Minecraft film

Když Markus Persson vydal první, testovací verzi Minecraftu, bylo mi už jednadvacet. Přesto jsem nemohl nevidět, jaký fenomén se ze hry stává a v prvních letech po vydání ostré verze jsem v ní trávil až nezdravé množství času. Byla to doba, kdy Minecraft ještě nebyl vyvolenou hrou pro děti, nebo jsem to takhle ještě zkrátka nevnímal. Po dalších letech vývoje, obrovském nárůstu popularity, zapojení youtuberů a samozřejmě i prodeji hry Microsoftu, se však Minecraft etabloval jako správňácká nepříliš násilná kreativní a možná i vzdělávací hra právě pro děti, takže to s roky plánovaným filmem zřejmě ani nemohlo dopadnout jinak. Po Jirkových dojmech, které si můžete poslechnout v posledním vidcastu, jsem začal být na vážkách, ale slib daný čtyřleté dceři jsem nehodlal porušit a samotného mě vlastně začalo zajímat, jak film uvidí ona, když je – a nutno říct, zcela přiznaně – určen právě mladšímu publiku.

Tohle je… Minecraft?!

Právě s tím jsem ale měl hned na úvod problém, protože Minecraft film – jak se pitomě tenhle snímek prezentuje v českých kinech – rozhodně nezačíná jako potrava pro děti. A už vůbec nezačíná jako Minecraft. Pominu-li několik pěkných pomrknutí, jako je načítání světa nebo kratičkou část, která vysvětluje, kterak se Steve v podání Jacka Blacka do světa Minecraftu dostal, čekají vás dlouhé minuty, v nichž se dává dohromady nesourodá partička hrdinů. Je tu dvojice sirotků – Henry a Natalie – v podání Sebastiana Hansena, resp. Emmy Myers, kteří se stěhují do nového města. Realitní makléřka Dawn (Danielle Brooks), která kromě prodeje domů provozuje i pojízdnou zoo. A vedle zmíněného Stevea ještě vysloužilý hráč videoher Garrett, kterého hraje Jason Momoa. Teď zavřete oči, představte si Dawn v pestrobarevné šusťákovce jako z devadesátek. Opravdu hodně vousatého Stevea v upnutém modrém triku odhalujícím, že Jack Black rozhodně není žádný atlet. Uťápnutého Henryho, který by ze všeho nejradši konstruoval rakety. Až příliš mladě vypadající Natalii, která se uchází o místo v místní brambůrkárně a má opravdu velký strach o svého bratra. A pak dlouhovlasého Garretta s obličejem a muskulaturou Jasona Momoy, oblečeného do růžového koženého bomberu. Ona různorodost téhle partičky tak nabírá na zcela novém rozměru, a musím hned na začátku bohužel připustit, že různorodá zůstane až do konce.

Pokud čekáte, že osud svede hrdiny k sobě nějakým důmyslným způsobem, rovnou na to zapomeňte. Film využívá typické zkratky a mnohokrát využité klišé, takže dospělého diváka nemůže ničím překvapit. Mladší publikum pak nutí po 20 minutách k tichým dotazům, kde že je ten Minecraft, což je obzvláště nepříjemné, vezmete-li v potaz, jak kreativní a bohatý tenhle svět může být. Namísto toho ale Minecraft film předkládá zbytečně překombinovanou zápletku, kde však dlouhé minuty expozice dílčích příběhů jednotlivých postav nikam nevedou. Vše se po úvodu smrskne na klasickou záchranu světa, teď už ale konečně toho z  Minecraftu. Steve totiž během let strávených v Overworldu zkříží plány zlé čarodějnici Malgoshe, která prahne po orbu, vytvářejícím mimo jiné portál do našeho světa. Sil má však tenhle orb v podobě kostky (haha) na rozdávání a Malgosha touží jen po tom, aby prostřednictvím něj zabila kreativitu a nechala barvičky ustoupit temnotě. Steve to samozřejmě nemůže dopustit a dělá všechno pro to, aby se artefakt nedostal do čarodějčiných rukou, v čemž mu (ne)pomohou ostatní hrdinové. Nezní to zajímavě a bohužel musím dodat, že veškerý posun děje obstarávají divoké souboje, v nichž chybí jen málo k tomu, aby někdo nezačal prdět. Všechno ostatní v nich je.

