Crash Team Racing Nitro-Fueled

Podobně jako vývojáři z Vicarious Visions, kteří nechali po dlouhých letech ožít Crashe Bandicoota ve velmi zdařilé N. Sane Trilogy, přichází studio Beenox s vakojezvečím přídavkem. O jejich remaku Crash Team Racing víme oficiálně teprve od loňského prosince – hra se s podtitulem Nitro-Fueled objevila na předávání cen The Game Awards – už dlouho dopředu ale bylo veřejným tajemstvím, že se na předělávce pracuje a nervózní i natěšení z toho byli především pamětníci původní hry. Nyní tedy konečně přichází čas, posoudit nejen kvalitu práce Beenoxu a přesnost, se kterou k tvorbě remaku přistoupili, ale také odpovědět na nevyřčenou otázku, jestli může Crash v motokáře oslovit současné hráče s takovou silou, jakou se mu to povedlo na prvním PlayStationu.

Opravdu krásný remake

Když už byla řeč o platformách, s radostí mohu hned v úvodu prozradit, že si staro-nový Crash Team Racing užijete vedle PS4 také na Xboxu nebo Switchi. A ačkoliv jsme zbývající dvě verze neměli k dispozici, podle ohlasů byste vyjma opravdu dlouhých loadingů neměli na trati narazit na vážnější technické problémy. Částečně to vychází i z rozhodnutí vývojářů, uzamknout v případě všech konzolí počet snímků za vteřinu na hodnotu 30, což by ale na PS4 a Xboxu One určitě stálo za přehodnocení. Vezmeme-li v potaz, že se tu bavíme o rychlých arkádových závodech, ve kterých o vítězi až nepříjemně často rozhodují naprosté drobnosti, dvojnásobný počet fps by se určitě hodil. Takhle ale na druhou stranu dostáváme okruhy, které doslova překypují detaily, a na hru je i v kombinaci s celou plejádou dostupných závodníků, motokár a power-upů vskutku radost pohledět.

Do značné míry za to hra vděčí pestré nabídce tratí, které pochází vedle původního Crash Team Racing také z Crash Nitro Cart, a co je důležité – všechny jsou dostupné hned od začátku. Takže i když hra láká k tomu, abyste se pustili do módu Adventure, můžete klidně začít vzpomínat a trénovat na jakémkoliv okruhu. Popisovat každý z nich je samozřejmě v tuto chvíli trochu zbytečné, určitě ale nedejte na první dojem a zkuste se porozhlédnout kolem. Jak veteráni vědí, spoustu tratí nabízí i nejrůznější zkratky a skrytá místa, která se podařilo zachovat, jen k jejich odhalení vede kvůli přepracované fyzice trochu jiná cesta nežli před lety. Rozhodně se tedy nedá říct, že byste se během hraní nudili, a i když existují mezi okruhy favorité (zdravím Hyper Speedway!) všechny do jedné mají co nabídnout. Jen škoda, že vývojáři alespoň prozatím nevychytali všechny problémy s kolizemi fyziky, takže si musíte dát třeba na tratích v džungli trochu větší pozor, abyste se náhodou nezastavili na místě o vyčnívající kámen nebo zídku. Takových míst ale naštěstí není tolik, a když se trochu sžijete s ovládáním, nebudete muset podobné problémy vůbec řešit.

Blast from the past

Co se týče vlastní jízdy, zde se už naplno projevuje fakt, že je originální hra 20 let stará, zvlášť, když se vývojáři z Beenoxu rozhodli nic zásadního neměnit. A to ani v souvislosti s tím, že si před startem Adventure módu můžete vybrat, jestli jím chcete projít v novém – Nitro-Fueled režimu – nebo jestli sáhnete po klasickém zpracování. Rozdíly spočívají v tom, že klasická verze nenabízí výběr obtížnosti ani možnost střídat jezdce, resp. upravovat vybranou motokáru, ve výsledku je to ale vlastně úplně jedno. Ať už si totiž vyberete cokoliv, hraní Crash Team Racing nebude nic snadného, a stejně jako v případě jiných specifických nebo podobně staromilských her to lze hodnotit dvěma způsoby – jako žádoucí vlastnost, nebo krutou překážku na cestě k zábavě. A upřímně vám mohu říct, že vymezit se proti legendárnímu statutu mnoha hráči milované hry není zrovna nic jednoduchého.

Nový obsah je tady

Vývojáři z Beenoxu ještě před vydáním hry lákali na další obsah, který bude do hry postupně zdarma přibývat. A vzhledem k tomu, že je hra už nějakou chvíli venku, už od zítřka začnou vývojáři svůj slib plnit. Odstartuje totiž Grand Prix Nitro Tour, v rámci které čekají hráče bláznivé výzvy, nové motokáry, skiny a podle Activisionu také spoustu zábavy. Pokud jste už nového Crashe odložili, přichází čas, abyste se do jeho osidel vrátili!

