FIFA 21

Hodnotit sportovní hry je nesmírně obtížná disciplína. Na první pohled se ve všech těch hokejích, basketbalech a fotbalech nemění vůbec nic, a tak nemalá část hráčů volá po tom, aby vývojáři prodali licenci někomu jinému, a pokud možno už žádné hry nikdy v životě nevyráběli. Pak tu jsou ale hráči, pro které je daný sport a jeho videoherní zpracování koníčkem, hrají v podstatě nepřetržitě od jednoho ročníku k dalšímu a změny vidí tak říkajíc na první dobrou. Ať už jsou sebemenší, stovky a tisíce hodin se někde projevit musí, a i proto můžete pravidelně rok co rok číst stále ty stejné komentáře o amatérech, co ničemu nerozumí a na druhé straně o poblázněných magorech, kteří jsou ochotní utrácet celé výplaty v online režimech a drtit zápas za zápasem. V případě FIFY se tyhle nůžky za poslední dva tři roky povážlivě rozevřely a já už upřímně nedokážu určit, pro koho je tahle série určená, případně za jakým účelem vzniká. Jde o snahu o co nejrobustnější fotbalovou hru, nebo o jednoduchý způsob, jak vytáhnout z lidí peníze v režimu, podle kterého by se už mohla celá značka klidně přejmenovat? FIFA 21 na tohle odpovědět nedokáže, stejně jako loni stojí na místě, a pokud se aspoň trochu někam posouvá, pak si toho drtivá většina lidí vůbec nevšimne.

Zdroj: Electronic Arts

Celý proces hodnocení PC verze aktuálního ročníku FIFY si můžeme hned na začátku recenze ulehčit konstatováním, že ve smyslu herní nabídky, podání zápasů a vizuálního zpracování jde v podstatě o kopii loňského ročníku. Ještě než začnou pravidelní hráči protestovat – ano, FIFA 21 přináší tu a tam nějakou změnu – ani samotným vývojářům to ale letos nestálo za bůhvíjakou pozornost a velká, obvykle kuriózně pojmenovaná vylepšení jednoduše nepřichází. Co tedy prošlo alespoň nějakou evolucí, ptáte se? Z herních módů zejména kariéra a FIFA Ultimate Team, jejichž zpracování částečně ovlivňuje celkový zážitek a v dílčích ohledech přeci jen nabízí něco nového.

Ne zrovna nová kariéra…

Co se týče kariéry, hlavní posun se promítá do robustnější správy vlastního týmu. Můžete například během několika herních týdnů změnit preferovaný post vybraného hráče a tím ovlivnit i jeho celkové hodnocení. Případně na vás čeká systém tréninků s možností zapojit konkrétní skupiny svěřenců a určit jim příslušné cvičení. Bohužel je ale jediným efektem trénování změna veličiny připravenosti k zápasům, což hráči základní sestavy díky zápasovému vytížení v podstatě nepotřebují, a tak je účinné trénovat jen borce z rezervy. Tak jako tak je ale tréninků opravdu hodně a osobně jsem po předsezónní části sklouzával k rychlé simulaci a dál se notoricky známými minihrami v podstatě nezabýval. Za zmínku v rámci kariéry pak stojí také mírně přepracované vyjednávání o nových smlouvách a snaha tíhnout i k výměnám hráčům, namísto přímého odkupu, resp. prodeje. Kéž by ale potom nebylo licitování o smlouvě znovu doprovázeno přihlouplými němými scénkami s panáky v oblecích, které je značně zdlouhavé a chybí mu jakýkoliv náboj, ach jo.

Online hra až nepříjemně často padá, ať už vám, nebo soupeři, což výrazně sráží celkový zážitek a je otázkou, nakolik budou lidé z EA ochotní tyhle problémy řešit.

Nejvýraznější novinkou tak zůstává speciální režim pro sledování a odehrávání zápasů, připomínající rozpohybovaný herní plán z fotbalových manažerů. Své svěřence můžete sledovat v reálném herním čase a alespoň na počítači takřka instantně skočit přímo do hry, neodvíjí-li se osud zápasu podle vašich představ. Stejně elegantně pak lze skočit zpět a zápas znovu ovlivňovat jen pomocí střídání. Pořád bychom se ale mohli bavit o tom, že si nemůžete kopírovat jednotlivé taktiky napříč různými rozestavěními, pořád na vás čekají děsivě nudné a generické tiskové konference, pořád budete narážet na nesmyslné výsledky ostatních týmů a pořád uvidíte na lavičkách dokola se opakující tváře sportovních manažerů a trenérů, protože je zřejmě nesmírně obtížné vygenerovat náhodně 100 různých obličejů.

Neúnavní

Na konto novinek v režimu FUT toho nelze říct příliš. Přibyla možnost upravit si stadion, což je vizuálně i akusticky docela povedená záležitost. Co vítám asi zdaleka nejvíc, je vypnutí únavy hráčů, takže se svojí sestavou nemusíte šachovat tak často. Pokud by vás nudilo hrát neustále sólo, můžete se ponořit do nového kooperačního režimu. Jen škoda, že online hra až nepříjemně často padá, ať už vám, nebo soupeři, což výrazně sráží celkový zážitek a je otázkou, nakolik budou lidé z EA ochotní tyhle problémy řešit. Nebudu-li počítat mírně odlehčenou podobu menu a rychlý přístup k vaší sestavě takřka z jakékoliv podstránky, je i letošní FUT stále tím stejným režimem, v němž budujete vlastní tým z hráčů, které buďto koupíte, nebo najdete v obligátních balíčcích. Jen se připravte na to, že tam venku vždycky čeká hráč, který je v porovnání s vámi ochotnější utratit peníze za superhvězdy a vlastně mě vůbec nepřekvapuje, že už v době předčasného přístupu se to v řadách mých soupeřů hemžilo zástupci fotbalové smetánky s nadpozemským hodnocením.

