Battlefield V

Vývojáři z Electronic Arts si to nedělají lehké. V současné době, která je přecitlivělá snad vůči jakémukoliv tématu, tvoří hru ze druhé světové války se snahou naroubovat její podobu na dnešní vnímání světa. Přidáte-li k tomu odklad vydání, chybějící obsah a možnost po letech přímo porovnávat kvality s konkurencí, mají v DICE zaděláno na velký problém. Zvlášť, když všechny tyhle věci přebíjí fakt, že se v jádru jedná o pěknou a zábavnou střílečku, která rozšiřuje možnosti Battlefieldu 1 a dle mého vrací na stůl tradiční pojetí her série.

Když je příběh za trest

To všechno samozřejmě platí jen v případě, budeme-li se bavit o multiplayeru, a to nastane až za několik minut, protože první na přetřes musí přijít příběhová část. Pominu-li fakt, že se mohl letošní Battlefield vytáhnout nad Call of Duty, kde kampaň zcela chybí, vracím se hlavně ke slibům, které jsme od vývojářů dostali dlouho dopředu. Ve stejném střihu válečných příběhů, které byly součástí předchozího Battlefieldu 1, jsme měli obdržet hluboká lidská dramata, vyprávějící ne tolik známé příběhy největšího vojenského konfliktu moderních dějin. To samo o sobě zní velmi dobře, problém ovšem nastává hned na několika rovinách – v první řadě už na tomto místě působí Battlefield V jako nehotový produkt, protože čtvrtý příběh chybí a bude zpřístupněn až v prosinci, na což ještě paradoxně herní nabídka sama okatě upozorňuje. Ve druhém sledu se pak bavíme o třech misích, které až na své umístění do Afriky, Norska nebo Francie působí stejně hloupě. Relativně otevřené lokace, trocha příběhové omáčky, bezduší nepřátelé a pulzující rozkol mezi tím, zda máte hrát podle scénáře, nebo podle svého vlastního uvážení.

Nejvíce patrné je to v prvních dvou příbězích, v nichž se ujmete britského zlodějíčka, který dostává šanci u speciální jednotky, z níž se později vyprofilovalo slavné SAS a hrdinné norské odbojářky, která svým osobitým způsobem bojuje proti jadernému plánu nacistického Německa. Hra vás totiž přímo nabádá k tomu, abyste hráli potichu, pečlivě a cestu vpřed čistili od jednoho vojáka za druhým, jenže nic z toho dělat nemusíte. Vlastně ani nezjistíte, že taková možnost existuje, patříte-li k sortě hráčů akčních her, očekávajících akční hratelnost i na ploše singleplayeru. Hloupé také je, že Battlefield V využívá stále těch stejných klišé, kdy jednočlennou armádu staví proti hordám nepřátel, což o slibované unikátnosti celého pojetí také nevypovídá. Stačí tedy nehrát podle pravidel, vyběhnout z krytu a lovit kachny v sudu, protože jinak nelze souboj s doslova spolupracujícími nepřátelskými vojáky pojmenovat.

Úroveň umělé inteligence je slušně řečeno nízká, schopnost trefit cíl jakbysmet a přidáme-li k tomu zcela absentující mechanismy moderních stříleček, jako je třeba zmatení protivníka poslední známou pozicí, nevychází z toho singleplayer Battlefieldu V vůbec dobře. Tímto způsobem lze navíc každý z příběhů dohrát přibližně za hodinu, což samo o sobě dává jasně najevo, že tady důvod k nákupu hry opravdu neleží. Vzhledem k tomu, že nepatřím k sortě hysterických znalců wikipedi… totiž druhé světové války, nemyslím si, že by historické nepřesnosti znamenaly degradaci mozků těch, kdo tuto hru budou hrát. Ani si nemyslím, že by se v EA snažili přepisovat dějiny. Mohu ale plně souhlasit s tím, že i na této rovině neodvedli vývojáři dobrou práci, když přichází s řadou nepřesností, které mohou někomu zážitek pokazit.

Už dlouho dopředu jsem mluvil o tom, že v zájmu vybalancování a zábavy mi je úplně jedno, jakou zbraň třímám v rukách během masivní bitvy v multiplayeru, od singlu jsem si ale sliboval větší péči a důraz na věci, které by – s respektováním skutečnosti – působily možná ještě dramatičtěji, nežli všechny chtěné i nechtěné změny vývojářů. Jedinými věcmi, které lze na War Stories pochválit, tak jsou pěkně střižené cut-scény, úroveň dialogů a dabingu a samozřejmě i grafika jako taková, která právě v otevřených lokacích bere dech díky celkovým detailům nebo vzdálenosti dohledu. Technické zpracování ale rozhodně není bez chyby a na můj vkus se až často objevují nejrůznější glitche. Bez obalu proto říkám – nekupujte si Battlefield V, pokud se nechystáte hrát multiplayer, budete zklamaní a stanou se z vás nesnesitelní hateři, které nemá nikdo rád. Teda, pokud vám není deset a pořád si myslíte, že by vás hry měly učit dějepis…

