Crash Team Rumble

Crash Bandicoot je tady s námi už dlouhá léta a za tu dobu jsme se mohli setkat s nejrůznějšími přístupy, ale i s několika odbočkami, jde-li o žánr. Nedlouho po prvních plošinovkách se Crash a další vrhli do víru závodění v Crash Team Racing, ale také do společného řádění v párty titulu Crash Bash. Crash Team Rumble na to jde zase o trochu jinak a přináší do série něco nového. Ačkoli si nejsem jistá, nakolik o tyto netradiční pokusy fanoušci série stojí, rozhodně nelze vývojářům z Toys for Bob upřít, že co se týče Crashe samotného, moc dobře vědí, co dělají.

Crash Team Rumble je multiplayerová kooperativní hra čtyři proti čtyřem, kde se týmy snaží jako první nashromáždit dostatek ovoce wumpa a zvítězit. Těchto klání se účastní hned několik ikonických postav série – momentálně jich je osm ve třech skupinách – Crash, Tawna a nováček Catbat se mají primárně starat o sběr ovoce a skórování, Dingodile, Dr. N. Brio a Dr. N. Tropy jsou nejlepší pro blokování nepřátel a jejich kořisti, zatímco Coco a Dr. Neo Cortex jsou ideální pro boostování a podporu týmu. Každý z nich má své pevně dané schopnosti, ale i jednu speciální, již je možné libovolně vybrat před každým kolem a můžou jich využít všechny postavy, například plivající rostliny, léčící skříně, padající odpadky nebo bonusového ovoce wumpa.

Crash nebo Coco pak v základu využívají své pověstné točení a dokáží protivníka zarazit pořádně do země, Tawna je vybavena kopy a hákem pro rychlejší pohyb, Catbat létá a vyhazuje léčivé burgery, Dingodile je obrovská mašina, která každého odrazí či mu odsaje nasbírané ovoce, N. Tropy zákeřně seká a metá kolem sebe, N. Brio se dokáže nakrátko převtělit v silné monstrum a Cortex střílí, proměňuje nepřátele nebo na ně může shodit klavír. Jejich role je každopádně nutně neškatulkuje, a tak se i s Cortexem můžete pustit do zběsilého pronásledování nepřátel nebo s N. Tropy zabírat boostovací drahokamy, zatímco likviduje dotěrné protivníky. Ono, co si člověk občas neudělá sám…

Zdroj: Activision

Základní premisa a cíl hry zní jednoduše, možná až moc. Přiznávám, že tutoriál, tréninkové zápasy s boty, ale pak už i ty první kompetitivní mě příliš nenadchly a postrádala jsem větší smysl a hloubku. Zdání ovšem klame, jelikož mapy jsou nabité mnoha vychytávkami, které dokáží hru pořádně rozproudit. A jakmile dojde k osvojení jednotlivých postav a jejich schopností, zápasy jsou hned o něčem jiném, takže titulu nemůžu upřít porci zábavy. Třeba již zmíněné boostování je jednou z důležitých součástí hry – na každé mapě nalezneme dvě nebo tři uskupení drahokamů, jejichž zabráním obdrží celý tým bonus k ovoci wumpa, které se jednotliví členové chystají odevzdat a započítat do celkového skóre. Čím větší boost, tím samozřejmě lépe, a tak občas na drahokamech dochází k zajímavým potyčkám s druhým týmem o bonusy, které ve finále mohou rozhodovat celé zápasy.

Zároveň jsou napříč lokacemi rozesety stanice pro ukládání relikvií, přičemž každá nabízí dočasnou výhodu pro hráče, který ji aktivoval, ale i pro ostatní členy týmu. Různí se mapu od mapy, čili někde se můžeme proměnit v míč nebo se vměstnat do ozubené koule a trápit protivníky, jinde lze aktivovat plamenomety, ohnivý skok, neviditelnost a mnoho dalšího. Na každé mapě je pak i jedna primární stanice, jež si žádá více relikvií, ale její efekt je také výraznější – co byste řekli na obrovskou bonsaj plnou ovoce wumpa, draky nebo písečnou bouři? Správné načasování jejich využití společně s boosty je cílem k vítězství. Hra navíc působí díky HUDu, ikonám a značení přehledně a intuitivně, a tak není těžké se se spoluhráči sehrát a vypomáhat si, když je potřeba. Přehledné je pak i celkové rozhraní co se týče menu nebo statistik.