Hrajeme!

Od herní nabídky ale pojďme k samotné hře, jejíž hodnocení se dál nese v duchu jen velmi mírného a spíše nečitelného pokroku. Jako základ slouží už několik let používaný mustr, do kterého letos výrazněji promlouvá umělá inteligence při útočení. Nabíhání hráčů je intuitivnější a spoluhráči rychle tvoří efektivní trojúhelníky, v nichž lze vyšachovat jednoho či dva obránce a hrnout míč na bránu. Místy mi přišel postup vpřed až příliš snadný, veteránům série se ale s klidným svědomím přiznám, že hodnotím úroveň obtížnosti profesionál. Ruku v ruce s tímto pocitem jde i mírné zpomalení obránců a jejich těžkopádnost, která dává o fous větší prostor rychlým útočníkům. V kombinaci s trochu přestřeleným a náležitě arkádovým agilním driblinkem a opět efektivními centry do prostoru malého vápna padá opravdu spoustu gólů a mám takové tušení, že právě tenhle aspekt budou chtít vývojáři trochu ladit. Přihrávání je navíc také pocitově trochu rychlejší a nesnaží se vás v ničem extra brzdit, což platí na obou stranách, hrajete-li některý z offline režimů. Brankáři jsou už tradičně poměrně slabí, v soubojích jeden na jednoho takřka bez šance, k jejich nastavení ale hledím se značným respektem a nevidím na něm nic zásadně špatného. Problém bohužel je, že si letošní FIFU nemůžete sami před případnou koupí bezplatně vyzkoušet, protože EA nevydali demoverzi a přístup zamknuli za nutnost mít aktivní předplatné EA Play. Pořád si také stojím za tím, že vnímání samotné hratelnosti je značně individuální a já, coby občasný hráč, v ní skutečně žádný výrazný pokrok nenacházím.

Zlí jazykové tvrdí, že kromě FUT a zápasů dvou hráčů před jednou televizí se v rámci téhle série už roky nic jiného nehraje. Přesto EA doplňuje nabídku o takřka identické zpracování Pro Clubs jako loni a nezapomíná ani na freestylový režim Volta. Už loni mi přišel tak trochu navíc, zvlášť po příběhové stránce, letos jde ale o esenci trapnosti a vyumělkovanosti, která opravdu nemá obdoby. Ano, chápu, někoho může bavit sledovat toporného Kaká nebo Henryho, kterak familiárně mrká na generické postavy čutající rádoby cool fotbálek na dlažebních kostkách v Paříži, ale za mě zkrátka ne. Zahrát si Voltu online, dát si jeden dva futsalové mače, na tom určitě nevidím nic špatného, jedná se ale o nechtěný přílepek, který od loňské verze odlišuje jen vyšší rychlost a zvýšená obtížnost při obírání soupeře o balón. Doprovázeno tunou kosmetických vylepšení, ale nejde o nic vysloveně chytlavého a hádám, že v popularitě klesne Volta i letos hodně hluboko.

Bratři Slováci navíc ostrouhávají už několik let kompletně, takže k dispozici není ani žádný slovenský klub, ani reprezentace.

Ještě než se rozloučíme, sluší se také podotknout, že grafická prezentace opravdu stárne před očima a některé z výjevů jsou už vysloveně zarážející. Vlasy, mnohdy opět nepříliš fluidní animace při kolizích nebo toporní diváci, na které bychom ale za aktuální situace asi neměli příliš nadávat. Překvapilo mě rovněž, že ze hry zcela zmizel komentář Martina Taylora a Alana Smitha, takže se nyní musíte spolehnout v anglické verzi jen na dvojici Rae – Dixon. A stranou nesmí zůstat ani poznámka k zahrnutým týmům, kde se opět trochu bojovalo s konkurencí, takže výsledkem není jen absentující Juventus, ale také AS Řím, druhá italská liga a kompletní čilská a kolumbijská soutěž. Některé z týmů sice naleznete ve zbytku světa – včetně Plzně, Sparty a toho druhého pražského celku na S – o nic plnohodnotného ale nejde. Bratři Slováci navíc ostrouhávají už několik let kompletně, takže k dispozici není ani žádný slovenský klub, ani reprezentace, je mi líto. A pokud náhodou čekáte na hodnocení věru fantastické možnosti přetočit si nepovedenou situaci a pokusit se o její reparát. Ano, ve hře je, dá se použít jen v offline přátelácích a není ničím, než nepříliš zajímavým gimmickem.

Věřte, že hodnocení her neberu na lehkou váhu a snažím se být tak spravedlivý, jak to jen jde. Pokud jsem ale loňskému dílu udělil průměrné hodnocení, nemohu tuhle známku v případě FIFY 21 překonat. Všechno, co zaznamenalo mírný posun, je stejným způsobem stahováno zpět skutečností, že dostáváme už poněkolikáté víceméně stejný titul, za který si navíc Electronic Arts žádá plnou cenu. Chci věřit, že přesun na nové konzole skutečně nakopne celý vývoj a pevně doufám, že po euforii vyvolané next-gen verzí aktuálního ročníku, případně dalším dílem, nepřijde stejná obehraná písnička o recyklovaném obsahu a ztrátě víry v jakýkoliv smysluplný pokrok.