Jako první tu jsou drifty a hlavně boost, který poskytují, uděláte-li všechno správně. A je vážně legrační, ohlédnout se za uplynulými několika dny a smát se vlastnímu pošetilému já, které si naivně myslelo, že jde o ten největší problém celé hry. Ne, driftovat s boostem se naučíte během několika závodů, zvlášť, když k jeho aktivaci máte kromě ukazatele vpravo dole i další vizuální nápovědu na pneumatikách motokáry, takže zanedlouho nebude problém, jezdit smykem třeba i celý závod. Mnohem větší překážkou a doslova mučícím nástrojem jsou bedny s power-upy, které obsahují vše, co se objevilo v původní hře, a ani tentokrát neznamenají žádnou spásu. Pokud se nenaučíte jezdit, nenajdete v nich nic, čím byste se zázračně vyhoupli z posledního místa na první. A až se jezdit naučíte, připravte se na to, že v posledním zatáčce závodu dostanete od jezdců za vámi plnou palbu raket, bomb, kyselin a TNTček, abyste skončili se slzami na posledním místě. Vaši soupeři se totiž za vámi pohybují na nechvalně proslulém gumovém laně a se všemi nástrahami jednotlivých tratí se od nich budete vzdalovat jen velmi složitě. Připočtete-li k tomu ještě nutnost, každý závod vyhrát, stává se z pozdější fází Adventure módu noční můra.

Život na gumě…

Ani tak se stále nebavíme o tom nejhorším. Nejvíc zabrat vám totiž dají bossové, uzavírající každý z dostupných světů, a to jednoduše proto, že nehrají fér. Vybudovat si náskok? Nemožné. Vyhnout se jejich power-upům? K uzoufání. Představte si, že pronásledujete motokáru, která za sebou v intervalech dvou tří vteřin nechává bomby jako kolega Bomberman. A logicky v ideální stopě, ve které byste se dostali k tolik potřebným boostům a mohli svého soka alespoň dohnat, když ne rovnou předjet. Nechápejte mě špatně, nevidím nic zlého na výzvě a rozhodně nechci úspěch zadarmo, ale za sebe druhým dechem dodávám, že opakovat některý závod dvacetkrát a vypínat kvůli ní konzoli, protože už je čas jít spát, pro mě není synonymem zábavy. Hodně se pak tohle rozpoložení odráží v lokálním split-screenu. Zkoušel jsem variantu pro dva hráče a pustit se do závodu s někým, kdo ke Crash Team Racing sedne proto, že se mu líbí grafika a chtěl by si jen tak nezávazně zazávodit, není dobrý nápad. Hra zkrátka není přístupná instantní zábavě a z takového závodu nebude mít nic ani ten, kdo to zkouší poprvé, ani ten, kdo už několik hodin se hrou strávil, umí driftovat a zná tratě. Bohužel. To stejné pak lze říct na konto multiplayeru, který neuplatňuje žádnou formu matchmakingu podle schopností, takže je každý závod loterií. Jsem nicméně rád, že vývojáři zapracovali na net-kódu, protože hodnotit multiplayer z dnů před vydáním i krátce po něm, asi bych musel nakreslit černý puntík. Bavím se o tom, že mě hra několikrát vykopnula z rozjetého závodu, že mě odpojila, aniž bych udělal cokoliv špatně a zřídka se stávalo, že celá hra spadla až do hlavního menu konzole.

Mnohem větší překážkou a doslova mučícím nástrojem jsou bedny s power-upy, které obsahují vše, co se objevilo v původní hře, a ani tentokrát neznamenají žádnou spásu.

Co se týče dalšího obsahu, můžete postupně vyzobávat jednotlivé výzvy v podobě CTR Challenges – sbírání nápisu CTR z písmenek rozesetých všude možně po trati, dále na vás čekají tzv. Relic závody, kde bojujete proti časomíře a snažíte se ji pozastavit sbíráním rozesetých bedniček, nebo se do souboje s časem pustit v Crystal Challenges, kde musíte pro změnu v časovém limitu sesbírat všechny krystaly. Určitě ale chápete, že tyto módy jsou určeny vysloveným fanjšmekrům a opět – spíš než o zábavu v nich jde o posouvání hranic toho, co jste ještě schopní s autíčkem zvládnout. Někomu to může stačit, aby se k hraní vracel každou volnou chvilku, mám ale obavu, že většina hráčů, nezatížených nostalgií, i na tomto místě po několika pokusech své úsilí vzdá. A je to rozhodně škoda, protože v Crash Team Racing všechno funguje tak, jako před dvaceti lety, nedá se mluvit o tom, že by v Beenoxu svoji práci odvedli špatně, nebo že by jakýmkoliv způsobem znevážili odkaz téhle značky, ne – jde o perfektní remake. Jen mějte na paměti, že rozhodně není pro všechny a jenom proto, že v něm jezdí zvířátka v motokárách, ho nelze považovat za automatickou alternativu k Mario Kart nebo Team Sonic Racing.