Servis pro mlíčňáky

Pokud jste někdy Minecraft sami hráli, určitě chápete rozměr kreativity a volnosti. Zároveň si určitě vzpomenete na to, jak jste přežívali první noc v režimu survival, jak vypadaly vaše první stavby nebo jak jste poprvé vytvořili něco složitějšího. Tohle všechno se snaží film v rychlém střihu zachytit a správným způsobem pomrkává směrem k divákům-hráčům. Týká se to samozřejmě ztvárnění celého světa, byť „realistického“, staveb, vesničanů, ale přirozeně i nepřátel, kteří podléhají všem známým pravidlům a boj s nimi připomíná momenty přímo ze hry. Nechybí ani několik vtipných momentů s odkazem na fyziku Minecraftu, dojde i na redstone nebo nenápadné frky vysvětlující některé „nepochopitelné“ věci ze hry, ale je toho zkrátka málo. S přísedící juniorkou jsme při cestě domů sdíleli stejný pocit, že tam toho hodně chybělo, i když samozřejmě neexistuje žádný seznam věcí, který by z Minecraft filmu udělal lepší Minecraft film. A bez výraznější odezvy na tom byly i dojmy z výběru grafického stylu. Jak už je uvedeno výše a jak jste nepochybně viděli v trailerech, filmaři zvolili sice CGI grafiku, ale v takové podobě, která by mohla přibližně odpovídat na to, jak by Minecraft vypadal v našem vlastním světě. Pixely netřeba, vše je sice hranaté, ale velmi velmi zaoblené. Pokud to dává alespoň trochu smysl.

Děti v sále se tu a tam zasmály a je to patrně hlavně jejich touha vidět svůj Minecraft v kině, která žene prodeje lístků do závratných výšin.

Určitě by ale celému zážitku prospěly lepší herecké výkony, které jsou i v souvislosti s Blackem a Momou jednoduše mdlé. Není asi příliš velké překvapení, že se kamera soustředí především na tuhle dvojku, ale vyjma některých momentů hraničících s ještě únosnou trapností, nelze v podstatě o čem mluvit. Může za to scénář? Nebo prostě Jack Black hraje Jacka Blacka a Momoa, který si mohl svou roli vlastně i docela užít, prostě nezvládá komediální pozici? Neznám odpověď, ale zatímco třeba u Sonica jsem se několikrát uchechtnul a Super Mario Bros. jsem se i místy i dlouze usmíval, tady jsem vlastně většinu nakašírovaných vtipných momentů přešel. Děti v sále se tu a tam zasmály a je to patrně hlavně jejich touha vidět svůj Minecraft v kině, která žene prodeje lístků do závratných výšin, zapamatovatelné to ale prostě nebylo. A to ani po hudební stránce, která sice těží ze známých tónů původní hudby z Mincraftu, ale jediným výraznějším přídavkem je Blackova variace na Peaches, tedy song ze Super Mario Bros., který už napodruhé nefunguje tak dobře.

A tak, nebýt vtipného závěru s Jennifer Coolidge, který děti zřejmě nepochopily a pro rodiče byl po 100 minutách filmu nečekaným šokem, nezůstalo by ve mně nic, co bych potřeboval vidět znovu. Je to škoda i z toho důvodu, že všechny neoficiální doprovodné příběhy z Minecraftu vydané jako knížky a vlastně i dílčí příběhy natáčené na YouTube, mají chytlavější děj a speciálně ve videu umí jejich autoři vtáhnout do Minecraftu mnohem silněji. Jen namátkou třeba osamělé putování muže s vlkem jsem před drahnými lety sledoval s obrovským napětím a ve skrytu duše jsem doufal, že alespoň něco vzdáleného může Minecraft film přinést. Takhle ale bohužel jen prohlubuje smutný fakt, že i drahé dětské filmy se dnes v porovnání se skvělými kousky z devadesátek už prostě nedají srovnat. A to se Minecraft tak moc podobá Jumanji…