Dead Island 2

Jen málokdy recenzujeme hry, od jejichž oznámení by uplynulo téměř deset let. Jde o výjimečné případy, nikterak ctnostné, a většinou zatížené tím, že k nim hráči chovají značnou skepsi. Upřímně, nevím, jak se to má s Dead Islandem 2, ale tipnul bych si, že ještě před nedávnými preview na tom byla tahle hra podobně a očekávání bylo poháněno spíše dávkou škodolibosti a nedůvěry. Ostatně, vývojáři ze studia Dambuster jsou třetím týmem, který se o pokračování zombie akce z roku 2011 pokoušel, což znamená změny vizí, restarty, úpravy mechanismů i jejich vršení na některé dříve hotové celky. Zkrátka, ani já jsem od Dead Islandu 2 nečekal mnoho, a o to víc jsem byl překvapený, jak povedenou záležitostí tenhle krví prosycený výlet do Los Angeles ve výsledku je.

Zdroj: Deep Silver

Předně, nemusíte mít žádnou zkušenost s prvním dílem, abyste si pokračování užili. Ačkoliv je zasazené do stejného světa a odehrává se přibližně deset let po incidentu na ostrově Banoi, vypráví vlastní příběh s novými hrdiny. S přihlédnutím k tomu, kolik let od vydání původní hry uběhlo, tak je na místě přirovnávat Dead Island 2 spíše k modernějšímu Dying Lightu, případně Back 4 Blood. Čeká vás čistokrevná zombie řezničina, kterou navíc lidé ze studia Dambuster předkládají hráčům s obrovským množstvím zbraní, jejich místy až trochu zvrácenými variantami a sadou rozličných perků ovlivňujících základní schopnosti vybraného hrdiny. Hratelnosti, převážně spojené se soubojem, je ve hře podmíněno úplně všechno, a pokud se navíc řadíte k těm hráčům, kteří rádi experimentují se vším, co jim hra nabízí, Dead Island 2 si vás nepochybně získá.

Pryč z Los Angeles, nebo ne?!

S největší pravděpodobností to ale nebude díky příběhu, který zůstává jen tuctovou výplní kdesi na pozadí. Nevystupují v něm žádné zapamatovatelné postavy, hlavní zápletka se opět točí kolem spásy lidstva prostřednictvím člověka, jehož krev odolává zombie nákaze, a ve finále působí příběh jen jako další zaškrtnutá kolonka na pomyslném seznamu věcí, které ve hře tohoto střihu nesmí chybět. Vše začíná evakuací Los Angeles, které si už zčásti zvyklo na to, že svět už zřejmě nikdy nebude jako dřív. S novou erupcí nakažených se však z kalifornské metropole stahují další přeživší se zájmem dožít na nějakém klidnějším místě. K evakuačnímu letadlu tak postupně směřují hrdinové Dead Islandu 2, z nichž si můžete po jeho krátkém letu a pádu kamsi do Los Angeles vybrat. Rozhodující jsou základní atributy jako tvrdost, výdrž, obnova zdraví nebo šance na kritický zásah s tím, že téměř nikdo z hrdinů není obligátním univerzálem. U Jacoba, Bruna, Dani, Ryana, Amy nebo Carly vždy převažuje jedna ze schopností, a už na tomto místě činíte poměrně důležité rozhodnutí, které následně určí celkovou hratelnost. Podotýkám, že volbu nelze měnit, pouze odstartovat hru s jinou postavou, takže se rozhodně vyplatí pečlivě přečíst, s čím vstupujete do hry.

