28. 6. 2020
Uplynulý týden jsem trávil večery pískáním na ozbrojené kovboje, střílením z gatlingu, házením peněz po nic netušících býcích, spojováním myslí nebohých obětí mých ďábelských plánů nebo třeba oslepováním nepřátel voňavkou. Hrál jsem Desperados III od vývojářů z německého studia Mimimi a s potěšením sledoval, kam se od své předchozí hry – Shadow Tactics: Blades of the Shogun – dokázali posunout. Nenechte se zmást číslovkou, oblíbená taktická akce z let 2001 a 2006 se vrací na úplný začátek a s novou grafikou i notně rozšířenými možnostmi v ní budete sledovat, kterak se část vykutálené partičky Johna Coopera dala dohromady.
Vývoj Desperados III jsem sledoval poměrně zblízka, když jsem měl možnost v předstihu si na loňských veletrzích vyzkoušet preview verzi a následně se zakousnout i do dema, které bylo uvolněno chvíli před vydáním. Nešel jsem tudíž naslepo a už dopředu očekával nejen detailní westernové kulisy, ale především mistrně odvedený design jednotlivých úrovní, který přicházel s příslibem, že náležitě prozkouší i veterány tohoto specifického žánru. Zůstat stát na místě a jen dokola kopírovat legendární Commandos ale není to, co by v Mimimi potřebovali a už Shadow Tactics prokázalo, že mají vývojáři dostatek svých vlastních nápadů. Ty jsou v Desperados III skvěle namixovány s tradiční hratelností a vy už možná tušíte, že tentokrát budu především chválit.
Zdroj: THQ Nordic
Jak už bylo řečeno před chvilkou, bez ohledu na číslovku se podíváme na začátek celého příběhu, který po prologu rozehrává další z řady poutí za pomstou. Po kom John Cooper jde, vám přirozeně neprozradím, ale můžu dodat, že krátké příběhové sekvence slouží jako příjemné vyrušení od jinak velmi soustředěného přístupu k vlastnímu hraní. Vývojáři si rovněž nehledali žádné zkratky a hra tak obsahuje dabované cutscény v enginu hry. Nechybí ani krátké situační animace, které slouží jako určité předěly v daných lokacích a zpravidla po nich dochází k aktualizaci hlavních úkolů probíhající mise. Při těchto scénách přiblížili autoři hry kameru ještě o kousek blíž, než je během hraní možné, nechávají naplno promlouvat skutečnost, že pohyb postav byl snímám v motion-capture studiu a doplňují je solidními a místy docela legračními dialogy, kterým nechybí i dostatek hereckého umu. Na to, že po drtivou většinu času budete sledovat Desperados III se značným odstupem izometrického pohledu tak jde o víc než dostatečné zpracování, které vás rozhodně neurazí, pořád je na něm ale vidět určitá hrubost a nezačištěnost, zejména co se prolínání textur a modelů týče.
Chce to také naladit se na trochu jinou westernovou notu, která se zde nesnaží být přehnaně vážná a důležitá, ale dává prostor přijatelnému kýči, a dokonce i nadpřirozeným schopnostem. Tím se plynule dostáváme k tomu, kdo vám bude v téhle taktické záležitosti k dispozici, protože u pistolníka Coopera to zdaleka nekončí. Znalcům předchozích dvou dílů budou povědomá jména Kate O’Hara a Doc McCoy – tedy půvabná slečna, schopná svým šarmem zaujmout nejednoho pistolníka a místy trochu zádumčivý lékař, který si Hippokratovu přísahu vykládá po svém. Vedle nich se ale na scéně objeví i stopař Hector Mendoza se zálibou v medvědích pastích, a hlavně voodoo čarodějnice Isabelle Moreau. Zřídkakdy budete ovládat všechny postavy najednou, pokud se tak ale stane, hra si od vás vyžádá propracovaný smrtící tanec a téměř nezbytnou kombinaci všech schopností vyjmenovaných hrdinů. Jak si asi umíte sami představit, zatímco John Cooper je všestranný kovboj, který se umí ohánět pistolemi a odlákávat pozornost hozenými mincemi, ostatní jsou profilování úžeji a s každou odehranou hodinou budete víc a víc rozumět drobným rozdílům v jejich zdánlivě shodných schopnostech.
Po konci každé mise máte možnost prohlédnout si na zjednodušené mapě všechny vaše kroky. Ačkoliv nejde o nic přelomového, pro pozdější lovení výzev slouží nástroj víc než dobře. Můžete si změnit rychlost přetáčení, podívat se na pohyb nepřátel, projít si zpětně všechna střetnutí a třeba se i poučit z chyb, které jste v průběhu natropili. A věřte, že jich bude opravdu hodně...