Ve vodách Battlefieldu

No, nic, pojďme už ale k tomu, co dělá Battlefield Battlefieldem odjakživa – multiplayer, byť i tady chybí minimálně dva velké herní módy včetně battle royale složky, nabízí desítky hodin zábavy, kterou si můžete alespoň částečně dávkovat podle toho, jak se vám zlíbí. Částečně proto, že momentálně hra nenabízí možnost zvolit si, na jaké mapě budete hrát, což vývojáři obhajují tím, že nechtějí komunitu příliš tříštit a nabídnout, alespoň dočasně, řízenou rotaci, aby si všichni osahali všechno. Přijde mi to fér a je asi vcelku normální, že mi některé mapy sednou víc a jiné míň. Konkrétně se tu bavíme o čtyřech lokacích po dvou mapách s tím, že jedna z nich je vždy o fous komplexnější než druhá, což ale ve výsledku tolik nerozhoduje o celkovém zážitku. Pokud bychom měli něco skutečně ocenit na Battlefieldu V, je to flexibilita celé hratelnosti, která se umí za přispění hráčů rychle měnit podle potřeby, ať už tou potřebou je aktuální stav zápasu nebo právě velikost konkrétní mapy. Je navíc zajímavé sledovat, jak hráči ve skutečnosti reagují na změny, kterých hra od předchozího dílu doznala. Zní to skoro jako kacířství, ale Battlefield V musíte hrát trochu pomaleji a s větší rozvahou, abyste měli šanci uspět a nerozsekali vzteky klávesnici kvůli tomu, že vás už podesáté někdo zastřelil do zad. Jednak bylo velmi zredukováno spotování nepřátel, což nyní může v omezené míře dělat pouze odstřelovač a jednak se nemůžete spolehnout na překypující zásoby munice a automatické léčení.

Ať už vývojáři nazvali nové pojetí jakkoliv – konkrétně tedy Attrition – můžeme mu říkat třeba důraz na týmovou hru, což je dvousečná zbraň a hodně záleží na tom, jak týmoví dokážete ve skupince čtyř neohrožených vojclů být. Pokud jste ochotní povznést se nad otřepané řeči, nakolik má každý voják svou unikátní roli a druzí bez ní nedokážou přežít, skutečně se o něco takového Battlefield V snaží. Medik rozhazuje kolem sebe lékárničky, support se stará o zásobování municí a všichni se navzájem umí uzdravit, jsou-li vyřazeni z boje. Jen medikovi to samozřejmě trvá nejkratší dobu, podobně jako v případě stavby opevnění, kde nejrychleji pracuje již zmiňovaný support. Všechno do sebe ale hezky zapadá a hra díky tomu umí vykouzlit opravdu pěkné momenty i vzpomínky na vyhrocené akce, při kterých trojice vojáků leží na zemi, střelec se snaží vrátit do hry medika, ten se ihned chopí své role, zvedá ostatní, mezi tím už další rozbíjí nepřátelský tank a všichni se pak společně postarají o nebožáky, kteří se dosud za tankem ukrývali. To, že o pět vteřin později celá skupina zemře náletem divoké Stuky jen dokresluje celkovou atmosféru, která umí být opravdu vynikající. Má to ale jeden gigantický hák, nikoliv háček.

Kde je chybějící obsah?

Jak už padlo v recenzi, Battlefield V působí místy jako nedodělaná hra a chybějícího obsahu je poměrně dost. V první řadě se jedná o část kampaně, ve které se ujmete posádky německého tanku. Příběh Last Tiger přijde ke slovu 4. prosince. Ve stejný den pak bude k dispozici také tréninková střelnice a o dva dny později započnou tzv. Tides of War. Podle vývojářů půjde o dlouhou cestu skrze druhou světovou válku, kterou si užijete spolu s přáteli a budete moci kolem sebe sledovat všechny podstatné změny. Jde o režim, který byl prezentován v prvním videu ze hry, takže se připravte na obrovskou míru úpravy vzhledu vašeho vojáka...