První výběr ovlivňují i karty dovedností, ony v úvodu zmíněné perky, které mohou být navázány přímo na konkrétního hrdinu, ale většinou jsou univerzální a může je využít kdokoliv. Jde o poměrně jednoduchý, leč variaibilní systém, který vám v průběhu hraní dovolí přepínat a kombinovat jednotlivé dovednosti tak, aby v ideálním případě buďto vyvažovaly základní atributy nebo jednoduše ohnuly hratelnost tím směrem, který se vám zamlouvá. Konkrétně tak můžete třeba získávat trochu zdraví, když budete zombíkům sekat končetiny. Můžete také využívat speciální načasovaný blok, který spustí krátkou quick-time sekvenci, v níž slabší nepřátele pošlete k zemi na dvě rány. Některé karty vám dovolí rychle uhýbat nepřátelským útokům, jiné posílí vaší odolnost výměnou za snížení útočné síly a tak dále, a tak dále. Kombinací a variant je opravdu hodně, a co je důležité, vše se viditelně propisuje do vlastní hry a dovoluje vám značně experimentovat. V pozdější fázi navíc odemknete i možnost nechat promluvit své zombie alter-ego v záchvatu zuřivosti, a i na tomto místě speciální karty ovlivní, co můžete dělat a s jakým efektem.

Jsem zombík, ale vlastně nejsem

Abyste pochopili, moje Carla – ale platí to samozřejmě o všech ostatních – je vůči viru imunní, takže když ji v úvodu pokouše zombie, nezemře, ale naopak získá příslib značné síly v budoucnu. Nechci vyzrazovat příliš, ale vývojáři přibližně po deseti hodinách hraní postaví před hráče i nutnost rozhodnout se, nakolik necháte svoji postavu propadnout vábení téhle nemrtvé síly. Pokud jen trochu, možná narazíte na překážky, které bude velmi složité překonat, ale pořád zůstanete člověkem. Naproti tomu plné využití tzv. autofagických schopností vám sice dodá opravdu velkou sílu a mnoho bonusů, ale přirozeně přijdou i negativní efekty, zejména spojené s nulovou regenerací zdraví. Volba je na vás, její dopad či hloubku vám neprozradím, ale jde jen o další skvělou vrstvu, která ovlivňuje celkovou hratelnost.

Jak je to s kooperací?

Dead Island 2 nabízí možnost až trojici hráčů pustit se do hraní společně. Režim ale přichází s několika důležitými pravidly a omezeními, které je nutné brát v potaz i s přihlédnutím k tomu, že Dead Island 2 nabízí ucelený příběh a nelze v něm činit žádné skoky. Pokud se tedy budete chtít připojit k někomu, kdo je ve hře dál než vy, hra vám to neumožní. Zpětně to ale samozřejmě možné je, takže s vaší postavou se můžete při hraní v kooperaci s kamarádem či náhodným hráčem „vrátit“ do dřívějších misí. Důležité je mít také na paměti, že se základními verzemi konzolí PlayStation 4 a Xbox One není možné zakládat kooperační hru, čili jedinou možností je se připojit k někomu, kdo už na PS4 Pro, Xboxu One X a samozřejmě i aktuálních PS5 a Xbox Series hru založil. Ještě jedno pravidlo se ale týká hraní napříč platformami, které hra bohužel nenabízí. Tedy, jak je patrné z předešlých řádků - v jedné rodině ano - nikoliv však s hráči na jiných systémech, včetně počítačů. Škoda...

Ať už si ale budete v jednotlivých čtvrtích Los Angeles hrát na zombíka, či nikoliv, podstatné budou samotné zbraně, a i na tomto místě vývojáři z Dambuster Studios excelují. Dead Island 2 stojí především na využívání ručních zbraní – od zrezivělých trubek, přes golfové hole či ostré sekery, až k nablýskaným katanám. Samy o sobě by zbraně nebyly ničím speciálním a spíš by vás otravovalo, že se docela rychle rozbíjí a zejména v úvodu jich nebudete kolem sebe nacházet tolik, abyste mohli být zombíkům rovnocenným soupeřem. Ovšem v momentě, kdy se dostanete k pracovnímu ponku a hrá vám umožní osazovat zbraně nejrůznějšími modifikacemi, rozjede se ona místy zvrácená rukodělná linka, na jejímž konci budou meče opatřené hořáky, sekáčky vybavené generátory elektřiny, kovové drápy napuštěné jedem, nože hned s několika čepelemi a spoustu dalšího. Právě možnost měnit vlastnosti zbraní, a nikoliv jen jednou, ale hned na několika úrovních v rozdílných slotech, jsou pravděpodobně tím nejlepším, co Dead Island 2 nabízí. Jsem upřímně zvědavý, jakými kreacemi se budou hráči chlubit, až hra konečně vyjde, ale i během svého průchodu jsem si nemohl stěžovat na to, že bych se s danou zbraní nudil.

