Final Fantasy XVI: Echoes of the Fallen

Japonská RPG byla odjakživa ekvivalentem obřího tučného jídla, po jehož zhltnutí si mlsně olíznete prsty a na půl roku upadnete do kómatu. Masivní, hutná a často i rozmanitá porce obsahu doprovázená příběhem? Máme, ostatně i v roce 2023 najdete desítky titulů obsahujících tolik hmoty, že na její překonání potřebujete minimálně tři reinkarnované životy. Co se však týká kvality endgame obsahu, obzvláště lesknoucí se mainstreamová tvorba trošku pokulhává za svou vlastní historií a vývoj značky Final Fantasy demonstruje, jak forma postupně vítězí nad funkcí. Final Fantasy XVI, jeden z aspirantů na hru roku v několika kategoriích, se může hrdě chlubit titulem senzačně vypadající hry se skvělým příběhem, ale postranním obsahem tak plochým, že byste jej mohli rovnou poslat na přehlídkové molo. A je to právě první ze dvou rozšíření s názvem Echoes of the Fallen, které si bere za cíl naředit jednolitý obsah na závěru hry a přinést trošku svěžího utrpení!

Ozvěny padlých 

A víte co, zůstaňme u toho jídla ještě chvíli, hm? Pokud je hlavní hra se svou bezmála třicetihodinovou hratelností all you can eat bufetem, Echoes of the Fallen představuje rychlou svačinku v ceně normálního menu z fast foodu. Za svých 239 korun získáte zhruba 2,5 hodiny hratelnosti, nového příběhu a nepřátel, ale také vcelku unikátního a dynamického boss fightu s jedním z nejikoničtějších monster světa Final Fantasy. Dodatečná kampaň nerozšiřuje události po skončení příběhu, nýbrž se profiluje jako nepovinný postranní dungeon, který se hráči odemkne těsně před koncem hry a podmínkou pro jeho zpřístupnění je i dokončení dvou příběhově důležitých nepovinných úkolů. Bez jakýchkoliv spoilerů tak vyprávění cílí na hráče, kteří hledají dodatečnou porci výzvy, ale i alternativní povídku, která si tak trošku stojí na své vlastní koleji, ale stále se opírá o reálie světa Valisthea.

Zdroj: Square Enix

A zatímco hlavní partička nemilosrdní kosí jeden mateřský krystal za druhým, pod jejíma rukama do světa začínají proudit falešné kameny, které si místní obyvatelstvo pořizuje v marné snaze usnadnit si život kouzlením. Problém tkví ve faktu, že tyto krystaly z Wishe se po jednom použití rozsypou a Clive se svou partou kámošů začne coby fantasy varianta hospodářské komory a celního úřadu zjišťovat, odkud se zboží bere. Na stopu se dostanete díky partičce veksláků, která vás přivede až k majestátní věži, která se tyčí na hřebenu hory a kde se odehrává ona zábavnější část rozšíření. Nebudu dál pokračovat v popisování událostí, jelikož stejně jako v případě hlavní hry je rozplétání zápletky a pozvolné chápání kontextu tím nejlepším zážitkem z celého DLC.

Je nicméně třeba podotknout, že se minimálně první půlhodina odehrává v lokacích hlavní hry, které už jste prozkoumali několikrát. Z hlavní základny se vrátíte zpět do bažin a teprve až posléze do věže, která představuje docela svěží změnu prostředí, jelikož kombinuje dobře známý architektonický styl (relativně) opuštěných věží padlé civilizace Fallen s decentně technokratickými Magitek motivy. Bohužel velmi rychle zjistíte, že se většina akce odehrává ve tmavých a klaustrofobických chodbách, které se vlastně od dungeonů v hlavní hře až tolik neliší a co se běžných nepřátel týká, tak na nic extra nového nenarazíte. A tak se prvotní nadšení rychle přepne do módu, kdy vás převážně táhne skutečně jen tajemství obestírající původ věže. Nejde o omezenost plochy, na níž se Echoes of the Fallen odehrává, jako spíše o nevyužití potenciálu celkové prezentace. Přídavek ovšem exceluje v oddělení boss fightů a zvláště ten finální směle předčí většinu záporáků z hlavní hry svojí intenzitou, dynamikou a sentimentální hodnotou pro fanoušky.

Omega bez alfy 

Každé překonané patro na vás pošle svého vlastního strážce, kteří se nesou na vlně magickomechanické nálady a fungují jako svítící maják v jinak šedivém tunelu dlouhých chodeb místy prosvícených tenkými slunečními paprsky. Právě zmíněný finální boss fight je ovšem crème de la crème akce Final Fantasy XVI. Tří fázový souboj se odehrává na docela široké ploše, kdy nepřátelské monstrum skáče z jedné strany na druhou a celá potyčka má nádech určité rytmiky, která je vlastní agresivnějším hack’n’slash hrám spíše než akčnímu RPG. Jde navíc o možná zatím nejtěžší souboj ve hře, přičemž se vývojáři s úsměvem na tváři nechali slyšet, že na nás chystají ještě zapeklitější dobrůtky ve druhém DLC. Co se obtížností týká, Echoes of the Fallen se profiluje jako nejtěžší dungeon ve hře a s ním se zvedl i celkový maximální level vašich postav ze 100 na 105. Skutečnost je ale taková, že i na nejtěžší Final Fantasy obtížnost jde finální nepřítel porazit i s partou na levelu 80 a pravděpodobně i níže.

Přívalová vlna

Zatímco aktuální DLC funguje jako fajn sekundární doplněk k vyčerpávajícímu příběhu Final Fantasy XVI, druhý připravovaný balíček s názvem Rising Tide bude nejen větší a hutnější, ale i příběhově zaměřený. Ze všech dobře známých eikonů nám totiž chybí vysvětlení událostí obestírajících legendárního Leviathana, který má ve světě Final Fantasy svou dlouholetou tradici. Jisté je, že si Clive osvojí i novou vodní magii a vyšší cenovku pravděpodobně obhájí mnohem více novinek pod kapotou. Jaro příštího roku nám poví více!

Dobrou zprávou pak je, že dostanete i hrstku nového vybavení včetně nového nejsilnějšího meče ve hře, který najde své využití pravděpodobně pouze zpět v hlavní hře, jelikož se po dokončení postranní kampaně k jejímu příběhu už vrátit nemůžete. A když si takhle přemítám svůj vlastní zážitek s rozšířením, zkušenost se doslova rovná pocitům z hlavní hry. Senzační prezentace a příslib fajnového příběhu je zatlačen do ústraní identickou hratelností, nezábavným soubojovým systémem a na oko stylovým světem, který postrádá duši. Celkový dojem tak rozhodně zachraňuje i přívětivá cenovka a monumentální závěr, po kterém si zastesknete nad promarněným potenciálem šestnáctky i jejího prvního rozšíření.