem a v případě tohoto titulu celkem na místě. V boji proti početní či velikostní přesile je zkrátka um opět jednou důležitý a stejně tak vězte, že každá vaše smrt bude právě vaší chybou.

A právě úspěchu lze například vyjít naproti za pomocí nového a propracovaného systému vývoje postavy. Ten sice může na začátku hry vypadat poněkud překombinovaně a složitě, ponořit se do něj však i přesto lze poměrně rychle. Výhodou oné prvotní složitosti je následně to, kterak i po dlouhých hodinách hraní budete objevovat z hlediska vývoje postavy stále něco nového. Samotná akce je tedy doplněná o další vrstvu hratelnosti, která v tomto případě spočívá v získávání dovedností i v možnosti obměňovat jednotlivé kousky výbavy. Ty jsou v základu rozdělené do kategorií zbroje a zbraní s tím, že následně je možné ještě tyto prvky například za pomocí run či očarování nadále vylepšovat.

To může v praxi přinést nejen pasivní výhody například v podobě alespoň částečné obnovy zdraví v těch nejkritičtějších momentech, ale může jít například o silnější útoky či o nově zpřístupněná komba. A i účinnost těch lze nadále vylepšovat, takže o zábavu je rozhodně postaráno a hra tímto zároveň dokáže aktivně motivovat i k dalšímu a v sérii poměrně novému prvku.

Otevřený svět plný možností a akce

Tím je rozsáhlý svět, který sice dle slov autorů měl být celkem lineární záležitostí, realita se však jeví být docela jiná a obrovský svět hry přímo láká k průzkumu, k vysbírání obrovského množství sběratelských předmětů a občas dokonce i k jinde nepříliš oblíbenému backtrackingu. Odměnou jsou totiž nejen zodpovězené otázky, ale rovněž také speciální artefakty a jiné předměty, které následně mohou sloužit k doplnění dovedností. A to nejen vlastních.

Není totiž žádným tajemstvím, že Kratos tentokrát není sám. Má s sebou drobného hocha, Atreuse, vlastního syna. I tomu lze vylepšovat útoky, a i tomu je možné vyměnit zbroj. Důvod je přitom nasnadě – Atreus je rozhodně šikovným pomocníkem nejen v boji, ale i ve světě samotném. Kam zkrátka Kratos nemůže, tam nastrčí svoji krev a Atreus už se za doprovodu jednoho z četných dialogů postará o nutný posun ve světě hry.

Stejně tak lze tohoto drobného chlapíka aktivně využívat i v boji, což znamená například zadávání cílů pro lukostřelbu či odlákávání pozornosti. S vhodnými prvky výbavy je navrch řeč i o některých zajímavých pasivních dovednostech. Pravda, nutnost ovládat v rámci hektických soubojů Kratose i míření Atreuse může být poněkud zmatečné, s trochou cviku jde však zvládnout i toto a pokud máte kupříkladu ještě v hlavě nacvičená komba z Mortal Kombatu, tak pro vás může být ovládání dvou postav God of War určitě hračka.

Ovšem celé to putování určitě není hračkou ani pro Kratose, ani pro Atreuse. Příběh hry vám samozřejmě nijak vyzrazovat nebudu, ale ujišťuji vás, že i zde je nakonec a pro mnohé možná až celkem překvapivě o co stát.

Kácení rostlých bříz v úvodní scéně je jen pouhým dílem skládačky a počátkem jedné obrovské adrenalinové jízdy.

Vyprávění samotné začíná smrtí tajemstvím zahalené Kratosovy ženy, jejíž poslední přání znělo být zpopelněna a rozptýlena na nejvyšší hoře v krajině. Kratosova družka to měla dokonce až tak promyšlené, že si pro účely své kremace označila stromy. Jejich výběr však nebyl náhodný a kácení rostlých bříz v úvodní scéně je jen pouhým dílem skládačky a počátkem jedné obrovské adrenalinové jízdy.

Ta přitom mohutně čerpá z norské mytologie a pokud vám není tato tématika cizí, tak vás vývojáři z týmu Santa Monica Studio rozhodně potěší. Tvůrci mají totiž načteno a i díky tomu uslyšíte snad už i laikům známá jména a legendy a budete se potutelně usmívat vždy, když tvůrci odhalí další zákoutí Midgardu, či když padne řeč na mýtický Ragnarök.