Mezi největší přednosti hry ovšem patří, že i přes změnu žánru lze stále cítit ducha starého dobrého Crashe. Hratelnost je návyková díky výbornému ovládání, a to nejen v případě hlavního hrdiny série. Běh, rozbíjení beden, boj s nepřáteli, blokování a samozřejmě skákání, to vše si lze opravdu rychle osvojit a po chvilce skvěle užívat. Každá postava působí unikátně, rozdíly v hratelnosti jsou skutečně znát a každý si tak najde, co mu vyhovuje. U mě osobně to bylo nejčastěji střídání Cortexe, Crashe, Coco a N.Tropy. Všechny mapy se v mých očích mohou chlubit skvělých designem, a to jak po stránce gameplaye, tak i ve smyslu výtvarného zpracování. Navíc jsou tak akorát velké a pestré, takže některé nabídnou spíše rozlehlou pláň, jiné jsou více vertikální a plné plošinek, což bezesporu ocení každý fanda hlavního proudu série, a všude pak nalezneme plno nástrah. Na každém kroku či skoku je každopádně vidět přepečlivost vývojářů a jejich smysl pro nápaditost.

Grafická stylizace se pevně drží zajetých kolejí série, zvláště pak It’s About Time, a vše je vyvedeno do těch nejmenších detailů. Jednotlivé efekty jsou působivé, design doplňků nezapře všudypřítomnou hravost a je na vše zkrátka radost pohledět. Nejinak je tomu u zvuku a celkově ruchů, jež jsou dokonce pro každý doplněk unikátní, a co se týče pohybu, povrchů nebo schopností, zde je vše maximálně propracováno. Za zmínku stojí i příjemný hudební doprovod, který je protkán motivy ze starších her, především když vás někdo zlikviduje. Co se dá dělat, respawn a honem zase do akce! Sama jsem to nečekala, ale po pár zápasech a bližším seznámení se hrou mě nakonec začalo Crash Team Rumble neuvěřitelně bavit. Zkušenosti přibývaly, postavy a schopnosti se zpřístupňovaly… Zápas může trvat takových pět až deset minut, ale už jsem zažila i dvacet minut, nebo naopak rychlý nájezd s wumpa ovocem, který skončil vítězstvím za tři minuty. Nelze to ale určit nijak obecně.

Jak už bylo zmíněno, hra momentálně nabízí osm postav, další se však mají ještě připojit v rámci první sezóny. Větším problémem je však pouhých devět map, jež se velice rychle protočí. Ano, každá hra je sice jiná, ale jakmile se člověk seznámí se všemi postavami a odemkne všechny schopnosti, nějak se ztrácí touha dál levelovat. V tuto chvíli navíc úrovně nepřinášejí nic než kosmetiku a doplňky pro postavy. V tomto ohledu je celkově nejasný i samotný princip live service a otázky se nabízejí v souvislosti s budoucností hry, k níž jsem poměrně skeptická, i když si mě titul jako takový získal. Crash Team Rumble od prvního dne podporuje cross-play, ale navzdory tomu bývá problém najít spoluhráče a protivníky, kvůli čemuž jsem mnohokrát čekala na další zápas klidně dvě minuty. Pravdou však je, že se hra při spuštění úděsně dlouho připojuje k serverům, což by mohlo mít též vliv. Dalších výtek vlastně už nemám, snad až na celkové statistiky, jež by shrnovaly mé výkony od počátku hraní, které ve hře z nepochopitelného důvodu nejsou a velmi mi chyběly.

I přes to je ale pro mě Crash Team Rumble až překvapivě zábavnou hrou, která pouze neparazituje na známé značce, jelikož vývojáři rozhodně nic neodflákli. Během skákání po plošinkách a rozbíjení beden jsem si nicméně často říkala, že bych si možná raději přece jen zahrála klasického Crashe. Myslím si, že stanovená cena 30 dolarů může hře srazit vaz, což by ovšem byla škoda. Kromě problémů s připojením ovšem hra běží krásně, a to i na PlayStationu 4, na němž jsem ji též několik hodit hrála, krásně i vypadá a hratelnost je svěží a promyšlená. Ideálně by to však chtělo ještě víc obsahu. A hodně brzy.