Dělej si, co chceš

Samozřejmě, hra vás do určité míry navádí, co byste měli v danou chvíli použít – někdy i dost návodně, když je konkrétní typ zombíka imunní vůči tomu, čím na něj jdete – ale má to daleko do nějakých restrikcí či vodění za ručičku. V Dead Island 2 zůstáváte pány situace za každých okolností, což samozřejmě znamená i možnost využívat palné zbraně. Ve hře jsou zastoupeny v klasické nabídce od pistolí po odstřelovací pušky, a na rozdíl od zbraní na blízko, které se postupně rozbíjí, budete muset řešit náboje. Pokud se je však naučíte vyrábět u ponku a nevykašlete se na poměrně nutný průzkum okolí a sbírání surovin ke craftingu, ani v tomto případě nenarazíte na nějaké významné limity. Obával jsem se, že hra bude podle dostupných videí a obrázků zaměřená právě na krájení zombíků pěkně tváří v tvář, ale pohodlně jsem v závěrečné fázi používal pušku a brokovnici víc než věrnou zapalovací katanu. Nedá se ale říct, že by jeden přístup byl lepší nežli druhý, v tom je právě to kouzlo skvělých soubojů, které navíc nestojí jen na zbraních, ale vstupuje do nich i prostředí.

Různými typy oblečení to jen začíná, ještě lepší je ale postupný rozklad a rozpad těl zombíků, který navíc můžete sami uspíšit vhodně směřovanými zásahy zbraní.

Ačkoliv jde o poměrně rutinní opakování stále stejných prvků, i vinou určité náhody a sandboxového přístupu vývojářů můžete všemožně kombinovat třeba vodu a elektřinu, zombíky lze samozřejmě zapálit a nahnat je do kaluže rozlité nafty, můžete je také hozenou návnadou dostat do kyselinových bazénků a sledovat, jak umírají samy, a nebo – znovu – tohle vůbec nedělat a jen všechny kosit bez přidané kreativity. Hra se vám v tomto případě odmění i povedeným zpracováním jednotlivých zombíků, mezi nimiž sice najdete opakující se archetypy, nutící vás k různým taktikám, ale vývojáři udělali opravdu hodně pro to, aby si vzájemně nebyly moc podobné. Různými typy oblečení to jen začíná, ještě lepší je ale postupný rozklad a rozpad jejich těl, který navíc můžete sami uspíšit vhodně směřovanými zásahy zbraní. Kolem budou lítat spodní čelisti, končetiny i hlavy, zombíci budou chvíli vypadat jako právě nakažení lidé, aby se z nich za pár sekund staly ohořelé zrůdy, a když už ztratí svou pohyblivost, budou se k vám po zemi klidně plazit torza s jednou rukou. I tady vývojáři určitě zasluhují pochvalu, a pokud vysloveně nejste proti očividně zcela záměrně přestřelené krvavosti a nechutnosti, budete si likvidaci neutuchajícího zástupu neživých monster náležitě užívat. A to samozřejmě i v kooperaci, v níž můžete projít celým příběhem, byť bez možnosti hraní napříč platformami.

Zombíci, a co dál?