Ty velké reference nadále v příběhu hry doprovází i neméně významné kladné postavy a pomocníci, kterým vévodí párek vyvedených kovářů-trpaslíků a čarodějka. Oni kováři přitom každopádně slouží zároveň jako obchodníci a nástroje k vylepšování výbavy a čarodějka zastupuje ženský element.

Kamarád do sněhu

Ovšem více než ono zasazení pomáhá dotvářet celkovou atmosféru světa hry sám Atreus. Ten totiž svojí upřímností doplněnou o dětskou naivitu vyplňuje mezery vzniklé Kratosovu nemluvností. V tomto ohledu možná tvůrci představili v rámci série dosud největší pokrok a přinesli vyobrazení známého poloboha s nečekanou lidskou tváří. Interakce mezi těmito dvěma protagonisty samozřejmě v mnoha momentech může vyústit v zajímavé a pozadí hry nadále doplňující dialogy, snad ale ještě větší roli zde nakonec překvapivě hraje psané slovo.

Atreus je totiž díky své zesnulé matce poměrně vzdělaným mladíkem a nám hráčům napomáhá v chápání světa vedením vlastních deníkových záznamů. Ty mohou kupříkladu odhalit slabá místa některých bestií či vyprávět o absolvovaných výzvách. Stejně tak ale umí deník hry kupříkladu jen doplnit zajímavosti týkající se světa hry a k tomu do něj Atreus čas od času i díky své schopnosti číst runy zapíše či zakreslí mapu k pokladu.

Tedy nejen sekyra, ale právě i deník se tímto stane vaším neodmyslitelným pomocníkem a situace navrch bude pro našince v tomto ohledu o to lehčí, že hra u nás vychází lokalizovaná a všechny texty v ní jsou v češtině. A to dokonce i včetně jmen bestií, které jsou přeloženy s citem a na rozdíl od jiných titulů nepůsobí nijak rušivě.

Neoriginální, ale zatraceně dobré

A ačkoli to až doposud mohlo vyznívat poněkud běžně či ne zcela nadšeně, tak obavy určitě nemějte. Série God of War se toho zkrátka nikdy nebála a tam, kde se jiní obávali událostí lehce přitažených za vlasy, tam bere Kratos do ruky skálu či středně rostlý smrk a rube s ním své severské nepřátele hlava nehlava. A je to právě tato bombastičnost, která vás bez šance k úniku přiková na dlouhé hodiny k obrazovce. Jediným předpokladem pro takovou situaci je samozřejmě vaše náklonnost k žánru jako takovému, nicméně jestliže jsou vám akční adventury říznuté RPG prvky a s těžkým přídechem fantasy směru po chuti, tak vězte, že pro God of War není lepší lichotky než té, že hra jednoduše postrádá konkurenci.

Lví podíl na tom samozřejmě má i technická stránka hry. A zatímco zde přiložené záběry odhalují pouze full HD rozlišení hry, tak hra v případě Pro verze PlayStationu 4 dokáže vykreslit rozlišení ještě větší a teprve v tu chvíli se na obrazovce odehrávají neskutečné grafické orgie. Snad jen málokterá hra umí vypadat takto dobře a tvůrci se díky tomu mohou pochlubit jedním z nejnádhernějších virtuálních světů. Ten je navíc o to kouzelnější, že se vývojáři díky fantasy motivům nemuseli bát popustit uzdu své představivosti.

Technická stránka her tedy nadále mírně pokročila a God of War opět posouvá onu pomyslnou laťku opět o krůček výše. S pokročilým věkem konzole zkrátka tvůrci umí stávající hardware ždímat čím dál tím lépe a je otázkou, zda se v současné generaci můžeme ještě dočkat po stránce technické něčeho pokročilejšího. Jenže o tom to pochopitelně není.

Pokud bychom si to měli shrnout, tak zde ve své podstatě máme poměrně obyčejný titul obohacený zejména o dvojici kooperujících postav, jejichž pouť se střetla ve formě zajímavého příběhu. Po stránce herních mechanismů na jednu stranu sice nelze čekat nic objevného, vadit vám to ale nebude ani jedinou minutu. God of War je totiž naprosto zářným příkladem řemeslně takřka dokonale odvedené práce a zážitku, který si z mnoha jiných titulů dokázal vyzobat zkrátka jen to nejlepší. Pokud tedy nehledáte kdovíjakou originalitu a chcete si jen tak užít pompézní příběh plný fantasy motivů a soubojů se severskými mýty i božstvem, tak neváhejte ani minutu.