Battlefield V musíte hrát s někým, kdo je ochotný spolupracovat. A nemluvím o šťastných momentech, kdy alespoň většina spolubojovníků běží kýženým směrem, řeč je o situacích, kdy skutečně nikdo nekašle na to, jakou roli si zvolí a týmu opravdu pomáhá. Bez toho přichází masivní vlna frustrace, která mě nejednou spláchla, když jsem s chutí Battlefield zapínal a musel se následně několik minut přemlouvat, zkusit to znovu. O to horší to pak budou mít úplní nováčci, kteří se budou zákonitě potýkat nejen s tím, že hraní stříleček na PC je jako pohyb v nádrži žraloků, ale také s tím, že protivníka není tak snadné zahlédnout, vzhledem k tomu, že všichni nosí uniformy s barevnou paletou někde mezi tmavě modrou a tmavě hnědou barvou. Žádný med, to vám povím a moc tomu nenapomáhá ani přepracovaný systém postupného odemykání a vylepšování vlastností výstroje. I tímto směrem totiž zaznívala po vydání Battlefield 1 kritika, a tak se rozhodli vývojáři z DICE jasně nalinkovat, k jaké zbrani se kdy prokoušete, a co to pro vámi vybranou třídu znamená. Progres je obecně poměrně rychlý, ale vzhledem k tomu, že odděleně levelujete ve dvakrát čtyřech třídách, nějaký čas to určitě zabere. Někoho by navíc mohlo odradit, že na začátku si prostě nevyberete, s jakou zbraní budete hrát, ty přichází až trochu později a několikrát jsem se přistihl při skandálním přemýšlení, kolik by asi stálo, nechat si všechny ty zbraně odemknout pomocí peněženky…

Pro progres je vedle speciálních výzev nakonec důležitý i výběr herního módu, kde vývojáři opět nedávají příliš volnosti, ale zatím systém funguje a nesklouzává k nudě nebo přílišnému opakování stále stejných map. Prim samozřejmě chtějí hrát velké operace, které jsme si v náznaku mohli vyzkoušet už na E3 nebo v betě, bohužel, všechny obavy, které jsem na toto konto měl se naplnily. Grand Operations jsou směsicí všech herních módů, slepených několikadenním generickým příběhem. Nenašel jsem v nich nějaký extra náboj, snad i kvůli tomu, že bonusy, vybojované v předchozích dnech, nejsou bůhvíjak silné a při troše snahy se výsledky hodně rychle negují. Je proto snazší zvolit si přímo ten mód, který chcete hrát, ať už si vyberete domination, týmový deathmatch anebo ultimativní přetahovanou frontlines. A samozřejmě platí, že kromě vlastního pobíhání po bojišti můžete s trochou štěstí a trpělivosti osedlat i dobovou techniky, i když opět historicky často nezapadá do míst, kde se právě odehrává vaše bitva. Ať už se jedná o stíhačky nebo těžké tanky, přináší s sebou přesně ten pocit zábavy navíc, který znáte z moderních Battlefieldů. Jen škoda, že si neustále musíte dávat pozor na nekompromisní vytyčení hranic bojové zóny, takže pokud se s letadlem na chvilku zatouláte mimo zónu a objeví se obávaný odpočet smrti, musíte reagovat hodně rychle a ne vždy se vám podaří nad bojiště vrátit včas.

A Frostbite poprvé škobrtnul

Vzhledem k tomu, že jste celou dobu sledovali záběry ze hry, sluší se určitě dodat, že hra bez komprese youtubu a dalších záležitostí vypadá opravdu dobře. Ovšem ne tak dobře, jak jsem si přál, nebo jak vypadal Battlefield 1. Nedokážu se zbavit dojmu, že i přes všechny detaily a opravdu masivní destrukci obávaný engine Frostbite ztrácí svůj lesk a na mnoha místech jsem kroutil hlavou nad toporností nejrůznějších animací a hlavně nad plejádou již naznačených glitchů a bugů. Kamera v těsných místech hledí skrz model vojáka, místo stop za nezničitelnými lyžemi hrdinky příběhu Nordlys zůstávají otisky bot a neustálé doskakování textur a modelů obecně působí přinejmenším hloupě. Netvrdím, že by Battlefield V nevypadal hezky, to ne, ale jako kdyby chybělo finální přeleštění, aby se podobné věci nevyskytovaly. A problémy byly i čistě technického rázu – několikrát se mi stalo, že jsme danou mapu vůbec nebyli schopní dohrát, protože zmizely vlajky a hra se i po vypršení časové limitu tvářila, že v ní stále můžeme pokračovat. Někdy byly všechny body automaticky hned na začátku hry připsány soupeři a bitva skončila bez jediného výstřelu. A když jsem schytával rány zdánlivě odnikud, ležící přitom v hlubokém zákopu, ptal jsem se, jestli neměl Battlefield V zůstat ještě nějakou chvíli ve výrobě.

Buď jak buď, s aktuální podobou hry už vývojáři příliš nenadělají – samozřejmě je v následujících týdnech čeká patchování a balancování a věřím tomu, že stejně jako v případě Battlefieldu 1 se na porodní bolesti zapomene, v tuhle chvíli je ale hře nikdo neodpáře a vzhledem k tomu, že se nacházíme na vrcholu aktuální sezóny, určitě se nestane nic zlého, pokud s nákupem chvíli počkáte. Jednak proto, že by tu s námi měl být Battlefield V nějakou dobu a jednak proto, že aktuálně v něm panuje spíš chaos nežli dobrý pocit z kvalitně odvedené práce.