Kate dokáže vrženou voňavkou na několik vteřin oslepit jakéhokoliv nepřítele. Účinek ale trvá déle než odlákání pozornosti pomocí mince, a hlavně tím nepřítel neodvrátí svůj zrak jiným směrem. To se může hodit, ale může to být i problém, chcete-li v ten stejný čas někoho někam přesunout. Hectorovo zapískání pak kromě otočení nepřátel v dosahu znamená i průzkum místa, odkud před krátkou chvíli zvuk zazněl, nepřichází však s automatickým omráčením, jako nalákání na doktorovu kabelu s chemikáliemi. Tímhle způsobem bych samozřejmě mohl pokračovat dlouho, obecně ale platí, že se musíte naučit znát všechny schopnosti – případně číst popisky, které jsou neustále k dispozici při najetí kurzoru – a kombinovat je ve váš prospěch. Nejvýraznější postavou ze všech je ale podle mého skvělá Isabelle, která umí ovládat mysl nepřátel nebo ji spojovat dohromady s myslí dalšího protivníka, což ve výsledku znamená, že pokud se něco nepěkného stane jen jednomu z nich, druhý to odskáče stejnou měrou. A sami určitě uznáte, že zabít člověka schovaného za kamenem je určitě jednodušší než se o to stejné snažit u hlídkujícího nekňuby kdesi uprostřed otevřeného prostranství. Takže proč to neudělat najednou a pěkně z bezpečí, že ano…
Abyste zvládli ovládání několika postav najednou, dává vám hra k dispozici speciální taktický režim s pauzou, během které lze všechno pohodlně naplánovat a v jeden moment spustit. V jednu chvíli se tak mohou k zemi sesunout třeba dva tři protivníci najednou a vzápětí je už další členové týmu tahají do křovisek, kde je schovají a odklidí z cesty. Pauza ovšem není samospásným nástrojem a nejen, že musíte postup vymyslet, ale také neustále pamatovat na to, že prvním krokem zpravidla nic nekončí. Hned, co se provede první sada připravených akcí, musíte naplánovat další, nebo manuálně dostat Coopera a spol. na požadovaná místa. Do taktiky pak samozřejmě promlouvá i umělá inteligence, která může být na vyšší úroveň obtížnosti poměrně velkým oříškem. Není totiž úplně lhostejná, když najednou zmizí někdo, ke komu jiná postava opakovaně chodila, a pokud se na tuto eventualitu nepřipravíte, přichází poplach. Tomu se chcete přirozeně vyhnout, protože i když vás zalarmovaní nepřátelé neobjeví, zůstane na scéně o několik postav víc a váš postup bude o to složitější.
Nutno ovšem přiznat, že na normální úroveň obtížnosti občas výseč zorného pole nepřítele nezafunguje úplně dobře a velmi podivně na tom je umělá inteligence s vnímáním zvuků. Jednoduše stačí, abyste v interiéru nebyli vidět, jinak ale můžete běhat nebo mlátit dveřmi téměř bez omezení a stejně to bude každému většinou jedno. Přitom hra disponuje perfektně zpracovaným rozhraním, které názorně ukazuje efekty jednotlivých schopností, tedy včetně zvuku, ale ne vždy se to adekvátně promítá do hry, což zážitek z promyšlených akcí trochu kazí. Oceňuji ale obrovskou nápaditost a originalitu řešení mnoha představených hádanek, na které vás hra buďto sama okatě upozorní, nebo to nechá na náhodných konverzacích všudypřítomných postav. Novinkou pro Desperados III jsou totiž také velké otevřené lokace – ať už westernové městečko Flagstone nebo rozlehlá lokace v New Orleans – a právě zde máte možnost smejčit a zjišťovat, co by komu mohlo uškodit. Na těchto místech hra exceluje a podtrhuje obrovskou míru volnosti a kreativity, kterou můžete, ale na druhou stranu vůbec nemusíte uplatnit, což méně trpěliví hráči určitě rádi uslyší.
I tak se ale připravte, že postup vpřed bude povětšinou vykoupen sérií mnoha a mnoha opakování jedné a té stejné části, než najdete správný rytmus a vše proběhne v požadovaném pořadí. Tlačítka pro rychlé uložení a načtení pozice se tak stávají přímou součástí hry a je jen škoda, že při uložení obraz vždy na krátkou chvíli problikne. Načtení ale na PC probíhá takřka instantně a ve vzpomínkách na průchod hrou se mi jej daří zdárně potlačovat. Ne všichni to ale mohou vnímat podobně a nepřišlo by mi vůbec divné, kdyby spoustu lidí hru nedohrálo právě proto, že jim přijdou mechanismy stále stejné, případně je na ně paleta možností a složitost doprovodných výzev na každé mapě až příliš zahlcující. Já se ovšem královsky bavil a s drobnými výhradami nemám proč upřít Desperados III vysoké hodnocení. Zapomenout navíc nesmíme ani na hráče na konzolích, kde hra vychází, případně hráče na PC, kteří nechtějí k ovládání používat myš a klávesnici. Plná podpora gamepadu je promyšlenou součástí celého zážitku a je až s podivem, jak dokázali vývojáři ovladač zoptimalizovat v souladu se všemi možnostmi, které hra a postavy nabízí.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.