Recenze Cyberpunk 2077: Trauma Team

Debaty o kvalitě Cyberpunku 2077 ponechme protentokrát stranou. O komerčním úspěchu poslední videohry od polského studia CD Projekt RED ale není pochyb. A tak není divu, že její věhlas přispěl k většímu zájmu o celou značku a její svět. Původní stolní hra z konce osmdesátých let ostatně vyniká právě nesmírně přitažlivým prostředím, které se nyní díky videohře od autorů Zaklínače dočká dalších novinek a adaptací. Jednu z nich představuje i čtyřdílná komiksová série Cyberpunk 2077: Trauma Team oznámená ještě před vydáním videohry. Její úvod vyšel v originálu už loni na podzim a v češtině letos v únoru. Já jsem se ale k tomuto komiksu dostal až nyní a chtěl bych se vámi podělit o své postřehy.

Autoři komiksu vstupují do poměrně ostré konkurence, protože kyberpunk jako žánr je tady doma a mnohem silnější než ve hrách.

Že se slavné značky, hry pochopitelně nevyjímaje, dočkají různých spin-offů včetně komiksů, není samozřejmě nic nového. Bylo by spíš s podivem, kdyby se Cyberpunk této možnosti z nějakého důvodu vyhnul. Jenže tím jeho autoři vstupují do poměrně ostré konkurence, protože kyberpunk jako žánr je tady doma a mnohem silnější než ve hrách. Není třeba dvakrát zdůrazňovat, že na papírových stránkách se zrodil například Akira nebo Ghost in the Shell. Trauma Team, který můžete znát i ze hry, ale není manga. Je to klasická západní produkce od nakladatelství Dark Horse Comics, kterou napsal Cullen Bunn a nakreslil Miguel Valderrama. Očekávejte tedy spíš něco ve stylu Judge Dredd.

Hlavní hrdinkou příběhu je mladá zdravotnice Nadia, která pracuje pro titulní Trauma Team. Je to vlastně úplně obyčejná postava z Night City a to není ani výtka ani prosté konstatování. Právě její obyčejnost z ní ve světě osudem vyvolených hrdinů a padouchů, prostě výjimečných osobností, dělá příjemně civilní anomálii. Nadia jako jediná přežije katastrofální poslední akci, při níž zahyne celý její tým. Ale chce se co nejrychleji vrátit zpět do služby, kde na ni čeká víc než obvyklá rutina. Základní premisa není špatná, ale výchozí zápletka je bohužel tak jednoduchá, že ani o ní nelze napsat víc, aniž by člověk prozradil skoro vše. Na druhé straně, motiv, na který autoři vsadili, není současně nijak originální a příběh o pomstě a dilematu nad loajalitou k povinnostem a přátelům vás zřejmě nešokuje svou vynalézavostí.

Jak je z názvu patrné, komiks sdílí identické zasazení s videohrou, a proto fanoušci mohou jeho prostřednictvím nahlédnout na její svět zase z jiného úhlu. A je to hezká podívaná. Grafická stránka sice není pronikavě geniální, ale nejspíš se shodneme, že architektura a styl patří k tomu nejlepšímu na videohře a komiks z toho dobře čerpá. Naneštěstí je na můj vkus hodně akční a pokud jde o dialogy poměrně úsporný. Autoři promarnili šanci vystavět na pozadí Night City komornější drama a dali opět přednost přestřelkám a násilí na úkor skutečného osobního thrilleru. Díky spolupráci s CD Projektem ale i tak ze stránek prostupuje předloha víc, než je občas pro komiksové adaptace bohužel typické. I z tohoto příběhu na vás dýchne retrofuturismus inspirovaný osmdesátými léty. Tato estetika se ostatně hezky propsala i do specifické barevné palety, která není křiklavě sytá.

Když dospějete k otevřenému a poměrně adrenalinovému závěru, zřejmě zatoužíte po pokračování, na to byste ale zatím stáli frontu v obchodě marně. Z vyprávění si odnášíte poměrně banální ponaučení, něco napětí a v mém případě i trochu zklamání z nevyužitého potenciálu. Zvláštní zmínku ovšem nepochybně zasluhuje překlad. O ten se totiž stejně jako v případě samotné videohry nebo oficiálního průvodce světem Cyberpunku postaral Filip Ženíšek. Můžete tak nechat stranou jakékoli obavy o terminologii a konzistenci překladu. Tady si pochvaluje zasluhuje i české vydavatelství Crew, které “lokalizaci” svěřilo do rukou toho nejpovolanějšího. Možná už to považujete za samozřejmost, já to stále beru jako známku nadstandardní péče.

Pokud budete na poli komiksů hledat kyberpunkové příběhy, bezpochyby naleznete mnoho zajímavějších. A to i v češtině.

Nechci znít nevděčně. Jsem rád, že i takové komiksy u nás vycházejí. Na druhé straně je ale třeba hledět na takový produkt střízlivě. V tuto chvíli Trauma Team působí spíš jako standardní doplněk velké značky než jako soběstačný špičkový počin. A pokud budete na poli komiksů hledat kyberpunkové příběhy, bezpochyby naleznete mnoho zajímavějších. A to i v češtině. Trauma Team neurazí, ale ani nenadchne. Tu a tam se něčemu pousmějte, místy se zastavíte u pěkné kompozice. To je ale tak vše. Jedná se o veskrze průměrný počin, který nemá smysl stavět na piedestal, protože by tím člověk znevažoval zásadnější podobná díla.

Fanoušci mívají ve zvyku odpouštět a vídat své oblíbené značky v lepším světle. Netvrdím, že Trauma Team nestojí za pozornost, jen mi nepřijde nijak výjimečný. A pokud vám někdo tvrdí opak, možná nevzal do úvahy, že se nejedná o bezplatnou jednohubku. Kdyby tohle krátké povyražení bylo k dispozici zdarma on-line na webu hry, zasluhuje si více shovívavosti, ale obvykle se prodává za necelé tři stovky. Ostatně existuje tu jiný podobný příklad – bezplatný digitální komiks Tvůj hlas je součástí objednávky samotného Cyberpunku 2077, a to dokonce v češtině.