Pokud byste však od Dead Island 2 čekali něco víc, než skvělý souboj a na něj napojené mechanismy, případně drobné logické zádrhely zejména v podobě aktivace rozvodných skříní, nedočkali byste se. Rozhodně to není málo, ale protože se vcelku překvapivě potýkám se hrou, která má nakonec mnohem vyšší ambice, než jaké jsem od ní osobně očekával, je určitě na místě zdůraznit i to, co se dle mého příliš nepovedlo nebo jednoduše zůstalo stát na vedlejší koleji. Problém mám se zmíněným příběhem, rozprostírajícím se na ploše 24 misí, kterými projdete přibližně za 15-18 hodin. Po většinu času jdete od jednoho bodu k druhému, případně se vracíte do centrálních hubů jednotlivých částí města. Tím předznamenávám, že Dead Island 2 nenabízí open-world, ale docela rozlehlé lokace, mezi nimiž přecházíte pomocí loadingu. Struktura to není špatná, jen škoda výrazné šablonovitosti a několikerého opakování stále stejných postupů. Tedy téměř pokaždé, když dorazíte na nové místo, objevíte nějakou skupinku přeživších, k nim se musíte prosekat přes mračna zombií, pak pro ně splníte pár úkolů a přesunete se dál. Jistě, důvodem setrvat v jedné čtvrti o trochu déle, jsou vedlejší mise, nebývají ale napojeny na žádné výraznější příběhové momenty a většinou po vás budou jen chtít, abyste došli na vyznačené místo, všechno tam pobili, a pak se vrátili zpět. Odměny se různí a někdy jde o velmi vzácné kousky výbavy či vylepšení, ovšem líné zpracování vedlejších misí se mi velmi rychle zajedlo.

Zdroj: Deep Silver

Určitý problém jsem měl i s některými bossy, ke kterým se můžete mnohdy dostat značně nepřipravení a spolehnout se na náhodu. Někdy vás tuhý nepřítel a neustále se spawnující zálohy v podobě obyčejnějších zombií přejedou jako vlak, jindy se s nimi potýkáte dlouhé minuty, ale stejně neuspějete a někdy je hotovo za pár sekund, když se vám podaří i dílem tolik potřebné náhody udělat něco velkého a náležitě výbušného. Opakování nepodařených střetnutí napomáhá benevolentní systém automatického ukládání pozic a vracení jen o několik krůčků zpět bez jakéhokoliv postihu, přesto ale tím dochází k výraznému přetrhávání tempa a vybalancování obtížnosti není na mnoha místech adekvátní. Hra také nenabízí žádné nastavení obtížnosti, takže si budete muset některé složité souboje opravdu přetrpět, než budete moci pokračovat dál. Určitou frustraci pak podtrhuje i struktura hlavních misí, kterou během souboje můžete i „předběhnout“, dostat se na cílové místo, ale nesplnit některý dílčí bod po cestě, což zjistíte třeba až po několika pokusech, a pak vás stejně čeká to, o co jste se snažili doposud – tedy vyčištění lokace od zombíků, byť nyní už v podobě stanoveného úkolu, po kterém spawnování nepřátel ustane.

Také po grafické stránce není Dead Island 2 zcela konzistentní, a zatímco zombíci jsou zpracováni velmi dobře, ostatní postavy nabízí jen mrtvolné obličeje a téměř nulovou artikulaci. Lokace jsou ale naproti tomu plné nejrůznějšího harampádí, a i když hra na PlayStationu 5 ani Xboxu Series nenabízí volbu obrazového módu – zkrátka běží v 60 fps – nemáte pocit, že by vás vývojáři o něco výrazně ochuzovali. Jistě, nejde o úroveň grafiky jako v The Last of Us Part II, ale třeba v porovnání s Dying Light 2 působí nový Dead Island barevněji a živěji, což je ale samozřejmě dáno i tím, že se odehrává v Los Angeles. A zapomenout nesmím ani na skvělý český překlad v podobě titulků, který umocňuje celkově velmi dobrý pocit a přetrvávající překvapení, že se doslova prokletý titul mohl díky péči lidí z Dambusteru přeměnit v tak nečekaně povedenou hru.